Zamyšlení: Život a smrt jedno jest

Email Tisk PDF

staří foto archivLos aňos no vienen solos. „Roky nepřicházejí sami," říká jedna stará kolumbijská moudrost. Ano, ani česky nejsme pozadu. „Proti věku není léku," říkáme po staletí.

Je tedy zcela přirozené, že stárneme, jako rostliny, stromy, zvěř nebo i hvězdy a slunce. Je to jeden z nejpřirozenějších principů existence, života. A z toho logicky vyplývá, že i smrt je přirozená součást života, čili jak říkají amazonští indiáni život a smrt jedno jest. Tak to oni cití, a protože je to přirozený koloběh, nevzpírají se mu. Zato my tomu v poslední době chceme udělat přítrž. Vymést ze všech koutů stará moudrá pořekadla a názory a zavést moderní postuláty. Farmaceutické firmy zde totiž vycítily další svoji příležitost, jak vydělat na lidské blbosti naočkováním touhy po věčné a mladistvé kráse, a tvářit se přitom jako lidumilové. Vycítily zde další miliardy za nesmyslné léky prodlužující mládí a život. Něco podobného, jak jiné firmy před lety lidem naočkovaly nutnost balené vody, kdy zpovykované davy mladé generace tahají své láhve na každém kroku Prahou, jakoby se pohybovaly Saharou. Pitný režim se stal posvátnou krávou jako kult krásy a mládí. Stal se však především výrobním programem všemocných firem, které se nám tlačí do života ze všech stran.

 

Z toho všeho se však naneštěstí navíc stalo i politikum. Politici rádi mluví do všeho, zvlášť do toho, kde se vezou na vlně moderního zájmu, kde nelze zas tak moc zkazit a není třeba o tom ani nějak moc zasvěceně vědět. A navíc mít v zádech bohaté firmy. A tak i politici vycítili svoji novou příležitost a vyhlašují v rámci svých programů vyšší roky dožívání, aby získali body oblíbenosti a hlasovací lístky v urnách. Rádi to pak podporují statistickými důkazy o neustále se zvyšujícím průměrném věku naší populace. Jsou to okouzlující slova, která se davům líbí. „Budu žít déle, to beru, to zní krásně." Ano, v středověku to chtěl každý král a tak chemičtí žongléři v alchymistických laboratořích dělali kouzla, aby se zavděčili panstvu. Byli mistři v oblbování, i když přitom vyrobili třeba velmi dobré lepidlo.

 

A tak jsme si zvykli, že všechno musí stále růst. Nejen HDP, naše důchody, naše životní úroveň, výroba aut, průměrná mzda, ale i průměrný věk. Za tím vším stojí za bukem jako vlčáci firmy, které nás zahlcují reklamními triky o nezbytnosti jejich výrobků, bez kterých údajně nelze existovat. I oni dělají kouzla v oblbování nás všech jako jejich dávní předkové alchymisté. Vždyť teď už na to navíc mají nejrůznější kembridže a harvardy. A tak všude kolem sebe vidíme bilboardy a plakáty plné nádherných lidských postav bez vrásek a šedin, s perfektními obrysy a křivkami, které lákají náš zrak a vtírají se do podvědomí. Kdoby také chtěl vidět přihrblé starouše s vrásčitou tváři?

 

Kult krásy a kult mládí se staly prostředkem k opanování situace, nás i celé společnosti, i na pracovním trhu. Krása a mládí velí, vždyť je to tak nádherné a lákající. Bez toho se dnes neprodá ani obkladačka či toaletní papír. Nemluvě o nejrůznějších mazadlech likvidující vrásky během pár hodin, omlazující kůži i celé tělo. Proč stárnout! Vždyť je to tak jednoduché! A politici přizvukují v celém tomto neskutečném divadle. Je samozřejmě vhodnější během volebního období halekovat o zvyšujících letech dožívání, ale nikoho z politiků už nezajímá v jaké to bude kvalitě, co ti lidé budou dělat, kde budou žít. To už je náročné, těžké, složité, tam už se hromadí jen ty vrásky a žádné široké thymolinové úsměvy.

 

Jenže mnozí z nás se nechají vlákat do víru krásna, být stále nádherná jako královna ze Sáby, být stále neodolatelný jako James Bond a nepřipustit si, že stárneme každým dnem, každou minutou. James Bond je přece tak neodolatelný již desítky let. Sice jen na filmovém plátně a v různých podobách, ale to nám nevadí, protože jsme tím vším okouzleni jako moderními šamany. Vrásčité a obtloustlé osoby je třeba vyhnat z dohledu, aby nám nekazily dojem o naší nádherné společnosti, i když jich je převážná většina. Asi tak, jako nádherný, štíhlý a sportovně vypracovaný Holywood není obtloustlá a obézní celá Amerika.

 

Jen povážlivá menšina lidí vidí ve svých vráskách a symbolických šedinách svoji podstatu a sílu, která je pochopitelně víc duchovní než fyzická. Většina se totiž pod tlakem kultu mládí stydí za své stáří a snaží se jej markýrovat všelijakým drogistickým zbožím hrajícím si na elixiry mládí. Jak směšné! To, že stáří přináší nejen ty vrásky, ale i zkušenosti u nás už léta nikoho nezajímá. Ty zkušenosti ani duchovní sílu jednotlivce totiž nelze atraktivně ztvárnit na reklamních fotkách a ve filmových klipech, které mají ostatně jen jepičí život. A tak nezkušený, ale napomádovaný mladík má preference a kráčí stále vpřed, jak už to hlásaly bolševické slogany o pochodující gottwaldově mládeži, i kdyby dělaly jeden podraz za druhým.

 

Amazonští indiáni stáří naopak obdivují. Vidí v něm ztělesněnou zkušenost a moudrost naakumulovanou za celý život. Tedy něco, co mladý člověk nemůže získat ani na našich ani na amerických univerzitách, i kdyby se pyšnil mnoha tituly před i za jménem. To je pouze předpoklad pro další cestu životem, to je pouze startovní čára. Mládí není pro indiány žádná přednost. To mládí si mladý člověk sám nevybudoval, to jen dostal zapůjčeno na určitou dobu než zestárne. Naopak starý člověk v sobě nese něco, čemu je třeba se obdivovat. Vydržel tady roky a roky, vydržel strasti a boje, zažil mnoho událostí, vyřešil spousty a spousty problémů, vychoval další a další generace, postaral se o blaho mnoha lidí, prožil své vzestupy i pády, ale vždy se zvedl a kráčel dál.

 

A takový moudrý člověk také ví, že kráči k smrti, která je součást jeho života. Naše společnost zaměřená na aktivní mládí zapomíná, že existuje nejen stáří, ale i smrt. A toto zapomnění přenesla rychle i na celou společnost a tak se všichni smrti děsíme. A dokonce o ní i neradi mluvíme. Prostě se ji snažíme vytěsnit z našeho života i z našeho podvědomí. A když pak přijde, snažíme se se zemřelým, i kdyby to byl náš blízký, rychle rozloučit. Žádné dlouhé řeči, žádné dlouhé obřady, které by měly dokumentovat naši lásku k němu. Rychle s ním pryč, a navíc nemáme na to čas.

 

Všechny dávné kultury a dnešní etnika přírodních národů, jako jsou například amazonští indiáni, měly a mají v popisu své kultury velmi dlouhé pohřební obřady. Jsou po iniciaci vůbec nejdůležitější a mnohde se vrací i po několika letech. Jde pak o takzvaný duální pohřeb. Nejdříve se po úmrtí loučí s fyzickou schránkou osoby, aby se po letech loučili s duševní podstatou, duší svého blízkého. To vše však předpokládá, že indiáni se smrti nebojí, že jsou na ní připraveni prakticky od narození. Vědí, že smrt je součást života, že se nejedná o něco, co s životem nesouvisí. Naopak my smrt od našich životů oddělujeme, už i proto, že nejsme schopni získat odpověd na třetí základní filosofickou otázku, kam kráčíme.

 

Indiáni znají odpověď na všechny tři tyto otázky. Kdo jsou? Odkud přicházejí? Kam kráčí? A proto jsou stále zde, napříč všem problémům, napříč tomu, že se jim nezvyšuje ani průměrný věk. Žijí totiž přirozeně a žádní jejich politici-náčelnicí jim nemažou med kolem úst, že mají ve svém volebním programu zvyšování věku a oddalování smrti.

 

Autor je antropolog, cestovatel, spisovatel a rovněž se považuje za indiána.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz