Naše máma Evropa


Polly Dunbar: Lady Europe and children. Z knihy Kreslíme Evropu společně Do knihy Kreslíme Evropu společně se dostal dost zvláštní příspěvek. Kresba, která se nápadně podobá pohlednici z doby třetí říše.

Axel Scheffler, německý ilustrátor žijící v Londýně, pozval své kolegy ke společnému dílu: nakreslí svoji představu Evropy (asi tím myslí EU, poznámka MK) a případně si přitom zaryjí do tématu Brexitu.

Celkově se autorů sešlo 45. Šest jejich vybraných děl si můžete prohlédnout na stránkách Deutsche Welle.

Položka číslo tři je ta, kvůli které píšu. Jedná se o kresbu britské autorky Polly Dunbar pod jménem Lady Europe and children (viz úvodní obrázek).

Vůbec teď nebudu nadávat na angažované, poněkud infantilní umění. Zábavný prvek je jinde: tohle dílo se dost nápadně vizuálně rýmuje se zcela jiným uměleckým dílem, podstatně starším a z jiných dob (diskuse o tomtéž).

Naše matka Evropa. Pohled z vichystické FrancieAno, je to pohlednice z vichistické Francie roku 1942. Poměrně známá, na internetu koluje už pár let. Tu jen tak nezapomenete. Přeci jen naci-kuřátko není k vidění každý den, navíc to dost zajímavě vypovídá o tom, jak ta třetí říše chtěla vidět samu sebe.

Vidím čtyři možnosti, jak k něčemu takovému mohlo dojít.

-       Nevinná náhoda. Nakonec, množství propagandistických motivů je omezené.

-       Nevinný plagiát. Takzvaně podprahový. Autorka kdysi někde tu vichistickou pohlednici zahlédla a koncept jí utkvěl v mysli, jenom si už nepamatuje, kde jej vzala. To se stává pořád, to znám sám na sobě. U některých formulací, které jsem napsal, mám neurčitý dojem, že už jsem je dříve někde četl, ale nevím kde a zda to není falešná vzpomínka. Jak léta plynou, míra nánosů v mozku se zvyšuje.

-       Cílený plagiát. S tím, že na to buď nikdo nepřijde, nebo že v případě nouze budu mávat odlišnými detaily (žádná pastička s americkou vlajkou a židovskou hvězdou tam koneckonců není).

-       Trolling par excellence, na úrovni těch akademiků, kteří posílali zhovadilé texty do feministických časopisů a podařilo se jim část z nich úspěšně udat. O téhle variantě uvažuji hlavně proto, že pod dílem je podepsána Britka. V takovém případě si už autorka v grantovém systému, podporujícím to správné umění, nejspíš do budoucna ani neškrtne, ale možná to za to stálo.

 

Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihu Mariana Kechlibara Zapomenuté příběhy 2 si můžete objednat ZDE.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB