Práva pro Sandru a její ne-lidské druhy


Myslím, tedy jsem.Často skloňovaný koncept univerzálnosti lidských práv dostává zcela nový rozměr.



 

 

 

Soud v argentinském Buenos Aires totiž orangutaní samici Sandře, která posledních dvacet let žije v místní zoo, přiznal určitá práva až dosud vyhrazená pouze lidem -- rozhodl, že byla svobody zbavena nezákonně, a proto musí být propuštěna na svobodu. Pokud se zoo do konce roku neodvolá, bude Sandra převezena do přírodní rezervace v Brazílii, byť orangutan je endemitním obyvatelem indonéských ostrovů, především pak Bornea.

Organizace profesionálních obhájců práv zvířat (Afada) v žalobě argumentovala, že Sandra je „osoba“, a to z filosofického, nikoli biologického hlediska. Z tohoto pohledu se tak coby „ne-lidská osoba“ dostala do situace nezákonného zbavení svobody, načež konstatovali, že její věznění je „nezákonné vzhledem k tomu, že zvíře pravděpodobně má kognitivní schopnosti“ dostačující pro utvoření osobnosti. A klíčová věta rozsudku pak zněla: „Je nezbytné uznat zvířata jako subjekty práva, protože ne-lidské bytosti (zvířata) mají na práva nárok, a proto je jejich ochrana vyžadována odpovídající jurisdikcí.“

Právník Afady Paul Buompadre po vynesení soudního verdiktu prohlásil: „Otevírá to cestu nejen pro velké primáty, ale také pro ostatní vnímající bytosti, které jsou nespravedlivě a svévolně zbavovány svých svobod v zoologických zahradách, cirkusech, mořských akváriích a vědeckých laboratořích.“  

Zoologové před soudem namítali, že zrovna orangutani vedou osamělý způsob života a s ostatními se setkávají jen v období páření. Pojímat jejich osamělost v zoo negativně je proto chybným srovnáváním zvířecího chování s tím lidským.

Své lidské jméno Sandra dostala 1986, když se narodila v jedné z německých zoologických zahrad. V osmi letech pak putovala do Buenos Aires.

Tommy je prý rád sámJejí případ není v současnosti jediným, kdy aktivisté chtějí dosáhnout pro zvíře alespoň část osobní svobody. Na počátku prosince odvolací soud ve státě New York zamítl analogickou žalobu týkající se šimpanze Tommyho, kterého ochránci zvířat chtěli převézt do opičího útulku na Floridě. Tommyho obhájci se nyní odvolali k vyšší instanci, neboť nesouhlasí s názorem soudu, podle něhož je soukromě vlastněný šimpanz soukromým majetkem bez jakýchkoli práv. Tommyho majitel se přitom proti akcím ochránců zvířat už v listopadu 2013 bránil poukazem na to, že Tommy má vše, co potřebuje, včetně barevné televize, kabelových programů a stereo hudby. „Je rád o samotě,“ tvrdil.

Newyorské soudy mezitím zamítly další tři podobné „šimpanzí“ kauzy, byť šéf organizace Nonhuman Right Project, profesor práva z Harvardu Steven Wise, je si jistý: Na opice lze uplatnit takové základní kategorie práva, jako jsou svoboda a rovnost, přičemž třeba na Tommyho je třeba nahlížet jako na osobnost. A přitom se odvolává na biology, kteří už před lety byli s to prokázat, že šimpanzi mají „své já“. Stejně jako lidé.  

Primáti se od lidí liší jen v pár procentech DNA a jako takoví mají slavné zastánce – primatoložky Jane Goodallová a Dawn Prince-Hughesová, evoluční biolog Richard Dawkins, filosof Peter Singer, ti všichni jsou členy hnutí Great Ape Personhood, které chce zaručit právní ochranu čtyřem ne-lidským členům rodu Hominidae, tedy šimpanzům, šimpanzům bonobo, gorilám a orangutanům.

Zatímco ale v USA narážejí na nepochopení u soudů a vedou nekonečné „učené pře“ s vesměs nábožensky erudovanými „lidskými excepcionalisty“, ve světě mají zvířata větší naděje. Parlament autonomní španělské provincie Baleáry a po něm španělský parlament jako takový například v roce 2008 – jako první na světě – schválil zákonná práva pro všechny velké primáty. Německo v roce 2002 jako první země EU včlenilo práva zvířat do své ústavy a Švýcarsko už deset let předtím oficiálně uznalo, že zvířata jsou „bytosti“ a nikoli „věci“. Nový Zéland v roce 1999 zaručil základní práva velkým primátům, což znamená, že už nesmějí být předmětem testování, výzkumu nebo výcviku.

Nehraje se přitom jen o osud primátů. Například indická vláda loni zakázala dovoz nebo lov kytovců pro zábavu nebo vystavování, a to s odůvodněním, že kytovci jsou „obecně velmi inteligentní a citliví“, a proto je „morálně nepřijatelné držet je v zajetí pro zábavu“. Oficiální stanovisko vlády se přitom odvolává na názor „mnohých vědců“, podle nichž by na kytovce mělo být nahlíženo jako na „ne-lidské bytosti“ s odpovídajícími právy, nicméně až do indických zákonů se „lidská práva“ pro delfíny a velryby (zatím?) nepropracovala.

Související: Delfíni vyhráli

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB