Proč liberální demokracie vyklízí pozice

Email Tisk PDF

Západ se pod záminkou demokratizace a ochrany lidských práv více než dvě desetiletí vměšuje do vnitřních záležitostí mnoha zemí, ale právě intenzita těchto snah si vybírá daň na image Západu i na jeho vztahu ke svým vlastním hodnotám, říká francouzský politolog Alexandre del Valle.



 

Západní demokratický model se podle názoru amerického Freedom House aktivně šířil mezi lety 1990 až 2005, ale od té doby vyklízí pozice – místo něj se ve světě šíří autoritářství a odpor k Západu a jeho hodnotám. „Právě rok 1990 byl zajímavý tím, že Francis Fukuyama vyhlásil vítězství liberální demokracie,“ připomíná v rozhovoru pro Atlantico francouzský politolog Alexandre del Valle. „A navíc do 90. let spadají sametové revoluce po druhé válce v Zálivu, v jejichž rámci Západ a Američané především zkoušeli pod záminkou demokratizace co nejvíce zkomplikovat život Rusku a středoasijským zemím, aby tím snížily strategický význam Moskvy.“ Arabský a muslimský svět byl tehdy šokován americkými agresemi do Iráku a Libye, které vážně zdiskreditovaly západní demokratické hodnoty, zatímco Rusko a jeho spojenci v západní demokratizaci uviděli jen snahu ospravedlnit nový imperialismus. „Západem zorganizované sametové a barevné revoluce, stejně jako vměšování v bývalé Jugoslávii, byly považovány za součást tajného plánu. Ve výsledku je tak dnes idea demokracie přijímána mnohem hůř než v 90. letech: tehdy se Západ nesl na vlně obliby a utiskované národy do něj vkládaly naděje. Dnes, o čtvrt století později, je třeba přiznat, že všechny ostatní civilizace jsou si jisté, že Západ nenaplnil slibovaný ideál demokracie a místo ní představuje civilizaci neoimperialistickou, nafoukanou a nebezpečnou,“ shrnuje situaci Alexandre del Valle.

Bombardování Libye, zasahování do záležitostí africký či arabských zemí, nálety prostřednictvím bezpilotníků, které postižené obyvatelstvo považuje za obzvláštní důkaz západní zbabělosti, embarga, která obvykle ožebračují beztak už chudé populace a třeba v Iráku se týkalo i léků pro děti nebo proti rakovině… to vše jsou podle francouzského politologa důvody, proč miliony lidí ve světě uviděly v Západu hrozbu. Odmítá sice za současný odklon světa od demokracie k autoritářství dávat za vinu jen Západu, připouští ale, že „intervence v rámcích práva na vměšování, jak je dnes uplatňováno i v OSN, vyústily v to, že je dnes mezinárodní právo zcela opodstatněně vnímáno jako nástroj kolonialismu a neoimperialismu. A Západ se zdá být zdrojem všech neštěstí světa.“

Rozhodující roli v tomto trendu sehrála intervence do Iráku z roku 1990, kterou Del Valle označuje za „katastrofu“, která dala zrod Islámskému státu. „Za tuto chybu nyní musíme každý den platit. V první řadě se to týká států NATO, na nichž leží značná část odpovědnosti za zhoršení situace ve světě.“ Právě v důsledku akcí NATO totiž mnozí diktátoři odmítli jakoukoli umírněnost a polodiktátoři odmítli demokracii, aby se nestali součástí západního lidskoprávního systému vycházejícího z principu OSN, který by je učinil zranitelnými. „Právě o tom přece neustále mluví severokorejský diktátor: „Kaddáfí se rozhodl zříci jaderných zbraní, stejně jako kdysi Saddám Husajn, a oba byli svrženi. Poučení z dějin tedy zní: Budeme bránit svrchovanost, nekývneme na omezení suverenity, jak po nás požaduje Západ, protože nám za to poděkuje bombami!“ A podobně bohužel uvažují i mnohé jiné nacionalistické státy.“

Alexandre del Valle současně připomíná, že o nutnosti skoncovat s povýšenectvím a intervencemi a vměšováním do cizích věcí mluvil už i Samuel Huntington, stejně jako totéž dnes navrhuje Donald Trump, který má George W. Bushe s jeho agresemi za blázna. „To vše napovídá tomu, že je na čase začít o dosavadní politice Západu pochybovat,“ soudí francouzský expert. Považuje sice humanismus, lidská práva či svobodu projevu za hodnoty, které byly zformovány na Západě, ale souvisejí s odkazem celého lidstva, zdůrazňuje však, že je třeba je „oddělit od současné politiky, protože dnes se staly synonymem záminek západního neoimperialismu. Pro rozšíření těchto hodnot je nyní akutně důležité ukázat, že neokoloniální politika některých západních zemí neanuluje politický liberalismus a lidská práva jako celek.“

Odpor, který vůči Západu v posledních letech sílí v arabských a muslimských zemích, může být dlouhodobým trendem, protože „Západ ztrácí stále více pozic intelektuálního ukazatele v multipolárním světě, byť některé technologie typu iPhone se produkují především na Západě,“ konstatuje Alexandre del Valle. „Mnohé země ale rozlišují mezi technologiemi a hodnotami. V dlouhodobém výhledu budou proto na Západ zapomínat stále víc. Globalizace má čím dál méně západní charakter: projevuje se vzepětím konfuciánství v Singapuru, hinduismu a kast v Indii, pravoslaví v Rusku nebo indiánských hnutí v Latinské Americe. Západ coby ukazatel směru ztrácí pozice. A odmítání Západu může trvat dlouho, možná až do zformování přesných protipólů. Pak se postavení Západu může změnit, protože se zbaví svých imperialistických tendencí. Pokud ale bude dál trvat na své hegemonii, situace se jen vyostří.“

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 30 Březen 2016 05:54 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz