Zbyněk Fiala: Kam vede ruská stopa

Email Tisk PDF

 

ruská stopa ilustraceAmerický prezident Donald Trump se pochlubil hospodářským růstem ve své první Zprávě o stavu Unie, jak to dělávají všichni. Zajímavější je však bitva v zákulisí, která se začíná soustřeďovat na to, kdo začal manipulovat s ruskými zdroji při ovlivňování prezidentských voleb v USA.

 

 

 

Co se podaří dřív? Americký prezident Donald Trump musí sledovat dva protisměrné proudy. Podaří se mu prosadit obraz starostlivého vůdce, který se soustřeďuje na obnovu pracovních příležitostí v krizí zdecimovaném Rezavém pásu a obecně prosazuje návrat USA k funkci nejprůmyslovější země světa? Dokáže se vyhrabat ze vzdálených válečných konfliktů, které nelze vyhrát, jen stojí peníze a rozšiřují řady nepřátel? Nešla by obrana přifouknout tak, aby se zároveň stala hlavně exportním oborem a zbraně byly jen na kšeft?

 

Nebo vyhrají Trumpovi odpůrci, kteří se snaží hromadit obvinění, jejichž výsledkem má být odvolání prezidenta z funkce?

 

Ve Zprávě o stavu Unie, kterou Donald Trump poprvé přečetl v Kongresu, se takhle otevřeně nemluví, ale mnohé naznačuje, že tomu prvnímu se daří líp. Rekordní růst na burzách, který vrcholil bezprostředně před Trumpovým velkým dnem, potvrzoval, že velká část korporátního sektoru nepočítá s tím, že Demokratům se podaří Trumpa sesadit.

 

Společnosti naopak už delší čas vkládají velké naděje do avizovaného snížení daní a daňové amnestie pro zisky zadržované v zahraničí. Zmíněná amnestie nakonec není tak rozsáhlá, jak se čekalo, ale už to, že snížila daňovou sazbu na polovinu z původních 35 procent, přimělo třeba společnost Apple, aby slíbila přivézt a investovat 350 miliard dolarů ze zahraničí. Na dani z těchto starých zisků současně zaplatí 38 miliard dolarů, se kterými už nikdo nepočítal. Může si to dovolit, protože také snížení běžných daňových sazeb na 21 procent, se kterými přišla Trumpova reforma, je skoro na polovinu a uvolní obrovské množství zisku.

 

Trump zároveň nabízí, kam ty peníze vložit. Vytrvale propaguje velký infrastrukturní plán, který dominoval i jeho Zprávě. Má nasměrovat 1,5 bilionu dolarů do modernizace železnic, silnic a dálnic a dalších staveb, pro které je charakteristické velké nasazení pracovních sil. Federální vláda nabízí zdánlivě jen zlomek toho, co to může stát, pouhých 200 miliard dolarů. Většina staveb má být totiž soukromých, ve spolupráci soukromého a veřejného sektoru. Ani veřejný sektor nemá být převážně federální, ale předpokládá projekty jednotlivých států unie nebo přímo jejich měst. Proto plán nemá příliš konkrétní podobu, ta vznikne až dole, kde by měli vědět nejlépe, co potřebují.

 

Opozice to vydává za Potěmkiádu a podvod, podle ní žádný plán neexistuje. Dívá se na to z klasického úhlu, kdy federální vláda je tu od toho, aby rozdávala „sudy vepřového“, čili přidělovala přízeň dávkovanou podle politických potřeb jednotlivých volebních okrsků. Dáváme kamarádům a abychom podtrhli protivníka. Tohle však Trump nabízí až druhotně. Vychází vstříc reálné poptávce. Americká infrastruktura je v katastrofálním stavu, zejména v Rezavém pásu, kde nejvíc udeřila krize a vymizel hospodářský zájem na rozvoji území. Jenže zájmy kapitálu nemohou být všechno, v těch regionech žijí lidé, kteří věří Trumpovi, že jim vrátí ztracenou budoucnost. Opravená dálnice odstraní jednu z překážek pro nové perspektivy.

 

Mnohé z Trumpových průmyslových nápadů jsou samozřejmě jako ze zlého snu, kdy chce zmobilizovat to nejškodlivější z hospodářské minulosti. Nominálně to tak vypadá, ale fakticky je to jedno. Sny se mohou vyjímat v projevech, ale rozhodující je chování reálného světa. Na chvíli lze pomoci ocelářům a dolům, ale nakonec rozhodnou tržní síly, které se opírají o nové technologie. Ale na to určitě přijdou i podnikatelé v Rezavém pásu, když se jim umožní aspoň to úvodní nadechnutí.

 

Proto je tu projekt, jehož smyslem je povzbudit stavebnictví. Největší příděl peněz však dostal daňovou reformou, snížením daně ze zisku. Tiskem kolují výpočty, podle kterých reforma zvedne čisté příjmy největších společností (z burzovního indexu SP 500) o 5 – 10 procent. A když na soukromé projekty v objemu 1,5 bilionu dolarů federální vláda přispěje ještě dalšími 200 miliardami dolarů, je to totéž, jako kdyby snížila daň o dalších osm procent. Takové podnikání se musí vyplatit. Jeho těžiště se zároveň přesouvá dolů, do států a měst, mimo bažinu Washingtonu. To je další postupný cíl, jak vyprostit prezidenta i ty, koho reprezentuje, ze zajetí „hlubokého státu“. Ať si lidé plní hlavu taky něčím reálným vedle „ruské stopy“.

 

Avšak strašidelná „ruská stopa“ mezitím začíná obracet směr. Kdo si najal ruského bubáka, aby ovlivnil americké volby prezidenta? Nebyla to náhodou Hillary Clintonová, která první najala vysloužilého britského špiona Christophera Steela, aby opatřil – pravděpodobně od ukrajinských zpravodajských služeb – ruské kompro na Trumpa?

 

Toto kompro pak bylo nabídnuto soudci, který schválil vyšetřování, aniž by věděl, jak a kým bylo doopravdy vytvořeno. A nebyla to FBI, jejíž vedení bylo jednoznačně na straně prezidentské kandidátky, kdo se toho ochotně chytil? Zatímco šéf FBI James Comey iniciativně odmítl trestní obvinění Clintonové, služba začala odposlouchávat a sledovat Trumpův štáb uprostřed volebního boje.

 

Takhle to vidí republikánská část kongresového výboru pro kontrolu zpravodajských služeb a už si odhlasovala, že svá zjištění zveřejní. Má ve výboru většinu, je to tedy rozhodnutí výboru, ale Demokraté s tím hluboce nesouhlasí. Tvrdí, že jde o „vybírání hrozinek“, ze kterých je sestaven falešný obraz.

 

Jenže jejich prohlášení jsou podbarvena zvláštní událostí. Ve chvíli, kdy bylo zveřejnění zprávy kongresového výboru odhlasováno, odstoupil z funkce náměstek ředitele FBI Andrew McCabe. A Fox News informovaly, že ředitel FBI Christopher Wray odvolal McCabea ze svého týmu bezprostředně poté, co se s obsahem zmíněné zprávy seznámil. Nepočkal pár dní, kdy měl jít McCabe do penze.

Teď budu čerpat z Fox News, zatímco ve Washington Times nebo New York Times to bude obráceně. Howard Kurz u Foxe vychází ze svědectví, které už publikoval v knize s výmluvným názvem Šílenství médií: Donald Trump, tisk a válka o pravdu ( Media Madness: Donald Trump, The Press and the War Over the Truth ).

 

Popisuje uzavřenou schůzku McCabea s ředitelem kanceláře Bílého domu Reincem Priebusem, ke které došlo krátce po inauguraci. Předcházelo jí dramatické jednání celého týmu Bílého domu o zprávách v médiích, že Trumpovi poradci a spolupracovníci se opakovaně scházeli s vysokými ruskými představiteli. McCabe si vyžádal schůzku mezi čtyřma očima a řekl Priebusovi, ať si s tím neláme hlavu: „To, co napsaly New York Times, je prostě žvást...“

 

http://www.foxnews.com/politics/2018/01/29/fbis-mccabe-now-stepping-down-suspected-in-leak-against-white-house.html

 

Priebus ho tedy požádal, ať to řekne FBI veřejně. Všechny televize to přece přemílají od rána do večera. Ať to tedy utne a poskytne oficiální stanovisko FBI.

 

Krátce na to však Priebusovi zavolal McCabeův nadřízený, tehdejší ředitel FBI James Comey, a sdělil, že FBI to neudělá, prý by to vedlo k nekonečným sporům. Nechtěl to sdělit ani kongresovému výboru pro zpravodajské služby, odkud by to členové nepochybně vynesli sami. A o týden později CNN přinesla exkluzívní zprávu, že „FBI odmítla požadavek Bílého domu, aby veřejně popřela zprávy médií, že lidé Donalda Trumpa jednali s Rusy známými zpravodajským službám USA.“

 

Najednou se z akce, kterou inicioval mezi čtyřma očima náměstek ředitele FBI, vyvinula aféra, podle které Bílý dům chce překážet vyšetřování… A v létě Priebus odstoupil.

 

Celý příběh by se dal shrnout slovy, že FBI dlouho dopředu vsadila na špatného koně a stále věří, že prohra neplatí a dá se zvrátit. Nahlédnutí do duše FBI před volbami i po volbách nabízí balík zachycené elektronické pošty, ve kterých si píší zamilovaní vyšetřovatelé FBI Lisa Page a Peter Strzok. Vsadili na ženského vítěze. Jak připomíná analýza National Review, už v únoru 2016, kdy ještě běželo naplno vyšetřování Hillary Clintonové, Lisa v mailu varuje Petera, že prezidentka by si to mohla pamatovat, kdyby s ní FBI nakládala drsněji než ministerstvo spravedlnosti.

 

Vítězství Clintonové se tenkrát považovalo za jisté a vydrželo to vlastně až do dne voleb. Počítalo se s tím, že prezidentka pak hodí všechna obvinění za hlavu a začne se rozhlížet, kdo za to může…

 

Přesto se na jedné ze schůzek s McCabem probírala opatření pro „velice nepravděpodobný případ“, že vyhraje Trump. Měla to být jakási „pojistka“, jak o tom debatuje zmíněná dvojice zamilovaných důstojníků FBI ve své mailové konverzaci. Tady už nešlo jen o ovlivnění voleb, ale také o ovlivnění situace po volbách. Tisk spojený s Republikány proto píše, že je to „horší než Watergate“.

 

Nejšťavnatější je to samozřejmě v Breitbart News, které prolévají krev za Trumpa v zákrytu za jeho bývalým stratégem Bannonem. Ten byl sice nedávno Trumpem propuštěn, ale pomyslné střílny neopustil. Breibart News si vybírají z pošty zmíněné dvojice vyšetřovatelů zprávu, kdy Strzok zvažuje nabídku jít do týmu zvláštního vyšetřovatele Mullera a vidí v tom příležitost „vrátit se k nedokončené práci“. Vyhlížel přitom volby v mezidobí, které budou letos v listopadu.

 

Jistě by bylo dobré znát detaily, ale 50 tisíc zpráv z pětiměsíčního období se prostě ztratilo, přestože FBI je jinak technicky velmi dobře vybavená. Sledují kde co, ale doma se jim to nějak vymklo z ruky.

 

Trochu jsme uhnuli od Zprávy o stavu Unie, ale není divu, zpravodajství dominuje něco jiného. Vypadá to na okamžik konfrontace, a zdá se, že k ní dojde za změněného poměru sil, jak ukázalo už hlasování výboru pro zpravodajské služby.

 

Pozornost se soustřeďuje i k ekonomice. Impulz daňové reformy je zřejmý, táhla ekonomiku už samotnou svojí přípravou, ale také tady se možná mění počasí. Velice rychlý hospodářský růst začal hýbat úrokovými sazbami, a když jdou nahoru, znamená to obrovské ztráty pro majitele dluhopisů. Každý má navypůjčováno a musí počítat s pákou i na cestě dolů, proto se začalo prodávat na pokrytí pozic a strhlo to i akcie. Ve středu se propad zastavil, ale nervozita zůstává.

 

Tady ruská stopa ničemu nepomůže. Spojené státy se potřebují soustředit na domácí úkoly. A to je dobře.

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB