Zbyněk Fiala: Olympijský vavřín pro prezidenta Muna



korejský prezident Mun Če-in a Kim-Jo-čong foto prstc cnnKorejský poloostrov prožívá dobu velké naděje. Jihokorejskému prezidentu Mun Če-inovi se podařilo využít olympiády k prolomení nedůvěry severního souseda a odolává i tlaku amerického spojence.

 

 

Samozřejmě, že nás zajímají medaile, ale dosavadním vrcholem zpravodajství z olympiády v jihokorejském Pchjongčchangu bylo sobotní setkání prezidenta Mun Če-ina s formálním prezidentem KLDR Kim Jong-namem a sestrou severokorejského generálního tajemníka, zhruba třicetiletou Kim Jo-čong. Na Munovi bylo vidět, že mu na setkání záleží. Není divu, celá tíha zmírňování rizika bezprostřední zničující války leží hlavně na něm.

 

Americký viceprezident Mike Pence, také v dějišti olympiády, je naladěn poněkud jinak. Marně se pokouší připomínat, že USA jsou přece důležitější. Po setkání prezidenta Muna se severokorejskou vrcholnou delegací reagoval slovy, že po olympiádě se musíme vrátit k těm nejtvrdším sankcím vůči KLDR.

 

To usnadňuje pochopit Munovu odpověď na ručně psané pozvání severokorejského vůdce Kim Čong-una k návštěvě KLDR. Když mu je při setkání Kimova sestra předala, řekl: „Musíme pro to vytvořit podmínky.“

 

Mun ví, že Američané se teď budou chtít vrátit k rozsáhlým společným manévrům, které byly po dobu olympiády jen odloženy a na které KLDR reaguje jako na nácvik invaze. Proto se i z její strany opakují demonstrace síly, jako jsou testy raket a jaderné zkoušky. A USA se na to chystají odpovědět „rozbitím nosu“, tedy preventivním úderem proti severokorejským strategickým zařízením.

 

Jenže Jižní Korea ví i to, co by následovalo pak. Ničivá válka by se přenesla i na její stranu a oběti by se počítaly v milionech. To prostě nelze připustit. Všem je jasné, že další válka na Korejském poloostrově není možná. Jen ve Spojených státech se to zatím nesmí nahlas říkat. Všichni tam stojí v zákrytu, aby na sebe zbytečně neupozornili, a ukázněně řinčí zbraněmi. Jak to zabrzdit?

 

Jedná se tu samozřejmě také o velké zájmy Číny. Patřilo to hlavním tématům už při podzimní návštěvě Donalda Trumpa v Pekingu, kde jej čínský prezident dokonce ubytoval v Zakázaném městě, aby snahy o sblížení zvýraznil tou nejvyšší myslitelnou poctou. Zdálo se, že američtí partneři začali vnímat pohled regionu, že věci pomůže spíše uklidnění než rozdmychávání vášní. Ale v posledních týdnech tento pocit značně uvadal, Do Washingtonu proto vyrazil nejvyšší čínský diplomat, bývalý ministr zahraničních věcí a nynější člen státní rady Jang Tie-Čch´ (Yang Jiechi), aby oživil ducha pekingských schůzek Trumpa s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem.

 

Smyslem jeho dvoudenní mise byla taky pomoc iniciativě jihokorejského prezidenta Muna. A zdá se, že zvláštní emisar Jang uspěl ve snaze vyjednat, aby postup obou velmocí v této citlivé kauze byl co možná propojen. Po Jangově jednání s prezidentem Trumpem vyšla oficiální čínská zpráva, ve které se uvádí, že obě strany se dohodly na „posílení kooordinace ve věcech Korejského poloostrova“.

 

http://www.scmp.com/news/china/diplomacy-defence/article/2132846/chinas-top-envoy-yang-jiechi-tells-donald-trump-lets

 

Prezident Donald Trump může být rád, když ho někdo trochu přitlačí, sám moc volné ruce nemá. Začaly se mu zvedat preference, a tak se vyostřil tlak jak proti němu, tak proti jeho okolí. Musí přihlížet, jak jsou jeho spolupracovníci v trvalé palbě, a už nestačí podezření ze zrádného ujednání s Putinem, vlítly do toho i ostré ženy v kampani „me too“. Chlapi z Trumpova týmu padají jako kuželky. Marný je Trumpův povzdych na twitteru, že „lidské osudy a kariéry jsou ničeny pouhým podezřením“.

 

Na Trumpa samotného pak útočí další vlna antiruského šílenství. New York Times otiskly zamotanou story, podle které existuje další propracované kompro o stycích Trumpa s ruskými činiteli. Nemá je tedy jen provařený britský špion Christopher Steele, jehož nepodložená tvrzení byla v minulých dnech veřejně odmítnuta sněmovním výborem pro kontrolu zpravodajských služeb. Toto další kompro, nabízené jakýmsi Rusem v Berlíně, prý možná obsahuje i slavnou „zlatou fontánu“ prostitutek v moskevském hotelu. CIA se to prý pokoušela koupit, ale nakonec se to nepodařilo. Nebo podařilo, a tohle je zpráva, jak to sděluje??

 

https://www.nytimes.com/reuters/2018/02/10/world/europe/10reuters-usa-trump-russia-spies.html

 

Trumpovi nezbývá, než aby se doma choval jako jediný spasitel americké národní bezpečnosti, takže ti, kdo útočí na něho, útočí na bezpečí občanů. Nikdo nesmí být rozhodnější v prosazování toho, že Amerika musí být na prvním místě.

 

Tohle Číňany taky znervózňuje, protože se zdálo, že to skončí obchodní válkou. Naštěstí finanční trhy právě naznačily, co je ve hře. Obrovské poklesy na burzách, které jednu chvíli dosáhly 10 procent a smazaly kapitálový zisk celého roku, vznikly z podnětu rostoucího rizika u dluhových instrumentů. A amerických státních dluhopisů mají Číňané nejméně za dva biliony dolarů. Chtějí se jich začít zbavovat v každém případě, ale kdyby si na ně někdo něco zkusil, udělají to rychleji.

 

Nakonec i tady pomohlo setkání Janga a Trumpa. Komuniké ze schůzky působí uklidňujícím dojmem, když mluví o zlepšení kooperace také v dalších oblastech, zahrnujících obchod, ozbrojené síly, prosazování práva, boj proti drogám a kulturu.

 

Vraťme se ještě do dějiště olympiády. Společnému hokejovému týmu jihokorejských a severokorejských děvčat v prvním utkání nepomohlo, že mu společně fandili prezidenti Jihu i Severu, a dostal strašlivou nakládačku. Avšak prezident Mun Če-in vyhrál nad všechna utkání a je vnímán jako neformální vítěz celé olympiády. I když do cíle je pořád ještě hodně daleko.

 

Oním vzdáleným cílem je zrušení hrozby silou, k jakému patří i pravidelné společné manévry z podnětu USA, a potom i odstranění jaderných zbraní z celého Korejského poloostrova. Všech, tedy i amerických. Dále je to rozvoj mírové spolupráce, zpočátku přes obnovu smíšené průmyslové zóny severně od demilitarizovaného pásma. Dále je to rozšíření kontaktů, v prvé řadě rozdělených rodin. A nakonec možná i to sjednocení. Kdy, jak, za jakých podmínek, to si dnes neumí nikdo představit, ale s Německem tomu nebylo jinak.

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB