Ne už Masaryka a Beneše, ale Kurta Knispela...



 

Kurt Knispel foto youtube... to je nám doporučeno napříště ctít a slavit.

 

 

 

Když, tuším, v průběhu roku 2015 navštívil tehdejší ukrajinský premiér Jaceňuk kancléřku Merkelovou, aby ji požádal o další půjčku k dočasnému zaplnění prázdné ukrajinské státní pokladny, pronesl při té příležitosti krátký projev, ve kterém vyzdvihl společný osud obou národů – to je národa německého a ukrajinského. Oba totiž podle Jaceňukova vyjádření se v roce 1944 staly – a to prý též zhruba ve stejném čase - obětí sovětského přepadení.

 

Když jsem tuhle větu tehdy četl, připadala mi jako výrok šílence, kterého nikdo v Evropě či ve světě nemůže brát vážně, jako něco, čím se Jaceňuk znemožnil v očích nejen Moskvy, ale i Londýna a Washingtonu. Rozlehlo se však tzv. ticho po pěšině.


To mě už tehdy mělo trknout a napovědět mi, že to nebyl žádný úlet z nedopatření, ale že už v tom roce 2015 šlo o první náznak budoucího výkladu dějin, jak jej ve Washingtonu pro potřeby vojensko-bezpečnostního komplexu vypracovali neokonzervativní stratégové, a jehož hlavním poselstvím pro lidstvo má být: Rusko bylo a je vždy agresorem a to včetně 2. světové války. Tak zní kanón politiky Západu, podle něj je třeba jednat – a tečka.


Ta tečka není samozřejmě jedna a jednu z dalších jsme měli příležitost vyslechnout si 1.ledna. Celý jeden pořad v dopoledních hodinách věnovala ČT 24 nikoli oslavě našich hrdinů, ale oslavě Kurta Knispela ( viz ), našeho prý rodáka ze Sudet, který se stal zneškodněním 168 nepřátelských tanků nezapomenutelným tankovým esem a hrdinou wehrmachtu. Ale nově – pozor – i hrdinou naším. Na naší zemi se narodil a na naší zemi – v obci Salisov, okres Jeseník. Čili je to hrdina vpravdě náš, a proto je též na nás, snad víc než na Němcích, abychom jeho památky a činů vzpomínali a je řádně oslavovali. Jak ČT též učinila.


Uvažte: Vyřadil - hlavně díky prý geniální schopnosti odhadovat vzdálenosti - jak jsme z pořadu na ČT 24 dověděli, 168 nepřátelských tanků. A uvažujte dál. Kdyby těch vyřazených tanků z děla Kurta Knispela bylo ještě víc - třeba tisíc, nebo dva tisíce – nemusela válka vůbec dopadnout tak bídně, jak dopadla. Totiž porážkou Hitlerovy říše, ale jejím slavným vítězstvím. I my bychom se – a hlavně my – protože jsme měli jít hned po Židecha padali bychom na rošty všichni, včetně praprarodičů a prarodičů dnešních redaktorů ČT, kteří vděčněji památku Kurta Knispela s pietou uctili a oslavili.


Určitě už dnes existuje i výbor, plánující vystavět Knispelovi ve Vrbovci jeho pomník. A jediná naděje, že Knispel pálil nejen po Rusech, ale v Normandii a u Caen i po Angličanech a Američanech. Kdyby zabíjel jen Rusy, tak mu ten pomník snad už v naší zemi stojí.

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 02 Leden 2018 09:55 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB