Neliberální reakce na globální hrozby

Email Tisk PDF

dobová rytina koloniální válkyV globálním světě se Sever nemůže „oplotit" před Jihem, aniž by tím pro sebe nevytvořil mnoho problémů v podobě změn klimatu, posílení mezinárodního terorismu, prudkého růstu migračních proudů, vzniku různých pandemií a podobně. Přitažlivost „neliberálního" světového řádu, tedy takového, který by nevycházel z řádu jaltsko-postupimského, pak spočívá v tom, že je s to nabídnout efektivní řešení „globálních hrozeb", konstatuje politolog Alexej Feněnko na portálu Ruské rady pro mezinárodní vztahy.

 

 

Podotýká, že ono „efektivní" řešení přitom vůbec nemusí znamenat řešení humánní nebo přijatelné pro naše současné vnímání hodnot. Naopak, může být kruté a z dnešního pohledu možná i barbarské. V současném světě, který se navíc od rozpadu SSSR posledních pětadvacet let vyvíjí bez „levé alternativy", ale „sílí únava z dekád jednání o ´globálních hrozbách´ při souběžné neschopnosti je skutečně řešit. Tím vzniká poptávka na hledání alternativ. Chronická vleklá nemoc může lékaře přimět k operaci nebo amputaci končetiny pacienta. A teze o ´řešení globálních hrozeb´ se může stát ideologií přechodu od jaltsko-postupimského řádu k jinému, méně liberálnímu světu."
Mezinárodní vztahy připomínají geometrii – stačí změnit soubor základních axiomů, aby se anulovaly nebo alespoň výrazně změnily všechny výsledné teorémy. Pojem „globální svět" přitom stojí na třech ideologických předpokladech: všechny národy spojují společné hrozby, boj s nimi stojí nad zájmy jednotlivých států a řešit tyto hrozby na úkor ostatních národů je nepřípustné. Co když ale v rámci budoucího světového řádu někdo tyto imperativy prostě změní a řekne si, že není nic špatného řešit své problémy na úkor jiných? „Od takového světa nás dělí jen soubor ´jaltských´ liberálních norem zakotvených v Chartě OSN," upozorňuje Feněnko. „Ty ale nemusejí platit věčně. Do roku 1944 žil svět podle jiných hodnotových zásad a neznal ´globální hrozby´. Neliberální řád může ´globální výzvy´zlikvidovat prostě tím, že změní naše představy o ´globálním světě´." Může se přitom stavět na popírání jakýchkoli ideologií, místo nichž může posloužit třeba národní egoismus nebo rovnováha sil, jak tomu bylo v případě řádů vestfálského nebo vídeňského míru. Ideologií takového světa se mohou stát principy „vítězí ten silnější" nebo „zajímá nás jen to, co je výhodné pro nás". V takovém paradigmatu může „neliberální řád" nabídnout řešení současných „globálních problémů lidstva" jejich prostým odmítnutím nebo přeformátováním. Minus se stane plusem a stejně jako v zeměpise se změní magnetické póly.
Neliberální řád ze všeho nejdříve změní samotný problém vztahu Sever-Jih tím, že je odmítne. Výsledkem mohou být tři varianty. Za prvé, Sever přestane existovat jako jednotný subjekt propojený pravidly a normami a vystřídá ho soupeření Západu s Východem v duchu studené války. Sever jako takový se rozpadne na sérii soupeřících velmocí, které budou vzájemné vztahy stavět na principu „velké hry", bezzásadového, byť systémového geopolitického soupeření. Malé země budou těmi velkými vnímány jen jako šachovnice, na nichž se posouvají figurky, ale rozhodně ne jako rovnoprávní partneři. Pokud by se vzpíraly, velmoci je „umravní" silovými akcemi, aniž by přijímaly jejich uprchlíky – koho bude v takovém světě zajímat hlad nebo umírání u poražených národů? „Nedokážeš se ubránit? Můžeš si za to sám!" Hrůza takového světa pro malé národy spočívá v tom, že velmoci mezi sebou nerozpoutají velké války, spíše proti sobě mohou stavět diplomatické tahy, vysávat zdroje soupeře drobnými systémovými akcemi, přičemž oběťmi budou malé státy, jimž je dnes zaručována bezpečnost. V lepším případě se totiž budou muset spokojit s rolí nárazníku.
Druhá varianta může mít podobu kolektivní expanze Severu proti Jihu, která se ostatně už začala opatrně projednávat, a to v rámci idejí o vhodnosti neokolonialismu. Patří k nim i koncepce „odpovědnosti za ochranu" (responsibility to protect), kterou OSN přijala v roce 2005. Vychází z předpokladu, že pokud vláda nějakého státu není s to účinně hájit práva svého obyvatelstva, „světové společenství" je připraveno mu pomoci – například jako v Libyi v roce 2011. Neokolonialismus přitom nebude nutně šířit humanismus. Britská společnost 19. století se nijak nevzrušovala vysokou úmrtností Indů, původních obyvatel Austrálie nebo Maorů, protože byli považováni za „ne zcela lidi". Sever tak v „neliberálním světě" může znovu brát jiným národům zdroje, ale má technickou kapacitu snižovat počty obyvatel „zbytečných národů" (v chápání jeho elit) a současně se zbavit problému migrace.
Třetí variantou může být nezájem Severu o Jih kvůli dosažení vlastních cílů. V „neliberálním světě" je plně možné oddělit se od migrace, pokud bude vysoká úmrtnost u konkrétních národů vnímána jako cosi přirozeného. „Představme si ne až tak fantaskní svět, v němž vyspělé země nebudou vpouštět ´nadbytečné´(z jejich úhlu pohledu) migranty a neposkytnou konkrétním zemím potraviny a léky. A pokud se vzbouří, mohou velmoci reagovat jak vojensky, tak i technologií genocidy," soudí Feněnko, podle něhož může Sever Jihu předložit dilema: Buď se sami zkuste postavit na nohy vlastními silami, nebo vymírejte v konkurenčním boji. Postavit se na nohy Jihu zabrání mezinárodní finanční instituce nebo války, ale počet obyvatel může poklesnout. „Prodat to lze třeba i s líbivými hesly Karla Poppera nebo s argumentem o záchraně civilizace před zkrachovalými státy a terorismem."
Takový svět se automaticky zbaví „globálních hrozeb". Jako první odpadne problém globálních pandemií, protože vysoká úmrtnost ve třetím světě už nikoho ve vyspělém světě nebude zajímat, třebas i jako tichý souhlas s řešením „přelidněnosti" planety. A k tomu všemu stačí několik let či dekád a třebas i to, že se děti ve školách začnou učit na svět dívat očima Rudyada Kiplinga a nikoli Mahátmy Gándího. „Neliberální řád" může efektivně vyřešit i problém terorismu – současný nadnárodní síťový terorismus je dítětem globalizace, neboť tyje z jejích výdobytků: svobody migrace, volného pohybu kapitálu a multikulturnosti velkých západních měst. Omezením těchto svobod provázeným například zpřísněním pravidel pro etnické či náboženské menšiny se prudce zmenší i pole působnosti mezinárodního terorismu. A „zmizet" může i problém ekologie, neboť „neliberální svět" může zpochybnit práva všech národů na stejné ekologické standardy.
„Takový ´nejaltský´svět nemusí nutně vypadat jako totalitní antiutopie v duchu George Orwella," podotýká Feněnko. „Na povrchu může připomínat naši civilizaci a halit se do liberálního hávu. V 19. století spojovaly západní velmoci liberální instituce, svobodu médií, občanská práva s určitými privilegii s rasismem a kolonialismem. V rámci vídeňského pořádku právě liberální a nikoli konzervativní mocnosti prováděly politiku kolonialismu a genocidy, přičemž je jaksi dokázaly propojit s rozvojem občanských práv. Takový svět vypadá mnohem realističtěji než úvahy o ´nové totalitě´."
Při pohledu na současný svět nelze vyloučit, že za nějakou dobu se jaltsko-postupimský svět stane jen kapitolou v učebnicích dějepisu a že se naši potomci ocitnou v principiálně jiném světě. A v něm mohou být vyřešeny i „globální výzvy", byť zcela jinak, než jak si představujeme dnes.


Redakčně kráceno

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz