Politolog Stanislav Myšička: U evropských voleb rozhoduje hlavně domácí politika


Podle politologa Stanislava Myšičky nehrají ve výsledcích voleb do evropského parlamentu až takovou roli názory stran na evropskou politiku, jako spíše jejich postoje v politice české. „Lidé často nemají přehled o tom, co to Evropská unie vlastně je a jaké má pravomoci. Proto se rozhodují podle toho, jak se strana prezentuje na domácí půdě,“ vysvětluje.

Evropský parlament ve Štrasburku. Foto: Frederic Köberl, Unsplash

 

Kandidátní listinu letos odevzdalo velké množství malých, v některých případech i nových stran a hnutí. Budou podle vás Češi důvěřovat spíše tradičním, nebo menším a nově vzniklým stranám?

To ukázaly už poslední volby. Nemyslím tím pouze ty evropské, ale třeba i parlamentní, které ukázaly, že voliči nemají důvěru v nové strany. Když se na to podíváme v horizontu posledních 15 let, nové strany mají tendenci vznikat v pravé části politického spektra. Buď jde o menší liberální strany, nebo o strany, které bychom mohli označit jako protestní. Ovšem je to s nimi vždy sázka do loterie.

 

Stanislav MyšičkaProč?

Nějakou dobu se mohou vézt na protestním tématu, ale to se časem vyčerpá. Tyto strany nemají žádnou historii, nemají vnitřní koherenci, a pokud se dostanou do parlamentu, často se rozhádají. Jsou totiž poskládané kolem silného lídra a zbytek strany je o poznání slabší.

A středopravicové liberální strany, jak ukazuje historie, byly vždy celkem malé. Tradičně je pro ně tedy složité prorazit. A ještě těžší je přijít se stranou, která naláká voliče z podobného ideologického ranku. Bude otázka, zda vůbec překročí hranici pěti procent. A to už vůbec nevím o nikom novém, kdo by se do evropského parlamentu dokázal protlačit.

 

Čím to je?

Také tím, že v posledních letech vyplnilo hodně politického prostoru hnutí ANO, na čemž tratily i velké zavedené politické strany, významně to je vidět třeba u ČSSD. Lidé mají často tendenci hlasovat pro toho, u koho předpokládají, že vyhraje. Což je opět lépe vidět ve sněmovních než v evropských volbách. Voliči se snaží rozhodovat racionálně.

Je to taková nabalující se sněhová koule. Máte sice chuť volit někoho jiného, ale dáte hlas tomu, kdo bude mít šanci v parlamentu zasednout. Takže kdybych byl liberální volič, asi bych dal hlas TOP 09 nebo STAN. A kdyby byl můj hlas protestní, zvolil bych pravděpodobně SPD. Ti mají nějakou šanci urvat alespoň jedno křeslo v evropském parlamentu.

 

Kdo je podle vás největší favoriti?

Určitě hnutí ANO. Zajímavé je, že se to moc nemění ani volby od voleb. Vyhráli sněmovní, krajské i předcházející evropské volby v roce 2014, i když ne s tak velkým náskokem. A předpokládám, že se tento náskok zvětší. I proto, že významně ztratila ČSSD.

 

Proč se voliči nyní přiklánějí k ANO i v evropských volbách?

Většina lidí se rozhoduje podle toho, jak je strana silná v domácí politice a nestuduje volební program. Viděl jsem například plakát ČSSD s Pavlem Pocem a nápisem „Boj za spravedlivé mzdy“, což ale souvisí především s vnitřní politikou. Programy stran pro evropské volby se většinou netýkají pravomocí Evropské unie. Strany to dělají pragmaticky, protože vědí, že kdyby postavily program čistě podle toho, co mohou řešit v Bruselu, neměly by podporu voličů.

 

Manažer ANO Jan Richter potvrdil deníku E15, že strana plánuje na kampaň použít zhruba 30 milionů korun. To je o 20 milionů více než druhá ODS. Vyplatí se to tak voličsky oblíbené straně jako ANO?

Určitě se jim to vyplatí. Peníze nejsou samospasitelné, záleží na tom, do čeho je investujete. Ale marketing ANO byl zatím vždy úspěšný. Andrej Babiš vyhrál téměř všechny volby od doby, kdy hnutí začalo fungovat v české politice. Některé kroky určitě dávají šanci jeho soupeřům, což souvisí i s tím, že Piráti byli v poslední době poměrně úspěšní. Není to strana postavená jen na odporu vůči němu, i když část své politiky sem určitě cílí.

 

A co kampaň Pirátů?

To je další strana, která má výborný marketing. Jejich rozpočet je zhruba pětinový. Volby jsou drahé, náklady ale lze srážet díky internetu a sociálním sítím. Už nejde jen o letáčky a billboardy. To ale neplatí u všech voličských skupin. Například seniory přes sociální sítě příliš neoslovíte a toho si byl Babiš vědom.

 

Jak je na tom s šancemi Pavel Telička, který se s ANO rozešel a nyní kandiduje za Hlas?

Pavel Telička má problém v tom, že přestože se od ANO v posledních letech distancoval, přece jen byl nějakou dobu europoslancem za ANO, a to by mohlo některé voliče odradit. Mě ani tak nutně ne. Nemusím vždy souhlasit s jeho politickými názory, ale je to člověk, který zná vnitřní fungování Evropské unie jako málokdo u nás. Přece jen to byl šéf vyjednávacího týmu při vstupu České republiky do Evropské unie. Takže povolaný člověk to určitě je.

 

Takže by voliče mohly ovlivnit právě jeho zkušenosti s EU?

Ono je někdy těžké odhadnout, do jaké míry zapůsobí na voliče expertíza a kdy naopak dojem. Voliči sice jsou do určité míry racionální, ale existuje řada politických průzkumů ukazujících, že voliče přesvědčí kandidát na základě prvního dojmu, který poté už jen těžko změníte.

 

V současné době se u některých Čechů objevuje nedůvěra vůči EU. Mají podle vás vůbec možnost uspět strany, které jsou proti Evropské unii, a přesto kandidují?

Jediná strana, která má šanci, je SPD. To je propojené s domácí politikou. Jsem velice skeptický k tomu, že by dokázal prorazit někdo, kdo není zastoupený na parlamentní úrovni. Ať už se jedná o prounijní, protiunijní nebo i neutrální strany. To může fungovat na komunální úrovni, ale určitě ne na evropské. Nespokojenost s unií navíc může znamenat spoustu věcí. Někomu se nelíbí některé vyhlášky, jiný si myslí, že tato organizace je špatná, protože si ukrajuje hodně z naší suverenity. Většina stran navíc nemá jasnou evropskou politiku. A pokud už něco deklarují, chtějí prosadit něco, co by mohli využít pro domácí politické cíle.

 

To souvisí třeba s těmi mzdami u ČSSD?

Přesně. Řada stran program pro Evropu vůbec nemá a ani voliči vlastně nemají představu, co by v něm mělo být. Třeba Andrej Babiš tvrdil, že se EU musí změnit a že jí chce efektivnější. To ale může znamenat hodně různých věcí. Lidé přitom často neví, jak Evropská unie funguje. A já má pocit, že to mnoha politikům i vyhovuje. Oni si totiž mohou stěžovat na EU, i když to není na místě. Strana nemůže něco prosadit a svede to na Brusel. To je ale scestné. Když se přijímá nějaká směrnice nebo nařízení, hlasují i čeští zástupci v evropském parlamentu i v Radě EU. Politici to ale říkají neradi, raději si stěžují, což neplatí jen v Česku. EU samozřejmě není neomylná, ale tento trend je zřejmý.

 

Jaký mají politici důvod kandidovat do organizace, se kterou nesouhlasí?

Pokud bych chtěl být trochu cynický, mohl bych říci, že se na tom dá dobře vydělat. Z toho bych je ale asi nepodezříval. Logičtější odpověď zní, že je to strategie, jak EU rozložit zevnitř. I když málokdo kandiduje s tím, že by chtěl unii zničit úplně. Přece jen vidím rozdíly mez lidmi, kteří chtějí unii úplně rozpustit a lidmi, jako je Jan Zahradil. Patří k euroskeptickému křídlu ODS a je dlouhodobým kritikem EU, jeho cílem ovšem není unii zrušit, ale silně ji reformovat. Mezi ním a Tomio Okamurou je tedy velký rozdíl.

 

Jaký by mělo dopad, kdyby se dostalo evropského parlamentu více protievropských kandidátů? Mohlo by přispět ke krizi v EU?

To určitě ne, protože by jich bylo málo. Je pravda, že nespokojenost s některými aspekty v Evropě obecně sílí, což dokládají úspěchy k EU velice kritických formací třeba v Itálii nebo ve Velké Británii. Zdaleka ale nedosahují síly tří nejsilnějších frakcí. Musely by uspět výrazně lépe než v posledních volbách a získat třeba třetinu hlasů. Nevím, co by se muselo stát, aby to takto dopadlo.

 

V poslední době se EU snaží více přibližovat lidem. Mám na mysli velkorysejší nabídky programu pro studenty Erasmus, nebo třeba různé vzdělávací projekty týkající se fungování EU. Mohlo zvednout volební účast oproti například minulým evropským volbám?

Je otázka, kolik studentů Erasmu ví něco o Evropské unii. Lidem je vzdálená i domácí politika, co teprve ta evropská. Když se výzkumníci ptají lidí, jaké jsou podle nich největší problémy evropské politiky, na prvních místech se typicky umisťují ekonomika, nezaměstnanost, zdravotnictví a sociální otázky. Ale zahraniční politika a bankovnictví končí někde na chvostu, i když právě tato témata se EU týkají nejvíce. Nejsem přitom nadšený ani znalostmi studentů politologie. Nemohu o nich říci, že by se v EU dobře vyznali, ani že by je nějak moc zajímala.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP