Komu hrají v Bruselu?


Richard-Coudenhove-KalergiTak se nám Ženeva až příliš rychle zabarvuje, pomyslel jsem si, když jsem v Parc des Eaux Vives spatřil další multikulti dvojici. Muž si hrál se dvěma snědými chlapci nahoře stráňky. Byl vysoký, urostlý, neměl příliš výrazné negroidní rysy, nejspíše Ethiopian. Žena tlačila dvoukočárek. Byla malá a pihatá, vlasy jí skrýval šátek. Pohybovala se pomalu a obtížně, protože byla v pokročilém těhotenství.

 

 

 

“Máte krásnou rodinu, ” řekl jsem.

“ Oui, “ přisvědčil muž, “Alláhu akbár!”

Rodinka se utábořila pár metrů od lavičky, na níž jsem často a rád sedával. Odtud je snad nejlepší pohled na jezero. Za ním v zeleni je Palác národů a o něco výš se rýsuje tmavá škatule sídla Mezinárodní organizace práce, kde jsem nechal pětadvacet let života.

Pihatá žena rozprostřela pokrývku pro svého muže. Potom se sklonila nad dvojčaty a dávala jim pít z lahve mléko. Jejich otec ležel na břiše a civěl do prázdna. Oba kluci čutali mičudu.

Idylický obrázek letního rodinného odpoledne mi připomněl, že... představa Evropanů budoucnosti, snědých jako staří Egypťané, vzešla z Poběžovic na Domažlicku, kam se po pádu Rakouska- Uherska uchýlil na rodinný zámek Richard Mikuláš von Coudenhove-Kalergi,syn rakouského diplomata a jeho japonské ženy, pocházející z vysoké tokijské buržoazie.

Krátce poté, co Kalergi přijal československé občanství, založil s pomocí Otty von Habsburka v roce 1922 Panevropskou unii a stal se jejím prezidentem. O rok později uveřejnil manifest Panevropa. U nás také napsal své hlavní dílo nazvané Praktický idealismus, v němž podrobně vyložil svůj ideologický a organizační plán na vznik jednotné Evropy.

Když si nasadím Kalergiho vizionářské brýle, vidím starý kontinent omlazený „euroasijsko- negroidními kříženci“. Marně pátrám po národních a kulturních rozdílech. Zmizely beze stopy. Vidím jen bezbřehé mořeznámka Kalergi míšenců. Jsou polovzdělaní a hédonističtí, množí se volně nemravně, nemají charakter, vůli ani páteř. Tvoří snadno manipulovatelnou masu, ovládanou novou mezinárodní elitou, která má ve svých rukách veškerou moc. Tato „panská rasa“ se řídí „božskými zákony eugeniky.“ Partneři se jsou pečlivě tříděni a vybíráni. Rozhodujícím měřítkem je osobnost, ne národní a třídní příslušnost. Vládnoucí elita se vyznačuje nezlomnou vůlí, velkorysostí, ušlechtilostí ducha i těla. Míšenci se jí podrobují dobrovolně a spokojují se skutečností, že jsou druhořadí a podřadní. Vidím společnost krajně dvourychlostní, a tomu je přizpůsoben také právní, zákonodárný a trestní systém.

... co by Kalergi asi řekl, kdyby byl mezi námi a viděl na obrazovce, jak se v moři topí muži, ženy a děti , a kdyby se dočetl, že dal podnět k lidské tragédii zjemněle nazývané migrantská krize... přiznal by svůj největší omyl? ...nad bruselskou „panskou rasou“by jen povzdechl: samozvaní šlechticové bez ušlechtilosti....

Demokracie v Kalergiho pojetí je pouhá mezihra. Jakmile se nadnárodní elita zmocní nástrojů společenské moci, to jest armády, policie, bank a sdělovacích prostředků, demokracie sama zmizí v propadlišti dějin, neboť je“ pouhou zástěrkou diktátu oligarchie.“

...jak nesmírně jasnozřivé!... uvaž, že napsal téměř před sto lety, co lidé stále nechápou...

Kalergi pěstoval styky s předními intelektuálními a politickými osobnostmi doby. Mezi nimi byli také Tomáš Garrigue Masaryk a Eduard Beneš. Oba státníci oceňovali, že Evropa Kaleriho představ má být obraným valem proti bolševismu a americké hospodářské konkurenci, a že se postupně změní ve Spojené státy evropské. Ale některé jeho názory považovali za protidemokratické a rasistické. Jestliže se nemýlili v prvním úsudku, v druhém neměli tak docela pravdu. Kalergi rozhodně nebyl antisemita jako jeho otec (možná právě proto), který uveřejnil řadu nenávistných protižidovských pamfletů. Naopak si Hebrejců velice vážil a cenil. Ve svém programovém spise Praktický idealismus píše, že z „judaismu pochází elita duchovních vůdců Evropy.“ Právě smíšením nejlepší židovské krve s krví vyvolených árijců vznikne„Herenrasse“, která převezme vládu nad Evropou. Není tudíž náhoda, že u kolébky panevropského hnutí stáli Albert Einstein, Thomas Mann, Sigmund Freud, Winston Churchill, Konrad Adenauer a Aristid Briand.

....počkej, ještě jsi nevysvětlil, v čem spočívá jeho omyl?... bije to přece do očí: krev můžeš

smíchat, ale ne víru...

Richard-Coudenhove-Kalergi v mladších letechKalergi věděl, že spojená Evropa musí mít stát na pevném základě. Ekonomice. Ale ne na celých národních hospodářstvích naráz, nýbrž zpočátku na průmyslových odvětvích, které se svým způsobem doplňují a potřebují. Proto už v roce 1923 navrhl, aby se spojil německý uhelný průmysl s francouzským ocelářským průmyslem. Jeho podnět se uskutečnil až v roce 1951, kdy vznikla Evropská unie uhlí a ocele.

Otcové Evropské unie Robert Schuman a Jean Monet převzali téměř doslovně ideje, které Kalergi uveřejnil ve svých knihách: společný trh, společnou zemědělskou politiku a společnou měnu. Vynechali co se jim a Američanům nehodilo, jmenovitě společnou obranu.

....a co když nejde o omyl, ale o neucelený, nedomyšlený pohled...jako míšenec neviděl, vlastně ani nemohl vidět problém křížení ras v celistvosti, protože měl na očích klapky svého původu...

„Follow the money track,“ kladl mi na srdce můj mentor. Aby člověk mohl o něco lépe porozumět často záměrně zamotaným záležitostem a vztahům, musí se pokusit vystopovat cestu peněz: od koho jdou, komu a proč. Neboť kdo platí muziku, tomu hrají.

Finanční počinek panevropského hnutí přišel od některých rakouských šlechticů v čele s Otou von Habsburkem. Ale nebyli dost bohatí, aby byli patřičně štědří. Bylo zapotřebí najít mohovitější sponzory. Luis de Rotchild spojil Kalergiho s německým židovským bankéřem Max Wartburgem v Hamburku, který zapojil do podpory panevropského hnutí svého

bratrance Paul Warburga v Americe, a ten přizval multimiliardáře Bernarda Barucha, poradce demokratických prezidentů Wilsona a Roosevelta.

....asi by dnes řekl že převratné politické události začínají jako utopie a skončí jako

skutečnost, ale kasa nesmí být nikdy prázdná...

Kalergi byl iniciátorem Evropské parlamentní unie, která poprvé zasedala v Haagu v roce 1947. Později dal podnět ke vzniku Rady Evropy a Evropského parlamentu. Obě tyto kampaně už pomáhala sponzorovat CIA. Potvrzují to odtajněné dokumenty a spisy amerického Národního archivu. Hlavním nástrojem Washingtonu pro plánování a uskutečňování jeho evropské politiky se stal Americký výbor pro sjednocenou Evropu. Byl založen v roce 1948. Jeho předsedou byl generál William J. Donovan, který za války řídil vojenskou špionážní službu, a místopředsedou ředitel CIA Allen Dulles. V memorandu

z června roku 1950 Donovan dal pokyn a návod ke kampani podporující vznik Evropského parlamentu. CIA považovala za „hired hands“, najmuté síly, nejen Shumana a Moneta, ale iPaul-Henriho Spaaka a řadu dalších horlivých zastánců jednotné Evropy. Když se tehdejší vůdce panevropského hnutí Josef Rettinger pokusil najít víc evropských finančních zdrojů, Dulles ho okamžitě ukáznil. V roce 1958 Washington financoval 53,5 procent všech výdajů hnutí. Celkově na ně vynaložil padesát milionů dolarů, což tenkrát byly velké peníze. Hlavními sponzory byly Rockefellerova a Fordova nadace spolu s průmyslovými a finančními magnáty úzce napojenými na vládu USA. Americké ministerstvo zahraničních věcí usměrňovalo vývoj v Evropě. Například v memorandu z června 1965 nabádá vice-prezidentaEvropského společenství Roberta Marjolina, aby nepřipustil jakoukoli věcnější debatu o společné měně až do chvíle, kdy jejímu zavedení nebude už možno zabránit.

CIA rezident v Paříži

Nedokončil jsem myšlenku, protože černoch se prudce zvedl, odhodil nedokouřenou cigaretu do čerstvě posečené trávy a vyrazil ke mně.

„Vy nás šmírujete?“, zakřičel. „Máte nějaký problém?“

„Ani jedno, ani druhé. Koukám na jezero.“

„ Jste rasista?!“

Ovládl jsem se a pronášel každé slovo pomalu a s důrazem.

„Milý pane, mne vyhnaly z domova ruské tanky, ale můj syn si vzal Rusku, moje vnučka si namluvila Žida, mým mnohaletým tenisovým partnerem je Číňan.“

... převratné společenské změny vysní idealisté,jejich ideje uskutečňují realisté, a zneužijí

cynikové... tak tomu vždy bylo...

Znenadání začal vát severní vítr. Na jezeře se objevila spousta vlnek s bílými čepičkami. Ve vzduchu zavoněla voda.


Autor je publicista a žije v Ženevě, Švýcarsko

 

(nahoře vpravo rakouská známka na počest i když kontroverzní osoby Coudenhove-Kalergiho)

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB