Velikonoční pochody. Pro a proti základnám

Email Tisk PDF

aldermaston-marchersPsal se rok 1955, Mary Quant otevřela krámek s módním šatstvem Bazaar na King's Road a přidělila světu minisukně. Půl hodiny autem dál kolem Hide Park je na Abbey Road studio Beatles, kapela, která vznikla koncem padesátých let a jejíž sláva se především odehrála v letech  šedesátých v Abbey Road.

 

Jsou to jen dva náznaky doby nazývané sweet sixties. Byla to doba přerodu a obvykle lidé o ní mluví z pohledu umění nebo drog. Z aspektu politického se většinou zmíní o studentských bouřích zejména na pařížské Sorboně nebo u nás o Pražském jaru a 21. srpnu. Málo se mluví o tom, že politické děje ve sweet sixties byly podmíněny již v padesátých letech v době Mary Quant, a to na obou stranách Atlantiku.

 

Jednalo se o hnutí dlouhou dobu se rozvíjející se a přežívajcí dodnes ( v trochu jiné podobě) a nazývané anglickou zkratkou CND (The Campaign for Nuclear Disarmament). Než  touto zkratkou je hnutí proslulé svým logem - obraceným písmenem ypsilon. CND se také proslavilo svými Velikonočními pochody (Easter marches), zejména známým pochodem ve Velké Británii od nukleární základny z Londýna do Aldermastonu.

 

V té době jsme u nás v Československu znali spíše budování protiatomových krytů a školní protiatomová cvičení s pláštěnkami a lehem na zem s patami směrem k případnému nukleárnímu výbuchu. Přiznejme, že jsme si trochu ťukali na čelo při zprávách o tom, že na Západě ti blázni chodí o Velikonocích pochodovat před atomové základny. Byli jsme otrávení z našich prvomájových pochodů. Divili jsme se, že tam pochodují dobrovolně a bez donucení. Již v tom se rodilo dnešní nepochopení a dělení české společnosti na pro základny a proti základnám.

 

V Británii se konalo první zakládající shromáždění CND v roce 1958, 17. února (vpravo můžete vidět zvací leták), kde hlavní řečník byl Michael Foot, novinář,NCA meeting spisovatel a hlavně jeden z vůdčích politiků Labour party (byl ministrem práce, členem dolní sněmovny a mimo jiné se proslavil bojem proti mediálnímu impériu Ruperta Murdocha).

 

Začátek byl v USA

Podstatné je, že vznik CND a Velikonočních pochodů započalo daleko dříve, a to v USA. Málo se ví o tom, že velkou mírou se o boj proti nukleárním zbraním zasloužily také americké ženy svým hnutím WSP - Women Strike for Peace. V té době se prováděly běžně pozemní jaderné pokusy, bez ohledu na radioaktivitu v ovzduší. Do konce roku 1958 bylo testováno 190 atomových a vodíkových bomb, z toho 125 USA, 44 SSSR a 21 Británie.

 

Proto se v té době stávalo, že radioaktivní spad zasáhl rovněž hustě osídlené oblasti. Stalo se, že v roce 1955 spadl radioaktivní déšť na Chicago. Jednalo se o nezodpovědnou politiku tehdejšího prezidenta Eisenhowera stojícího za podporou testování jaderných zbraní v ovzduší (viz níže vlevo leták upozorňující na nebezpečné jaderné pokusy). Americká veřejnost nevěděla, o co jde, neboť průzkum veřejného mínění Gallupova ústavu zjistil, že pouze sedmnáct procent Američanů si uvědomuje nebezpečnost pokusů. Proti testování jaderných zbraní zakládá v dubnu roku 1957 americká básnířka a spisovatelka Lenora Marshallová společně s novinářem a Normanem Cousinsem hnutí nazvané SANE (název převzali podle knihy sociologa Ericha Fromma „The Sane Society“ – Zdravá společnost, celý název hnutí je The National Committee for a Sane Nuclear Policy). 15.listopadu téhož roku vydává hnutí v deníku The New York Times inzerát, ve kterém se mimo jiné píše: „Čelíme nebezpečí, před kterým jsme nikdy nestály“ - We are facing a danger unlike any danger that has ever existed“. Inzerát měl obrovský ohlas a hnutí rázem mělo dvacet pět tisíc členů a přihlásili se k němu později i přední osobnosti amerického společenského a kulturního života (Martin Luter King, A. Einstein, Benjamin Spock, Marlon Brando, Henry Fonda, Marilyn Monroe, Arthur Miller, Harry Belafonte  a další). Poději je toto hnutí spojováno s dalším The Nuclear Weapons Freeze Campaignm založeným Randallem Forsbergem. Mluvčími SANE byli takové osobnosti, jako jsou zmiňovaný Erich Fromm, Albert Schweitzer, Bertrand Russell, Eleanor Roosevelt, Norman Thomas,  Benjamin Spock, Bertrand Russell, Pablo Casals, Roger Baldwin, Paul Tilich a další. Mezi slavné akce SANE například patří v roce 1960 shromáždění v newyorské Madison Square Garden, kterého se účastnilo 20 tisíc lidí nebo o rok později 109-mílový osmidenní pochod z letecké základny McGuire New Jersey do New Yorku před budovou OSN.

 

NTS - Warning handbill 1951Když jsme uvedli, že v roce 1955 spadl radioaktivní déšť na Chicago a následné reakci americké veřejnosti, neuvedli jsme akci, kterou pořádalo několik menších občanských organizací (WRL, FOR, AFC, WILPF, Catholic Worker) 29. května 1957 v New Yorku proti zkouškám jaderných zbraní na základně v Nevadě, na což navázaly akce v srpnu přímo před touto základnou. V amerických médiích se začíná také psát o možné kontaminaci potravin stronciem 90 (zejména v mléce) a časopis Newsweek to komentuje: „Nikdy více Hirošimu“.

 

Dokonce demokratický kandidát na prezidenta USA Adlai Stevenson varoval  a chtěl testování zastavit. Návrh byl odmítnut prezidentem Eisenhowerem a viceprezidentem R. Nixonem.

Linus Puling,americký kvantový chemik a biochemik, podle některých názorů nejvýznamnější chemik 20. století. Sepisuje v červnu 1957 petici  proti zkouškám nukleárních zbraní, kterou podepsalo jedenáct tisíc vědců, z toho tisíc Američanů. Možná díky tomu se Pullingovi dostalo v roce 1962 ocenění Nobelovou cenou za mír, což byla jeho druhá cena, ta první byla v roce 1954 za chemii.

 

Vznikají filmy On the Beach, Fail Safe, Dr. Strangelove a miliony lidí vidí, že je rovněž možná nukleární válka.

 

Když dochází ke krizi s Berlínskou zdí, v USA v listopadu roku 1961 a v lednu 1962 se konají protestní shromáždění tisíců žen ( hnutí WSP Women Strike for Peace) a hnutí  SANE (Sane Nuclear Policy) před Bílým domem s hesly: „Pure Milk – Not Poison“ „No Tests – East or West“. Bylo to největší protestní shromáždění žen v USA od roku 1940.

 

Evropa: Bomby symbol staré generace

Vraťme se do Evropy k Mary Quant, k jejím minisukním a barevným punčochám, které se staly koncem padesátých a začátkem šedesátých let módou. Vedle toho byly v módě vytahané svetry nebo delší saka a na nich začala mládež nosit odznak s obráceným ypsilonem - logem protinukleárního hnutí. Takto oděná mládež kráčí o Velikonocích ( ale i jindy) v pochodech britskými městy a na hlavách z recese poničené klobouky a troubí na trubky s transparenty k zastavení pokusů s jadernými zbraněmi. Hlavně cítí, že něco dělají a činí („Their movement and action became to thing to do!“) Hnutí CND se stává součástí kultury především  mládeže střední třídy. Vzít si odznak s ypsilonem, pochodovat k základně Alderrmaston se stává „in“, je součástí pocitu hnusu s „velkými“ – staršími (the grown-ups). Hnusí se jim staří, kteří mluví o válce, o tom, kdo, kdy komu, co udělal a kdo, kdy a komu to vrátí.

 

CND se v Británii, ale i jinde v západní Evropě, stává hnutím anti-adult, anti-autoritářské, oslovuje především mladé a říká: „Bomby jsou symbolem staré generace. Jsou symbolem morálního a politického úpadku.“ Média z roku 1962 konstatují, že až devadesát procent účastníků tradičního britského velikonočního pochodu z Londýna k základně Alderrmaston se skládá z mladých lidí. Má to vliv na to, že mládež se zvýrazňuje a odlišuje nejen oblečením, ale liší se od ostatní populace myšlením a radikalizuje se. Představují si nové společenství bez byrokracie, nudných mládežnických organizací a klasických ustrnulých politických stran. Mládež se stává silnější a utvrzuje se ve své ideologii „my“ versus „oni“. Protest proti bombám se stává první politickou zkušeností a politickou alternativou, která většinu vede k levicovým myšlenkám. Nemysleme si, že se jednalo jen o určitou mládež. Akcí se účastnili i oxfordští studenti. Těm bylo v listopadu roku 1959 zakázáno demonstrovat pod jménem univerzity v pochodu ze základny Brize Norton do Oxfordu. Nakonec se pochodu zúčastnilo 700 lidí s heslem „US-Frendship, not US-Bombs“.

 

Konec protinukleárního hnutí. Začínají jiná

Pátého července 1963 byla podepsána smlouva o částečném zákazu jaderných zkoušek. Týkala se zákazu zkoušek jaderných zbraní v atmosféře, ve vesmíru a pod vodou. K uzavření smlouvy přichází před sídlo OSN v New Yorku děkovat americké ženy.

 

Důsledkem podpisu smlouvy je, že v roce 1964 antinukleární hnutí polevuje.

 

Ale v roce 1965 začínají vznikat protiválečná hnutí vlivem zintenzivnění války ve Vietnamu a řada protinukleárních aktivistů se zařazuje do vznikajících protiválečných hnutí. Konají se protiválečné demonstrace jako například v roce 1967 v USA říjnový pochod k Pentagonu nebo demonstrace v Chicagu v r. 1968, kterou organizoval známý protiválečný vůdce Rennie Davis a policie shromáždění násilně potlačila. Rovněž příchod Ronalda Reagana jako prvního muže USA opět na chvíli protesty oživuje, stejně jako úmysl umístit rakety s jadernými hlavicemi na území Západního Německa.

 

Za této situace jsme v těsném sousedství svědky vzniku nového typu hnutí. Souvisí se vznikem hnutí na ochranu životního prostředí, kdy mladá generace obdobně jako generace sweet sixties se začíná oddělovat od starých svým specifickými názory na svět. U dnešní mladé generace vznikají multitématická hnutí, která v sobě sdružují hnutí protiválečné, antinukleární a enviromentlání. Případně se k nim připojují ještě menší témata nebo akce jako jsou například squatteři.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Neděle, 16 Duben 2017 10:14 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB