Transformace a revoluce

Email Tisk PDF

 

Hrubec přebalTitulek je názvem nové knihy pojednávajících o sociálních transformacích a revolucích (Social Transformations and Revolutions: Reflections and Analyses), která byla právě publikována v nakladatelství Edinburkské univerzity. Kniha vychází v době, kdy se začíná opět velmi živě diskutovat o významu zásadních změn, a to jak z důvodu v současnosti probíhajících společenských proměn, tak i při letošní příležitosti 25. výročí pádu Sovětského svazu v roce 1991 a také 100. výročí sovětské revoluce 1917 v příštím roce.

 

 

Kniha nejprve rozebírá a hodnotí důsledky, které přinesla revoluce 1989 v Československu a střední Evropě a poté se zabývá různými významnými transformacemi a revolucemi ve světě, ke kterým došlo za poslední čtvrt století od roku 1991 do současné doby v různých částech světa. Publikace zároveň předkládá zobecnění o revolucích a transformacích s ohledem na jejich význam pro naši současnost. Knihu editovali Johann Arnason a Marek Hrubec a přispěli do ní významní autoři z České republiky, Slovenska, Maďarska, USA, Číny a Brazílie.

Autoři zkoumají politické transformace po 11. září 2001, jež následovaly po vojenských akcích USA a vedly k problémům s globálním dopadem, dále změny po globální krizi 2007/8 se sérií ekonomických a finančních kolapsů, které vyprovokovaly mnohá sociální a politická očekávání. Revoluční vlna Arabského Hrubec knihajara a transformace zemí BRISC, především zásadní transformace Číny a Indie v průběhu posledních desetiletí, vedly ke změněným vzorcům mezinárodních a globálních vztahů, které ještě nebyly zapracovány do nového transnacionálního uspořádání. Nezapracovaný potenciál změn obsahují rovněž nové experimenty v oblasti participativní ekonomické demokracie v Brazílii.

Všechny tyto změny za poslední čtvrtletí vykvasily jako reakce na rozpory a konflikty globálního systému, jehož produkce a reprodukce přinesla mnohé ekonomické, politické a civilizační rizika a ohrožení životního prostředí.

Kniha se zabývá nejen standardními revolucemi a transformacemi, ale také podrobněji přechodovými jevy revoluční transformace a transformativní revoluce, především z perspektiv filosofie, sociologie, historiografie a politologie. Doporučuji všem zájemcům, kteří chtějí být připraveni na současné turbulentní změny.

 

Social Transformations and Revolutions: Reflections and Analyses

Johann P. Arnason and Marek Hrubec (eds.)

Edinburgh: Edinburgh University Press 2016.

202 stran. ISBN-13: 978-1474415347, ISBN-10: 1474415342

 

K přiblížení knihy a osobnosti jednoho z tvůrců knihy Marka Hrubce připojujeme část rozhovoru, který s ním uskutečnila katedra filosofie FFMU:

Už po mnoho let Tě zná česká a stále více také zahraniční odborná veřejnost jako předního představitele sociálně-politické filosofie. Co Tě přivedlo k tomu, aby ses se svou nevšední energií věnoval právě jejím otázkám, o kterých by mnozí řekli, že nemají východisko?

Značné sociální nerovnosti a nespravedlnosti, extrémní chudoba v rozvojových zemích, snižování mezd v EU a dalších vyspělých zemích, systémová nezaměstnanost, rasová a etnická diskriminace, marginalizace odlišných názorů, devastace životního prostředí, nelegitimní špehování a elektronická kontrola, války. To je jen krátký výčet příkladů různých problémů. Jistě je možné se věnovat mnoha velmi zajímavým tématům filosofie a také různých sociálních věd, ale pro mě byla a je existenciálně důležitá skutečnost, zda jsou tato témata relevantní také ze společenského a politického hlediska, které reflektuje zmíněné problémy. Mám ovšem na mysli především dlouhodobou sociální a politickou perspektivu a nikoli jen krátkodobé úvahy o pěně dní. Již za studií jsem si myslel, že svět je příliš nespravedlivým místem na to, abych si řešil jen svá marginální, většinou úzce specializovaná témata. To mě přivedlo k otázkám sociální a politické filosofie, z nichž mnohá – a to souhlasím – prozatím nemají východisko. Zde jsem narazil. Na druhou stranu je to ale přece právě výzva, abychom východiska hledali, abychom v rámci filosofie a sociálních věd artikulovali kritickou teorii sociální a politické nespravedlnosti. Ostatně kritika tradičně k filosofii patří, ať už v rámci akademických institucí anebo mimo ně.

 

Co rozumíš „kritickou teorií“?

Kritickou teorii společnosti pojímám sice v návaznosti na její původní formulaci, ovšem s pomocí její redefinice pro současnou globální dobu. Považuji tedy za důležité, že a jak kritičtí filosofové a sociální vědci začali utvářet novou instituci sociálního výzkumu ve Frankfurtu nad Mohanem ve 20. letech 20. století a poté v důsledku hospodářské krize a jejích sociálně-ekonomických a politických důsledků ve 30. letech formulovali programové teze kritické teorie. Tyto teze, které napsali v Institutu pro sociální výzkum Max Horkheimer a Herbert Marcuse a později je doplnili jejich kolegové, byly vymezené proti tradiční sociální teorii s její údajnou politickou a ekonomickou neutralitou.

Bylo nutné se přitom vypořádat s novými problémy doby, například s tím, proč němečtí dělníci v rozporu se svými zájmy volili Hitlera a nacismus. To nebylo možné vysvětlit jen na základě rozboru ekonomických vztahů a přímo z nich odvozeného politického jednání. Bylo zřejmé, že již nevyhovuje kritická sociální analýza 19. století, tedy klasický marxismus, který se příliš koncentroval na základní ekonomické otázky. Bylo sice nutné využít tyto klasické rozbory, ale zároveň je bylo třeba reformulovat a použít další interdisciplinární a transdisciplinární analýzy pro komplexnější diagnózu soudobé společnosti a historicky dlouhodobě utvářené civilizace, tedy více filosofické, sociologické, psychoanalytické a kulturologické rozbory, a vysvětlit jimi společenský kontext, roli kulturního vlivu a masmediální propagandy, psychopatologické fenomény doby, technokratické represe vnitřní a vnější přírody apod. Tyto rozbory později zahrnovaly rovněž existencialistické přístupy a další relevantní metodologické a obsahové aktualizace. Tento mnohooborový charakter vystihuje i název naší ediční řady „Filosofie a sociální vědy“, kterým navazujeme na název časopisu, jenž frankfurtský Institut pro sociální výzkum po deset let tehdy v době první generace autorů kritické teorie vydával. Dnes existuje ve světě více škol kritické teorie, nejen ve Frankfurtu, ale také v New Yorku, Římě či Šanghaji a jsou vzájemně provázány. Naše generace je už čtvrtou generací kritických teoretiků. Čelíme novým výzvám naší globální doby a podle toho jsme nuceni redefinovat kritickou teorii společnosti, aby obstála a byla schopna formulovat zásadní otázky a odpovědi.

Jako hlavní metodologickou oporu svého výkladu sociálních problémů, zejména spravedlnosti a uznání, jsi zavedl trichotomii kritika, vysvětlení, normativita. Mohl bys přiblížit její celkovou souvislost v rámci kritické teorie společnosti?

V současné době hlavní proudy západní politické filosofie mají na metateoretické rovině problém, že se spekulativně pokoušejí formulovat jen normativní teorie toho, jak by politika a společnost měly vypadat. Většinou jsou přitom ale zcela odříznuty od důkladnějšího popisu společenské reality, často i od její kritiky. Fantazijní úvahy o budoucnosti se tak nevztahují ke skutečným problémům a nespravedlnostem, které občané v dlouhodobé historické perspektivě sami považují za důležité. Naopak hlavní proudy sociálních věd zase trpí tím, že se zaměřují jen na kvazipozitivistický popis reality, nebo spíše předstírají její vysvětlení a zastírají ideologické pozadí svého popisu. Jelikož důsledně neuplatňují kritiku nespravedlností a nerozvíjejí normativní teorii žádoucího stavu společnosti, ani jim nic jiného než ideologické stanovisko nezbývá. Tím reálně stvrzují status quo politiky a ekonomiky, někteří vědomě a záměrně, někteří jen nevědomky.

Já se naopak v návaznosti na původní orientaci kritické teorie společnosti zaměřuji primárně na kritiku, kterou lidé v dlouhodobé historické perspektivě až do současnosti formulují. Lidé se stavějí proti svému sociálnímu, politickému a či kulturnímu zneuznání a kritičtí teoretici tyto boje proti nespravedlnosti mohou reflektovat a přesněji formulovat jejich souvislosti. Kritika zároveň určuje i problematická témata, která je třeba zkoumat, takže kritičtí teoretici svévolně nevnucují lidem témata, jak to obvykle filosofové a sociální vědci dělají. Identifikace témat kritikou pak může vést v dalším kroku k vysvětlení společenské reality, včetně fragmentů norem, které pak lze v ještě další kroku rozvinout od celé normativní teorie. Uplatnění této metodologické trichotomie kritika-vysvětlení-normativita se v čase mnohokrát opakuje, takže kritika předpokládá normativitu atd.

Základními elementy je zde sice tato trichotomie, nicméně záležitost je složitější, jak ukazuji v metodologickém hexagonu, který pojímá komplexní vztahy mezi jednotlivými prvky trichotomie, ale to není na tomto místě třeba komplikovaně objasňovat. Podstatné je, že je možné artikulovat antiautoritářskou kritickou teorii nespravedlnosti, jež je založena na kritice sociálního, politického, kulturního a dalšího zneuznání, kterou dlouhodobě formulují lidé ve svých každodenních životech. V současné době, plné mnoha problematickými globálními interakcemi v komunikaci, dopravě, výrobě, obchodu, vědě, ozbrojených konfliktech atd., je přitom třeba tuto trichotomickou metodologii formulovat nejen v lokálním a národním rámci, ale také v rámci makroregionálním a globálním. Zkoumat boje o uznání a spravedlnost v prostředí rozporů a konfliktů globálního kapitalismu jako zásadní výzvy naší doby.

Celý rozhovor čtěte ZDE

Čtěte rovněž rozhovor Literárních novin s M. Hrubcem a J. ŠímouOligarchie proti demokracii

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Sobota, 03 Prosinec 2016 10:44 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz