Značkovací období

Email Tisk PDF

Neckář V návštěva Měst výboru KSČ. Hořovice foto PodbrdskoMalé dítě se ptá otce: „Co je to značkovat?"


„Psi si značkují svoji cestu, ramenatí páni v oblecích, v tmavých brýlích chránící politiky, mají mimo sluchátka v uchu, malé odznáčky, aby o sobě věděli, že k sobě patří, někdy politici nosí malé ´vlastenecké´odznáčky, snad aby si je někdo z ochranky nespletl a také..." Otec se zamyslel, byl zticha. To proto, že zavzpomínal, že ještě někdy dříve jsme říkali: „Je u nich".

 

Byla to značka. Ale odznak nenosili, aspoň v určitých letech. Byli nedotknutelní a s velkou mocí. Značka byla kouzlo, která dokázalo přičarovat dobré zaměstnání, jedno z předních míst v pořadníku na auto nebo byt, devizový příslib na cestu na Západ a děti se dostaly na střední a vysokou.

 

Zajímavé, že mnozí nechtěli značku přiznat. Styděli se za ni. Stávalo se, že na chatě u táborového ohně značkovaní zpívali písně –protestsongy proti označkovaným. Když byl značkovaný poblíž, znamenalo to, dát si pozor, o čem se mluví. Někdo, jako sojka v lese, řekl: „Pozor jde" a všichni ztichli.

 

Označkovaným se hlavně nedalo věřit. Vědělo seto o nich a říkalo se jim „podvraťáci". Proto značka nebyla populární. Značkovaní mohli kontrolovat druhé –„ neznačkované". Kontrolovali všechno a byli všude – mezi dělníky, lékaři, vědci, umělci – bylo jich hodně. Když někdo tvrdil, že musí vzít značku, vědělo se, že se vymlouvá na to, že musí... Byl slaboch a o morálce nemluvě.

 

Značka ale byla svým způsobem výhoda. Od ostatních se oddělili prospěcháři a slaboši.

 

Pak přišla jiná doba a značky zmizely. Jak dnes jistě a rychle poznat mizeru, prospěcháře, slabocha...

 

Otec se zamyslel, byl asi dlouho zticha a dítě se ptá: „Kdo se ještě značkuje". „Už nevím. To je asi všechno." „To je ale škoda," řeklo zklamaně dítě.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz