Hana Třeštíková: Svatbou se dnes nic nemění


V březnu vstoupil do kin dokument Manželské etudy: Nová generace. Proč vlastně vzniklo pokračování úspěšného projektu a co vše o životě současných párů prozradilo – o tom jsme hovořili s režisérkou Hanou Třeštíkovou.

Hana Třeštíková se záběrem ze svého filmu. Foto: Profimedia

 

Dokumentem navazujete na tvorbu své matky Heleny Třeštíkové. Proč jste se rozhodla natočit „pokračování“ Manželských etud? Nemáte strach, že vaše tvorby tak budou neustále spojovány? 

Byl to takový přirozený vývoj. Když jsme s mámou rozjížděly vlastní produkci, procházely jsme projekty, které spolu můžeme dělat. Etudy se přímo nabízely. 

A strach nemám, naopak s tím počítám. Ty projekty nelze oddělit, stejně jako nelze oddělit to, že jsem dcerou své matky.

 

Převzala jste i způsob natáčení, časosběrnou metodu. Jak podle vás funguje tento přístup v současné době? Ukáže víc, nebo naopak méně?

Myslím si, že stejně jako přírodovědný časosběrný film, který ukazuje rozkvétající či uvadající rostlinku, což je proces, který běžným pohledem nezaznamenáte, i v našem případě časosběr ukáže některé vývojové fáze vztahu, které při běžném sledování nemáte šanci zpozorovat. Kolikrát se ukážou až ve střižně.

 

Dokument, který je právě v kinech, sleduje příběh jediného páru. Natáčela jste i s jinými dvojicemi? 

Ano, natáčela jsem i s dalšími páry. Je to tedy pětidílný cyklus, jehož jeden díl se promítá v kinech a ostatní budou na podzim uvedeny v České televizi.

 

Myslíte si, že v životě současných párů je svatba stále zásadním předělem? Spousta párů spolu žije léta před ní. Jaký má pak smysl začít je sledovat od svatby?

Zásadním momentem je narození prvního dítěte. V případě párů z osmdesátých let se svatba a narození potomka časově slévaly a vytvořily jeden poměrně výrazný vztahový předěl. Ale pravdou je, že dnešní páry berou svatbu spíš jako akt stvrzení svého vztahu a nic dalšího se nemění… 

 

Co vás lákalo na tématu manželského soužití? 

Přišlo mi zajímavé zjistit, v čem se současné manželské páry podobají těm z osmdesátých let a v čem se liší. 

 

A našla jste nějaké rozdíly a shody?

Podle mého názoru se v osmdesátých letech páry braly hlavně proto, že čekaly dítě. Svatba mohla být i únikem ze špatné ekonomické situace, protože pak mladí lidé dostali novomanželskou půjčku, nebo potřebovali svůj vlastní byt. Takže důvody vstupu do manželství byly víc pragmatické. Navíc lidé se tehdy brali hodně mladí, často šlo o jejich první vážnější vztah. Potom ale v manželství setrvávali často i z nutnosti, protože by si rozvodem pohoršili. V současné době – alespoň v případě párů, které jsem měla možnost sledovat – se lidé berou později, mají za sebou několik vztahů, oba v páru jsou ekonomicky stabilizovaní, často spolu už mají i dítě. Zároveň nemusí v manželství setrvávat kvůli vnějším okolnostem, v dnešní době není pro řadu žen problém odstěhovat se, uživit se…

A ještě jeden zásadní rozdíl vidím – dříve měli mladí lidé jistotu v podobě bytu, zaměstnání. Dnes se jistota vytrácí, čtyři z pěti sledovaných párů mají hypotéku, žijí v jistém stresu.

 

Celý rozhovor s Hanou Třeštíkovou, ve kterém mimo jiné vysvětluje, proč v Manželských etudách nejsou gay či lesbické páry, najdete v Literárních novinách 4/2019. V elektronické podobě si je můžete koupit ZDE. 

 

Knižní přílohu květnových Literárních novin Biblio (vycházejí  ve čtvrtek 25.4.) najdete ve stejný den i v Lidových novinách.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB