Sovětské bomby spadly po válce


sovetsky-pilotO smyslu anglo-amerických náletů na Prahu nebo plzeňskou Škodovku v závěru II. světové války se vedly spory celé desítky let. O sovětských náletech na území protektorátu v poslední den války a v první mírový den 9. května 1945 se naopak nikdy nediskutovalo, přitom počet obětí byl srovnatelný. Podle nejnovějších údajů je zaplatilo životem 1 300 lidí. Teprve v posledních letech se těmito operacemi sovětského letectva začal podobně zabývat kurátor leteckých sbírek Národního technického muzea v Praze Michal Plavec.

Hlavně americký nálet na Prahu 14. února 1945, ke kterému došlo vlastně omylem, protože si část útočících svazů spletla Prahu s Drážďany, vyvolal spoustu emocí a byl spolu s bombardováním Škodovky propagandisticky zneužíván desítky let. Proč se ale nikdy nepřipomínaly nálety sovětské? To se o nich nevědělo?

Nedá se říct, že by se o nich nevědělo. Povědomí o nich mezi lidmi bylo, zejména v těch místech, kde byl větší počet obětí na životech, jako byla Mladá Boleslav, Ždírec nad Doubravou nebo Krucemburk, ale spíš se o nich od samého začátku nemluvilo. Nacisté je propagandisticky využít už nestihli a Češi si v květnu 1945 buď vůbec nechtěli připustit, že by na ně mohla shazovat bomby letadla Rudé armády, anebo prostě nevěděli, jaká to byla letadla.

To bylo tak těžké je rozeznat?

U hloubkařů ne, ti se snášeli do výšky sto metrů, ale u bombardérů, a o ně v těchto případech především šlo, mezi lidmi jistota nebyla, protože tyto letouny se pohybovaly od dvou kilometrů výš a to už je těžké rozeznat výsostné znaky. Sověti navíc používali kromě vlastní munice i ukořistěné německé pumy. Několik úlomků z nich bylo třeba v Mladé Boleslavi skutečně nalezeno, a tak nebylo těžké svést tyto útoky na Němce. V různých ročenkách se potom desítky let tvrdilo, že to byly akce německého letectva popřípadě německého dělostřelectva, třebaže sami Rusové se těmito nálety nikdy netajili. Už v šedesátých letech vyšla v tehdejším Sovětském svazu řada memoárů válečných pilotů a Hrdinů SSSR, kteří se o těchto operacích zmiňovali a někteří za ně byli i vyznamenáni. Jeden letec dokonce popsal, jak je 9. května poslali do vzduchu rovnou z bujarých oslav vítězství a ještě poznamenal, že létat opilý není nic složitého. Přesto se nakonec málem dostal před vojenského prokurátora, protože po šťastném přistání usnul v kabině.

Proč k sovětským náletům došlo tak pozdě – až 8. a 9. května?

Není to tak úplně pravda. Již v únoru 1945 bombardoval sovětský bombardovací svaz Moravskou Ostravu, ale pak se operace sovětských jednotek české části protektorátu víceméně vyhýbaly. Velké obavy měli Němci z 2. letecké armády, ta ale byla jako součást 1. ukrajinského frontu maršála Koněva plně zaměstnána útokem na Berlín, a tak se přes Krkonoše a Orlické hory kromě několika průzkumných letů vůbec nepodívala. Situace se změnila až v prvních květnových dnech, kdy se Rudá armáda začala sbírat od Berlína a připravovala se zaútočit na protektorát. K hlavnímu tlaku na něj došlo ze severu 6. až 7. května a jeho obyvatelé byli ušetřeni bombardování zřejmě jen proto, že v prvních květnových dnech bylo mizerné počasí a vzlétnout nemohla ani jedna bojující strana. Vyčasilo se až 8. května a tak 2. letecká armáda okamžitě zaútočila na severní a částečně také na východní a střední Čechy. Z jihovýchodu z letišť na rakousko-slovenském pomezí zaútočila také 5. letecká armáda hlavně na střední Moravu a Vysočinu.

O amerických náletech se tvrdí, že jejich cílem bylo vyřadit skladiště pohonných hmot a hlavně velké české zbrojovky, které vlastně už jako jediné chrlily zbraně pro wehrmacht. Čím byly motivované sovětské letecké útoky?

Na to není možné stručně odpovědět, protože situace se rychle měnila a s ní se měnily i záměry a rozkazy. První jednotky Rudé armády pronikly na sever Čech 8. května a letectvo jim ten den přes Krušné a Lužické hory vlastně čistilo cestu. Na tuto přímou podporu útočících vojsk byly nasazeny především Iljušiny Il-2, tzv. šturmoviky. Toho dne útočily především v oblasti Děčína, Žandova, České Lípy, Chlumce u Děčína a na dalších místech. Další proud bitevních letounů klestil cestu Krušnými horami přes Cínovec a další horské průsmyky. Ten den byly bombardovány i dopravní uzly a soustředění německých vojsk hlouběji v týlu. Přitom došlo k některým tragickým omylům, kdy byly bombardovány i vlastní jednotky, které už pronikly do protektorátu.

Máte zřejmě na mysli případ obce Hrotovice na Vysočině, o kterém vznikl před několika lety i filmový dokument. Místní úřady uvádějí, že tam toho dne v poledne zahynulo při oslavách osvobození 114 obyvatel spolu s 36 vojáky Rudé armády.

K této tragédii došlo zřejmě proto, že ještě před vstupem Rudé armády do obce zahynul při nějaké přestřelce spojovací důstojník, který už nestačil oznámit velení, že jeho jednotka vstoupila do obce. Právě při vítání osvoboditelů nalétl nad náměstí podle popisu účastníků shromáždění šturmovik a shodil do davu bombu, která způsobila tragédii. Přestože to všichni viděli, i tato akce byla po letech připsána na konto německého dělostřelectva.

Jak jste se nedávno shodl v televizním pořadu Historie.cs s vojenským historikem Jiřím Rajlichem, ještě daleko víc sovětským bomb dopadlo na česká města v první mírový den 9. května. Proč?

V tomto případě už nešlo o podporu postupujících jednotek jako předchozího dne, ale o demonstraci síly. Mohutné bombardování dopravních tepen a uzlů mělo zastavit prchající Němce a znemožnit jim útěk do amerického zajetí.

Máte pro toto tvrzení nějaký důkaz?

Kromě už zmíněných pamětí sovětských velitelů, kteří citují maršála Koněva, jak někde u Drážďan vystoupil uprostřed banketu a se slovy „Němci nám utíkají, to nemůžeme dovolit, my jsme zvítězili, jsou to naši zajatci," poslal do vzduchu skoro všechny piloty. Jejich vzpomínky potvrzují i operační hlášení právě 2. letecké armády uložené v ruských archivech, jejichž kopie jsem získal od jednoho ruského historika. Vypisuje se v nich, kde všude bombardovali a u jednoho je připsané i zdůvodnění útoků tím, že Němci nedodržovali kapitulační ujednání. Podle uzavřených dohod měly po první minutě dne 9. května jejich jednotky zůstat na místě, kde se nacházejí. To se nestalo, a tak maršálové vydali leteckým armádám příslušné rozkazy.

Jak jejich provedení v praxi vypadalo?

Nejtěžší nálety 9. května uskutečnila 2. letecká armáda především bombardéry Petljakov Pe-2. Jak vyplývá z jejích operačních hlášení, z jejích základen ten den startovalo 690 letadel, která provedla 1 320 bojových vzletů, to znamená, že některé letouny vzlétly dvakrát i třikrát za den. Nejvíc bombardovanými místy byla sídla v severních Čechách jako Roudnice nad Labem, Litoměřice, Úštěk, Dubá, okolí České Lípy, Zahrádky. Velký počet obětí měli v Roudnici a také v Mělníku, nejvíc se ale hovoří o náletu na Mladou Boleslav – tam bylo prokazatelných 135 obětí, s tím že někteří autoři jich uvádějí až 500.

A co 5. letecká armáda, která útočila z jihovýchodu?

Ta nebyla tak silná, její 218. bombardovací divize byla vyzbrojena americkými bombardéry Douglas A-20 Boston. Přesto i 5. letecká armáda poslala do vzduchu 244 letadel, která podnikla 544 bojových vzletů, přičemž právě bombardéry A-20 Boston jich provedly 118.

Co bylo cílem v tomto případě?

Především velké křižovatky na Vysočině na trase mezi Brnem a Prahou. Ze zachovalých hlášení lze operaci velmi přesně sledovat. Podle rozpisu, který se zachoval, 18 letadel toho dne v doprovodu 14 stíhaček bombardovalo Křižanov, dalších 9 letadel bombardovalo Velkou Bíteš, 26 bombardérů Velké Meziříčí. Nejvíc ztrát zaznamenal Ždírec nad Doubravou a sousední Krucemburk. V každém z těchto míst zahynulo na 50 lidí. Na tyto dvě malé lokality dokonce směřovaly tři vlny náletů. První vlna ve 12,42 – 18 bombardérů A-20 Boston, druhá ve 12,50 – 18 letounů A-20 Boston, třetí v 13,05 až 13,06 – 27 bombardérů stejného typu, takže jen tady útočilo dohromady 63 letadel. Dále letci útočili na Nové Město, Chotěboř, Německý Brod – dnes Havlíčkův Brod, Velkou Bíteš, Přibyslav, Bohdalov, Náměšť nad Oslavou, Krounu, Hlinsko, Znojmo, Jihlavu, Žďár nad Sázavou...

Uvádí se, že celkem při bombardování 8. a 9. května zahynulo 1 300 lidí. Jak dalece můžeme tomuto číslu věřit?

Dospěl k němu na základě zatím dostupných dokumentů badatel Filip Vojtášek. Osobně si myslím, že konečné číslo bude ještě vyšší, stále chybí hodně údajů hlavně ze Sudet, přičemž Liberecko a Českolipsko byly 9. května bombardovány velmi silně.

Celý rozhovor najdete v novém čísle Literárních novin, které vyjde ve čtvrtek 3. května.

Plukovník Fjodor Ivanovič Dobyš, velitel 1. gardové bombardovací letecké divize, před bombardérem Petljakov Pe-2. Letouny této divize bombardovaly 9. května 1945 Roudnici nad Labem, Litoměřice, Dubou, Úštěk a okolí Zahrádek na Českolipsku.

Foto: archiv M. PLAVCE

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB