Co kachní sex prozrazuje o lidské nátuře

Email Tisk PDF

Ornitolog a kurátor Peabodyho muzea přírodní historie při Yaleově univerzitě Richard Prum popisuje násilnickou stránku sexu u kachen, opěvuje krásu ptačích rituálních námluv a vysvětluje, proč vznik lidské civilizace umožnila především láska.

 

 

 



Profesore Prume, ze všech zázraků přírody vás nejvíc inspiruje sex u kachen. Proč?

Sexuální život ptáků mě fascinuje už dlouho. Ze všech možných přírodních druhů je ale právě u kachen nejvíc vidět hluboký sexuální konflikt mezi pohlavími.

 

Takže jste začal studiem jejich genitálií?

Ne, ve skutečnosti to bylo mnohem prostší. Měl jsem perspektivní doktorandku, která hledala téma výzkumu a přitom jí zajímalo studium genitálií. Řekl jsem si, že z této strany jsem se ptáky ještě nikdy nezabýval. A tak jsme ve finále šest nebo sedm let intenzivně studovali kachny.

 

Co vás překvapilo nejvíc?

Páni, těch překvapení bylo! Například to, že jsme měli po ruce množství popisů kachních genitáliií, ale když jsme se podívali sami, zjistili jsme, že toho ke koukání ani moc není. Jak to? Právě díky tomu jsme objevili, že se genitálie kačerů každý rok scvrkávají a pak zase narůstají. Tedy, že penis, který má v létě 10 až 15 centimetrů, se v zimě smrskne na pouhý centimetřík a příští rok znovu naroste.    

 

Patří to k onomu sexuálnímu konfliktu, který jste zmínil?

Ano. Ještě předtím ale přichází výběr partnera. V zimě samci předvádějí propracované výstupy a samice si vybírají toho, který se jim nejvíc líbí. Samice si totiž paralelně s evolucí samčího předvádění vyvinuly preference pro tyto výstupy. Říkáme tomu koevoluce.

 

Doteď to vše zní dost harmonicky.

Ano, to je pravda. Páry spolu zůstávají až do snůšky vajec, které samice vysedí. Teprve pak přichází ta konfliktní fáze. Právě tehdy se totiž někteří samci uchýlí k alternativnímu páření, které spočívá v násilném vynucení kopulace. Používají přitom penis, který je v té době zrovna dorostlý. Jejich penis je bizarní struktura, mimochodem. Je stočený proti směru hodinových ručiček a erekce netrvá ani půl vteřiny. Erekce, penetrace a ejakulace jsou u kačerů vlastně jediným aktem, který probíhá velmi, velmi rychle.

 

Jak reagují samice?

To je také velmi zajímavé. Je jasné, že v první chvíli se samice snaží násilné kopulaci uniknout. Nicméně, z dlouhodobého hlediska se u samic vyvíjejí vaginální morfologie, které slouží právě tomu, aby mohly násilnému sexu předcházet. Mluvím o svého druhu „slepých uličkách“, celé řadě spirál točících se po směru hodinových ručiček, které s tvarem penisu prostě nejsou kompatibilní. Jsou to doslova otvory, do nichž se kačer nezavrtá.

 

Proč ale všechna ta námaha? Nebylo by snazší se agresorovu útoku prostě poddat?

Pro pochopení musíte vzít do úvahy příslušné evoluční mechanismy: Pokud samice získá samce, který se jí líbí, tak její potomstvo zdědí zelenou hlavu a schopnost krásně kejhat, přesně tak, jak se jí to tolik líbí. A protože všechny ostatní samice díky evoluci upřednostňují ty samé znaky, její synové budou také velmi úspěšní a bude mít od nich spousty vnuků. Pokud by ale byla oplodněna násilím, tak by se otcem jejích dětí mohl stát náhodný samec, a hrozilo by, že její potomstvo nemusí mít tolik přitažlivých znaků, které ji a jiné samice tak přitahují. A to znamená i méně vnoučat. Evoluce proto upřednostní jakoukoli mutaci, která jí umožní vlastní volbu – například i tím, že její vagínu ochrání před znásilněním.

 

Takže vy tvrdíte, že příroda pracuje na ochraně samičích práv?

I tak se to dá říci. U zvířat záleží na sexuální autonomii. Není to jen politická idea, s níž přišly feministky, ale z evoluce vzešlý způsob chování u sociálních druhů.

 

Jinými slovy, příroda vytvořila sex, který se zaměřuje na autonomii, a jiný, který je pro změnu násilný. Dobrý a špatný sex?

Přesně tak. V našem světě spojujeme narušování autonomie se zneužitím moci. To ale neznamená, že u kachen existují etické standardy, jaké máme my, lidé. Samice nejsou rozhodně nějak etičtějším pohlavím, jen prostě ve sféře samičí reprodukce existuje cosi, co omezuje potenciální sexuální zneužívání moci.

 

Ptáci jako kdyby byli v sexuální autonomii úspěšnější než ostatní druhy. A ptačí samice si vybírají partnera mnohem častěji, než je tomu u jiných zvířat. Proč?

To je prosté: Na rozdíl od kachen celých 97 procent všech ptáků nemůže být násilně oplodněno, protože jejich samci nemají penis. U většiny ptáků kopulace probíhá dotykem kloaky, pouhou apozicí. Pro vlastní oplodnění tak samice musí aktivně vzít sperma, což znamená, že má plnou kontrolu nad svou sexuální volbou. Mimochodem, mám za to, že právě to je hlavním důvodem, proč jsou ptáci tak krásní. Vzhledem k tomu, že mají svobodu volby, dávají samice najevo i své estetické preference. A v důsledku těchto preferencí si samci vyvinuli neuvěřitelně krásné a propracované ornamenty.  

 

Znamená to, že krása nastupuje vždy, kdy si partnera volí samice?

Vždy, kdy máte možnost volby partnera. Tečka. Není to nutně spojené s tím, že si vybírají zrovna samice. Existují příklady, kdy si volí samec, nebo volba může být i vzájemná. Vezměte si třeba papuchalky. Dvoří se navzájem složitými „tanci“, a proto obě pohlaví vypadají stejně. Mají stejně zbarvené zobáky a stejné jsou i preference ohledně toho, jak má takový krásný zobák vypadat.

 

A co u lidí? Vychází náš koncept krásy také z volby partnera?

Jsem přesvědčený, že ano. Sokrates se zajímal o erotiku coby zdroj umění a krásy. Je ale důležité mít na paměti, že se náš smysl pro estetično v průběhu lidské evoluce měnil. Protože když se podíváme na šimpanze a gorily, naše nejbližší příbuzné, mnoho důkazů o sexuální volbě nenajdeme. U šimpanzů samci provozují sex kdykoli k němu mají příležitost a samice jsou k němu svolné pokaždé, když se samci zachce.

 

A protože jsou šimpanzi sexuálně nevybíraví, tak podle vás nemají smysl pro krásno?

Ano, myslím, že jejich životy jsou v zásadě estetična prosty.

 

Jak k té proměně došlo? Kdy krása vstoupila do našich, lidských, životů?

Na tuto otázku je velmi těžké odpovědět. Nicméně, pokrokem je už jen to, že ji vůbec pokládáme. Když se podíváte do jakékoli současné učebnice lidské evoluční biologie, zjistíte, že volba partnera je téma, které v nich vesměs chybí.

 

Kdo podle vás vnesl do lidské evoluce volbu partnera – muži nebo ženy?

Původně to byly ženy, zcela jistě. Muži nekontrolovali žádnou možnost výběru přinejmenším do doby, než byli aktivně zataženi do péče o své potomky. A k tomu došlo mnohem, mnohem později.

 

Jaká byla tehdy, podle vás, kritéria pro ženskou volbu?

Nevíme to samozřejmě jistě, ale myslím si, že hlavním rysem, který ženy vybíraly, byla mužova sociální osobnost jako taková.

 

Což lze v zásadě vyjádřit otázkou: Mám ho ráda?

Jistě. A to nás vede k aspektům osobnosti, které obvykle nepovažujeme za sexuální preferenci. Mám na mysli třeba humor, empatii nebo schopnost představovat si, co si myslí jiní.

 

Podle vás tedy větší roli hrály vnitřní hodnoty než vnější vzhled?

O vzhledu vám něco povím. Myslím si, že samičí výběr partnera způsobil, že se u samců zmenšily čelisti. Je příznačné, že zatímco samci ostatní druhů primátů nosí na tváři smrtící zbraně, lidé nikoli. Otázka zní: Za jakých okolností se muži vzdali svých zbraní? Věřte mi, u nás v USA je to obecně hodně složitý problém, ale z evolučního hlediska je odpověď jednoduchá: Když zbraně přestaly být sexy.    

 

Chcete říci, že ženy přitahovaly menší zuby?

Ano, a dokonce si myslím, že právě odtud vznikl úsměv. Je to sexuální symbol, který dává najevo, že dotyčný je odzbrojený.

 

Myslíte si, že naše schopnost zamilovávat se je rovněž další inovací lidské evoluce?

Ano, myslím si, že sexuální láska se vyvinula zřetelně u lidí a u jiných primátů neexistuje. Nejspíš s nimi ale sdílíme pocit mateřské lásky ke svým potomkům, přičemž ve hře může být zapojený i velmi podobný hormonální mechanismus.

 

A jak je to u ptáků? Některé páry jako by žily v pevných a celoživotních vztazích.

S jistotou tvrdit nic nemohu. Není ale od věci spekulovat o tom, že některá dlouhodobá pouta mezi ptáky mohou být podobná tomu, co my prožíváme jako lásku. To je problém se všemi současnými pokusy popsat lásku biologicky: V učebnicích evoluční biologie najdete snahu vysvětlovat mezilidské svazky na teorii her. Kdo vlastní nejvíc zdrojů, kdo koho podvádí, jaká je nejlepší strategie vedoucí k co největšímu zisku a tak podobně. Jinými slovy, než abychom se zamilovávali, měli bychom jít spíše za právníkem a sepisovat předmanželské smlouvy. Lidské námluvy jsou ale přece něco zcela jiného. V analýze lidské reprodukce totiž vesměs chybí estetično. Přitom je ale zcela jasné, že pokud už láska má nějakou být, je hluboce emocionální a hluboce estetickou zkušeností.

 

Jste si ale jistý, že estetická zkušenost u ptáků je stejný fenomén jako estetická zkušenost u lidí? Koneckonců, třeba pávice chápe krásu jen a výhradně na základě ocasu samce, zatímco my nacházíme krásu nejen v partnerovi, ale třeba i v květinách, umění nebo krajině.

Souhlasím, lidské estetično je ve své bohatosti bez konkurence. Přesto je ale úchvatné, jak komplexní a různorodé mohou být estetické zájmy ptáků. Vezměte si například lemčíky. Ti pro samičku vytvářejí skutečná divadla svádění a nabízejí jí dary – může to být pár rudých kvítků, kousek uhlí, trs borůvek nebo třeba něco pěkně lesklých brouků… Opravdu je jeho smysl pro krásno nějak omezený?

 

To je ale jen výjimka.

Dám vám další příklad: Mnozí ptáci se naučí svou píseň a někteří z nich dokonce napodobují písně jiných ptáků. V Latinské Americe žije druh drozda, jehož příslušníci v některých případech ovládají repertoár více než 170 ptačích druhů. Nenapodobují zurčení vody, neimitují hmyz. Imitují ostatní ptáky, protože jejich písně pro ně mají estetickou hodnotu. Nebo ještě tohle: Jeden vědec ve Švédsku objevil pěnici, která zpívala píseň jiného druhu ptáka z Ugandy, kam létá zimovat. Ta pěnice přenesla estetický obsah z jednoho kontinentu na druhý a přidala ho k akustickému prostředí Evropy. Neumím si představit nic tak esteticky fascinujícího, co by lidé mohli trumfnout. A kdo ví, možná že pěnička, která tu písničku uslyší, nostalgicky zavzpomíná na zimní dovolenou v Ugandě…

 

Jak zásadní byl pro moderní lidi z evolučního hlediska smysl pro krásno? Je to hnací síla, která nás dělá lidmi?

Tak daleko bych nezacházel. Jsem ale přesvědčený, že rozvoj estetických preferencí byl důležitým předpokladem lidské evoluce, protože to byla sexuální selekce, která proměnila naše agresivní, ozbrojené mužství do sociálně přijatelné podoby. Nezapomínejte, že průměrný samec primáta je psychopatický vrah dětí, který jen číhá na svůj okamžik. Kdykoli si samec paviána vydobude kontrolu nad skupinou samic, ze všeho nejdřív povraždí všechna malá, třebas i kojená mláďata, protože tím získá sexuální příležitost. Jinak by totiž ztrácel spoustu času tím, že by čekal, než samice odkojí mládě někoho jiného.

 

Ženy tedy přiměly muže, aby se vzdali tohoto ošklivého zvyku, tím, že si vybíraly „vychovanější“ muže?

Ano. Vyřešení problému vraždění mláďat, infanticidy, překonalo jednu z největších překážek v lidské evoluci. Vždyť infanticida je hlavní jednotlivou příčinou dětské úmrtnosti u goril a šimpanzů. Přibližně 30 procent všech úmrtí mláďat mají na svědomí samci. Na druhou stranu platí, že vše, co je na lidské biologii výjimečné, vyžaduje větší investice do delších dětství – ať už je to komplexní poznávání, jazyk, kultura nebo technologie. Nic z toho by se zřejmě nikdy nevyvinulo, pokud by značná část dětí končila jako oběti sexuálního násilí.

 

Jak ženy tento problém vyřešily?

Stejně jako kachny. Mezi spoustou různorodých typů nových preferencí, které mezi ženami mohly vzniknout, evoluce upřednostnila ty, které posilovaly ženskou sexuální autonomii a omezovaly mužskou sexuální kontrolu. A proto postupně braly za své i mužské zbraně a sláblo i mužské dominantní chování.

 

A od té chvíle už lidem nestálo nic v ovládnutí planety?

Jedno je jisté: Zvládnutí problému infanticidy je jedním z hlavních důvodů, proč se lidé rozrostli až k ovládnutí planety, zatímco gorily a šimpanzi vymřou v džunglích Afriky.

 

 

 


Richard Prum (1961)

Je americký ornitolog a kurátor Peabodyho muzea přírodní historie při Yaleově univerzitě. Proslul teorií, podle níž jsou ptáci přímými potomky theropodních dinosaurů. Je autorem řady studií a odborných publikací.

 

 

Rozhovor byl publikován v příloze Interview aktuálního tištěného čísla Literárních novin

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Sobota, 08 Červenec 2017 07:12 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB