Volba prezidenta ČR a jiné drobnosti




volební kachna ilustraceVolba prezidenta České republiky zajímá veřejnost v rozdílné míře. Pár dní před volbami dost lidí neví, koho volit.

 

 

 

 

Lze předpokládat a doložit, že řada občanů je zaskočena vývojem společnosti po Listopadu 1989, a tak nepůjdou volit vůbec. Na liberální demokracii (privatizace státu lobby grupami) mají svůj názor opřený o rozdělení Československa (bez referenda), dále nevratnou destrukcí těžebního průmyslu, hutí, strojírenských podniků, vědeckých ústavů a dalšími akty velké privatizace v provedení specialistů z Prognostického ústavu. Následně také ztrátu důležitých trhů pod taktovkou Václava Havla a jeho charitativních akcí ve zbrojním průmyslu, dárkem rádiových frekvencí pro BBC (posléze touto firmou zpeněžený) a další anomálie. V detailu to před časem popsal nezávislý publicista a analytik Štěpán Kotrba.


A co volba prezidenta? Obecně, ale na rovinu: Proč zajišťovat někomu cizímu skvělé bydlo a status (hloupostí voličů), to už není atraktivní, prostě jen jakýsi šlágr vesnického rozhlasu bez posluchačů na návsi. Horší už může být jen letní kino u vody s mračny komárů. Ne nadarmo se říká „naděje“ matka hlouposti, což v takzvaném Česku platí beze zbytku (i kdybychom se na potkání upláceli americkými vltavíny).


Po kuponové privatizaci pana Koženého, jenž byl Klausovým premiantem, následoval šouravý vstup do EU a komprese našeho národního hospodářství až do feudálních poměrů nastolených Washingtonským konsenzem v režii nadnárodních společností. Koneckonců Evropská komise, je dost možná instituce vedená Lomikarem, v reinkarnaci se jménem Jean-Claude Juncker. Dnes jsme na tom stejně jako Chodové v době genocidního barona.


Vyhrůžky, napomínání, poučování, restrikce, soudy a nakonec ekonomická poprava, to vše za drobty z panského stolu. Přesněji, vypalte si sami fungující statek, zničte polnosti, vzdejte hranici a MY vám dáme dotace. Vy nám budete zatraceně vděční a zobat z ruky (poté ze země). Zde velká otázka: Byli Sobotka a Prouza mrskanými otroky EU? 


Našim listinám svobod nebyly fyzicky odervány pečetě, nebyly spáleny, jen bylo provedeno jejich zneplatnění, a to předáním pravomoci národní vlády do Bruselu. Jak k tomu mohlo dojít? Poměrně jednoduše: vnucením směrnic, které vyhovují zakládajícím zemím, které jsou hegemony cirkusové atrakce zvané Evropská unie. A zde pozor, národní identita je dnes nejen sprosté slovo, ale možná i důvod k zařazení na černou listinu.


A přesto, nadále zůstává v povědomí obyvatel ČR, že jsme měli solidní exportní průmysl, včetně investičních celků „na klíč“ a potravinovou soběstačnost, i významné přebytky na vývoz. JZD Slušovice bylo cílem mnoha exkurzí, a to včetně farmářů z Dánska, Nizozemska a jiných vyspělých agrárních zemí. František Čuba byl (a je) expert a vlastenec, který Zlínsko a republiku nasával všemi póry a nešetřil se. Výsledky byly mimořádné, což budilo závist ryšavého režiséra, spisovatele, disidenta disidentů z Prahy. Tímtéž ne/promiskuitního intelektuála a častého návštěvníka salónu Jiřího Muchy. Asijská veverka by mohla vyprávět bohatýrské báje o zpocených zádech toho jedině správného disentu. 


A potom, Grossovsky a krystalicky čistí právníci Otakar Motejl, Dagmar Burešová a Pavel Rychetský se, jak se lze domnívat, postarali, aby se v rámci velké privatizace rychle zhaslo a chmatavé ruce už v předstihu věděly, kam zamířit. A po rozsvícení, koukejte, už nic není.


Když k tomu posléze přidáme takzvanou Opoziční smlouvu mezi ODS a ČSSD, tak máme platformu české politiky na dlani, která svrbí a to až do vzniku hnutí ANO. Nedávno mě zaujal názor Mirka Topolánka: „Když jsem nastoupil do funkce, už bylo vše rozkradeno!“ Snad jsem ten výrok nespletl? Kauzy jako radar v Brdech nebo Pandury pro naši vojenskou expanzi do Asie a Afriky jsou již téměř zapomenuty. Holt na tradiční Občanskou demokratickou stranu lze vzpomínat jen v dobrém.


Nicméně v integrálu tehdejšího dění, že by tímto výrokem absolvent vojenského gymnázia v Opavě vystavil vizitku „občanské bezúhonnosti“ svým předchůdcům? To možná ještě nevěděl, že jeho politická strana (sídlem z Jánského vršku proslaveného strašidly) zorganizuje a prosadí církevní restituce. Takže: Co bylo ukradeno, musí být vráceno! To je magická formulka, ba matematicko-společenská rovnice, která má dvě strany. Takže, kdo bude chtít zabránit alokaci nakradeného, tak si zajisté přečte a neodkladně zohlední (prostřednictvím Parlamentu ČR a hlavně soudů) předchozí zjištění špičkového právníka Karola Hrádely, co se týká majetkových vztahů, tj. řádně nabytého majetku, nikoli přivlastněného majetku, který byl jen ve správě církve.

 
Velmi zvláštní je, že před takzvanou restitucí nebyl o materiály JUDr. Hrádely, s jeho precizní argumentací, v Poslanecké sněmovně zájem. Dárek kardinálu Dominiku Dukovi, právně pak především Vatikánu, byl schválen. Budiž požehnán expremiér Petr Nečas, který se stal přímluvcem českého národa tam nahoře. A to tak velkým, že se někdo může domnívat, že by neměla být v římskokatolických průvodech nesena údajná lebka sv. Václava, ale duchovní schrána tohoto novodobého českého světce.

 


Jak dále? Cestou Izraele!
To, co bychom mohli a hlavně měli v pudu sebezáchovy i rozumových dispozic udělat, je přebrat zkušenosti z vyspělých států. Nabízí se Velká Británie a především Izrael. V posledních pěti letech jsem se dvakrát, třikrát dočetl, že nám hrozí izraelizace života. Kéž by!


Co říkám. Mám na mysli, že vše podstatné v daném směru už uvedl redaktor Lidových novin Jan Klesla v rozhovoru s brigádním generálem ve výslužbě Doronem Tamirem, bývalým šéfem Zpravodajského sboru a architektem kyber/bezpečnostní strategie Izraele. Kladené otázky a odpovědi tvoří harmonický celek. V podstatě je to strategický program.


Nepředpojatý čtenář si musí položit otázku, jak by náš stát politicky, hospodářsky, vojensky a eticky fungoval s premiérem, jako je Doron Tamir? Ale hlavně, právě u Izraele se můžeme naučit, co je to národní hrdost. Právě z ní se odvíjí vše další pro identitu člověka a stabilitu státu.


Někdy, v procesu seznamování se s fakty, narazí zájemce o danou problematiku; jakoby na džbán s papyrem z jeskyně v Kumránu. Tou jeskyní může být, obrazně řečeno také OSN. Příkladně, jedna z unikátních možností, jak se v krátkém čase a výstižně seznámit s mezinárodní politikou v daném regionu, je projev izraelského velvyslance v OSN Rona Prosora před Valným shromážděním v roce 2014. Dává objektivní šanci: porozumět podstatě arabsko-izraelského konfliktu. Týká se rovněž postojů OSN a evropských států v jistém období, kdy byl Izrael doslova existenčně ohrožen. Pomohly až dodávky vojenského materiálu z USA s mezipřistáním na Azorách.


S takovými, a jim podobnými lidmi, lze do nutných konfliktů nejen vstupovat, ale také vítězně z nich vycházet. To je přesně to, co Česká republika potřebuje.
Jenže tohle nám schází a nadále bude. Vše je už v zárodku negováno mainstreamem a dále potulnými ekonomy, které velmi dobře znají Kysilka, Sedláček, Rusnok a jiní lumeni. A tak se my sami staneme Člověky v tísni. Budou i k nám proudit finanční prostředky ze státního (našeho) rozpočtu?

 

 

Zdroj: Jan Klesla, Lidové noviny, sobota 9. dubna 2016, s. 11.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 08 Leden 2018 12:00 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB