Z migrace se ve veřejné debatě stala zjednodušená zkratka


Zuzana Schreiberová. Foto: MigfilmV Praze proběhl v první polovině února už čtvrtý ročník minifestivalu filmů o migraci MIGFILM. Se Zuzanou Schreiberovou, ředitelkou Multikulturního centra, které festival pořádá, jsme si popovídali o migraci, uprchlictví i náladách ve společnosti.

 

 

Téma uprchlictví rezonuje ve společnosti zvlášť intenzívně několik posledních let, byla právě tzv. uprchlická krize impulzem pro vznik vašeho festivalu?

Téma migrace bylo pro nás už od samého počátku – Multikulturní centrum existuje 20 let – klíčovým. V období vrcholící migrační krize jsme zařadili do našich projektů „Lidovou školu migrace“ ve spolupráci s Friedrich-Ebert-Stiftung. Tato série debat má za cíl zprostředkovat široké veřejnosti možnost vzdělávat se o tématech spojených s migrací. Migrace totiž není jen uprchlictví a rozhodně to není to, co vidíme nyní ve veřejném diskurzu, kdy je považována za univerzálního strašáka, kterého rádi používají populisté. Má nejrůznější formy, například nás v Česku se nejvíce dotýká migrace za prací v současné době zejména z Ukrajiny.

 

Jsou nějaká zvláštní kritéria, kterými se řídíte při výběru filmů? Nebo jsou nějaké konkrétní aspekty té problematiky, které vám přijdou zvláště důležité?

Obecně se snažíme vybírat nově natočené dokumenty, případně hrané filmy, které dosud nebyly v Čechách uvedeny a pro které i překládáme titulky. Hlavním naším cílem je ukázat, že migrace je skutečně velmi složitý a komplexní fenomén, který nejde vtěsnat do několika hesel. Na jednu stranu chceme ukazovat konkrétní příběhy migrantů, a to nejen uprchlíků, přinést pochopení, co vede lidi k tomu, aby opustili svou zemi. Nechceme také zavírat oči před negativními jevy spojenými s migrací. V minulém roce jsme například promítali film Workers Cup, který ukazoval na porušování práv a vykořisťování zahraničních dělníků v Kataru. Letos bych určitě zmínila snímek Návrat do Afghánistánu, který v několika případech nastavil zrcadlo tomu, že mají afghánští žadatelé a azyl o životě na Západě nereálné představy. Ty vznikají například tak, že někteří běženci nechtějí ukázat někdy i poměrně nepříjemnou realitu například života na ubytovně a na sociální sítě dávají své fotografie v krásných budovách nebo před drahými auty.

 

Zvyšuje se zájem o festival? Mění se složení publika?

Letos máme za sebou nejúspěšnější ročník. Myslím, že tomu napomohlo, že jsme se už měsíc předtím na sociálních sítích zabývali tématy spojenými s migrací a filmem. Publikum je stále stejné. Je nám opravdu líto, že mnozí z autorů i poměrně peprných komentářů pod našimi příspěvky na Facebooku nevyužijí šance setkat se s námi i ve skutečnosti a z očí do očí se na něco zeptat.

 

Jak se podle vás posunulo vnímání problémů migrace? Přinesly ty poslední čtyři roky do české společnosti větší pochopení, porozumění nebo třeba i větší toleranci?

Zájem o téma migrace postupně opadává. Především od chvíle, kdy byla sjednána dohoda s Tureckem a uzavřena balkánská trasa, kudy přicházeli uprchlíci především do Německa a která vedla naším regionem. Například loni bylo podle studie Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu (EASO) podáno 634 700 žádostí o azyl, což je zhruba stejně jako v roce 2014, před tzv. uprchlickou krizí. Pojem migrace se stal problematickým, málokdo si uvědomuje, že u nás žije a pracuje přes půl miliónu „ekonomických migrantů“, pracovníků z Ukrajiny, Polska, Bulharska, Rumunska. Jejich mnohdy neutěšené pracovní podmínky jsou mnohem palčivějším problémem než několik stovek uprchlíků, kteří u nás požádají o azyl (a valná většina z nich je opět z Ukrajiny nebo dalších post-sovětských zemí) a azyl nebo dočasnou ochranu nakonec dostane několik desítek lidí. Do hry se vrací „tradiční“ nenávist k jiným menšinám, například Romům.

 

Co jsou podle vás největší nebo nejčastější mýty a dezinformace spojené u nás s pojmem migrace?

Jak už jsem zmínila výše, migrace se stala takovou zjednodušenou zkratkou, kdy si každý vybaví muslimského teroristu nebo Afričana pronikajícího na území EU. Migrace vždy patřila k dějinám. Současné události jsou jen zlomkem pohybů obyvatelstva, ke kterým docházelo například po druhé světové válce. Například v poválečné Praze se nacházelo hned několik táborů pro DP (displaced persons), osoby, které se v důsledku války ocitly na úplně jiném konci Evropy, než odkud pocházely.

Na časté mýty jsme reagovali i ve videích, která zveřejňujeme prostřednictvím našich sociálních médií. Mnoho lidí například uklidní, když se dozví, kolik uprchlíků tady skutečně žádá o azyl, kolik ho dostane, jakými zdravotními nebo bezpečnostními testy procházejí. Další z našich videí například informovalo o tom, že většina uprchlíků zůstane v okolních zemích a do Evropy se jich vydá jen zlomek. Pod těmito videi je sice často vyhrocená diskuze, ale vyhraněných odpůrců migrace a lidí s xenofobními názory je vlastně v důsledku v naší populaci třeba jen 10–15 procent. Většině veřejnosti je to buď jedno, má třeba jen nějaké nejasné obavy, především proto, že se k ní nedostanou kvalitní informace. Naše videa mají potenciál zasáhnout ty občany, kteří nemají dostatek informací a svůj názor si teprve tvoří.

 

Mgr. Zuzana Schreiberová vystudovala bakalářský obor Studium Humanitní vzdělanosti na FHS UK, kde se zabývala současnou pražskou židovskou komunitou. V navazujícím magisterském studiu Obecné antropologie se specializovala na historickou antropologii, narativní analýzu a paměťová studia. Od září 2015 se věnuje také pomoci uprchlíkům v rámci Iniciativy Hlavák a dalších dobrovolnických iniciativ. V organizaci koordinovala od března 2016 projekt Praha sdílená a rozdělená a od srpna 2017 je výkonnou ředitelkou a statutární zástupkyní.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB