Francis Fukuyama: Sociální média a cenzura



 

censorshipNázor, že velké internetové platformy nejsou zároveň mediálními společnostmi, nebyl nikdy udržitelný ani obhajitelný. Protiřečení o jejich neutralitě bylo a je stále zřetelnější.

 

 

 

Příkladem je nedávné rozhodnutí sociálních sítí a jejich webů jako jsou Facebook, Spotify, Apple a YouTube o odstranění příspěvků Alexe Jonese, spikleneckého teoretika, zároveň se zablokováním jeho kanálu Infowars, což poukazuje na aktuální dilema, před kterým zmíněné sociální sítě stojí. Rády by spojily svobodu projevu se svou odpovědností vůči demokracii, jejíchž chtějí být ochránci.

 

To lze, dokonce i dlouhodobě sladit tyto cíle, ale pak by musely přistoupit (budeme se o to zasazovat) na dvě podmínky:

 

Jednak musí akceptovat názor, že jde o mediální společnosti, jejichž povinností je redigování informací.

 

Rovněž by měly akceptovat podmínku, že by se neměly tolik rozšiřovat a naopak by měly zmenšit rozsah svého působení.

 

Velké internetové společnosti tvrdí, že jsou neutrálními platformami, kde si uživatelé mohou volně vyměňovat informace. Jako takové nemají povinnost filtrovat obsah z důvodu své exaktnosti, sociálním a jiným důsledkům. Pozici obhajují odvoláváním se na článek 230 amerického zákona o korektnosti komunikací z roku 1996. Ten tyto společnosti osvobozuje od zodpovědnosti za obsah na jejich stránkách, a to za předpokladu, že nezastávají roli tradičních mediálních společností, jako jsou například New York Times, Wall Street Journal, CNN nebo Fox News. Uvedený článek 230 byl zaveden k ochraně svobody projevu, k podpoře růstu a inovací v technologickém odvětví.

 

Uživatelé sociálních sítí a široká veřejnost byli a jsou i nadále zajisté nadšení tímto řešením, neboť sociální média jako jsou Facebook a Twitter, určené primárně k informaci a komunikaci začala využívat nepředstavitelná masa lidí. Po amerických a britských volbách v roce 2016 se začal radikálně měnit názor na tato média, a to po odhalení zasahování Ruska do sociálních sítí a ovlivňování voleb v USA a jiných zemích. Na sociálních sítích dochází k „militarizaci“ pravicově orientovaných aktérů jako je Alex Jones.

 

Názor, že velké internetové platformy nejsou zároveň mediálními společnostmi, nebyl ve skutečnosti nikdy obhajitelný a jejich protiřečení o neutralitě bylo stále zřetelnější. Od začátku si tyto platformy uvědomovaly, že musí filtrovat určitý typ obsahu, jako je teroristická propaganda a dětská pornografie, a to pomocí změny pravidel užívání sociálních sítí.

 

Ovšem mnohem závažnějším problémem, za který si tyto platformy mohou samy, je jejich obchodní model založený na kliknutí a virálnosti. Tomu jsou přizpůsobeny vnitřní algoritmy těchto sítí, které ve skutečnosti následně ještě více povzbuzují konspirační teorie, osobní zneužívání a další podobný typ obsahu, který s největší pravděpodobností vyvolává větší interakci uživatelů. Tyto platformy se tím stávají opakem ideálu médií veřejné služby, který je například definován Radou Evropy, kdy se zdůrazňuje určitý privilegovaný obsah sloužící širokému veřejnému zájmu. Pozornost uživatelů se stala alfou a omegou, nejcennější hodnotou internetu. Algoritmy dokáží nalézt to, co uživatelé pravděpodobně nejvíce chtějí vidět a slyšet.

 

Tradiční média dohlíží na obsah, který publikují. Dělají to podle určitých stanovených standardů kontroly faktů a novinářské kvality. Nejdůležitější rozhodnutí se týká toho, co bude nakonec publikováno. Záleží jen na redakcích, jak naloží s příběhy o zoufalých syrských uprchlících, diskriminaci transsexuálů nebo o práci matek ve Střední Americe. Redakce rozhodují o tom, co z toho všeho budou preferovat, zda alternativně zdůrazní zločiny páchané ilegálními migranty nebo budou psát o emailech Hillary Clintonové nebo politické korektnosti na amerických univerzitách. Stížnosti konzervativců vůči mainstreamu se netýkají tolik publikování fake-news, jako spíše selektivního publikování, které odráží ideologické preference jednotlivých mediálních společností, jako jsou New York Times.

 

To je ale nejzávažnější důvod, proč se internetové platformy jako Facebook, Twitter nebo Youtube staly ve skutečnosti mediálními společnostmi. Jsou to ony, které určují, na co se bude pozornost uživatelů zaměřovat. Ta není (aspoň zatím) určována širokou vizi veřejné odpovědnosti, ale je spíše daná maximalizací zisku, která vede k privilegování virality. To také způsobilo až bouřlivou reakci, když bylo publikováno, jakou roli hrál a hraje Facebbok, který umožnil společnosti Cambridge Analytica přístup ke svým datům, aby napomohl Donaldu Trumpovi ve volební kampani. V dubnu, kdy Mark Zuckerberg svědčil v Kongresu, došlo k zásadnímu obratu v pohledu na jeho společnost a celé toto širší odvětví. Nejhmatatelnějším výsledkem této změny v politickém myšlení se stal zákaz působení Alexe Jonese na největších sociálních sítích.

 

Alex Jones a jeho příznivci na toto pochopitelně zareagovali žalobou na sociální sítě pro jejich prosazování cenzury. Jde o nepochopení, neboť strach a obava z cenzury plyne spíše ze strany mocného centralizovaného státu. Soukromí provozovatelé sítí sice dokáží nepřetržitě filtrovat obsah, ale nečiní to na příkaz vlády.

 

Jones však boduje vupozornění z aspektu globálnosti. Facebook není jen pouhou další sociální sítí, stal se světovým monstrem, které v některých státech (včetně USA) má ve vztahu k ostatním sociálním sítím monopolní postavení. Jsou země, kde Facebook je něčím víc než mail a stal se zde centrálním komunikačním kanálem a funguje proto jako veřejná služba. To je důvod, proč se Jonsovi již nepodaří na jiných platformách oslovit takovou masu lidí, když již nebude působit na Facebooku a Youtube.

 

To poukazuje na další velký problém současného vesmíru sociálních médií a to je velikost dominantního postavení Facebooku, který uplatňuje cenzuru na úrovni státní pravomoci, a přitom se jedná o soukromou společnost. New York Times nebo Wall Street Journal si mohou dovolit cenzurovat Alexe Jonese, a to že mu odmítnou přijmout jeho příspěvek k publikování. Ale v tradičních tištěných médiích existuje pluralita a konkurence a Jonesovi příznivci si mohou vybrat další jiná média. Toto ale neplatí o současném prostoru sociálních médií. Osobně mi Jones vadí jako šířící se jed, ale nevadí mi, že již nebude tolik na očích, neboť pro naši demokracii je to lepší. Zoufalý je však kvazimonopol Facebboku používajícího cenzorské rozhodnutí.

 

Proto se mi jeví, že by veřejná politika měla sledovat a podporovat dvojí paralelní vývoj. Zaprvé, velké internetové platformy musí otevřeně přiznat, že ve skutečnosti jsou mediálními podniky, jejichž rozhodnutí mohou mít vážné důsledky pro stav americké demokracie. A to nutně představuje změnu právního ustanovení, který je popsán v článku 230.

 

Přijetí takovéhoto společenského rozhodnutí bude mít za následek umenšení těchto globálních internetových platforem. Jinak řečeno to znamená, že by se současný internet měl stát mnohem rozmanitější decentralizovaný a konkurenceschopný, aby lidé k Facebooku a YouTube dostali další alternativu. V jiné politické kultuře a klimatu si lze představit státní úpravu pro Facebook jako veřejnou službu. To ale není možní v USA v roce 2018, a to z důvodu politické polarizace. Skutečnou alternativou by byla podpora decentralizovaného trhu sociálních médií, který by se podobal dnešnímu mediálnímu trhu novin, rozhlasu a televize. Ať si o nich myslíme cokoli, příznivci Alexe Jonese by měli v tomto prostoru dostat své místo.

 

Částečně již tato decentralizace začala. Počet uživatelů Facebooku a Twitteru se vyrovnává, také již začal klesat a objevují se další internetové šifrované platformy jako Telegraph nebo WhatsApp. Neskrývám podezření, že většina obsahu, který bude smazán z velkých platforem, nebude v rovnovážném stavu, a to mezi levicí a pravicí, neboť většinu závadného materiálu vytváří dnes konzervativci. Z tohoto důvodu se stanou velké platformy cílem útoků konzervativců, o které budou uživatelé sociálních sítí přicházet. Pro akcionáře to bude špatné, ale pro změnu to bude dobré pro americkou demokracii.

 

Z toho vyplývá, že naše antimonopolní zákony se budou muset upravit pro věk sociálních médií. Platí, že čím jsou velké platformy ještě větší, tím nabývají ještě větší cenu u svých uživatelů. Pro americkou vládu tak bude velice komplikované rozbít monopol Facebooku a není ani jasné, jak to udělá. Když se ale rozbil monopol AT & T, je více než pravděpodobné, že Facebook dopadne podobně.

 

Pochopitelně, že existují různá řešení a rozhodnutí k umenšení platforem. Rozhodně by nebylo ale dobré, kdyby Facebook koupil Instagram, WhatsApp nebo Google by získal Youtube. Takové akvizice by mohly být zákonem zakázány. Musíme mnohem více pozornosti věnovat modernizaci našich protimonopolních zákonů ve světle problémů, které přináší internetový věk. To vše má pochopitelně mezinárodní rozměr. Monopol Facebooku panuje v mnoha zemích světa, což je výzva autoritářským zemím, jako je Čína, které toto médium zakázaly. Pochopitelně, že nejde o dobrý nápad, ale zatím není jasné, jak z tohoto problému vybřednout.

 

Sociální média a internetové platformy jsou skvělým zdrojem k svobodnému vyjádření, diskusi a účasti v politice, stejně tak vedly k mnohým inovacím v americké ekonomice. Ovšem platí, že aktéři soukromého sektoru mohou prosperovat jen v rámci širší demokratické politiky a mají také odpovědnost za stav našeho politického systému. To je známé z tradičních médií a jde o zkušenost, kterou je nutné zopakovat a naučit se v ní chodit.

 

 

Vybral a přeložil článek: Social Media and Censorship Mirko Radušević

 

Nová zpráva:

Včera bylo publikováno několik zpráv týkající se Facebooku, které souvisí s článkem Fukuyamy. Dokazují to, jak tato společnost stále více sahá po cenzuře.

 

Zpráva: „Společnost Facebook objevila desítky patrně falešných účtů, které se podle ní koordinovaně snažily ovlivňovat americkou politiku před podzimními volbami. Firma kvůli tomu smazala 32 neautenticky se jevících facebookových či instagramových účtů, které celkem sledovalo téměř 300 000 uživatelů těchto sociálních sítí.“

 

Další zpráva: Facebook začal hodnotit své uživatele podle důvěryhodnosti. Tímto opatřením chce docílit co největší eliminace dezinformací, které se na sociální síti vyskytují. Boduje uživatele na škále od nuly do jedné. Není ale jasné, co s hodnocením dělá. Údajně hodnocení důvěryhodnosti se vztahuje pouze na lidi, kteří na sociální síti využívají možnost nahlašovat příspěvky, které považují za nepravdivé. Mnozí uživatelé označují i pravdivý obsah, s nímž pouze nesouhlasí. A to by se mělo odrazit i na jejich známce. Hodnocení důvěryhodnosti těchto uživatelů má podle Facebooku ulehčit práci lidem, kteří pak nahlášené příspěvky prověřují.

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 24 Srpen 2018 07:39 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB