Co říkají indiánské mýty

Email Tisk PDF

 

Atapana foto Mnislav ZelenyIndiánský svět je od našeho uspěchaného přetechnizovaného světa, kdy se každý žene a dere za úspěchy a vítězstvími, zcela jiný. Mí indiánští přátelé, šamani, náčelníci, ženy i děti mne postupně přesvědčovali – zcela nevědomě a necíleně – že vlastně všechny jejich životní aktivity, včetně celého životního prostoru až do posledního kamene, jsou pro ně posvátné, mytické, což se u nás nedá ani zdaleka říct. Ba právě naopak. Pro nás není posvátné už vlastně nic.

 

 
Málokdo z nás dává těmto mýtům a jejich mytologickým informacím nějaký význam. Všeobecně se má za to, že se jedná o dávno překonané znalosti, pověsti, pohádky. Cítíme se nad ně povzneseni. Bohužel k tomu, aby bedlivý čtenář více pochopil zakódované informace pradávných mýtů dávných národů Jižní Ameriky, potřebuje něco, čeho se nám nedostává. Nejde o peníze, ale o čas. O čas věnovat se chvíli čtení památek moudrostí těchto etnik, neboť v jejich mýtech a rituálech je uložena jejich kultura jako v trezoru. Jde jen o to najít správný klíč a zjistíme, že nejsme jediní schopní a rozumní na této planetě a že jimi také zcela jistě byli i dávní obyvatelé And, Amazonie, Gran Chaka či Ohňové země, kteří se snažili tisíce let pochopit smysl života, jeho krásu a jeho cíl. I oni si dávali stejně hlubokomyslné a filozofické otázky jako my: Kdo jsme, odkud přicházíme a kam kráčíme?  
Jejich úhlem pohledu na svět byl duchovní rozměr a to v každodenní činnosti. Posvátné pro ně nebyly jen náboženské obřady, ale i příprava jídla, stavba domu, výchova dětí, rozmnožování, láska i boj, narození i smrt, vše, co je součástí lidské existence. Materiálno bylo a je pro ně opravdu na posledním místě. Jistě, měli i zlaté předměty, které vyráběli a používali, ale pravým důvodem nebylo akumulování světského bohatství, ale oslava vesmíru a božstev, a proto to nebyl předmět k vzývání pozemského bohatství. Své bohatství viděli v toleranci a svobodě každého jednotlivce.  
 
Narodil se muž-pták…
Zcela pochopit indiánské mytické myšlení není vůbec snadné. Jedná se o mytologii implicitní, to znamená, že je úzce spjatá s reáliemi zdejší přírody, zvířat, rostlin, počasí, hvězd, ale i samotných aktivit indiánů, rybářství, sběračství, lovectví, pěstování plodin, obřady. Ke snaze porozumět mytologii Jižní Ameriky je zapotřebí hlubokých znalostí těchto skutečností. Jinak se z mýtů stávají pouze umělecká díla orální literatury, úsměvné bajky o zvířatech, legendy a pověsti.
Zdejší mýty se zpravidla vztahují k prapočátkům, apokalyptickým zánikům a transformacím. Už i sama forma je pro nás nesrozumitelná a vzdálená naší logice a racionálnímu myšlení: „Narodil se muž-pták. Byli čtyři.“ Pro Yanomamy ze severní brazilské Amazonie je to zcela srozumitelné a jasné. Naše racionálno je tak omezené, že to nemůžeme logicky skousnout. Díky několika významným kulturním antropologům se podařilo rozšifrovat indiánskou logiku, a tak se nám odkryly jejich tajemně skrývané moudrosti. Byl to především Stephen Hugh-Jones nebo famózní Claude Lévi-Strauss, který svými objevnými studiemi a rozbory vystopoval právě v tak pro ně typických transformacích mezi zvířaty, rostlinami, kameny, lidmi, hvězdami a věcmi onen přechod od přírody ke kultuře. Trefně to pojmenoval v názvu jednoho dílu svých slavných Mythologica: Syrové a vařené = Příroda a kultura. V každém mýtu francouzský vědec objevil zašifrované, běžnému čtenáři skryté a utajené příbuzenské vztahy, lidské vlastnosti, kosmické propojení se Zemí i zásvětím. V této souvislosti nás šokuje, že běžný pralesní indián, rozeznává na 200 hvězd a 50 souhvězdí. Kolikpak jich znáte vy? Jenže to právě indián potřebuje k správnému zařazení do celého složitého soukolí Univerza.
Mýty obracely indiány k posvátným archetypům a také ke smiřování se smutnými okamžiky života. Indiáni v nich viděli reálnou minulost svých prapředků, což vyžadovalo citovou a rituální angažovanost. Mužské činnosti a záležitosti označovali jako tvrdé: penis, flétny, zbraně, kánoe, stavby, ale patřilo tam i sucho a oheň. Ženské součásti a aktivity byly měkké: menstruační krev, vařené jídlo, košíky, ženská prsa, vagína, ale je tam i vlhko a voda. 
Mýty v sobě nesou jak zakódované poselství o minulosti, ale jsou i zjevným mementem v oblasti výchovné. Vyjadřují základní city, jako lásku, nenávist, pomstu, přinášejí životní normy chování vycházející z podmínek životního prostředí, tak jak je známe třeba z křesťanství. V mýtech o iniciaci a první menstruaci se proto můžeme dozvědět, že dívky mají zůstat pannami do první menstruace a chlapci do iniciace. Když jsou dívky rituálně nebo jen symbolicky „otevřeny“, jsou zároveň šamany nabádány, aby řádně kontrolovaly své otvory: 1) ústa, aby neprozrazovala tajemství, neklevetila a nedávala příliš otázek, 2) oči, aby neviděly posvátné věci určené jen mužům, 3) vagínu, aby nebyla promiskuitní. Avšak i muži musí kontrolovat své otvory ze stejných důvodů, takže mytologie má zde zcela jasný výchovný element. 
Mnohé mýty mají silný sexuální podtext. Velmi rozšířené jsou například mýty o vagíně a o penisu. Vyprávějí třeba o záletnících, kterým se penis neúměrně prodlužuje na kilometry, jen aby dosáhli svých milenek, zatímco jiné hovoří o koitu jako o „jíst penis“ či „jíst vagínu“. Mýtus o zubaté ženské vagíně je také všeobecně rozšířen. Odvážný kulturní hrdina musí nebezpečné zuby v druhé pusince, která pojídá penisy, vymlátit a nechat tam jen jeden, jinak by lidstvo vyhynulo. Ale navěky z ní mužům zůstane jistý strach: co kdyby.
Ano, indiáni vidí sex neposkvrněný našimi předsudky. 
 
Tři sféry pacha
S mýty se indiánské děti začaly seznamovat v přípravě na iniciaci. Při obřadech budoucí člen dospělé komunity procházel těžkými fyzickými zkouškami, drogovými halucinacemi. Za pomoci šamana zažil i svou vlastní smrt jako největší zkoušku i poznání, aby pochopil život a mohl jej bez rozmýšlení položit za svoji komunitu. Mytologie zde byla a mnohdy ještě je učebnicí lidské existence od narození přes smrt po záhrobní působení.  
Mytologie například Inků obsahovala hlubokomyslné filozofické myšlenky, za které bychom se ani dnes nemuseli stydět. Centrálním pojmem světonázoru Inků byla pacha, časoprostor. Pacha představovala kosmos odvozovaný od všech elementů, které lidé oceňovali svými smysly, intuicemi a myšlenkami. Uvnitř tohoto konceptu byly tři sféry, které na sebe vzájemně působily: pachakamak – duchovní život, pachamama – materiální život a pachankamachaňa – sociální život. Pachakamak v sobě soustřeďoval všechny neviditelné síly přicházející z kosmu. Tyto síly dynamizovaly celý život, ale bylo mu těžké porozumět. Pachamama byla jeho ženou a božstvem plodnosti. Její působení na lidskou existenci bylo tedy materiálního charakteru, a proto bylo lidmi spíše chápáno. Poslední sféra Pachankamachaňa se obracela na život uvnitř lidské společnosti, která sdílela tento časoprostor, aby život a rozmnožování bylo možné. Z tohoto spojení vyzařoval Pachankari, skutečný život. V něm se setkávaly všechny techniky a technologie nutné pro pokračování života včetně sociální, materiální i duchovní reprodukce, ať se jedná o zemědělství, umění nebo rodičovství. Lidé se v tomto konceptu nacházeli v jistém stavu vědomí své vlastní kvality, takže vznikla duchovní svoboda umožňující lidem z And vnímat se jako mikrokosmos, který je reflexí makrokosmu. 
Mytologie zemědělských kultur chápala úrodu jako plod hierogamie, posvátného manželství. Půda byl ženský element, semena byla božská a déšť byl spojením s nebesy. Nebylo neobvyklé, že se indiáni, například kolumbijští Muiskové, v době sázení či v době neúrody, věnovali rituálnímu sexu bez ohledu na rodinné či společenské vztahy a závazky. Tehdy náčelník vyhlásil sexuální orgie, při kterých se vzájemně ukájeli všichni bez ohledu na svůj sociální původ. Cílem bylo potřísnit půdu mužským semenem a tím jí dodat sílu, plodnost a aktivovat plodnou energii půdy. Po skončení těchto slavností se každý zase vracel do rodinného kruhu a nadále dodržoval povinnou věrnost. 
Je logické, že falus byl posvátný ve všech indiánských kulturách, byl opěvován a stavěly se mu velké kamenné plastiky. Španělští dobyvatelé se proto jistě divili a byli pohoršeni, když například na hlavním náměstí mayského Uxmalu se tyčila kamenná plastika asi třímetrového falusu. Jejich pruderie zapříčinila zničení této ústřední plastiky. Astronomická observatoř Muisků nedaleko Villa de Leivy se skládá jako naše Kounické řady z několika řad kamenných monolitů, které však mají tvar posvátného falusu, symbolu plodnosti. Vše mělo svůj mýtus. A právě úroda byla jakýmsi zjevením duchovní energie, epifánie. Tak jako žena rodila v bolestech, tak i úroda se získávala námahou, potem a krví. Právě transformace je hlavním znakem zdejších mýtů, jakoby naznačovala neustálou změnu a obměnu v přírodě, růst, sklizeň a smrt. Smrt nikdo neporazí, jenže smrt není konec, což je cítit a chápat z většiny mýtů. Ze smrti roste život. A to je základ mýtů a rituálů, které je prezentují. A to je i jejich memento, které nám říká, že to nejsou jen nesmysly do starého železa.
Právě toto naše pohrdání a přezírání k těmto věcem, vede k postupnému vytrácení posvátnosti a tajemnosti z našeho života. Mnohem více se věnujeme svému stále se zvyšujícímu blahobytu než péči o duchovní rozměr našeho světa. To je cesta postupného duchovního vyprazdňování celé naší civilizace, které běží již pár století. Je přirozené, že tento uvolněný prostor doslova nabízíme vlivům jiných kultur a civilizací, které jsou vůči našim křesťansko-židovsko-antickým tradicím cizí. Je to našlápnutí ke konci evropské civilizace.  
 
Etnolog a cestovatel Mnislav Zelený (*1943) v šedesátých letech studoval na ekonomické fakultě Vysoké školy zemědělské v Praze a Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Jeho život je spojen především s výzkumem a prací v Jižní Americe. Poprvé navštívil země Latinské Ameriky již na konci šedesátých a na začátku sedmdesátých let, v letech 1996 – 2001 byl velvyslancem ČR v Kolumbii a Ekvádoru. Zelený byl pralesním etnikem Yawalapiti adoptován jako Atapana.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 24 Září 2014 13:41 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz