Štěstí jako nástroj útlaku a štěstí Husákových dětí



 

Slavoj Žižek foto youtubeO našem štěstí. Koho zajímá? Budete se divit. Jsou to výzvědné služby! (vlevo na snímku Slavoj Žižek)

 

 

 

 Aspoň to tvrdí známý slovinský filosof Slavoj Žižek ve svém nedávném článku v britském deníku The Independent, když si všiml projektu Pennsylvánské univerzity, zdejšího Centra pro pozitivní psychologii. Pennsylvánští výzkumníci se zabývali stavem blahobytu a štěstí ve světě a jak jej lze dosáhnout. Žižek se domnívá, že zkoumání behavioristů o tom, jak potlačovat iracionalitu k dosažení štěstí, není ničím jiným, než jak „využít naší iracionality“ a to způsobem, že se stáváme pouhými subjekty, kterými lze manipulovat a nikoli, že jsme racionálním objektem.“

 

Podle filosofa se manipulace děje prostřednictvím médií, „což není nic jiného než děsivý obraz nové formy společenské kontroly. Je to jako starý známý ´totalismus 20.století´ a ve skutečnosti se jedná o dosti primitivní a nepružnou mašinerii.“ K pochopení, kam až sahá kontrola, musíme jít až za vazbu mezi soukromými korporacemi a politickými stranami a všimnout si dalšího propojení organizací zpracovávajících data jako jsou například Google nebo Facebook. „Největším objevem nově vzniklého kognitivně-vojenského komplexu je poznání, že zjevný a přímý tlak není nutný: l lidé jsou mnohem lépe ovládatelní a ´poddajní´ žádaným směrem, když se považují za svobodné a autonomní činitelé svého vlastního života,“ píše ve své úvaze Žižek a jde dál. Myslí si, že nestačí toto vědomí. Ostatně jde o známá fakta.

 

Sami víme, že již v roce 2011 Assange označil Facebook za nejděsivější špionážní prostředek, jaký kdy byl vynalezen. Informace obsažené v největší sociální síti světa označil za přístupné tajným službám Spojených států. Tehdy také poznamenal, že navíc u Facebooku vše nekončí – všechna data jsou napojena na Google, Yahoo a ostatními hlavní americké společnosti a vytvářejí tak informační rozhraní pro americké zpravodajské služby. Stejné platí o operátorech mobilních sítí až po Gmail. Konečně každý z nás se dennodenně na internetu setkává se softwarem analyzující naše prohlížeče nebo obsah soukromých emailů k 'anonymní analýze' vhodné nejen k reklamě.

 

Proto si Žižek myslí, že nestačí demystifikovat a odhalovat kontrolu a manipulaci, ale musíme jít dále zabývat se formou. Pod svůj „drobnohled“ staví výše uvedenou studii o štěstí z Pennsylvánské univerzity, kterou podezřívá jako „novou disciplínu“ nebo „nový prostředek“. Jako příklad manipulace s pojmem štěstí použil Žižek malý himálajský státeček – království Bhútán, kde zdejší pátý Dračí král Džigme Khesar Namgjal Wangčhug (studoval v Oxfordu) zavedl, na důkaz v jakém blahobytu žije zdejší obyvatelstvo měření prosperity místo v hrubém domácím produktu v tzv. hrubém národním štěstí (Gross National Happiness). Přitom, píše ironicky Žižek, tomuto štěstí šlapala na paty zdejší nebuddhistická menšina, která byla ze země před dvaceti lety vyhnána. Vláda je obvinila, že jsou ilegálními imigranty a zabavila jim majetek a půdu. Další tisíce jich později emigrovaly z důvodu diskriminace. Mnoho jich dodnes žije v uprchlických táborech ve východním Nepálu.

 

 

Příkladem šťastného státu - Husákovo Československo

Mnoho z nás pamatuje sedmdesátá a osmdesátá léta v Československu a řada z nás jsme Husákovy děti. Toto období použil Slavoj ŽIžek za příklad své analýzy, „kdy se lidé cítí šťastní?“

 

V analýze píše: „V Československu koncem sedmdesátých a v osmdesátých letech se zde lidé cítili svým způsobem šťastní: Byly zde splněny tři základní podmínky štěstí.

 

Zaprvé, materiální potřeby lidí byly v základě zabezpečeny – nikoli však přespříliš, neboť nadměrná spotřeba zboží vytváří ve skutečnosti neštěstí. Prožívat čas od času krátkodobý nedostatek určitého zboží (například několik dní bez kávy, bez hovězího masa nebo i televize) je OK. Toto krátké období ´nedostatku´ poslouží jako výjimka, připomínající lidem, že by lidé měli být šťastní, že mají určité zboží nadosah. Tehdy život plynul obvyklým a předpokládaným způsobem, bez velkého úsilí nebo šoku, člověk se mohl uzavřít do ulity vlastní jistoty.

 

Zadruhé. Na komunisty se dalo lehce svést vše, co bylo špatné. Nikdo necítil odpovědnost za to, že se něčeho nedostávalo a to i v případě, že příroda úrodě nepřála. Za všechno mohla strana.

 

Zatřetí. Posledním důvodem a nikoli nezanedbatelným byla existence ´ciziny´ (konzumního Západu), o kterém nebylo zakázané snít a občas se dalo na Západ i vyjet. Západ nebyl ani daleko ani blízko a to byla ta správná vzdálenost.

 

Křehká rovnováha byla ale narušena. Čím? Přáním. To se stalo silou, která hnala lid, aby skoncoval se systémem, ve kterém se s jistotou dá říci, většina se necítila být zcela šťastná.

 

Štěstí je podle Žižeka něco nejasného a nekonzistního, což připodobuje odpovědi Němce emigrujícího do USA, když se jej zeptali, zda je nyní šťastný a on odpověděl: „Ano, ano, jsem velice šťastný, aber gluecklich bin ich nicht ...“

 

Známe z humoristické prózy „Študáci a kantoři“ o štěstí jako mušce zlaté… Stejně to chápe a složitěji vysvětluje Žižek, že „v našem každodenním životě si přejeme to, co ve skutečnosti si ani nepřejeme. Nakonec je nejhorší to, že se dopracujeme k tomu, co jsme si přáli. Znamená to, že štěstí je inherentně licoměrné. Štěstí je snění o tom, co nás v realitě nakonec štve.“

 

 

Sen = štěstí = Pražské jaro ´68

Svoji složitou filosoficky konstrukci o vrtkavosti štěstí a jeho snovosti opět Žižek dokladuje na příkladu Československa, a to Pražského jara v roce 1968. Ještě předtím podotýká, že mnoho levičáků přiznává, že je lepší pro levici, že nedošlo k implementaci labouristického programu nebo stejné platí pro sny amerického kandidáta Berniho Sanderse. Podle slovinského filosofa je „matkou neuskutečněných poltických snů“ Pražské jaro´68, které přerušila okupace spojeneckých vojsk Varšavské smlouvy a definitivně rozdrtila naději na demokratický socialismus. Bez této intervence by „reformní“ vláda musela čelit skutečnosti, že v této historické době neexistovala žádná skutečná možnost realizace demokratického socialismu, takže by si musela vybrat mezi opětovným potvrzením stranické kontroly nebo by se Československo stalo další zemí z řady západních liberálně demokratických kapitalismů.

 

Okupační zásah zachránil Pražské jaro jako sen, jako naději, že bez intervence by se mohla objevit nová forma demokratického socialismu.

 

 

Lepší originalita, tvořivost nebo klidné plynutí kapitalismu?

K čemu došlo v Řecku, kde vláda Syrizy zorganizovala referendum proti nátlaku Bruselu na zavádění úsporné politiky? Vláda tajně doufala, že v referendu nevyhraje a že špinavou práci úsporných opatření bude muset odvést někdo jiný. Nestalo se. Vláda musela začít plnit nelehký úkol a výsledek byl nasnadě – samodestrukce radikální řecké levice. Není pochyb o tom, že Syriza by byla mnohem šťastnější, kdyby referendum prohrála.

 

Vše toto byla pro Žižeka velká odbočka, aby se vrátil k prvnímu tématu kontroly a manipulace s lidmi. Říká, že pochopitelně jsme kontrolováni a manipulováni, ale ve skutečnosti ten, kdo je šťastný si nevědomky a licoměrně přeje, aby byl manipulován, kvůli svému vlastnímu pocitu štěstí.

 

Je to tím, že pravda a štěstí se k sobě nehodí – pravda bolí a přináší nestabilitu, destruuje poklidný tok každodenního života. Ale jak a s čím naložit, je naší věcí. Svoji úvahu Žižek uzavírá otázkou: Přejeme si být šťastně manipulovaní nebo raději zvolíme riziko originality a tvořivosti?

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 11 Duben 2018 07:43 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB