Vyhledat
Tag: Tereza Spencerová Celkem nalezeno 1137 zaznamu.

V situaci, kdy Česká republika, Německo, Itálie a Nizozemsko budou nejspíš hlasovat proti palestinské státnosti, napsali (uznávám, lehce provaření) Martti Ahtisaari a Javier Solana (lehce machiavelistický) článek do New York Times, v němž nabízejí deset důvodů, proč by Evropská unie naopak měla jednotně hlasovat PRO.

Shrnuto: Západ se necítí na to, aby kontroloval postasadovskou Sýrii, v Afghánistánu se rozhostí mír, ale válka bude pokračovat, noví libyjští „demokraté“ se bojí slov a marnost (nad marnost) v Káhiře…

Ten pocit deja vu, myslím ten pocit s tou divnou obrácenou čárkou nad E. A ta není tím jediným, co je tu divné. Stejný je totiž i pocit při pohledu na naši vládu, na níž se trojkoalice, která nám slibuje utáhnout řemeny (a možná i obojky), shodla.

A jede se dál...
Barack Obama oznámil eskalaci války v Afghánistánu, čímž do značné míry popřel své vlastní názory z předchozích týdnů a měsíců. Otevřená vrátka pro budoucí případné vybřednutí z marného konfliktu si ale přece jen ponechal.

Posílení amerických jednotek v Afghánistánu viselo ve vzduchu už dlouho. Vrchní velitel tamních okupačních sil generál Stanley McChrystal požadoval 80 tisíc nových mužů, Obama mu jich nakonec věnoval „jen" 30 tisíc. Na tento verdikt se přitom čekalo celých 93 dnů, během nichž se americký prezident snažil další vyhrocení nekonečné války předejít. V září a v říjnu prostřednictvím „zdrojů z Bílého domu" vypouštěl do médií až kacířské názory. Nejmenovaný činitel tak pro New York Times například prohlásil, že Bílý dům „nepovažuje Tálibán za skupinu, která má zájem útočit na Spojené státy" a s Al Kajdou se může spojovat jen „na taktické frontě". Při jiné příležitosti zase Obamův poradce pro otázky národní bezpečnosti generál James Jones prohlásil, že „vyslání dalších vojáků neučiní Ameriku automaticky bezpečnou". A druhým důležitým tématem byla myšlenka, že Tálibán nelze vojensky porazit, protože je v Afghánistánu zakořeněn...

Řekni mi, koho radám nasloucháš, a já ti řeknu, kdo jsi.

Včera večer jsme šli s pár přáteli „posedět“ kousek od Tahríru a „oslavit“ volby. Než jsme ale stačili zamířit do vytyčené hospůdky, od centrálního náměstí se ozvala střelba a hlavní ulicí se na nás řítil zpanikařený dav. Uhnuli jsme před ním – do jiné restaurace. Uvnitř byla sice střelba slyšet taky, ale personál se tvářil, že přesně tak to má být. Objednali jsme si tedy první pivo...

Včera večer jsme šli s pár přáteli „posedět“ kousek od Tahríru a „oslavit“ volby. Než jsme ale stačili zamířit do vytyčené hospůdky, od centrálního náměstí se ozvala střelba a hlavní ulicí se na nás řítil zpanikařený dav. Uhnuli jsme před ním – do jiné restaurace. Uvnitř byla sice střelba slyšet taky, ale personál se tvářil, že přesně tak to má být. Objednali jsme si tedy první pivo...

A po vás potopa

Humanitární krize ve světě odhalují naši pravou tvář.

A supi se slétají

Stále více obav vyvolává blížící se summit soukromých bezpečnostních a logistických agentur, které chtějí koordinovat svou činnost na Haiti a lépe tak dosáhnout na peníze určené k obnově Port au Prince.

Konference OSN o rasismu, která začala v Ženevě, je už po prvním dnu prakticky bez účasti Západu. Spojené státy, Kanada, Itálie či Německo konferenci kvůli ochraně spojenectví s Izraelem bojkotovalo dopředu, většina členských států EU pak konferenci opustila na protest proti projevu íránského prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda, přičemž Česká republika toho využila, aby odešla z konference nadobro.

Íránský prezident si v zahajovací den konference na adresu Izraele opravdu nebral servítky a prohlásil, že vojenské invaze do Palestiny po druhé světové válce byly vedeny „utrpením Židů". „Uchýlili se k vojenské agresi, aby pod záminkou judaismu zbavily domova celý jeden národ. Vyslali migranty z Evropy, Spojených států a dalších částí světa, aby v okupované Palestině vytvořili zcela rasistickou vládu."

Když se zástupci Evropské unie zvedli a odcházeli při jeho projevu ze sálu, Ahmadinežád dodal: „Chtěl bych vážené přítomné požádat, aby tyto lidi omluvili. Jsou totiž dezinformovaní. Zatímco mnozí proponentni rasismu dnes rasismus slovy i hesly odsuzují, několik mocných zemí má volnou ruku k tomu, aby rozhodovaly o osudu jiných národů, a to ve svém zájmu, přičemž mohou beztrestně porušovat všechny zákony a humanitární hodnoty."

Ačkoli se íránský prezident tentokrát vyvaroval jakéhokoli popření holocaustu, téma nezaniklo. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu v souvislosti s konferencí v Ženevě prohlásil, že popírači holocaustu nedostanou šanci uskutečnit druhou genocidu vůči Židům. „To je nejvyšší povinnost státu Izrael, to je nejvyšší povinnost moje coby premiéra," zdůraznil.

Ahmadínežádův projev odsoudil také izraelský prezident Šimon Peres, který ho přirovnal k diktátorům z éry druhé světové války. „Je těžké pochopit, proč si despotové jako nacistický Hitler, bolševický Stalin nebo perský Ahmadínežád vybírají Židy za cíl své nenávisti, svého šílenství a násilí," prohlásil v den, kdy si Židé připomínají holocaust. „Možná si vybrali Židy pro jejich spirituální sílu - je to národ chudý materiálně, ale bohatý svými hodnotami - protože každý, kdo je postižen megalomanií, se duchovního bohatství bojí."

Peres v této souvislosti napadl Švýcarsko za pořádání konference. „Neutralita musí mít své meze, a to i ta švýcarská," prohlásil. „Opravdu má takový muž mluvit? Tak že má vypadat budoucnost?"

Vedle Švýcarska, jehož prezident Hans-Rudolf Merz si v Izraeli vysloužil kritiku, že se s Ahmadínežádem setkal, se mezinárodní židovské organizace pustily i do Vatikánu, neboť i ten vyslal na konferenci svou delegaci. „Svou účastí Vatikán schvaluje to, co se tam připravuje proti Izraeli," prohlásil hlavní římský rabín Ricardo Di Segni, zatímco Shimon Samuels, šéf Evropské kanceláře Střediska Simona Wiesenthala podotkl, že tím Vatikán „schvaluje nenávistnou kampaň" proti Izraeli.

Asi nejostřeji se do účastníků konference o rasismu pustil přední americký neokonzervativec a právník Alan Dershowitz. Jihoafrického arcibiskupa a nositele Nobelovy ceny za mír Desmonda Tutu označil za „bigotního rasistu", který je „hluchý, slepý a tupý, když se cokoli týká Izraele." Dershowitz, který se proslavil obhajobou O.J. Simpsona a svými komentáři o izraelském právu nakládat s Palestinci, jak uzná za vhodné, rovněž zaútočil na Norsko, které je „jedním z největších pachatelů vůči Izraeli", a to i navzdory faktu, že norský ministr zahraničí při Ahmadínežádovu projevu také opustil konferenční sál.

Nositel Nobelovy ceny za mír Elie Wiesel pro změnu požadoval, aby byl íránský prezident „zatčen a obžalován z podněcování ke genocidě, což je zločin proti lidskosti". „Ahmadínežádovo místo není na půdě OSN, ale před mezinárodním soudem," prohlásil Wiesel.

Ada Yonathová: Izrael by měl ukončit terorismus

Profesorka Ada Yonathová, která se v uplynulých dnech stala devátou izraelskou držitelkou Nobelovy ceny, nežije jen vědou. Dva dny po svém ocenění v rozhovoru pro izraelský armádní rozhlas prohlásila, že by Izrael měl propustit všechny palestinské vězně, bez ohledu na to, zda by se tak mělo stát výměnou za propuštění izraelského vojáka Gilada Šalita, kterého Hamas od června 2006 drží v Gaze, či nikoli.

ADL obvinila Rogera Waterse z antisemitismu

Americká židovská organizace Liga proti hanobení (Anti-Defamation League, ADL) napadla „antisemitské video", kterým bývalý člen legendárních Pink Floyd Roger Waters na pódiu doprovází někdejší hit své kapely Goodbye Blue Sky.

Afghánistán bez vlády, klidu i míru
Nový rok nezačal pro afghánského prezidenta šťastně

Afghánskému prezidentovi Hamídu Karzáímu už musí lézt demokracie krkem. A důvodů je víc: parlament mu 17. ledna už napodruhé odmítl schválit jeho vládu, přičemž zamítl hned 11 členů jeho pětadvacetičlenného týmu.

Volební den v Afghánistánu, kdy měli lidé rozhodnout o budoucím prezidentovi své země, se nesl ve znamení zpráv o volebních podvodech, útocích Talibanu a nečekaně nízké účasti, která byla ostudně malá i bez ohledu na to, že vlna násilí přiměla zavřít volební okrsky v některých částech země dřív, než bylo plánováno.

Voleb v roce 2004, které vynesly Hamída Karzáího do prezidentského křesla, se zúčastnilo kolem 70 procent oprávněných voličů, nyní, kdy Karzáí usiluje o prodloužené svého mandátu, který mimochodem už před časem vypršel, se k urnám dostavilo jen asi 40 až 50 procent voličů.

Navíc s zatím zdá, že snaha vlády cenzurovat média během voleb, kdy jim zakázala informovat o útocích Talibanu a násilnostech jako takových, přinesla víc škody než užitku, neboť se ukázalo, že mnozí voliči zůstali doma právě kvůli tomu, že neměli k dispozici dostatek důvěryhodných informací o bezpečnostní situaci. Když se pak v průběhu volebního dne začaly šířit zprávy o útocích, proud voličů mířících k volebním místnostem citelně zeslábl. Příliš nepomohlo ani to, že některé okrsky zůstaly otevřené ještě hodinu po oficiálně stanoveném čase.

Započalo tedy přepočítávání hlasů, nicméně pokud tyto volby Afgháncům něco daly, pak jen potvrzení pocitu, že se v zemi k lepšímu jen tak nic nezmění a že i po osmi letech americké okupace je třeba s Talibanem počítat jako s reálnou silou.

Bez ohledu na to všechno prezident USA Barack Obama označil volby v Afghánistánu za velký úspěch a dodal, že se nyní začne soustředit na „dokončení práce". Není jasné, zda se Obama pokouší rozčarování prodat veřejnosti jako úspěch, nebo zda už klesl tak hluboko, že považuje za vítězství vše, co není naprostý propadák. Jedno je ale zřejmé: pokud měl být den voleb v Afghánistánu dnem, kdy do země konečně dorazila demokracie, tamní násilí a korupce mohou začít slavit.

 

Vyšetřovatelé CIA zabili v tajných věznicích bezmála čtyři desítky osob, z nichž některé zemřely při mučení a další na jeho následky. Vyplývá to ze zprávy organizace Human Rights First a dalších šetření. Celkem zemřelo v amerických rukou 98 vězňů. Ve čtyřiatřiceti případech byla konstatováno zabití, přičemž osm až dvanáct lidí bylo umučeno k smrti. Příčina smrti 48 lidí zatím nebyla určena. Většina z těchto vražd se odehrála v Afghánistánu a Iráku. Mezi oběťmi byl například i afghánský voják Džamál Nasír, který byl omylem zatčen v roce 2004. „Lidé, kteří byli zatčeni spolu s ním, později vypověděli, že je američtí agenti mlátili a kopali do nich, věšeli je hlavou dolů a bili je kabely a holemi," konstatuje autor zprávy John Sifton. „Někteří z nich byli politi studenou vodou a poté přinuceni lehnout si do sněhu. Nasír zkolaboval asi dva týdny po zatčení, když si stěžoval na bolesti v břiše, nejspíš v důsledku vnitřního krvácení." Asi nejhrůznější kauza popsaná ve zprávě Human Rights First se odehrála v roce 2006. Dvaapade­sátiletý Iráčan Nagím Sadún Chatáb byl zabit v době, kdy byl vězněn na americké vojenské základně poblíž Násiríje. Ačkoli vojenský patolog na jeho krku našel stopy po strangulaci, dokumenty, které by mohly ukázat na viníky, byly označeny za nepřípustné pro soud. Chatábovy vnitřnosti byly hodiny ponechány na letištní ploše, následně byly zničeny se všemi ostatními možnými důkazy o vraždě. Bizarní je v této souvislosti fakt, že americké ministerstvo spravedlnosti dál vede seznam „známých nebo možných teroristů", na němž je v současnosti 400 tisíc jmen. V kombinaci s obdobnými seznamy dalších ministerstev a zpravodajských organizací americká vláda sleduje celkem přes 1,1 milionu lidí, které podezřívá z terorismu. Tyto seznamy se ale údajně „duplují". Vzhledem k desítkám umučených lidí je ještě méně pochopitelný postup Baracka Obamy, který mučitele CIA nehodlá trestat, protože prý mučili v dobré víře, že neporušují americké zákony.

Agónie nezávislosti

Nynější chaos v západoafrické Guinei panuje už od vojenského převratu z prosince 2008. Nyní do funkcí nastoupila prozatímní vláda, jen málokdo ale očekává, že to přinese klid zemi, která bývala vzorem utlačovaným národům světa.

Jako studená sprcha musí íránskému prezidentovi Mahmúdu Ahmadínežádovi připadat kritika z palestinské strany, které se mu dostalo den po jeho plamenném vystoupení na konferenci OSN o rasismu v Ženevě, kde ostře odsoudil rasistickou politiku Izraele. Palestinská Kampaň za bojkot, odhalení a sankce (BDS) totiž vyzvala Ahmadínežáda, aby - pokud mu otázka Palestinců opravdu tak leží na srdci - přerušil obchody se dvěma francouzskými společnostmi, které podnikají a vytvářejí zisk také v židovských osadách na okupovaném západním břehu Jordánu. Osady, jejichž budování izraelská vláda všemožně podporuje i navzdory nesouhlasu Washingtonu, jsou z hlediska mezinárodního práva nezákonné.

BDS v této souvislosti jmenovala společnost Veolia a Alstrom působící ve sféře železniční dopravy. Veolia nyní vyjednává smlouvu s teheránským magistrátem a Alstrom, který má v Teheránu kancelář, už od íránské strany získal značné zakázky, včetně kontraktu na 192 milionů euro v roce 1999 a dalšího tendru v hodnotě 375 milionů euro v roce 2002.

Obě firmy přitom stojí za konsorciem Citypass, které v roce 2002 zvítězilo v izraelském tendru na vlakové propojení Jeruzaléma s židovskými osadami na okupovaném západním břehu Jordánu. Konsorcium je podle smlouvy odpovědné za výstavbu, provoz a údržbu dráhy na třicet let.

Veolia už měla kvůli svým zakázkám na okupovaném západním břehu Jordánu a v arabském východním Jeruzalémě potíže i v Evropě. V roce 2006 se nizozemská banka ASN bank rozhodla vyřadit firmu ze svého portfolia a loni protesty veřejnosti zabránily, aby získala lukrativní kontrakt ve švédském Stockholmu. Švédský národní penzijní fond následně zařadil Alstrom na černou listinu právě kvůli jeho podnikání ve východním Jeruzalémě. Před necelým týdnem pak tlak aktivistických skupin ochránců lidských práv zabránil, aby Veolia získala zakázku v hodnotě 750 milionů eur ve francouzském Bordeaux.

Netřeba dodávat, že Veolia i Alstrom působí v České republice zcela bez problémů.

Írán považuje vývoj jaderných zbraní za „politicky retardovaný" nápad, prohlásil íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád s tím, že jaderný program jeho země je čistě civilní. Zdůraznil, že Írán nebude uvažovat o žádném návrhu, který by tento program „zmrazoval", a že jednání se Západem o něm „budou jen v rámci spolupráce při řešení globálních otázek a o ničem jiném". Jaderná otázka je podle něj jinak „uzavřená". Fareed Zakaria v novém čísle týdeníku Time v této souvislosti připomíná slova zakladatele islámského státu ajatolláha Chomejního, který jaderné zbraně označil za „neislámské". Jeho nástupce ajatolláh Chameneí v roce 2004 vydal fatwu, která jaderné zbraně považuje za „nemorální" a v následné bohoslužbě prohlásil, že „islám vývoj, výrobu nebo skladování jaderných zbraní zakazuje". „Jistě, mohou lhát," konstatuje Zakaria, „ale bylo by velmi zvláštní, kdyby režim, který odvozuje svou legitimitu od věrnosti islámu, cosi neustále tvrdil, a pak totéž porušoval. V takovém případě by se naopak snažil nepřipomínat lidem Chomejního slova a nevydával by nové fatwy proti jaderným zbraním." Zakaria přitom pro srovnání připomíná prohlášení jednoho z poradců izraelského premiéra Netanjahua, který na adresu Íránu jen prohodil: „Amalech". V první knize Samuelově bůh totiž říká: „Protož i hned táhni a zkaz Amalecha, a zahlaďte jako proklaté všecko, což má. Neslitovávejž se nad ním, ale zahub od muže až do ženy, od malého až do toho, kterýž prsí požívá, od vola také až do ovce, a od velblouda až do osla."

Ve snaze o smířlivé gesto vůči reformistům nejvyšší íránský důchodní vůdce ajatolláh Alí Chameneí nařídil zavřít věznici Kahrizak, v níž byli drženi účastníci současných povolebních protestů. Na zavření věznice měly podle všeho svůj podíl informace, podle nichž byli lidé v Kahrizaku často obětí mučení a zvůle. Několik lidí tam také zemřelo, což jen posílilo přesvědčení reformistů, že režim prezidenta Ahmadínežáda jejich stoupence mučí. Za mřížemi jsou stále ještě stovky příznivců reformistického prezidentského kandidáta Músávího. I tyto jejich počty ale postupně klesají, neboť íránský parlament v rámci vyšetřování událostí ve věznici Ivín nařídil, aby bylo propuštěno na 140 lidí. Šéf íránské justice ajatolláh Mahmúd Hášimí Šašrúdí rovněž nařídil, aby byly do týdne opětovně prošetřeny důkazy proti ostatním uvězněným účastníkům demonstrací, a prohlásil, že lidé, kteří nespáchali žádný těžký zločin, budou propuštěni.

Ajova „ruka“ na veletrhu v Hongkongu

Přední mezinárodní veletrh umění ART HK v Hongkongu na důkaz solidarity s čínským disentem vystaví provokativní dílo vězněného čínského umělce Aj Wej-weje.

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB