Slušností proti střetu zájmů

Email Tisk PDF

Dan Ťok foto youtube ČTMinistrem dopravy se dnes stal Dan Ťok, který ještě před několika týdny šéfoval jedné z největších tuzemských stavebních firem. Pochopitelně tak jeho jmenování předcházela diskuse o tom, jaké a zda vůbec nějaké jsou v naší politice mantinely vymezující střet zájmů.

Skanska, kterou Ťok vedl, se uchází o státní zakázky a orientuje se na dálniční a železniční stavby. Na první pohled to tedy vypadá jako střet zájmů obřích rozměrů. A jako nový rozměr, který do politiky vnesl Andrej Babiš a jeho hnutí ANO – majitel jedné z největších firem může být ministrem financí, „stát je třeba řídit jako firmu" a je tedy nutné dosazovat na ministerstva zkušené manažery ze soukromých podniků.

 

Andrej Babiš sám Ťokovu nominaci obhajoval tak, že tento manažer je „nezávislý odborník". Zní to skoro neuvěřitelně, a musím přiznat, že mi to zpočátku připadlo až komické. Ale při bližším pohledu má ta argumentace logiku: Ťok není majitelem Skansky, nechal se od ní najmout jako manažer, předtím pracoval pro jiné firmy, ze Skansky by také možná šel někam dál. Není důvod si myslet, že v novém působišti bude pracovat pro svého bývalého zaměstnavatele. Takový člověk by se pravděpodobně jedním z nejvyhledávanějších špičkových manažerů nestal.

 

A Babiš v rámci své teze, že „stát je třeba řídit jako firmu", nevidí tedy rozdíl v tom, že nyní odchází manažer ze soukromé sféry do státních služeb. Proč by to měl být rozdíl? Ťok nyní prostě pracuje jako ministr, jeho zaměstnavatelem je stát, Skanska je zapomenuta, žádnou loyalitu od svého bývalého ředitele nemůže očekávat. Ťok je profesionál. Jako třeba fotbalista, který se v rámci přestupů pohybuje mezi konkurenčními kluby. Očekává snad někdo, že si bude dávat vlastní góly?

 

V podobném duchu nakonec diskuse o potenciálním střetu zájmů uzavřel premiér Bohuslav Sobotka, který o Ťokovi řekl: „ „Je to slušný člověk... a k žádnému střetu zájmů se nesníží." Premiér má pravdu. Diskuse o střetu zájmů je sice oprávněná a důležitá a Ťokova pozice bude bezpochyby složitá. Je možné uvažovat i o takových „detailech" jako je „konkurenční doložka", podle níž by vrcholný manažer Skansky možná nemohl bez prodlevy přejít třeba do Metrostavu, ale která nic nevypovídá o cestě na ministerstvo. Je možné a legitimní diskutovat o tom, kdo je „nezávislý odborník" a kde je brát. Nicméně stejně není žádná větší záruka než to, že ministr je „slušný člověk". A dobrý profesionál.

 

Můžeme obavy ze střetu zájmů u ministra dopravy považovat za neopodstatněné. Určitě ne, ale také to není tak jednoznačné, jak to na první pohled mohlo vypadat. Zůstává ale jiná podstatná otázka, která byla diskusí o střetu zájmů zcela překryta: Má ministerstvo řídit manažer jako firmu, nebo je to politická funkce? A co znamená, že je to věc „politická"? Veřejná diskuse by, myslím neměla rezignovat na toto téma, které bylo při nástupu Andreje Babiše do vlády velmi živé. Postupně jako bychom si ale prostě zvykali na fakt, že stát se opravdu má „řídit jako firma".

 

Netvrdím, že Dan Ťok se nemůže naučit být politikem nebo že pro to třeba nemá vlohy. Netvrdím ani, že politické strany, které kritizují koncepct „řízení státu jako firmy" mají zásobu skutečných politiků. Myslím ale, že v základních obrysech je napětí mezi manažerským a politickým řízením ministerstva dost jasné. Nemělo by totiž jít například jen o vyřešení personálních otázek na úřadě a rychlé nastartování dostavby naplánovaných úseků dálnic za dobrou cenu. Politik by měl do rezortu vnášet představu o tom - a otevírat k tomu veřejnou diskusi – jakou dopravní síť potřebujeme, jakou budeme potřebovat v příštích desetiletích, nejenom po dobu jeho pobytu ve funkci, jaká doprava je šetrná ke krajině a dlouhodobě udržitelná, jaká je v souladu s kvalitou života...

 

Měl by dopravu vidět jako podstatnou součást života společnosti, celého společenského organismu, a to s výhledem do budoucnosti. Nikoli jako manažerské zadání vyřešit co nejefektivněji už naplánované úkoly. Jednoduše řečeno – i na ministerstvu dopravy by měly hrát zásadní roli politické otázky, co je „dobré", „spravedlivé", podporujícíc „rovnost"..., nikoli jen otázky co je efektivní a rychlé.

 

Jistě, ministerstvo není diskusní klub a ministr, který by takto hezky intelektuálsky rozvažoval, ale nic nerozhodoval by pravděpodobně příliš užitečný nebyl. Nicméně tu zůstává podstatná otázka, zda manažer typu Dana Ťoka by neměl být spíš poradcem ministra, nebo šéfem Ředitelství silnic a dálnic, nebo třeba Českých drah, nikoli ministrem.

 

Střet mezi politickým a manažerským pojetím ministerstva se může ukázat jako mnohem vážnější a dlouhodoběji formující českou politiku než klasický střet zájmů.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz