Existenční a názorový boj Le Monde diplomatique a situace západního mainstreamu



 

noviny ilustraceSerge Halimi, jeden z předních francouzských novinářů a šéfredaktor měsíčníku  Le Monde diplomatique v roce 2009 upozornil na důsledky ekonomické „bouře“, která plenila novinový trh a vtrhla také do redakce slovutného francouzského periodika, kde je také předsedou představenstva a pravidelně jednou za měsíc píše redakční poznámku.

 

 

 

Tímto editorialem (Kam nyní míříme Where do we go from here? ) se v říjnu 2009 obrátil k veřejnosti a napsal: „Le Monde diplomatique pociťuje účinky poklesu své tiráže, i když nikoli tak významně jako je to u jiných periodik. Sice není ohrožena naše existence ani naše nezávislost, přesto je ohrožen náš další vývoj. Vyzýváme naše čtenáře k tomu, aby podpořili Le Monde diplomatique, aby měsíčník mohl i nadále pokračovat v názorovém boji,“ píše a dále se zmiňuje o tom, že když dojde k uzavírání novin, je to větší hrozba než uzavření továrny. Vysvětluje to tím, že „pokaždé, když noviny končí, demokracie poněkud umírá“. Dodává, že je nutné, aby se lidé stejně názorově smýšlející sdružili v zájmu ohroženého média.

 

Některé noviny, aby přežily, sladily svůj obsah s předpokládaným vkusem svých čtenářů. V tomto bodě Halimi cituje názory západních mediálních expertů. Jedním z nich je Sammy Papert, výkonný ředitel americké společnosti Belden Associates, který tvrdil, že jejich průzkum amerických novin ukázal, že „lidé chtějí mít z novin větší užitek. Lidé si přejí, aby jim noviny řekly, jak se mohou stát bohatšími a jak se mají večer bavit.“ „Mělo by to být více o vaření, bydlení a méně o Hizballáhu,“ doporučuje pro změnu mediální odborník v časopise Economist („More media, less news”). Halimi v roce 2009 píše, že touto cestou se Le Monde diplomatique určitě nechce vydat. V souvislosti s tím upozorňuje také, že se lidé někdy bláhově domnívají, že společnost sama o sobě se bude „ohýbat“, aby to odpovídalo společenským potřebám.

 

K budoucnosti Le Monde diplomatique tehdy také napsal, že „doufá a opírá se optimismus redakce a silné přesvědčení, že redakce může počítat s pomocí svých čtenářů.“ „Zatím zvyšujeme cenu periodika… snažíme se technologicky držet krok, psát o krizích, pokud chceme oslovit mladé čtenáře a šířit naše intelektuální a politické hodnoty,“ podotknul v roce 2009 Halimi a k tomu dodal: „Novináři Le monde diplomatique nejsou zváni do Davosu nebo Bilderbergu; ani naše novinářky nelezou do postele s farmaceutickými lobbisty nebo šéfy reklamních agentur; moji kolegové nedostávají ani prostor ve velkých mediálních mainstreamových společnostech.“

 

O rok později v roce2010, opět v říjnu, se Halimi znovu obrací ke čtenářům a podle jeho slov (Informace zadarmo nejsou ) zjišťujeme, že se situace ještě zhoršila, neboť tentokrát apeluje na internetové čtenáře periodika, aby si uvědomili, že mají řadu článků (nikoli všechny) a informací zdarma a proto rovněž svým dílem přispěli předplatným redakci k zajištění její nezávislosti a rozvoje. „Žádáme vás, abyste učinili, co je ve vašich silách, kupovali naše noviny na stáncích, přihlásili se k jejich odběru, předplatili i své rodiče nebo přátele nebo se stali našimi sponzory,“ píše zoufale novinář slavného francouzského nezávislého periodika.

 

Nepřipomíná vám to do určité míry mediální situaci u nás?

 

 

Dnešní situace

Jak je na tom Le Monde Diplomatique na prahu roku 2018? Po letech Serge Halimi opět hodnotí situaci (viz).

 

Po osmi letech došlo k obratu a periodikum je z krize venku. Šéf listu Halimi upozorňuje, že stav není takový, aby redakce mohla cítit plnou spokojenost – myslí tím finanční. To, že noviny vyjdou, neznamená podle Halimiho, že jsou ještě kvalitní. „Jedná se především o to, že noviny mají obecnou intelektuální a politickou hodnotu. Když představují určité současné názory a filosofický proud – nikoli jen pouhý výrobek – pak úbytek daných čtenářů znamená, že se noviny přežily a neslouží svému účelu,“ medituje nad účelem Le Monde diplomatique a tvrdí, že se nyní bude redakce soustřeďovat již nikoli na svoji obranu, ale naopak na další šíření svých názorů a myšlenek.

 

Periodikum má nyní 35 tisíc předplatitelů, což redakci dovoluje prohlášení, že krizový stav je minulostí a nebude organizovat kampaně na získávání finančních prostředků. Redakce se chce spoléhat na zisk z webovských stránek (Le Monde diplomatique disponuje ojedinělým archivem článků od roku 1954) a předplatného.

 

 

Názorový boj s jinými médii

Konstatovali jsme, že v minulosti uváděného francouzského periodika je ledacos podobného u nás. Dále uvádíme názory předního francouzského komentátora, se kterými souhlasíme a ke kterým se rovněž hlásíme.

 

Serge Halimi hledá ponaučení z minulosti, které vidí v tom, že se nedívali na periodikum jako na zboží, ale na jeho angažovanost vůči čtenářům. „Naše angažovanost musí být dost silná a další naší prioritou je i mezinárodní pokrytí, což si jiní nemohou dovolit,“ píše po osmi letech zažité krize Halimi a Le Monde diplomatique vychází v jednasedmdesáti zahraničních edicích. Na webu je francouzsky, anglicky a plánují se další jazykové mutace.

 

Redakce je zejména hrdá na to, že se stala kritikem současných médií. „Časem se stalo, že novináři, na které jsme útočili, nakonec převzali způsob našeho myšlení. Vítáme, že přišli na to stejně jako my a snaží se o boj myšlenek a netrvají na jediném svém copyrightu,“ uvádí dále Halimi.

 

Současnou podobu Le Monde diplomatique komentátor charakterizuje následovně. Podle něj periodikum zpochybňuje převažující formu žurnalistiky charakterizovanou soustředěním se na materiální osobní vlastnictví, nedostatek rozmanitosti názorů, izolaci od střední třídy, zatajováním informací a podřízeností. Podle Halimiho se jeho redakce snaží akční kritikou o víc než jen omezování se na pouhou kritiku neoliberální, proevropské orientace většiny médií. Halimi si myslí, že konečně i další novináři pochopili, že dnes politici pouze dokola přežvykují dopředu zabalené myšlenky, které je jen diskreditují. Jejich publicita je skvrnou na pověsti a tržní hodnotě médií, které se pak podobají cirkusovému břichomluvci. Podle Halimiho je zde i další nepřijatelný způsob žurnalistické praxe současných mainstreamových médií, když se vydávají na cestu, kterou je neutrální informátorství, bez jakékoli ideologie, reportérské dekodérství, kterému nelze nic vytknout, novinařina, která přes noc mění své názory a tváří se, že je nestranná.

 

Zajímavá je Halimiho charakteristika takového novináře: „Profesionálnost takového žurnalisty spočívá v tom, že si vybere ze skutečnosti ´určité jednotlivosti´, které prezentuje bez komentáře. Tímto svědčí o faktech (zejména je-li skutečnost odporná), které jinak vyžadují promyšlenou analýzu společenské a mezinárodní situace. Tento typ novináře následně vylučuje informace, které považuje za extrémní, zatímco onen zoufalý zbytek bere za alfu a omegu veškeré debaty. Zpravodajský stroj tak běží dokola a zajišťuje fikci pluralismu.

 

Soutěž o čtenáře- diváky –posluchače se tak odehrává na úkor informování, nestrannosti, která je představována odvrhnutím myšlenek, které se takzvaně nehodí. Dochází k tomu, že političtí protivníci, když jsou vylučovaní ze stránek novin, televizních obrazovek a dalších různých diskuzí, vytváří si tito političtí disidenti vlastní periodika, své vlastní informační kanály a publikace. Dochází k obratu, že jejich mainstreamová diskretizace se jim ve skutečnosti hodí, když podávají nemilosrdenství korporací jako důkaz své důvěryhodnosti.“

 

Pro lepší pochopení výše uvedeného v praxi, Halimi dále ve svém článku uvádí příklad na vztahu médií k Trumpovi a Putinovi. Upozorňuje, že při rozkrývání zákulisí fungování moci a analýze mezinárodní politiky se musíme mít na pozoru před nebezpečím rozhořčení a zlobou „opozice, která uspokojuje nespokojené.“ Musíme být ve střehu k echu médií a sociálních sítí, které čas od času nás od ostatních oddělují nebo skutečnost zamlžují. „Tak se stalo, že neuběhla ani hodina od volebního vítězství Donalda Trumpa a již většina západních médií dopodrobna psala o jeho zradě, zkaženosti a přešlapech nového pána Bílého domu, a to jen proto, aby o sobě samých vytvořily obraz progresivity. Takováto slovní úloha přivedla mainstream až k jeho novému výmyslu o ´Ose zla´, když k Trumpovi přidali Putin.“ Tak hodnotí situaci v západních médiích šéf Le Monde diplomatique. Celou společenskou a mediální situaci nakonec přirovnává ke slovům jedné písně francouzské raperky Keny Arkanové:

 

‘Don’t worry / Let us lull you softly / Let us tell you stories / Let us think for you while you have fun.’ (přeloženo: Bez obav / Pohupuj se / Nech nás povídat / Přemýšlíme za tebe / Jen s klidem se bav).

 

K tomu Halimi dodává, že slova raperky vystihují žurnalistiku proti které Le Monde diplomatique bojuje a díky svým čtenářům má jejich boj budoucnost.

 

 

Dovětek

Situaci, která byla na list Le Monde diplomatique popsaná se do určité míry podobá tomu, co jsme prožívali a prožíváme v Literárních novinách. Nemůžeme se tomuto slavnému periodiku možná rovnat, ale rozhodně máme snahu podobně, stejným stylem postupovat a psát. I my se nacházíme ve finanční krizi a rádi bychom se personálně posílili, abychom mohli lépe plnit svá předsevzetí a vyšli co nejlépe vstříc našim čtenářům. Proto i my vyzýváme vás čtenáře k podpoře a připomínáme číslo účtu Klubu Literárních novin, na které je možno příspěvky posílat: 2106384195/2700. Podrobnosti najdete na adrese klub.literarky.cz .

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 29 Prosinec 2017 09:57 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB