Literární noviny

Virgonaut je údajně poslední sbírka básníka a dramatika Stradického, jehož nechal jeho duchovní otec Petr Stančík „zemřít" na vánoční svátky 2006.

O Antologii české poezie hovoříme se Šárkou Šavrdovou z nakladatelství dybbuk, jednou z editorů dvousvazkového díla.

Antologie české poezie již kompletní.

Když nakladatelství dybbuk zahájilo v roce 2007 Antologii české poezie druhým dílem, dočkalo se naprosto zaslouženého uznání i několika rozpačitých otázek. Nyní došlo i na díl první, a tak můžeme nahlédnout rozsáhlé dílo vcelku.

Antologii německé dvorské lyriky sestavila a přeložila Sylvie Stanovská.

Poslední hra Václava Havla Odcházení ukončila sérii představení v Divadle Archa a inscenace nyní zamíří do jihokorejského Soulu. Představí se tam třikrát zkraje dubna ve vysoce respektovaném LG Arts Center. Při této příležitosti Václav Havel odpověděl na otázky Literárních novin, kterými se vrací ke své dramatické tvorbě.

Volební průzkumy hovoří stále jasněji - příští volby drtivě vyhraje levice. Je ovšem nejvyšší čas položit si otázku, zda je sjednocení levice za současného stavu v jejím vlastním zájmu, natož v zájmu země. Pro lepší pochopení je třeba se podrobněji podívat na to, co se  odehrává v Komunistické straně Čech a Moravy a co z toho vyplývá.

Sbírka básní zapsaných během posledních dvaceti let má šanci svým základním pocitem zaujmout zejména ty, kterým je zhruba o polovinu méně nežli samotnému autorovi (ročník 1972).

„…Zvenku mlčenlivé / zevnitř hovorné…“

O životě, poezii i o současné Evropě s básníkem a esejistou Gustavem Erhartem.

Pocházíte ze starého rodu s dlouhou kulturní tradicí. Jak tato skutečnost ovlivnila od dětství Vaše směřování?

Moji předkové z otcovy strany pocházeli původně z hornobavorské gentry, ale už roku 1677, za císaře Leopolda I., získali tzv. Boehmische Ritterstand a usadili se v Čechách. Historik Jan Evangelista Kosina vzpomíná ve svých Pamětech na jednoho z nich - právníka z poroty, která soudila Václava Babinského. Byl prý ze všech přísedících k tomuto loupežníkovi nejshovívavější...

Básník a překladatel Michal Novotný se ve své sedmé vydané sbírce ohlíží za prvními třiceti lety svého života a za tehdejším světem, jak byl viděn v naší zemi.

Pokaždé, když vyjde další svazek v Edici současné české poezie, jde o svého druhu událost. Elitní řada, v jejímž rámci vyšly sbírky takových autorů, jako jsou Jiří Suchý, Petr Král, Ivan Wernisch, Bohumila Grögrová, Josef Hiršal, Zeno Kaprál nebo Vít Kremlička, právem přitahuje pozornost každého, kdo dění v poezii rád sleduje.

Venkov v básních Petra Mazance je ještě omamný svou prapůvodní přirozeností a prostotou.

Průřez tvorbou středoškolského učitele a regionálního historika představuje svého autora jako autentického básníka venkova. V zákoutích současné české poezie lze stále nalézt autory hodné pozoru a Petr Mazanec k nim pro některé rysy svých básní náleží.

Básník, dramatik, prozaik, esejista, editor, překladatel a vykladač literatury se stal laureátem ceny udělované Nadací Charty 77 za své celoživotní dílo.

Manifestace širokého, stále se měnícího, diferencovaného proudu moderního ducha. Tak pojmenoval dílo Ludvíka Kundery (rozvržené do sedmnácti svazků, postupně vydávaných brněnským Atlantisem) v laudatiu literární kritik Jiří Brabec. Ceremoniál předávání ceny se odehrál 12. října v reprezentačních prostorách Rezidence primátora na Mariánském náměstí. Před nabitým sálem, kde počet přihlížejících výrazně převýšil počet míst k sezení, se tak kromobyčejně pracovitému literátovi dostalo důstojného uznání.

Václav Daněk ve své nové sbírce naplnil až po okraj kalich skeptické naděje.

Básníka Václava Daňka není třeba zběhlejšímu čtenáři poezie obšírně představovat, přestože je ještě daleko pilnější jakožto překladatel, zejména ruské poezie. Kniha Svěcení podstatných slov je již jeho devátou sbírkou autorskou, nepočítáme-li výbor Sestup s hory z roku 1999. Své osmdesátiny tak tvůrčím způsobem slaví již podruhé, první jeho „jubilantskou“ sbírku – Kolibří výlety – vydalo letos nakladatelství Akropolis ve spolupráci s českým PEN klubem.

Zatímco v oné předchozí se autor věnoval spíše drobnějším formám, ať už evropským či orientálním, Svěcení podstatných slov je zaslíbeno disciplíně královské – sonetu. A to v jeho nejrůznějších podobách, nejen čistokrevných. Najdeme zde dokonce i kaligramy.

Zdá se to být zvláštní - v politických stranách pohříchu ateistického Česka působí křesťanské platformy či skupiny. Nelze od nich očekávat, že by vytvořily jednu nadstranickou formaci a společně hlasovaly v rozporu se závaznými pokyny svých stran domovských. Ale mohou do politiky vnášet zajímavá a potřebná témata.

Začal jste po příbězích písní pátrat ještě před internetovou érou.

Začal jsem s tím asi před patnácti lety. Táta dělal něco podobného s literárními náměty, tu zvědavost mám po něm. Internet už v té době existoval, ale zdaleka tam nebylo tolik informací jako dneska. Na převedení do internetové podoby ještě čekala spousta archivů. Čerpal jsem hlavně z knížek, napřed z těch českých. Zajímalo mě všechno, co bylo spojené se jmény Josefa Škvoreckého a Lubomíra Dorůžky: Tvář jazzu, Jazzová inspirace, Antologie americké lidové poezie, Od folklóru k Semaforu. I v televizi se něco našlo, například Revue pro banjo, k níž kdysi napsal scénář právě Škvorecký.

Málokdy vyjde úzce zaměřená popularizačně-historiografická publikace schopná naráz oslovit tři generace čtenářů. Kniha novináře a publicisty Michala Bystrova Příběhy písní však mezi ně rozhodně patří.

Jsou notoricky známé, přesto nic netušíme o jejich obsahu, autorovi nebo době vzniku a proměnách. Řeč je o „lidových" písních jako Tipparary, Loch Lomond, Žlutá růže z Texasu nebo vánočních Rolničkách. Abych byl přesný - netušíme o nich nic, dokud si tuto knihu nepřečteme.

Básník David Růžička chystá svou třetí sbírku. Jednoho dne pověsil po šestnácti letech na hřebík kytaru, aby se plně věnoval jiné múze.

 

Vyšly vám dvě sbírky u respektovaného nakladatelství Pavel Mervart. Jak to vypadá se třetí?

Je hotová, teď v létě proběhnou korektury a začátkem podzimu by měla vyjít.