Zlá neomarxistka a pražačka Uhlová se zviditelňuje skrze prekarizovanou práci za luxusní grant

Email Tisk PDF

 

výřez z loga akce k prekarské práciV září 2017 zaujala pozornost veřejnosti tří a půl měsíční (550 hodin) brigáda Saši Uhlové v nejhorších provozech za minimální mzdu, kdy si za 554 odpracovaných hodin vydělala 50 696 korun. Hrubého.

 

 


Proč je to špatně?
To není otázka volby.

Stávkovat je špatné, lidé mají být spokojení, nemají si stěžovat.

 

DOBRO A ZLO – PREKARIZOVANÁ PRÁCE

Velmi zajímavá i když nečekaná negativní (!) reakce je přímo z okolí lidí, kteří v těch strašných podmínkách pracují, (kteří nevidí pozitivní vliv medializace, a je tu tedy vůbec?), kteří si prostě srovnají své běžně každodenní pracovní podmínky s "pražačkou" Uhlovou, která si mohla "jen tak" nechat "luxusně" manžela doma, aby si to na pár týdnu "vyzkoušela" a mohla o té práci referovat.


Moje první reakce byla chuť těmto kritikům pořádně vynadat, protože místo toho, aby byli vděční, že se aspoň někdo o jejich problémy zajímá, tak budou právě i tohoto člověka a tento půlmilionem zagrantovaný Projekt – který jim přece chce upřímně pomoci - kritizovat. - A toto je podstatné (o tom jsem přesvědčen), že původní záměr byl a je těm lidem skutečně pomoci. Ale jsou zde i zlí kritici "neomarxistky Uhlové" (kteří jí nemohou přijít už jen na jméno), kteří nic dobrého v tomto Projektu nevidí a vidět ani nechtějí. Kterým je zcela jedno, jak kdo a kde pracuje, hlavně když si do Uhlové i oni kopnou.

Bohužel argumenty, že se jen proženou peníze skrze granty a že se nic nezmění, zatím není možné zcela vyvrátit. Protože podle ovoce poznáte...

Takže co s tím? Co nejvíce pomůže lidem pracujícím dnes za otřesných pracovních podmínek v otrokářských provozech?

Existuje aspoň představa, co by těm lidem pomohlo?

 

ASPOŇ

Je pravda, že pokud aspoň vznikne dokument, pokud se o úděsných pracovních podmínkách a směšně almužně za tvrdou práci bude nyní před volbami aspoň mluvit, tak je to opravdu jen a pouze první krok, což je ohledně změny podmínka nutná, nikoliv postačující.

Takže pojďme dál, buďme chvíli vizionáři a pokusme se zamyslet, co by podmínky těch lidí zcela dole ve společenské pyramidě zlepšilo. Bez ohledu na to, zda o tom referuje Saša Uhlová, nebo zda na to někdo dostal grant.

 


ODKAZY:

Málo peněz, málo lidí, hodně dřiny. Novinářka si zkusila práci za minimální mzdu

„Abych si ještě víc dokázal představit ty špatné pracovní podmínky“:

Uhlová: S dětmi bych práci s minimální mzdou nezvládla, není to otázka volby, lidé se bojí stávkovat

Budou penízky, bude jich tolik, že je neunesem

Odkaz na grant: Podpořené projekty

 

Z OHLASŮ NA FACEBOOKU:

Mony V. (Ostrava):  Nechci tímto nikomu „nahrávat politicky“, ale lidé vidí, že od revoluce se pro podporu rodin prakticky neudělalo nic, nebo málo. Často se v různých diskusích operuje se slovy „neo“ nebo „post“. Myslím si, že na nepodporu rodin už samotný slovník a slova jako „neo“ a „post“ mají velký vliv.

K té reportáži: Nemyslím si, že ti, kdo podporují rodinu jen musí „držet hubu a krok“, stejně jako není řešením „tak půjde na rodičovskou dovolenou otec“. A vidím kolem sebe, že pokud lidé (jako ti z reportáže Saši Uhlové) pracují na směny, navíc třeba dvanáctihodinové, tak většinou tak pracují oba rodiče… Bývá velký problém najít práci jen na osmihodinové směny.

Když ti lidé slyší nápady na pomoc rodinám, které spočívají ve vyšším zapojení otců do rodičovské dovolené... Pak se ti lidé z reportáže musí v reakci na takové řešení „mlátit hlavou do stěn“. Řešení zde od revoluce není. Podpora rodin není. Chybí postoj vnímat rodiny jinak, než jen jako jednotku na výrobu daní.

Michal Rusek: Jinými slovy: Kritika je za to, že ona si to ulehčila, nebo prostě rovnou vychází z jiné, snazší, pozice. OK, tohle chápu. Ale v ČR je možná 6 nebo 8 milionů lidí, kteří to mají snazší a mají lepší podmínky. A nedělají nic. Takže pokud někdo něco udělá, i s těmi výtkami, které píšeš, tak je přece na hlavu jej kritizovat, protože toho udělal málo.

Mony V.: Myslím si, že dělají. Rovnou v tom bez dotací autenticky žili a dokonce navrhují přímo řešení. Odbočím a vrátím se trochu časem. Jistá firma si stěžovala na nedostatek pracovníků (také se to medializovalo). Je řešením zvýšit platy? Co se vyřešilo? Když např. v průmyslovém kraji, kde pracují muži na 12 hodinové směny a „babičky odchází později do důchodů“ si jistá firma „dovoluje“ naříkat nad tím, že jsou ženy lenivé, když nemohly jít pracovat na směny, tak je pak řešením zvýšení platů?

Ty ženy hledají zejména flexibilní pracovní dobu, částečné úvazky nejsou, práce z domu je problém, podnikat je problém, ranní směny neexistují, pouze práce na dohody, brigády a většinu těchto časově flexibilních míst je pro ZPS (skrze vysoké výdaje zaměstnavatele za zaměstnance). Řešení není jen zvýšit platy. Komu? Lidem- strojům bez rodin? ZPS?

 

* * *

Kateřina Tomancová Surmová: Nějak mi uniká podstat kritiky p. Uhlové. Dle mého jeden z mála grantů využitý ve prospěch skutečně potřebných, kteří se ve většině případů nemají jak a kde ozvat. Nemají na to chuť, čas, prostor a přijde jim to zbytečné. Toto je potřeba pořádně medializovat, rozpoutat humbuk, aby se za nos chytli politici a zaměstnavatelé. A aby i lidem ne zcela zběhlým v politickém a ekonomickém myšlení (jako jsem já) bylo jasné, že to není ani o původu, ani o kavárně, ani o bohatství..., ale o lidské důstojnosti a právu na přiměřenou mzdu za odvedenou práci, která by měla zajistit slušný život. Pokud se o tom mluvit nezačne, čísla pracujících žijících na hranici chudoby budou, dle mého, prudce stoupat. A chceme toto pro své děti?

 

Pertlová

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Čtvrtek, 07 Září 2017 07:20 )  


Akademie Literárních novin

vás zve na kurz

Problémy současné češtiny

Kurz je určen všem těm, kteří denně pracují s naším rodným jazykem, nebo těm, kteří o něm rádi přemýšlejí a uvědomují si, jak se mění. Budeme mluvit o tom, jak se dnes mluví a píše, a zaměříme se i na to, proč se nám v jazyce něco nelíbí. Na příkladech konkrétních jazykových provinění proti správné češtině si ukážeme dnešní nejčastější chyby ve vyjadřování psaném i mluveném v úřednických, reklamních i mediálních textech.

3. prosince od 10:00 do 16:00 hod.

AKADEMIE.LITERARKY.CZ

Telefon: 234 221 131

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB