Kdo nás zbaví NATO



 

NATO logoMáme na vybranou: Buďto ono pamětihodné a velké, co nám naši dějinní velikáni vštěpovali, uchováme a nepotřísněné vypočítavostí okamžiku to předáme dál, anebo to v zájmu současné výhody zahodíme a budeme i nadále coby vystrašení a konjukturální komplicové sloužit zločinu. Mysleme na to také o víkendu při volbách.

 

NATO začalo nově dokazovat, jak to s jeho „obranou“ vlastně stojí nejdříve, v roce 1999, kdy ve stejném roce jsme do NATO vstoupili i my, bombardováním Bělehradu. Důvod? Aby se od Srbska dalo odtrhnout Kosovo, kde byla zřízena největší americká vojenská základna v Evropě. Potom útok na Afghánistán a jeho následný rozvrat, trvající dodnes. V roce 2003 útok na Irák, který Iráčanům přinesl statisícové oběti na životech a ze země jich vyhnal miliony, vůdce státu Saddám Husajn byl zabit – a válčí se zde dodnes. V roce 2004 intervence v Sýrii, a to skrze Tureckem dodávané americké zbraně protivládním povstalcům – a válčí se zde též dodnes. V roce 2011 útok na Libyi, vůdce státu Kaddáfí byl zabit – a i zde rozvrat a válčení rvou kdysi kvetoucí zemi dodnes. A konečně skutečný majstrštyk v roce 2014 – a to už u nás na evropském kontinentě. Spojeným silám NATO i EU a s přispěním vkladu pěti miliard amerických dolarů, vložených do akce Washingtonem, se na Ukrajině podařilo svrhnout legální Janukovyčovu vládu, a místo ní ustavit „vládu fašistů z masa a kostí“, jak nástupný kabinet nazval v rozhovoru pro německý rozhlas RDW v roce 2014 někdejší zastupující předseda komise EU Němec Günter Verheugen.

A proč mluvím o majstrštyku? Zhruba od prezidentování Billa Clintona, kdy se k moci v USA dostali neokonzervatisté, sní totiž tito noví vládci Ameriky o tom, jak oddělit Rusko od Evropy nejen politicky, ale i hospodářsky. A právě Ukrajina, vůči Rusku buď nepřátelská, či v ohni války (v současnosti platí obě alternativy současně), plní roli Američany naprogramované hraniční klády, oddělující Evropu od Ruska, místo něhož se k Evropě touží hospodářsky přitulit právě Washington. Jeho ropa bude sice dražší než ruská – ale bude zato západní a spojenecká.

A jak ještě jinak dalo o své náhle probuzené čilosti NATO vědět? Třebaže ještě za prezidentování Bushe st. slibili Američané Gorbačovovi, že se za souhlas SSSR se sjednocením Německa nepohnou od německých hranic dál na východ ani o decimetr, posunovali se po etapách na východ stále dál a dál. Dnes síly NATO stojí už podél celých západních hranic Ruska. Už vůbec nehlásají, že nukleární válka nemůže mít vítěze, ale v souladu se svou novou vojenskou doktrínou naopak prohlašují, že změnily názor a že nukleární válka se vyhrát dá. Plán útoku je připraven a role jaderných raket povýšila z role pouhé odstrašovací síly na roli prvního ofenzívního úderu. V rámci této nové doktríny byla antibalistická raketová odpaliště zbudována v Polsku a stejná se připravují i v Rumunsku a později i v dalších k Rusku přilehlých zemích. Až bude síť těchto odpališť dokončena, ocitne se Rusko v dokonalém antibalistickém raketovém obklíčení. Jestliže antibalistické rakety dokážou sestřelovat mezikontinentální rakety, kterými jedině by se Rusko mohlo raketovému útoku NATO postavit a jestliže někdo na Západě skutečně stiskne tlačítko, znamená to ruskou bezbrannost. To je důvod, proč Rusko vyhlásilo, že se proti zřízení antibalistických raketových odpališť i v Rumunsku postaví.

Proto u nás, v Evropě, a nejen v Sýrii, balancuje dnes existence lidské civilizace na hrotu jehly. Jak píše člen někdejší Reaganovy vlády P. C. Roberts, síly ďábla obsadily v době Clintonova režimu vládní budovy Washingtonu, ve kterých sní a spřádají sen o hegemonu planety Země. Protože Wolfowitzova doktrína, která pro současně panující neokonzervativce platí v USA už od roku 1994 jako svátost, praví: ZEMĚ, KTERÁ POD KVALIFIKOVANÝM VEDENÍM A S VYUŽITÍM DOMÁCÍCH SUROVIN DOKÁŽE VYBUDOVAT MOC GLOBÁLNÍ, NA USA NEZÁVISLOU, SE PRO USA STÁVÁ ZEMÍ NEPŘÁTELSKOU.

Těmi dvěma globálními zeměmi, na USA nezávislými a pro USA tudíž nepřátelskými, jsou míněny Rusko a Čína. Ty jsou - a podle povahy Wolfowitzovy doktríny též musí být - Amerikou nahlíženy jako její nepřátelé a jako k nepřátelům se k nim Amerika musí stavět. Nepřítel musí být odzbrojen, poražen, odstraněn či zničen. Takže ať se Rusko a Čína snaží být vůči USA sebevíc chápající a vstřícní, nic jim to není platné. Jednou provždy jsou a musejí zůstat – pokud nedají ruce nahoru - jejich NEPŘÍTELEM.

Položme si otázku: Pro kterou složku americké společnosti platí tento axiom? Odpověď je nasnadě: pro americké vojenské síly - páteřní ozbrojené sily NATO. Takže i pro naši armádu jako nepatrnou součástku převažující americké aliance NATO platí, že Rusko a Čína jsou - skrze Wolfowitzovu doktrínu - našimi povinnými nepřáteli, kteří (též s naším přispěním) musejí být v zájmu jediné světovládné velmoci odzbrojeny, poraženy či smeteny z povrchu zemského.

Jsme u kořene věci: Je naše svázanost s agresívním posláním USA a NATO, tím, co skutečně chceme jako národ Komenského, Husův a Masarykův do pokladnice světa přinést?

Odpověď na tyto otázku dejme o víkendu. Šťastnou ruku a jasnou hlavu!

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 04 Říjen 2016 15:30 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB