Postoj Miloše Zemana k právu připomíná chování hospodského šizuňka

Email Tisk PDF

Zeman Milos foto CTVeřejnost musí být ochotna podrobit se autoritě zákonů, dodržovat a akceptovat jejich nařízení, a to dokonce i tehdy, když jsou pro ně nepříznivá, kontroverzní nebo nepopulární. Co ale dělat v situaci, kdy zákony, a to dokonce ústavní zákony, nerespektuje ani prezident?

 

 

V českém národě je funkce demokraticky zvoleného prezidenta republiky tradičně chápána jako určitý symbol národa zasluhující úcty. Tato úcta mimo jiné pramení z toho, že prezident ztělesňuje respekt k právu a lásku ke spravedlnosti.

I když se někdy ukázalo, že právní argumentace Václava Havla nebo Václava Klause ve světle rozhodnutí Ústavního soudu neobstála, vždy se jednalo o argumentaci logickou, přesvědčivou a respektu zasluhující.

Postoj Miloše Zemana k právu však připomíná chování hospodského šizuňka, který se samolibým, vítězným a rádoby šibalským úsměvem tvrdí hostovi, že do gramáže řízku se započítává i hmotnost trojobalu a že nikde není psáno, že steak nemůže být z kližky.

 

Poprvé Rusnokova vláda

Dává tak občanům signál, že je vlastně jedno, jaké je právo, protože ho jde vždy nějak obejít, ohnout nebo překroutit. Poprvé se to naplno projevilo při jmenování vlády Jiřího Rusnoka, kdy prezident Zeman odmítl přihlídnout k rozložení politických sil v Poslanecké sněmovně Parlamentu.

Jeho argumentace byla téměř švejkovská a spočívala v tom, že mu Ústava nezakazuje jmenovat vládu, u níž je jisté, že důvěru Poslanecké sněmovny nezíská.

Podstata parlamentního systému je přitom založena na faktu, že se vláda opírá o důvěru Poslanecké sněmovny. Prezident nemůže ignorovat většinu v této komoře parlamentu a musí postupovat tak, aby byla co nejdříve jmenována legitimní vláda.

Nikde se to sice v Ústavě přímo nepíše, ale jsou věci, které jsou tak samozřejmé, že se do právních textů vtělovat nemusí.

 

Koho zavazuje smlouva

Jeho současné úvahy o tom, že návrh na odvolání Andreje Babiše z vlády nemusí respektovat, protože je v návrhu obsaženo datum navrhovaného odvolání a nebyla vypovězena koaliční smlouva, jsou z podobného ranku.

Je-li součástí právního jednání i projev vůle, který je neplatný, ale který je oddělitelný od zbylé části právního jednání, nečiní to právní jednání neplatné jako celek. Datum v návrhu na odvolání Andreje Babiše z funkce ministra je skutečně jaksi navíc.

To však neznamená, že by z tohoto důvodu bylo uvedení data nebo celý návrh na odvolání neplatný a prezident by neměl povinnost tohoto ministra na základě návrhu předsedy vlády ministra financí neprodleně odvolat.

To samé platí o argumentu prezidenta, že premiér může odvolat ministra z jiné strany až po vypovězení koaliční smlouvy. Koaliční smlouva, stejně tak jako každá smlouva zavazuje pouze její účastníky, kterým prezident republiky není.

Z tohoto důvodu nemusí tento dokument prezidenta v podstatě zajímat. Ústava je navíc navýsost předpisem veřejného práva a obsahuje takřka výhradně kogentní normy, tedy normy, od nichž se nelze odchýlit žádnou, tedy ani koaliční smlouvou.

 

Autorita zákonů

Vláda práva nemůže existovat bez respektu veřejnosti k zákonům. Pokud nebude veřejnost respektovat zákony, bude své chování podrobovat mimozákonným normativním systémům a své spory řešit mimo oblast práva, což povede k desintegraci společnosti.

Pro vládu práva a pro stabilitu společnosti je klíčové, aby veřejnost byla ochotna podrobit se autoritě zákonů, dodržovat a akceptovat jejich nařízení, a to dokonce i tehdy, když jsou pro ně nepříznivá, kontroverzní nebo nepopulární.

Pokud však zákony, a to dokonce ústavní zákony, nerespektuje ani prezident, je obtížné takový respekt požadovat po veřejnosti.

 

Autor komentáře je advokát. Přednáší právo na Právnické fakultě UK a dalších vysokých školách.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři