Jefovi na rozloučenou

Share on Myspace


 Jef Kratochvíl autoportrét fbKdyž se řekne Jef, vybaví se mi vysoký, černě oblečený elegán s knírem, foťákem a zkoumavýma, laskavýma očima, na kterého bylo spolehnutí – až do neděle. Nevím, jestli chodil v černém ze stejného důvodu jako už dříve zvěčnělý Johnny Cash, anebo jestli tu barvu zvolil, protože se k fotofochu hodí tak nějak nejvíc... Ale vím, že byla radost potkat ho a taky spolupracovat s ním. (vlevo autoportrét Jefa Kratochvíla z jeho FB)

 

 

Když se řekne fotograf Kratochvil (zatímco Josefa si zkrátil na Jefa sám, to krátké „i" v příjmení zdědil – tatínek byl filozof a univerzitní profesor, strýc předseda exilového českého Pen klubu – a sdílel ho s bratrem Jiřím, spisovatelem), vybaví se mi především portrét Bolka Polívky s klaunským nosem a vzápětí další herecké podobizny a jevištní snímky z Husy na provázku a z Městského divadla Brno, kde se po „plyšáku“, za ředitelování Stanislava Moši, stal dvorním fotografem a též spolutvůrcem divadelního, ovšem nad-divadelního, časopisu Dokořán. A vybaví se mi také reportážní záběry z Port i dalších muzikantských slavností – a černobílé akty oslavující krásu ženského těla, nikoli autorovo ego.


O knír i o vlasy přišel na sklonku téměř pětasedmdesátiletého, doposledka činorodého života, v nerovném souboji s nemocí. My jsme o Jefa Kratochvila přišli v neděli 4. března. Útěšné je, že po něm zůstala spousta trvanlivých momentek z divadelního i jiného dění v Brně i jinde v minulém půlstoletí – a že jeho fotografické nádobíčko nezůstane na ocet; Tino Kratochvil pokračuje v tátově řemesle.

 

00jef13cb1Jef

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Fotografie: Jan Plachetka

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 07 Březen 2018 08:33 )