Kdo má kvality prezidenta? V pozadí všeho pokračující nedobré hry…

Email Tisk PDF

 

Kulhánek Vratislav foto prtsc youtubeV posledním čase jakoby kandidáti na prezidenta zatlačili do ústraní volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Poměrně nedávno jsem otevřel server Parlamentní listy, kde jsem se dozvěděl, že i Vratislav Kulhánek se již cítí být zralý na tuto důležitou funkci. 

 

 

 

Pro konkretizaci svého vnitřního obsahu nešel, jako ex-globální manažer české Škodovky, daleko. Pokud jsem jeho sdělení porozuměl správně, tak ON nevidí problém, aby naše (mnoha-dimenzionálně sužovaná republika) přijala 10 tisíc migrantů, protože teroristy prostě nezajímáme… Kristovo to dítě, řečený, nikoli však rodový Merovějec.

Pokud budeme jeho brilantní logiku pojímat médiem zápalkových krabiček v soudobé (nečeské, imitující podobě), tak by to mohlo znamenat, že nám namísto THREE DOORS (tří oken) nabízí variantu THREE LOCKS, tedy tří zámků.

To už ale je, metaforicky sděleno, keine Sranda. Proč? Protože prvním oknem (či opačně prvním zámkem) jsou tzv. domácí politické elity. To jsou oligarchové, kteří používají Pražskou kavárnu jako hlásnou troubu (obdoba vesnického rozhlasu). I zde se jedná o „sobor urožaja“, tedy sklizeň úrody, bohužel (pro ně: bohudík) vzniklou bez vlastního přičinění.

Zde pak četné, dokonané pokusy asi kriminálního charakteru. Nemalá část občanů si myslí, že se jedná o panství Orlík, Lucernu a četné další. Takže prezidenta Beneše budeme prvoplánově oceňovat, ale na druhé straně budeme jednat, jakože nebyl, a s ním i „jeho dekrety“.

S odstupem let, zde v procesu „legalizace majetku“ a jeho zpeněžení hrál první housle právník a údajný resident StB z Chemapolu, který by to mohl naprosto exaktně dokumentovat, proč otázky typu: „Proč Václav Havel nezatočil s komunisty?, naprosto, ale naprosto nemají smysl. Zajisté by totéž mohl potvrdit (ve vyšší rovině) i obecně projektovaný „komunistický aparátčík“ a svazák číslo jedna ÚV SSM, Vasil Mohorita.

Je nesporné, že národní buditelé vzniklí z fondů pana profesora Janoucha, jakož i jiných zdrojů, mají hodnotu plandavých trenýrek se šlemi jistého geniálního pražského matematika (konzultant VŠ práce Ivan Havel). Viz dolní část Karlova náměstí s bustou typu… Zde žil a tvořil a nikdo nepíše, že možná i šidil ostatní tolik potřebné zavřené disidenty (a jejich těžce zkoušené rodiny)…, jenže dnes by to byla trestně postižitelná pomluva. Jen hulvát by se snažil dotvořit toky peněz (a vyúčtování), ve prospěch jistých rodin ve vyšších patrech disentu. Tyto do značné míry sanoval, ze švédských fondů pro Chartu 77 prof. Janouch. Takže těšme se, habilitační práce soudobého poslance Marka Bendy to přinese…  

V době, kdy Václav Havel žvýkal svůj jazyk a měnil kulisy a sexuální pozice, tak Vasil Mohorita zajistil formální možnost protestů proti režimu, kde i sám hovořil ve prospěch progresivních změn. Pamatuji si fotografii, kde v kožené bundě a riflích hovořil ke shromážděným. Je problém pro ÚSTR, snad ne součást novodobé potlačovatelské kultury, zveřejnit tyto snímky v předvečer dalšího výročí Vítězného listopadu 1989?

Ale, vraťme se ještě o kousek do liknavých dějin. Vasil Mohorita nepotřeboval balkon Melantrichu, jištěný agenty, nově, nadiktované přátelské velmoci. On jednal ve smyslu demokratického Československa, a málem dopadl jako Dubček nebo Karel Kryl. No, sebral se, ale nebylo to vůbec lehké a z klacků pod nohy (v Brně i v Praze) by si mohl udělat nefalšovanou svatojánskou vatru. Třeba jako akt smíření s liberální demokracií (liberální = bezohledná). Ale ne, to by nešlo dohromady s jeho vnitřním založením.  

To, že dnes inklinuje k Izraeli a jeho pořádkům je důsledkem nejen jeho genetického základu, ale jasným vyznáním vůči politice v ČR p roce 1989, tedy, nikdy nekončících půtek psychopatů v různých převlecích. Ostatně, pro mě je maximou dnešní nehostinné, ba arktické akademické situace rektor UK prof. Tomáš Zima, používám jeho výroky doma místo chladničky. Je faktem, že nehradím tarify, nebyly zatím u tohoto exota stanoveny.

 

Druhým oknem (či zámkem), o level výše, je Evropská unie, především nikým nevolená Evropská komise, v čele s degustérem Jean-Claudem Junckerem. Ten je spolehlivým zástupcem nadnárodních monopolů a dost možná také investic do koňaku. Tím by si zřejmě zajistil podporu Francie, která ví, co je dobré a ví, a umí uhájit, co je výhradně její.

Já Francii, nejen v tomto, skutečně fandím, už od dob prvního poválečného prezidenta Charlese de Gaulla, který udělal z Francie jadernou mocnost. Navíc, předtím, i potom, udělala francouzská filosofie a sociologie pro svět tolik, že to (dost možná) svět dosud ne zcela chápe, a to zahrnula do svého proudu vědění i velkého Friedricha Nietzscheho.  Přibližně Michel Foucault, Georges Bataille a jiní.

 

Třetím oknem (či zámkem) je takzvaná transatlantická vazba, spojená s neokoloniální Washingtonskou smlouvou. Na této úrovni, nejen velkého, ale zatím největšího bratra se určuje, co budeme vyrábět, komu – čemu se podřídíme, co poskytneme bezplatně v rámci až neskutečného přátelství (pozor, platí jednostranně), zde pod hrozbou nevole americké administrativy a následných sankcí.

Na to ale nemůžeme ani pomyslet. Už známá evropská módistka Angela Merkel (na úrovni Coco Chanel) by nám to nedovolila, protože i ona chce mít zejména po akci Wir schaffen das (My to dokážeme), a též po summitu v Hamburku který téměř excelentně zvládla, klid na práci.  

Řekl bych, že si to zaslouží, ale až poté, co za osobní, de facto krajní neúspěch v Hamburku zaplatí osobními aktivy. Spolkový soud by se tím měl důsledně zabývat. To by byl příspěvek ke skutečné demokracii, nikoli té bezohledné exploatačně liberální. Následně pak směrem k demokracii – bez přívlastků, lhaní a nezasloužených prebend politiků a krajně nadhodnocených platů manažerů v bankovnictví a vlastně už kdekoli.

Jak málo tehdy stačilo, na summitu G 20, ke klidu. Základní dispozice: jedna letadlová loď, posádka by si užila v Hamburku, a Jouzové se selfíčky z řad politiků by summit zkrátili ve svých skromných kajutách a na velitelském můstku na minimum. Veřejnost opravdu nezajímají jejich imbecilní důvěrnosti, kdo komu jako první podal ruku, projel si rozkrok a řekl: „Ahoj kluku“.

A protože se jedná o zlepšovací návrh, tak bych nejspíše měl podat formulář u Spolkového sněmu na vyhodnocení a proplacení odměny.

Zvládne to Kulhánek?

Ten předchozí trochu dlouhý úvod nebyl mým osobním psycho/terapeutikem, ale naprosto důležitým kontextem toho, co může zatím na logiku kulhajícího Kulhánka potkat. V čem je tedy problém, byť zatím ve stínu. Dotyčný Kulhánek ví, ba až moc jistě, že ví… A právě to je nad historické, až Shakespearovské drama. Doporučuji znovu přečíst odstavec druhý tohoto skromného a zcela nezávazného materiálu.

Jak a odkud Kulhánek ví? Ví vůbec něco relevantně?

Se jménem onoho byznysmena jsem se nesetkal mezi tuzemskými klasiky oboru sociální práce, příkladně prof. Marie Vágnerové, doc. Oldřicha Matouška a jiných.  S podobným výsledkem bych se asi potázal mezi antropology, venerology, sociology, politology, hematology, neurology, psychology ad.

Dobrá, třeba nejsem v obraze. Připouštím to. Má však tento režijně nasvícený exponent k dispozici alespoň tři hodnověrné studie pro svá imbe-tvrzení?  

Nemíním pana Kulhánka vzdělávat, nemám za to zaplaceno. Snad ale nebude od věci, když si přečte alespoň malou přílohu mého krátkého sdělení. Případně PR vedoucí jeho kampaně.

Kulhánku: „Proč oni ano, a my ne…“

Zase jsme u odstavce druhého. Jak dostatečně známo, v České republice existuje asi 50 tisíc bezdomovců, kteří nemají politický hlas, a tak se nemohou zeptat: „Kulhánku, proč oni ano a my ne…“

V této republice existuje také 900 000 lidí ohrožených bezdomovectvím. I oni se neumí zeptat: „Kulhánku, proč oni ano a my ne…“

V této republice je mnoho, mnoho single domácností (především seniorů), které se rovněž mohou oprávněně zeptat: „Kulhánku, proč oni ano a my ne…“ Zejména, když jsme toho republice tolik dali do soudobého základu předchozím profesním a osobním životem?

Co odpoví možná Kulhánek? „Nechoďte za mnou na zámek!“

Zde by pak jeden nevěděl, zda opět nejsme opět v časech Lomikara, tedy barona Lamingera, kdy každý z nás je Jan Kozina, kdy jsou mu upřena základní práva, byť předtím tolikrát (lživě) zaručená.

Předmluva ke kritikům zde sděleného

Ano, je to snůška fragmentů, jenže hmatatelně platných. Když před nás někdo vysype složité puzzle, je to vlastně totéž, teprve chochmesem a trpělivostí se dostaneme do obrazu, snad se nám i vybaví skutečné panorama, které měl autor na mysli.

Závěrem, zásadní pracovně-právní poznámka. Materiál jsem sepsal v Ostravě na sídlišti pod dojmem Obamovských veder dne 3. srpna. Na základě konzultace se od něj v celé šíři a hloubce distancuji.

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 07 Srpen 2017 06:31 )  


Akademie Literárních novin vás zve na kurz

Soudobé československé a české dějiny – významná výročí 2018

Lektory kurzu jsou vědečtí pracovníci Ústavu soudobých dějin Akademie věd České republiky

Oldřich Tůma a Jiří Kocian.

Kurz se zabývá československými a českými soudobými dějinami v souvislosti s významnými výročími roku 2018: 1918 vznik samostatného státu ČR, 1938 Mnichovská dohoda, 1948 komunistický převrat a 1968 konec Pražského jara, a to v kontextu mezinárodních souvislostí včetně studené války.

Středa a čtvrtek 10. a 11. ledna 2018 * 10:00 hod. až 16:00 hod. * 20 účastníků * Korunní 810/104, budova D, Praha 10-Vinohrady * 2400 Kč včetně oběda a občerstvení

Kurz je akreditován MŠMT ČR

AKADEMIE.LITERARKY.CZ

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB