Glosa k holandským volbám: Když prohra je výhra

Email Tisk PDF

Mark Rutte volkskrant nlProhráli jsme, ale pořád vedeme tabulku, zvedal nám morálku trenér, když jsme dostali dardu pět nula.

 

 

 

Ta zasutá vzpomínka se mi vrátila po holandských volbách. Mark Rutte, dosavadní premiér, sice ztratil fůru voličů a deset parlamentních křesel, přesto však si jeho strana udržela první místo v politické aréně.

Z Francie a Německa, které stojí před volbami, mu přišly gratulace. Brusel jásal. Noviny a televize hlásaly, že vítězství Rutteho ohlašuje konec populismu a nacionalismu v Evropě.

Volby v Holandsku rozhodli nerozhodní.  Dlouho váhali, komu dají svůj hlas. Na Wildersovi se jim líbil jeho postoj vůči nepřizpůsobivým cizincům, ale společensky zas nebyl tak přijatelný jako Rutte; ten kdyby se postavil za nás, to by byla špice.

Rutte má nesporně politický flair. V závěru kampaně začal pytlačit ve Wildersově revíru. Ujišťoval a přesvědčoval voliče, že má stejný postoj k cizincům jako oni: buď se musí chovat normálně, nebo odejít. A když pár dní před volbami vykázal ze země Erdoganovu agitátorku v šátku, kostky byly vrženy.

Poražený Wilders si polepšil. Jeho strana získala spousty hlasů, stala se druhou největší partají v Holandsku a posílila v parlamentě o pět křesel. Do vlády ho Rutte nepřizve. Ale tam by se nedostal ani kdyby vyhrál volby, protože kdo by se s ním zahodil ?

S ideami, s nimiž Geerd Wilders, Marine Le Pen a Frauke Petry přicházejí, je to jako se všemi nekatolickými myšlenkami v historii.  Zprvu jsou vysmívány, pak dány do klatby, pak za ně upalují, a pak zvítězí.

 

Autor je novinář žijící v Ženevě.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB