Říká biolog a filosof Stanislav Komárek
Může být psychopatie evoluční strategií a extrémně „zlí" lidé tím pádem dobře přizpůsobenými parazity, jak se domnívá neurobiolog František Koukolík?
Tato teze je možná zajímavá, ale zcela neověřitelná. U jedné konkrétní osoby, řekněme u potenciálního diktátora Vaňouse, nemůžeme experimentálně ověřit, co z jeho chování je dáno deprivací vlivem prostředí, třeba formou výchovy, a co je dáno vrozeně. A navíc takoví jedinci nemusí být jen parazity. Němci svého führera potřebovali stejně jako on Německo. Hitler se nedostal k moci holým násilím a ani si ji holým násilím neudržoval. Nadšení bylo veliké a snahy o jeho odstranění byly velmi pozdní. Extrémní postavy jako Mao, Stalin a Hitler jsou ovšem v dějinách spíše výjimečné.
Je tedy uplatnění jednotlivce ve společnosti spíš otázkou nabídky a poptávky?
Zdá se, že ano. Rozmanité lidské typy, které se v rámci variability vyskytují, si ve společnosti hledají své takzvané ekologické niky. Například i to, že někteří lidé vstávají brzy a jiní pozdě, může mít podle teorií pozitivní vliv u skupiny, která potřebuje, aby byl 24 hodin někdo na stráži nebo hlídal oheň. Lidé jsou velmi variabilní, ze všech živočišných druhů nejvariabilnější. V civilizovaných poměrech se uplatní mnoho neobyčejně podivných existencí, například jako specialisté v určitém úzkém oboru nebo třeba jako umělci, vůdci... V Bohnicích končí jen ti, kdo svou ekologickou niku nenalezli. Ta kritéria uplatnitelnosti mohou být ale v každé společnosti trochu jiná.
Je tedy možné, že se „psychopatický" jedinec, který nemá zábrany a necítí strach, někdy společnosti hodí, třeba když je potřeba vést válku nebo podat extrémní výkon?
Nelze vyloučit, že existuje společenská objednávka i na takto „ujeté" jedince. Německu se Hitler podle výsledků evidentně nehodil. Ovšem v minulosti, kdy byly skupiny menší a bojovalo se kyji či železnými meči, tomu tak být mohlo.
Ve společnosti teď panuje taková představa, že je vše dáno výchovou, že neexistují zlé děti ani zlá zvířata.
Jistěže existují zlé děti i zlá zvířata. Koneckonců zvířata lze velmi dobře selektovat na agresivitu, což je příklad bojových kohoutů nebo býků pro zápasy. Našeho simentálského býka asi na koridu nevylákáte. Maximálně by důvěřivě hleděl na toreadora a čekal, až bude poplácán. Tohle rozhodně není dáno výchovou. U bojových plemen drůbeže rovněž ne, i jejich slepice jsou tak statečné, že hravě vyřídí jestřába, pokud mají zrovna kuřata. Na člověku je toho ze všech živočišných druhů dáno výchovou nejvíc, ale představa, že lze ovlivnit vše, je scestná. Kdo by asi tak učil záměrně své dítě pedofilii a připravoval mu tím neveselou budoucnost? Kdyby všechno zlo přicházelo jen vnějšími vlivy, nutně by někde v minulosti musela být nějaká intervence čerta či jiné bytostně zlé mocnosti do světa. Svět je ve skutečnosti ambivalentní a co je dobré pro jednoho, může být pro jiného zlé. Maovo řádění v Číně a likvidace kulturní tradice například otevřely cestu k industrializaci a hospodářskému zázraku. Tohle je nutno mít na paměti. Ale vy asi máte na mysli spíš zlo ztotožněné s násilím?
Spíš samoúčelnou krutost. To, co nás v dětství nutí utrhávat oči šnekovi nebo hmyzu křídla, případně některé skutečné hajzlíky vraždit ptáky a kočky.
To je fenomén, který se aspoň v náznacích vyskytuje u celé řady dětí. Je těžko z toho mít radost, ale bohužel si musíme přiznat, že v lidech ve skryté formě jsou určité propastnosti. Jde o to, aby je nemohli realizovat. Obávám se, že kdyby se velmi důkladně analyzoval život každého dítěte, nějaká taková nepěknost by se tam našla.
I zvířata jsou často docela krutá. Když si hraje kočka s myší nebo kosatka s tuleněm, je to prachsprosté týrání pro zábavu.
Proto jsem proti tomu, když se zvířata chápou jako liliově čistá a kažená lidmi. Není to pravda, zvířata jsou stejně dobrozlá jako lidé, jsou zkrátka „dobytek".
Když jsme u dětí a zvířátek, tak například šikana je v naší společnosti vnímána jako patologické chování, kdežto mezi zvířaty se vyskytuje poměrně často.
V kulturních podmínkách se reguluje mnoho z toho, co je přirozené, počínaje antikoncepčními pilulkami přes redukci pachu častým mytím až po šikanu, která do společnosti našeho typu jaksi nepatří. Ale má v nás biologické kořeny a ne každý, kdo by k tomu měl sklon, je monstrum. Je důležité nepřipustit extrém, míra toho, co se kde trpí, bývá různá. Biologicky máme daný i sklon k zabíjení jiných lidí, který musíme regulovat, protože s dnešními prostředky bychom se vybili navzájem.
Slyšela jsem o sloních deprivantech. Pytláci vymlátili celé rodiny, zbyly jen mladé nezkušené samice a ty vychovávaly potomky. Ti pak, hlavně mladí samci, byli velmi agresivní, vraždili nosorožce. Chyběli dospělí samci. Když se ale nějaký dospělý zkušený samec vyskytl, dokázal je zkrotit a vychovat.
Ano, to je u lidí totéž. Zcela nerepresívní výchova, kdy učitel ani rodič nesmí dát dítěti facku, je bláznovství. Mělo by se to udržet na nejmenší možné míře, ale úplně vyloučit to nelze.
Antisociální chování tedy může být způsobeno nedostatkem...
...i přebytkem.
Čím vysvětlit ten zarážející paradox, mafiánská matrona, která likviduje odpůrce s ještě větší krutostí než mužští bossové, funguje doma v soukromí jako laskavá maminka nebo babička?
To je velmi častý jev. Například dozorci v nacistickém koncentračním táboře nebo v ruském gulagu měli většinou rodiny. Byli vzorní otcové a měli rádi domácí zvířata. A pak ty manželky chodily při těch procesech a říkaly: ale pánové, to musí být omyl, vždyť ten můj Franzi byl takový hodný člověk, mouše by neublížil. To se zkrátka nevylučuje. Podle mého soudu je dobré toto o lidech vědět a zároveň je alespoň trochu milovat. Zkrátka si zvyknout na to, že na lidech je cosi na zvracení. Ostatně to je na zvířatech taky, možná jen na květinách ne.
