Je totální selhání EU pokrytectvím, neumětelstvím nebo záměrem?

Email Tisk PDF

Eu otazníkSmutná odpověď na otázku, položenou v titulku, zní: je to fatální kombinace všech uvedených faktorů. Smutek této odpovědi vyplývá ze skutečnosti, že hospodářská, organizační i politická integrace jednotlivých částí evropského kontinentu, za nevysloveného předpokladu, že bude uskutečňována rozumně, účelně a demokraticky, je smysluplná, účelná a pokud ne zcela nezbytná, tak jistě alespoň potřebná.

 

Autor těchto řádek sám byl ještě v nedávné době, a ve svém nejhlubším nitru latentně stále je, zaníceným eurofederalistou. Avšak, jsa stoupencem dnes již nepříliš známého pravidla „Nepokračuj ve špatně započaté práci“, a rovněž soudným a přemýšlivým člověkem, nezbývá mu, než konstatovat, že instituce Evropské unie, tak, jak je v reálném aktuálním čase definována a uskutečňována, je zmetkem, který nejenže koná v hrubém rozporu s reálnými potřebami půlmiliardy obyvatel evropského kontinentu, ale i hanebně pošlapává původní  ušlechtilé záměry svých otců zakladatelů, Roberta Schumana a Konráda Adenauera.

 

Co odůvodňuje tak tvrdé hodnocení instituce Evropské unie?

Bible praví: podle plodů jejich poznáte je. Nuže, jaké jsou plody EU (verze2015)?

Jedním z nejzávažnějších plodů je astronomický megatunel v objemu stovek miliard Euro z kapes evropských daňových poplatníků do kapes soukromých majitelů a topmanažerů  (zejména) německých a francouzských bank, známý pod crazykomediálním názvem „pomoc Řecku“. O bláznivosti takového označení vypovídá např. to, že za několik let této „pomoci“ se řecký HDP propadl o čtvrtinu, dluh stoupl o 50%, nezaměstnanost ve vybraných věkových kategoriích dosáhla 50%, očekává se brzký státní bankrot. Získat takovou pomoc, to musí být pro Řeky jistě zážitek k nezaplacení.

 

Dalším plodem, asi ještě výživnějším, je podpora svobody, demokracie, hospodářské prosperity a občanské společnosti na Ukrajině. Instituce EUv2015 zjevně usoudila, že doma jí všechno klape, řízení vývoje společné měny zřejmě považuje za bezproblémové, hospodářské problémky Řecka, Itálie, Španělska, celého svého tzv. jižního křídla za banality nehodné nějaké zvýšené pozornosti, takže se rozhodla šířit své hodnoty, a to třeba ohněm a mečem, dál „nach Osten“. A jaký je výsledek této ušlechtilé snahy? Cca 10.000 postřílených civilistů (německá BND dokonce tvrdí, že 50.000), přes milión zahraničních utečenců do různých světových stran,  další milión a půl tzv. vnitřních  utečenců,  několik měst rozbombardovaných, a to pravidelnou armádou své vlastní vlády, inflace 46 %, prudký propad HDP, nárůst státního dluhu na 100% HDP,  očekává se brzký státní bankrot. Svoboda slova je zde prohlubována střílením opozičních novinářů a kvalita občanské společnosti dekorováním válečných zločinců ( ze - zatím -  poslední světové války ). Souběžným výsledkem je dramaticky prudké zhoršení ekonomických i politických vztahů se sousedním Ruskem, které je sice rozlohou největší stát světa, jedním ze dvou globálních vlastníků supervelmocenského jaderného arzenálu, a (zřejmě i proto) stálým členem RB OSN  s právem veta, ale takové drobnosti jsou zjevně pod rozlišovací schopností  instituce EU v roce 2015.

A zatím nejnovější plod se nám v přímém přenosu klube z květů „arabských jar“ bezprostředně minulých let, které i EUv2015 tak nadšeně sázela, hnojila a zalévala. Nad vlnou migrantů stojí orgány instituce EUv2015 v bezmezné neschopnosti jakéhokoliv smysluplného a účelného konání.

 

Čím je zapříčiněno tak zásadní selhání, jež má existenční charakter?

Technickým zdůvodněním je zásadně špatná struktura orgánů této instituce, včetně rozložení jejich pravomocí, a s tím související i jejich chybné personální obsazení. EU před svým teatrálním selháním v období 2013-2015 aspirovala na to, směřovat postupným procesem k  federalizovanému  (quasi)státu s vlastní subjektivitou právní, finanční, rozpočtovou i politickou. Na tuto ambici nebyl zcela jednotný názor, ale nepochybně v procesu vášnivých diskuzí postupně krystalizovala. Avšak dnes již v řadě evropských významných médií se vedou úvahy o tom, čím to je, že v mnoha členských státech EU narůstá odpor k prohlubování integrace, ba dokonce až snahy o dezintegraci. Není se však čemu divit!  Kdo by chtěl bydlet v domě, jehož správci nechávají ucpaný odpad, destruují dodávky energií, pouští dovnitř nezvané hosty, včetně chuligánů a lupičů? A vidí, že ve skupině správců je část juvenilních naivů a neználků, další část je líná uvažovat a další jsou podvodníci, kteří za úplatek (např. nehorázně vysokou mzdou)  z našich peněz hradí faktury za služby  pro majitele haciendy  naproti přes ulici, v níž bydlí  arogantní nabob, tyranizující celou čtvrť (ale je aspoň občas pozve na párty)!

 

Absence demokratického mandátu orgánů EU

Nefunkčnost orgánů EU jistě souvisí i s tím, že nemají demokratický mandát. Co je demokratickým mandátem? Tím je oprávnění, dané procesem demokratické volby, zastupovat své voliče ve věcích a v rozsahu, definovaných účelem té konkrétní volby. Např. osoba, zvolená zastupitelem v obci Horní Dolní má mandát k výkonu funkce zastupitele, příp. radního či starosty, to vše v obci Horní Dolní, nemá však z této volby mandát k jakékoliv funkci  s rozhodovací pravomocí v jiné obci nebo snad státu.

 

Teorií je, že EU je řízen trojicí orgánů, jednajících ve vzájemné shodě, a to Evropské komise, složené z komisařů, navržených vládami všech členských států, dále Evropských rad, složených z premiérů a ministrů vlád členských států a nakonec Evropského parlamentu, složeného z přímo zvolených europoslanců.

 

Jediným orgánem EU s řekněme demokratickým mandátem je Evropský parlament; má však v podstatě nulové pravomoci. Členové Evropských rad, ministři a premiéři členských států, mají sice (snad) demokratický mandát, ale nikoliv pro řízení celoevropských záležitostí. Jejich mandát se vztahuje k jejich „Horní Dolní“, tedy k jejich národnímu státu, kde byli zvoleni a jejichž voličům se zodpovídají, jejichž zájmy by měli zastupovat a o jejichž hlas se budou znovu ucházet. Zájmy občanů jiných států EU, pokud o nich vůbec něco tuší, tak je, ani jejich voliče, z podstaty věci, nezajímají. Střet národních a „unijních“ zájmů v motivacích politiků s národním mandátem  bezděčně (a s jiným závěrem)  popisuje i J. Pehe  v Právu dne 1.7.2015.

No a eurokomisaři? Ti už nemají demokratický mandát vůbec žádný.  Jejich výběr, ustanovení a přidělení agendy je voluntaristickým nepředvídatelným výsledkem kuloárového vyjednávání nedefinovaných skupin z národních i „evropských“ elit, který nepodléhá žádnému přezkumu ani volebnímu testu. A podle toho i vypadá personální obsazování těchto (mj. nemravně přeplacených) pozic. Připomeňme si jen řadu českých eurokomisařů za posledních 10 let. Nejprve to byl lobbista, o jehož schopnostech sice není třeba pochybovat, ale demokratický mandát se o něj ani neotřel. Pak to byl svržený premiér, který přišel odvoláním z funkce premiéra rozhodnutím své vlastní strany i o svůj národní mandát, evropský neměl nikdy. Vynecháme-li ze zdvořilostních důvodů aktuální eurokomisařku, pak posledním případem byl diplomatický profesionál na referentské úrovni, který, jsa jmenován úřednickou vládou (tj. bez demokratického mandátu), pravděpodobně ani netuší, co to demokratický mandát vůbec znamená. Asi není náhodou, že právě on se významnou měrou „zasloužil“ o to kolosální selhání EU na Ukrajině, neboť v jeho agendě, pravděpodobně v mylné domněnce, že na tom není možné nic pokazit, bylo rozšiřování EU. Je symptomatické, a to především pro posouzení „kvality“ orgánů EU v2015, že z jeho osobního selhání nikdo ani v náznaku nezauvažoval o vyvození jakékoli osobní odpovědnosti i kdyby měla zůstat pouze ve verbální rovině.

 

Odstavení formální orgánů EU od řešení vážných krizí

Zřejmě právě shodné příkré hodnocení „kvalit“ exekutivních orgánů EU vede představitele největších zemí EU, a zejména té jedné úplně největší, k tomu, že tam, kde fakt o něco jde (např. Minsk), zakážou účast oficiálním představitelům EU a jedou tam jednat sami. Divadélko, jako že (instituce EU) o něčem rozhodují, je nechají hrát jenom tam, kde se „řeší“ problémy buď bagatelní nebo umělé či předstírané. Takový naprosto nesystémový postup může být oprávněný při akutním řešení akutních problémů, (a na Ukrajině díky Bohu za něj, zkusme si třeba představit v Minsku Tuska), ale pokud není doprovázen alespoň pokusem o reformu těch nefunkčních orgánů EU, silně to potvrzuje velmi negativní hodnocení  stavu oficiálních orgánů EU i  obavu z jejich nereformovatelnosti.

 

Rozebrali jsme technické příčiny politováníhodného stavu, stranou jsme však zatím nechali úvahu jak je to vůbec možné? Vždyť to musí být zjevné řadě lidí, kteří však, místo aby zjednali nápravu, tak tento stav ponechávají, tají, prohlubují, nehorázně o něm lžou využívají ho …a zneužívají. A tím se okruhem dostáváme zpět k otázce, položené v titulku.  

Důvody popsaného stavu

Mezi již uvedené důvody selhání EU můžeme ještě přidat nacionální šovinismus až chorobnou nenávist a dále chamtivost, a to vše ve vzájemných kombinacích.

Ti, kteří se v projektu EU v roce 2015 angažují, aniž by byli vybavení potřebnými znalostmi a relevantní zkušeností, ti jsou vedeni neumětelstvím. Ti, kteří vědí, ale jen se vezou bez zájmu o nápravu, jsou vedeni pokrytectvím. A ti, kteří z tohoto ubohého stavu tyjí, parazitujíc přitom na původní ušlechtilé myšlence, jsou vedeni chamtivostí a záměrem. A nejedná se přitom pouze o konkrétní, nemravně přeplácené topmanažery a držitele akcií, ale o celý soukromokapitalistický systém jako takový.

 

 

Soukromokapitalistický systém

Soukromokapitalistický systém je takový, v němž nejen objem, ale hlavně vliv, kapitálu, vlastněného soukromými osobami, převyšuje vliv kapitálu, který je ve vlastnictví státu, obcí a jiných veřejnoprávních subjektů. Neboť na rozdíl od veřejnoprávního kapitálu, jehož motivace a z ní vyplývající rozhodování je multikriteriální, kromě zisku zvažuje, resp. měl by zvažovat,  i dopady na životní prostředí, zaměstnanost, zdravotní a kulturní zájmy obyvatelstva aj., soukromý kapitál je jednokriteriální,  má jedinou motivaci, a tou je zisk. A tato motivace se snadněji uplatňuje když veřejnoprávní orgány, počínaje státními, jsou ne zcela funkční, nekonají, příp. konají cinknutým způsobem. Viděli jsme to u nás po převratu, když se „zhaslo“ a programově se vytvořil prostor pro vznik oligarchů vytunelováním státního majetku,  vidíme to na „justiční mafii“ i na řadě dalších příkladů z tuzemska i zahraničí. Kosovo, Řecko, Ukrajina jsou jen špičky ledovce v nejbližším okolí.

Veřejnosprávní instituce EU, postupně přebírá části suverenity národních států, a to na základě velmi ušlechtilých argumentů, avšak z důvodů zde uvedených je neschopna či neochotna plnit svoje veřejnosprávní poslání. V přímém přenosu v reálném čase nám však předvádí. jak dává volný prostor pro činnost, a výstižnější výraz je běsnění, soukromého kapitálu. Již uvedený případ Řecka, kde před tou současnou tzv. „pomocí“ předcházela fáze, kdy soukromý kapitál nacpal do tohoto státu, jehož funkčnost byla pravicovou vládou ochromena, nesplatitelný objem úvěrů, a to za lichvářské úroky, a když se nesplatitelnost těchto úvěrů prokázala, pak použil špatně až sabotérsky fungující veřejnosprávní aparát EUv2015 k tomu, aby si své peníze vybral z prostředků daňových poplatníků  států EU, nazývajíc to „pomocí Řecku“. Geniální!! Mimochodem, ty úvěry nebyly Řeky (jenom) „projedeny“, ale byly za ně zakoupeny mj. např. zbraně od toho samého soukromého kapitálu, který tím spojil užitečné s užitečným, neboli zisk 2v1.

 

Jaké je ponaučení???

Předně, protivníkem není kapitalistický systém jako takový, ale ta jeho fáze, kdy vliv soukromého kapitálu (mj. na rozhodování veřejnosprávních orgánů) překročil kritickou hranici. Tento protivník je ovšem extrémně virulentní. Je imanentně obsažen v systému kapitalismu jako takovém,  a, obdobně jako virus oparu, se vyrazí na tom místě, kde je veřejnosprávní imunitní systém aktuálně oslaben. Je to protivník extrémně nebezpečný, neboť se neštítí ničeho, ani  zabíjení, podvádění a  lhaní, neboť jak známo z celé historie lidstva motivace majetkového zisku je pro mnohé osoby zcela dostatečným důvodem pro zabíjení, podvádění  a lhaní. Lhaní  je ostatně pro protagonisty soukromokapitalistického systému formou existence. Lžou ráno, v poledne i večer, s upřímným výrazem, bez zaváhání, zcela důsledně a beze studu. Lžou lokálně i globálně.  Je to po generace vypiplaná forma politického boje, dovedená k dokonalosti, počínajíc texty v učebnicích škol všech stupňů. Ostatně jak jinak by bylo možné, aby politické subjekty, hájící zájmy pouhého 1% lidí, vlastnících však přes 50% veškerého majetku, dokázaly vylhat díru do hlavy min.50% voličům, aby volili je, v příkrém rozporu se svými vlastními zájmy? Mimochodem, dokud trvá tento stav, je představa demokracie jako vlády lidu zcela iluzorní. Takový  malý příklad bezskrupulózních lží a verbální manipulace nám bude předveden v reakci na tento článek (bude-li jim stát za to).

Posilování objemu státního a jiného veřejného kapitálu v ekonomice.

Dlouhodobou strategií by mělo být výrazné posilování objemu státního a jiného veřejného kapitálu v ekonomice. Není třeba znárodňovat, stačí prostě zadávat státní zakázky státním a jiným veřejnokapitalistickým podnikům, a to klidně v režimu soutěže. Mantra o tom, že stát je zásadně špatný hospodář, je jednou z řady lží, kterou protivník důmyslně již zabudoval do učebnic a sborníků „vědeckých“ konferencí. Juvenilní ekonomičtí „experti“, kteří vůbec netuší, která skutečně bije, si to z učebnic nabiflovali a roznášejí tuto víru po světě, a jak vidíme např. na Ukrajině, tak třeba ohněm a mečem. Dalším směrem uvažování by mělo být výraznější zdanění velkých, většinou zahraničních a nadnárodních, společností, a to těch, které si každoročně odnášejí za hranice 200 – 300 mld. Kč. Když si budou odnášet „jenom“ řekněme 100 mld. Kč., mělo by jim to stačit, a možná i jen 50 (což jsou, pro srovnání, zhruba náklady na armádu ČR se všemi pandury a gripeny). Pokud nám takto zbude doma navíc 200 mld. Kč „nie je to bohvie čo“, ale myslím, že lepší, než drátem do oka. Abych trochu ztížil protiargumentaci, výslovně uvádím, že se tento návrh netýká malých a středních domácích podniků a rovněž neodmítá třeba i několikaleté daňové prázdniny i pro ty velké a cizí při zavádění nové výroby.

 

Politická rovina

V politické rovině je účelné kriticky, důkladně a nepředpojatě vyhodnotit důsledky členství v EU (a NATO a výhledově i eurozóně). Dotace z evropských fondů jsou samozřejmě fajn, ale odečteme - li sumu, kterou do těch fondů ČR sama platí, pak zbytek je pod  úrovní těch 200-300mld. Kč, které si odvážejí zahraniční vlastníci českých podniků. Kromě toho je s čerpání dotací spojena úděsná byrokracie a výsledek je nevypočitatelný, takže nelze činit rozumná a spolehlivá rozhodnutí.

 

Být členem evropské rodiny národů, která je moudře řízena a prodchnuta ušlechtilým étosem solidarity, to by bylo fakt fajn. Ale bohužel tomu tak evidentně není. Suverenita ČR je omezována skupinou bezskrupulózních lhářů a podvodníků, kteří nikým nevoleni, za nemravně nehorázné mzdy, které však v poměru k ziskům soukromého kapitálu, jehož zájmy nepokrytě a drze prosazují, jsou pouhými drobky, přepadlými přes okraj stolu, formulují svá rozhodnutí a „návrhy“ anonymně ve skrytu bruselských a washingtonských (!!!) kanceláří. To, co předvádějí v reálném čase nevolení, neodpovědní, anonymní pracovníci

Mezinárodního měnového fondu se sídlem ve Washingtonu při „řešení řecké krize“, kteří nepokrytě vnucují suverénnímu evropskému státu a jeho řádně demokraticky zvolené vládě svá svévolná politická, ba ideologická, a dokonce už prověřeně nefunkční a kontraproduktivní stanoviska, to je nestoudné a nepřijatelné. A „demokratičtí“  lídři EUv2015, včetně našich ministrů,  jim v tom asistují. Nad tím se fakt zvedá kufr.

 

Co s tím???

Normální a demokratické by bylo, aby si stanoviska zde uvedená osvojila některá politická strana, vyhrála s tím volby, a pak ta doporučení uskutečnila. Vzhledem ke stavu politického spektra a  enormně intenzivní propagandě protivníka a z toho vyplývající zmatenosti voličů však takový scénář pokládám za málo pravděpodobný.  Tak snad pro začátek aspoň osvěta.  

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz