Úloha Ruska v katastrofě malajsijského a korejského Boeingu: dvě výročí



 

MH17 ilustraceBoeing 777 Malajsijských Aerolinií (let MH17) byl sestřelen nad územím Ukrajiny 17. července 2014 a může za to raketa BUK přivezená z Ruska, říká zpráva mezinárodní vyšetřovací komise z 28. září 2016. Tato dlouho očekávaná informace má však ve světle kontextu přibližně takovou váhu, jako kdybychom napsali, že teroristé střílejí z ruských AK-47 Kalašnikov nebo že jezdí automobily značky Toyota či používají program SKYPE.

 

Přitom od události uběhla již dvě léta a zdálo by se, že společnost by měla obdržet určitější informace. Dá se během dvou let vůbec něco zjistit, nebo budeme muset čekat deset a více let, jak tomu bylo s podobnými incidenty v minulosti? V každém případě nedošlo doposud na oficiální obvinění Ruské federace (ani tzv. proruských separatistů). Veškeré zprávy na toto konto mají veskrze mediální povahu.

Zkáza letu MH17 byla druhou tragédií jmenované letecké společnosti v krátké době po sobě, neboť již 8. března stejného roku záhadně zmizel jiný let (MH370) týchž aerolinií. Zatímco březnová událost zůstávala určitou dobu bez sebemenších indicií, pád MH17 byl zachycen málem v přímém přenosu; diváci audiovizuálního zpravodajství si možná vzpomenou, jak se kusy předmětů snášely k zemi nad územím dopadu bezprostředně po katastrofě. Tyto fragmenty byly zaznamenány například mobilními telefony očitých svědků. Druhý incident se zatím jeví jako ten horší, jelikož k němu zřejmě vůbec nemuselo dojít. V médiích je sice možné obdržet všelijak zevrubné zprávy o události. Doposud nelze říci, že by se dalo cokoli konstatovat přesně nebo alespoň s uspokojivou mírou pravděpodobnosti. Stále hrozí, že nepočkáme-li na definitivní závěr vyšetřování, můžeme v mezičase činit nesprávné závěry. Fakt, že se celkově chvátá (byť od události uběhly dva roky), má zásadní význam. Doposud žijeme v přesvědčení, že si naše společnost zakládá na uplatňování kritického myšlení a že hrdě preferujeme takzvanou presumpci neviny. Je to právě presumpce neviny, jejíž sveřepé uplatňování se dá považovat za příslovečný lakmusový papírek fungující demokracie.


Dokud svět neuvidí zcela jasný argument, který svým charakterem bude jednoznačně průkazný, neustále budeme i dále sledovat nekončící přestřelky Západu s Východem (Ruskem), kde jedno slovo bude potírat druhé a naopak. Jediné, co v dané situaci může udělat nezúčastněný pozorovatel (čtenář/ divák), je „oblíbit" si jednu z přetahujících se stran a té zkrátka „nadržovat". To by ovšem celou věc rázem devalvovalo na úroveň zvrhlého sportovního utkání, kde se agrese fanoušků projevuje tak, že to s racionalitou nesouvisí ani vzdáleně (jak ráda říkávají anglosaská média – ani „tangenciálně"). A tak, než abychom pořád spekulovali, zda raketa BUK, která měla letadlo sestřelit, byla modernizovaná (tedy ruská?) či starého vzoru (tedy ukrajinská?), který tahač ji z kterého směru přivezl a kam zase odvezl – chybí-li pro to přímé důkazy (zdrojem zde slouží Facebook a Twitter) – pořád je možné zaměřit se na to, co se dvakrát nezdůrazňuje, ale co z paměti vytěsnit nelze.


V noci 1. září 1983 – tedy právě před 33 lety – byl sestřelen let KAL007 Korejských aerolinií nad územím Ochotského moře a SSSR (Rusko) byl vzápětí prohlášen Ronaldem Reaganem za říši zla. Sovětský obchod se vystavil mezinárodnímu bojkotu (viz paralela s dnešními časy). Boeing 747 byl zasažen raketou vzduch-vzduch vypálenou ze sovětské přepadové stíhačky Suchoj SU-15. Boeing se předtím odklonil o 500 kilometrů ze své trasy západním směrem a dvakrát vlétl nad území SSSR – nejprve přeletěl Kamčatku, poté ostrov Sachalin (již od mezipřistání v aljašském Anchorage piloti nenastavili správně inerciální navigační systém, takže letoun míjel pacifické kontrolně-orientační radiomajáky severněji, než by dle svého letového koridoru měl). Po události následovalo zostření beztak již značně „studenoválečnických" vztahů mezi USA a SSSR, Jižní Korea, jíž náleželo letadlo, při vzniklé roztržce ustoupilo jaksi do pozadí (jak se to nyní děje i s Malajsií, jakožto poškozenou stranou). Motivem SSSR pro drastické zakročení posloužila obava, že KAL007 provádí leteckou špionáž. Civilní Boeing letěl odklonem po trase, kterou využívaly pro reálný sběr výzvědných dat americké RC-135. Let KAL 007 skutečně přeletěl například ponorkovou základnu, posléze nereagoval na žádné výzvy (výstražnou palbu z leteckého kanonu Suchoje) a choval se v rozporu s dosavadní praxí, jíž se přidržovaly uznané špionážní stroje NATO, které v těchto časech ihned po detekci protivníkovými radary (nebo po prvním upozornění pilotů stíhaček) opouštěly inkriminované místo možného sestřelu.


Po kolapsu SSSR nicméně Rusko uvolnilo embargo na obsah „černých" skříněk jihokorejského Boeingu. Rusové 14. října 1992 předali záznamník hovoru v kokpitu Jižní Koreji a mezinárodní ICAO obdržela zapisovač palubních údajů (francouzská expertíza vyloučila, že by se s údaji manipulovalo). Vůči Ruské federaci (nástupnickému státu) byly poté zastaveny mnohamiliardové soudní žaloby o odškodné, iniciované zahraničními pojišťovnami. Ukázalo se, že data palubních rekordérů nezavdávají důvod vyžadovat po Rusku v této souvislosti kompenzace. Ani Sovětský svaz nebyl mezinárodními organizacemi oficiálně obviněn, proto ani Ruská federace nikdy neplatila pozůstalým tragédie žádnou náhradu. Přesto zůstávají do dnešních dnů nezodpovězené otázky z onoho 1. září 1983.


Pro tento článek je nicméně důležité, že na vojenské manévry sovětů při sestřelu Boeingu 747, "dohlížel" americký satelit Ferret-D, který nad oblastí incidentu prolétal, nablízku bylo ještě několik letounů, jedním z nich právě RC-135 vybavený pro radioelektronickou špionáž. Anomální událost se strojem KAL007 viděly i japonské radarové stanice na Hokkaidó. Stejně i v případě MH17 mohla být scéna incidentu zachycena americkou výzvědnou družicí Key Hole (KH). Data získaná Američany byla v případě roku 1983 utajena na dobu 50 let, z nichž uplynulo teprve třiatřicet. Vyšetřování události z roku 2014 nejenže nepřineslo prokazatelná obvinění, ale zdá se, že některé závěry si vyslechneme až v roce 2018. Obě události jsou tedy zahaleny tajemstvím a incident z roku 1983 ukazuje, že ani po třech dekádách nemusí být vůbec jasno (existuje například spekulace, že Rusové sestřelili RC-135, zatímco Korejské letadlo havarovalo z jiné příčiny. Piloti korejského Jumbo do poslední chvíle ani netušili, že se něco děje, měla je přitom varovat jejich objektivně jiná poloha minimálně vůči jinému Boeingu, jenž měl letět ve stejném koridoru). Na základě výše uvedeného se ukazuje, že předběžná manipulace s domnělými či silně očekávanými výsledky expertíz mohou negativně ovlivnit mezinárodní politiku takovým způsobem, že se svět může znovu ocitnout na prahu konfliktů, které přitom zdravě uvažující člověk nepotřebuje a nechce. Pád korejského letounu i malajsijského Boeingu měly odezvu ve zvýšené vojenské aktivitě NATO i Ruska.


V Případě letu MH17 letečtí dispečeři v ukrajinském Dněpropetrovsku (podléhajícím kyjevské vládě) museli vést čilou korespondenci s malajským Boeingem, jelikož i ten se – podobně jako o 31 let dříve korejský Boeing – odklonil od původní letové trasy. Tato rádiová korespondence je utajovaná Kyjevem a nikdo z médií ji doposud neslyšel (otázka zní, mají-li záznam k dispozici v mezinárodním vyšetřovacím týmu vedeném Holanďany). Proč nebyly obě posádky informovány o změně trasy? Nebo byly informovány a změna trasy je v obou případech úmyslem? Malajsijský Boeing se dostal nad území sužovaným válečnými operacemi bojujících stran. Korejský Boeing se ocitl nad územím „za železnou oponou". Do vyšetřování katastrofy letu KAL007 byli zahrnuti i sovětští odborníci. Tým pátrající po souvislostech letu MH17 je zapovězen expertům z Ruska. V tomto ohledu je incident závažnější: Ukrajinská strana, která viní Rusko, je zároveň angažována jako aktivní participant vyšetřující komise.


Ať je situace s oběma letadly jak chce tragická a role Ruska doposud nejasná, existuje ještě jeden precedent, který se stal v roce 2001 nad Černým mořem. Interpretace této události ukrajinským prezidentem Leonidem Kučmou nutí k zamyšlení. Ukrajinské prostředky protivzdušné obrany v rámci vojenského cvičení tehdy sestřelily ruské civilní letadlo TU-154, které letělo z Tel Avivu do Novosibirsku. Tehdejší ministr obrany Ukrajiny se omluvil, zatímco prezident Leonid Kučma médiím odtušil doslova takto:" Podívejte se, co se okolo děje ve světě, v Evropě? Nejsme první ani poslední, není třeba z toho dělat tragédii. Chyby se stávají všude, a to i větší – chyby planetárního významu. Pokud neklesneme pod civilizovanou úroveň, vše bude v pořádku. Pokud bychom na sebe sami vylili kýbl špíny, tak nás pánbůh chraň..."

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 04 Říjen 2016 15:07 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB