Jaká je skutečná situace s jadernou energetikou na Ukrajině?

Email Tisk PDF

Černobyl katastrofaZačátkem května vyšel v rubrice Civilizace elektronické verze Literárních novin článek pana Ladislava Balcara Černobyl 02 na obzoru. Upozornil jsem redakci na to, že článek je plný nesmyslů, které jsou převzaty ze serverů sloužících k ideologické válce mezi ukrajinskými a ruskými trolly. V redakci se rozhodli nejdříve počkat na reakci pana Balcara a uvedení jeho zdrojů.

 

 

 

Autor ve své reakci uvedl jako hlavní zdroje svých informací servery Antifašist a News-front, což jsou přesně typy serverů, které jsem zmínil a očekával. Protože však jejich informace zaplavují nejen temné vody internetu, ale prosakují i do medií, které se považují za serióznější, dovolil bych si rozebrat text článku pana Balcara podrobněji.
Je nesporné, že dramatický dopad válečné situace na východě a celková tíživá ekonomická situace má vliv na veškeré oblasti života na Ukrajině. Nemůže se to vyhnout ani energetice a to i té jaderné. Je třeba připomenout, že tuto situaci eskalují svou nenávistnou propagandou už zmíněné servery na jedné straně a podobné na straně ideologicky opačné. A také ti, kteří od nich informace bez znalostí a uvažování přebírají a šíří dále. Pokusím se tak k jednotlivým konkrétním problémům přiřadit fakta a nechám na čtenáři, ať si sám udělá závěr. Jaderná energetika má jako každá technologie svá rizika a je zde potřeba co největší důraz na bezpečnost. Rizika mohou zmenšit a bezpečnost zvýšit pouze znalosti dané problematiky a reálného stavu. Šíření nesmyslů může sloužit pouze k ideologické válce a rizika naopak zvýší, protože se místo reálných problémů začneme zabývat právě těmi nesmysly.

 

Situace v Černobylu
Loňský a letošní rok jsou zlomové v cestě za likvidací následků havárie v jaderné elektrárně Černobyl. Byl dokončen nový sarkofág, který zajistil hermetické uzavření starého sarkofágu ukrývajícího zničený reaktor. To vyloučí riziko úniku radioaktivity a zajistí bezpečnost okolí. Je tak možné otevřít a revitalizovat dosud uzavřená zasažená území v okolí elektrárny.

 

Nový sarkofág
Ve svém článku pan Balcar píše, že konstrukce neřeší problém zničeného reaktoru a jeho likvidaci. Navozuje dojem, že se teď zničený blok pod novým sarkofágem stává trvalým monumentem. Ovšem to neodpovídá realitě. Realizovaný projekt sarkofágu byl na základě zadání navržen tak, aby umožnil rozebrání starého sarkofágu a posléze i likvidaci a odstranění zničeného reaktoru a zbytků paliva. Proto byly už před nasunutím nového sarkofágu instalovány pod střechou jeřáby, které ponesou různé manipulátory a nástroje zajišťující rozebírání napřed starého sarkofágu a v budoucnu i zničeného reaktoru. Zároveň budou pod sarkofágem horké komory a laboratoře, které umožní dekontaminovat rozebírané komponenty, rozřezávat je a uložit radioaktivní odpad bezpečně do kontejnerů a do uložiště. Pro informaci o konstrukci a zaměření nového sarkofágu stačí sáhnout i do pouhé wikipedie.
Laboratoře a automaty umožní i průzkum pozůstatku zničeného bloku a nalezení nejefektivnějších metod pro jejich likvidaci. Je pravda, že znalosti o stavu zbytků aktivní zóny jsou vzhledem k jejich vysoké aktivitě omezené, ale i na internetu je řada snímků koria vzniklého ztuhnutím taveniny směsi paliva a konstrukce reaktoru (třeba zde, pro první informace i zde stačí wikipedie).
Nový sarkofág financovalo světové společenství a soutěž o realizaci i samotná stavba byly pod jeho dohledem. Financování se realizovalo a bylo kontrolováno Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj. Zajímavé může být, že v dozorovém auditorském týmu byl i český auditor Petr Pospíšil. Připomínám, že soutěž o realizaci vyhrála francouzská firma Novarka v roce 2007, přípravné práce zaměřené hlavně na dekontaminaci začaly v roce 2010, zahájení konstrukce oblouku začalo v roce 2012. Nasunutí a dokončení se plánovalo na rok 2017.
Práce probíhaly velmi dobrým tempem. V dubnu minulého roku jsem byl v rámci konference o Černobylu na exkurzi na této stavbě. Stavbyvedoucí nám ukázal, že se jim daří plnit termíny v předstihu a existuje možnost nasunutí nového sarkofágu už na podzim roku 2016. Ovšem prioritou je bezpečnost a ne na rychlost. Nový sarkofág se na své místo dostal opravdu už v říjnu 2016.
V letošním roce by mělo být dokončeno hermetické uzavření nového sarkofágu. Tato záruka, že se při činnostech uvnitř nedostane radioaktivita ven, je základní podmínka pro možnost zahájení rozebírání starého sarkofágu. Již letos by se měly rozebrat jeho první staticky nestabilní části. Rychlost dalšího postupu bude záviset i na možnostech financování těchto prací. A ze známých důvodů jsou prostředky Ukrajiny omezené. Proto bych osobně považoval za velice rozumné pokračovat v podobné zahraniční pomocí, jaká se poskytla při stavbě sarkofágu. Bylo by to zase pod mezinárodním dozorem, třeba zase s účastí českého auditora. I když řada důležitých technologií se dováží ze zahraničí, tak většina materiálů a hlavně pracovníků je z Ukrajiny. Na pracovišti je dohlíženo na mezinárodní standardy a dobře placení pracovníci pak přispívají k ekonomickému rozvoji celé oblasti. Je to jedna z velice dobrých možností smysluplně ekonomicky pomocí ukrajinskému obyvatelstvu. Podrobněji jsem o těchto věcech psal zde a zde, nebo mluvil o tom na této přednášce.

 

Pochází ukrajinská vojenská technika z Černobylu?
Na závěr této části bych komentoval ještě jedno tvrzení pana Balcara. Podle něj polovina ukrajinské vojenské techniky pochází z Černobylu. Má se jednat o renovovanou techniku, která byla využita při likvidaci havárie, dekontaminaci a budování sarkofágu. Připomeňme si, jaká technika byla při pracích v Černobylu dominantně využívaná. V první fázi to byly hlavně vrtulníky a později pak hlavně automobilová a ženijní technika využitelná při stavebních činnostech, úpravách terénu a dekontaminačních činnostech. Pro tuto činnost není bojová technika jako tanky příliš vhodná.
Původně se předpokládalo, že se technika dekontaminuje. Ukázalo se však, že by to bylo náročné a ekonomicky nevýhodné. Proto se stroje nechaly volně zaparkované a vystavené povětrnostním vlivům. Nebyly konzervovány a nebylo o ně pečováno. A asi si lze dobře představit, co s nimi vykonalo uplynulých třicet let. Doufám, že snad není nikdo, komu by nebyla jasná absurdita tvrzení pana Balcara, že polovina ukrajinské bojové techniky pochází z Černobylu.

 

Revitalizace zakázaných oblastí
Hermetické uzavření zničeného reaktoru a odstranění rizika úniku radioaktivity dovolí postupně revitalizovat a otevřít zakázanou zónu. Její hlavní část byla už v roce 2016 vyhlášená národním parkem. Rozloha této rezervace je 2300 km2 a jde tak o největší přírodní bezzásahové území v Evropě. Černobylská oblast byla i před havárií málo osídlená a téměř nedotčená. Po téměř úplném odchodu člověka zde nastal další intenzivní rozvoj zvířeny i rostlinstva, včetně zubrů, losů, jelenů, koní převalského, vlků a dalších. Hlavně biologové a ekologové bojují za to, aby vstup na tato území zůstal i nadále omezený. I naši kolegové z přírodovědných oblastí sem jezdí a využívají možnost studovat bezzásahové ekosystémy. Počítá se s tím, že v budoucnu bude tato rezervace velice lákavá nejen pro vědce, ale i pro turisty.
Některé části se podle možností otevřou zemědělskému a průmyslovému využití. Menší části, které jsou v těch více kontaminovaných oblastech blízko elektrárny, se využijí pro instalaci obnovitelných zdrojů elektřiny. Nedávno se začal budovat zárodek velké fotovoltaické elektrárny, která by měla postupně dosáhnout instalovaného výkonu několik gigawatt. Plánují se i větrné turbíny. Využije se toho, že zde existují vedení, která umožní vyrobenou elektřinu transportovat.
Další oblastí průmyslového využití těchto silně postižených území jsou dlouhodobá přechodná úložiště vyhořelého jaderného paliva. První takové bylo s využitím zahraničního financování vybudováno pro vyhořelé palivové soubory, které se za dobu provozu všech černobylských bloků nashromáždily. Soutěž na něj vyhrála firma Holtec a při mé loňské exkurzi se dokončovalo. Byli jsme asi jedni z posledních, kteří se dostali do horkých komor, kde se budou upravovat palivové soubory před jejich vložením do kontejneru. Jistou zajímavostí může být, že kontejner, ve kterém se po železnici budou palivové soubory z bazénového úložiště přepravovat do zmíněného suchého úložiště, dodala česká firma. Tuto stavbu financovalo a dozorovalo mezinárodní společenství a právě to vybralo firmu Holtec. Podrobněji o tomto úložišti v již zmíněném článku.
Zkušenosti této firmy a úspěšná výstavba prvního úložiště vedla Ukrajinu k tomu, že si u ní objednala druhé podobné zařízení pro vyhořelé palivové soubory z ukrajinských jaderných elektráren typu VVER. Zatím vozí vyhořelé palivové soubory do Ruska a platí za jejich skladování značný obnos (zhruba ekvivalent 5 miliard Kč ročně). Navíc hrozí při současném vztahu Ukrajiny a Ruska, že by mohlo dojít ke zrušení této možnosti. I to je důvod, proč se Ukrajina rozhodla pro postavení úložiště vlastního. V současné době tak začala příprava jeho budování a zahájila se i příprava výstavby trati spojující existující železnici s nově budovaným úložištěm. Každý může sám posoudit sám, jak daleko se pan Balcar dostal ve svém článku od reality.
Poslední součástí revitalizovaného území budou památníky této velké lidské katastrofy a nejspíše půjde o části Pripjati a také některých částí elektrárny. Pro reálnější představu o tom, co se dělo a plánuje se při revitalizaci v Černobylu, je vhodné v toto video (je v ruštině).

 

Situace v ukrajinské jaderné energetice
Připomeňme, že Ukrajina získává z jádra okolo 50 % elektřiny. Všech jejich 15 bloků je stejného typu, jako máme v Česku. Většina jsou typu VVER1000 a jsou podobné těm v Temelíně. V elektrárně Rovno jsou první dva bloky typu VVER440 jako v Dukovanech. Jedná se o tlakovodní typ reaktorů, kterých je ve světě v provozu zdaleka nejvíce. Konkrétní modely VVER se navíc vyskytují ve značném počtu, jsou provozovány dlouhodobě a jsou s nimi značné zkušenosti. Jejich vývoj začal v polovině šedesátých letech. Kromě států bývalého Sovětského stavu se tyto reaktory využívají v Česku, na Slovensku, Maďarsku, Bulharsku, Finsku, Indii, Iránu a využívaly se v bývalé NDR.

 

Prodlužování životnosti jaderných bloků VVER
Pojem prodlužování životnosti, který používá i pan Balcar, je správný ale trochu zavádějící. V daném případě by přesněji odpovídal pojem prodloužení licence. Tyto bloky dostávaly první licenci na třicet let. To ovšem neznamená, že by životnost jejich klíčových komponent, omezující možnost bezpečného provozu, byla omezená. Proto se také jejich licence po pečlivé bezpečnostní kontrole a případných vylepšeních prodlužuje. V samotném Rusku je to většinou napoprvé o patnáct let, ale u části bloků se již nyní předpokládá provozování přes padesát a až šedesát let. Velice často se příprava k udělení licence na další období spojuje s vylepšením bloku a tím i zvýšením jeho výkonu až o deset procent. Je třeba zdůraznit, že péče o bezpečnostní i výrobní parametry jaderných bloků probíhají většinou kontinuálně. V samotném Rusku běží přes 30 let už 5 bloků VVER440 a 4 bloky VVER1000 a několik dalších, které v nejbližší době tuto dobu překonají, už další licenci mají nebo se na ní pracuje.  Nejdéle běžící bloky VVER440 jsou v provozu už téměř 45 let.
Déle než 30 let už běží všechny čtyři bloky VVER440 v maďarském Paksu a dva bloky stejného typu na Slovensku. Dva stejné pak fungují ve finské Loviise, kde první běží už čtyřicet let. Prodlužování životnosti probíhá nyní postupně u reaktorů VVER440 v našich Dukovanech. V těchto případech se to dělo bez dohledu ruských odborníků. Dominantně se na tom podíleli místní firmy a odborníci, případně zahraniční, které vysoutěžily příslušné zakázky.
Opravdu není důvod si myslet, že by to obdobně nemohlo proběhnout na Ukrajině. Navíc, když už zde proběhlo prodloužení životnosti u dvojice bloků VVER440 v elektrárně Rovno. K tomu došlo již v roce 2010 a byl to první takový proces u tohoto typu reaktorů pod přímým dohledem mise mezinárodní atomové agentury IAEA. Mise IAEA proběhly i u dalších bezpečnostních vylepšení ukrajinských jaderných elektráren v souvislostmi s událostmi ve Fukušimě a procesů prodlužování životnosti, které probíhají. Podobně proběhlo prodloužení životnosti i u prvních dvou bloků Jihoukrajinské jaderné elektrárny. Podrobnější rozbor procesu prodlužování životnosti bloků lze nalézt zde.
Na zajištění potřebných prací i dodávek na Ukrajině se dlouhodobě podílejí i české firmy, které využívají své zkušenosti nejen z Dukovan a Temelína. Týká se to Chmelnické, ale hlavně Zaporožské jaderné elektrárny. Jde například o Škodu JS a také ÚJV a.s., který sídlí ve stejném areálu v Řeži, ve kterém je i Ústav jaderné fyziky AV ČR, kde pracuji (pár malých příkladů zde, zde a zde). Právě ÚJV a.s. úspěšně vysoutěžil řadu zakázek spojených s prodlužováním životnost Zaporožské jaderné elektrárny. Provozování stejného typu reaktorů vede k tomu, že se uplatňuje dlouhodobá spolupráce řady českých a ukrajinských institucí zabývajících se provozem jaderných zařízení i dozorem nad ním.
Pokusil jsem se o přehled faktů i s odpovídajícími upřesňujícími odkazy, takže si každý může udělat představu o tvrzeních pana Balcara.

 

Regulace pomocí jaderných bloků
Regulace výkonu u jaderných bloků má svá problematická místa a je vždy potřeba ji realizovat s ohledem na bezpečnost. Ovšem bloky VVER se pro regulaci využívají i u nás. Podíl výroby elektřiny z jádra byl na Ukrajině postupně v letech 2012 až 2016 na těchto hodnotách 47,2 ­%, 46,2 %, 49,4 %, 56,5 % a 52,3 %. Pokud se podíváme na Francii, tak zde podíl produkce z jádra překračuje 75 %. I z toho je vidět, že situace v Ukrajině není úplně výjimečná.
Poruchy a problémy, které pan Balcar rozebírá v souvislosti se Zaporožskou jadernou elektrárnou proběhly na nejaderné části a neměly žádnou souvislost s jadernou bezpečností. Šlo o poruchy turbogenerátoru nebo o požár transformátoru. Zmínky pana Balcara o tom, jak v blízkém městě někdo pociťoval pálení v ústech a naznačování úniku radioaktivity, jsou opravdu nesmyslné. Příslušné události byly sledovány a zhodnoceny IAEA. Takové se dějí na klasických tepelných elektrárnách a bohužel se jim nelze úplně vyhnout i u těch jaderných. Připomínám nedávný destrukci větráku na francouzské elektrárně Flamanville. Tyto události sice snižují využití a efektivitu elektrárny, ovšem nepředstavují bezpečnostní riziko.

 

Palivo pro VVER od Westinghouse
Velkou pozornost věnuje pan Balcar výrobě a využíváni paliva firmy Westinghouse pro ruské typy reaktorů. Vývoj palivových souborů není úplně jednoduchý, proto se zpočátku mohou objevit problémy. Ty se v první fázi projevovaly i u palivových souborů Westinghouse pro reaktory VVER1000. Postupně se však soubory podařilo vyladit a další soutěž dodavatelů tohoto typu paliva na trhu je ekonomická. I když u Ukrajiny jsou z pochopitelných důvodů i další neekonomické vlivy. Je třeba říct, že možnost výběru ze dvou dodavatelů měla velice příznivý vliv na cenu pro zákazníky. Samotná Ukrajina nakoupila u Westinghouse v roce 2015 zhruba 5 % svých potřeb palivových souborů a v roce 2016 to bylo 29,5 %. Je třeba připomenout, že Westinghouse vyrábí pouze palivo pro bloky VVER1000. Předpokládá se, že bloky VVER440 už po dostavbě bloků Mochovce 3 a 4 nebudou přibývat a Westinghouse tak s jejich výrobou zatím nepočítá. Podrobněji je situace s palivem Westinghouse na Ukrajině popsána na už zmíněném odkazu.
Pokud by platilo tvrzení šířené panem Balcarem, že reaktory VVER jsou jen na ruské palivo, tak by také platilo, že západní reaktory nemohou využívat v Rusku vyrobené palivo. Jestli se do benzínového motoru neleje nafta tak do naftového se zase neleje benzín. Je však vidět, že ani ruský výrobce paliv pro jaderné bloky TVEL a jeho odborníci takovým zemanovským bonmotům nevěnují pozornost. Vyvinuli a vyrobili vlastní palivové soubory pro západní reaktory a soutěží s nimi na americkém trhu.

 

Závěr
Jak je vidět, v článku pana Balcara nebyla informace, která by nebyla falešná nebo alespoň dezinterpretována. Je to dáno i tím, že o popisované problematice má nulové znalosti a vychází ze zdrojů, které nejsou zaměřeny na seriózní informování, ale na ideologickou válku, dezinformaci a šíření nenávisti. Takové jsou jak na straně jedné tak i druhé, ale rozumný člověk, který chce reálně věcem porozumět, by jejich informace měl brát s obrovským nadhledem, ať už má politický postoj jakýkoliv. Zvláště když se rozebírají odbornější témata. Bohužel se ovšem neúcta k faktům a dominance ideologické dezinformace dostává stále dále, jak je vidět třeba i z článku pana Balcara. Činnost zmíněných serverů, které šíří strach a vzájemnou nenávist, a jejichž dezinformace se dále rozšiřuje, má opravdu katastrofální dopady na konkrétní regiony a lidi. Je to vidět právě na situaci na východě Ukrajiny. Každý by si měl před napsáním či otištěním článku důkladně promyslet, zda opravdu rozumí danému tématu a informacím, a zda jsou tyto seriózní a ověřené. Zvláště u takových, které jsou na internetu v seriózních zdrojích poměrně dobře dohledatelné.

 

 

Autor pracuje v Ústavu jaderné fyziky AV ČR.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 30 Květen 2017 10:45 )  


Akademie Literárních novin

vás zve na kurz

Problémy současné češtiny

Kurz je určen všem těm, kteří denně pracují s naším rodným jazykem, nebo těm, kteří o něm rádi přemýšlejí a uvědomují si, jak se mění. Budeme mluvit o tom, jak se dnes mluví a píše, a zaměříme se i na to, proč se nám v jazyce něco nelíbí. Na příkladech konkrétních jazykových provinění proti správné češtině si ukážeme dnešní nejčastější chyby ve vyjadřování psaném i mluveném v úřednických, reklamních i mediálních textech.

3. prosince od 10:00 do 16:00 hod.

AKADEMIE.LITERARKY.CZ

Telefon: 234 221 131

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB