Vědci: E-reading vede k povrchnímu vnímání textu. Zaveďme „pomalé čtení“

Email Tisk PDF

 

mimino tabletV italském Turíně se od 21. do 25. července konala konference Mezinárodní společnosti pro empirická studia literatury a médií. Některá vystoupení lze označit za zásadní a zajímají se o ně nejen literární vědci, linguisté, ale rovněž specialisté oborů neurologie a psychologie.

 

Maryanne Wolfová,  odbornice zabývající se z  hlediska kognitivní neurologie nejen různými poruchami jako je dyslexie ale také čtením, vydala v roce 2008 knihu „Proust and the Squid“. Kniha, která popisuje historii vědy a vývoj funkce mozku  při čtení od antiky do dvacátého prvního století, zaznamenala velký ohlas. Ohlasy přicházely od stovky odborníků různých disciplín, témata se měnila, ale jedna zásadní myšlenka se znovu a znovu vynořovala.  Všichni sborem opakovali, že se zvyšujícím se online čtením studenti méně dokáží porozumět textu. Na problém poukazují i neurologové, kteří k problematice čtení přidávají názor, že se všeobecně známou naší digitální aktivitou „cut and past“ (ctrl+C – ctrl+V) může dojít k negativnímu ovlivnění schématu našeho myšlení, a to tím, že přestaneme dostatečně hluboko pronikat do jádra problémů.

 

Právě tak na různé důsledky online digitálních textů upozorňoval v roce 2011 Barry W. Cull „Reading revolutions: Online digital text and implications forreading in academe“ ( viz ) nebo Ziming Liu ze státní univerzity v San Jose již v roce 2005. Ten ve své studii doplněné vlastním výzkumem  „Reading behavior in the digital environment“ ( viz ) upozorňuje: „Čtenáři mají tendenci text na obrazovce jen procházet, zaznamenávají klíčová slova a již méně v něm lineárně čtou. Spíše to připomíná selektivní čtení. Na rozdíl od toho se u tištěného textu více soustřeďujeme na věty, jak po sobě následují.“  Liu dospěl k závěru, že se jedná o povrchní čtení: „Čím více čteme online, existuje větší pravděpodobnost, že se v textu rychleji pohybujeme, a to bez zastavení k zamyšlení nad určitou myšlenkou.“ Podle Lia  se ještě u digitálního čtení nedostavilo zvýrazňování textu a vypracování anotací jako běžný způsob práce.

 

Psycholožka Mary Disonová z britské „University of Reading“ se zabývá typografickou a grafickou komunikací, což spojuje se zkoumáním elektronického publikování a interakce s novými médii ( viz  ). Mimo jiné studuje jaký má vliv typografie na zážitek ze čtení. Tvrdí, že s prodlužováním řádku čteme rychleji, ale to jen do určité míry. „Je-li souvislý text příliš dlouhý, oči mají tendenci přeskočit na začátek dalšího textu. Čteme efektivněji, když je text uspořádán do jednoho sloupce, ale nikoliv když je formátován do více sloupců nebo sekcí. Použití řezu písma, jeho velikosti a barvy to vše ovlivňuje náš zážitek ze čtení a také to, zda je jednodušší nebo složitější. Tyto prvky jsou samozřejmostí v tištěné podobě. Ale na obrazovce je možná ještě daleko větší variabilita. Online můžete v každém okamžiku narazit na novou a novou rozdílnost v rozvržení, formátování textu a pak se vaše oči a celý přístup musí neustále přizpůsobovat. Vyžaduje to větší duševní a fyzickou energii,“ vysvětluje Mary Disonová.

 

E-reading není hmatatelný

Zvykli jsme si na konstatování, že IT technologie se ubírají vpřed mílovými kroky a dochází k velkému rozvoji různých digitálních čteček a tabletů. Proto je proti shora uvedeným starším studiím po několika letech zajímavé srovnání s novějšími výsledky výzkumu Anne Mangenové norské vědecké pracovnice z Národního střediska pro vzdělávání čtením a výzkum na Universitě v Stavangenu. Na letošní konferenci Mezinárodní společnosti pro empirická studia literatury a médií v Turíně potvrdila dřívější zjištění: „S on-line čtením se fyziologie čtení - její samotný proces mění; nečteme stejným způsobem on-line, jako z papíru.“

 

Tvrdí, že čtení není nic jiného než interakce mezi osobou a určitou technologií, ať už se jedná o počítač, čtečku elektronických knih nebo i o vázanou knihu.  Dodává:  „Čtení v sobě zahrnuje řadu faktorů, které ani nevnímáme.“ Čtení, které se nám na první pohled zdá jednoduché, je složitým procesem, když ve zmíněné knize její kolegyně Maryanne Wolfová z massachusettské univerzity Tufts  konstatuje: „Lidské individuum se nenarodilo, aby četlo.“ Mangenová se snaží segmenty novodobého digitálního čtení vyjmenovat: ergonomie, doteková zařízení, hmatatelnost papíru v kontrastu s vágností až prchlivostí digitálního objektu, kontrast pixelů, uspořádání slov, koncept posouvání versus obracení stránky, hmotnost – tělesnost knihy versus pomíjivost obrazovky, hypertextové odkazy a během několika vteřin načítání zdrojů a exportování souborů do jiných čtecích digitálních zařízení.“

 

Jako dřívější studie i Mangenová v novějších zjištěních a výzkumech tvrdí, že čtení z obrazovky více podporuje povrchní způsob čtení. Když posouváme stránku, máme tendenci číst rychleji a méně do hloubky, jako je tomu u postupně otáčené stránky tištěného textu. Online četba sebou nese chování a způsob, jak se vypořádat s přemírou informací. Podle Mangenové se s bohatstvím zdrojů, množstvím textů, přemírou knih, článků a dokumentů vypořádáváme rychlejším čtením.

 

Na rozdíl od předchozích studií se Mangenová jako neuroložka zaměřuje nejen na pohyby očí a strategii čtení, ale bere v úvahu celý soubor možných situací. Vychází z hypotézy, že fyzická váha knihy a stránkování mohou pro čtenáře mít čistě emociální až nostalgický význam: „Lidé dávají přednost fyzické realitě tištěné knihy, a to nikoliv jako antikvární záležitosti, ale z povahy objektu samotného. Kniha má hlubší dopad na čtení a pochopení textu. Připadá nám asi k smíchu, když někdo tvrdí, že četba ze čtečky Kindle není to pravé ´ořechové´, ale tento druh četby skutečně jakoby v nás zanechával pouze prchavou stopu.“ Mangenová tím vším zřejmě chtěla říci, že e-reading není něčím základním - hmatatelným.

 

Na konferenci v Turíně pak podala pro svá tvrzení důkazy z výzkumu, když testovala čtenáře a zjistila, že je neuvěřitelné, až do jaké míry záleží na médiu. Čtenáři byli požádáni, aby z daného textu dali do chronologického pořadí jednotlivé příběhy. Nešlo vůbec o to, aby text hluboce analyzovali nebo provedli kritiku díla. Těm, co četli tištěné vydání, se jim dařilo daleko lépe. Dělali méně chyb a dokázali přesněji převyprávět příběh. „E-ink (elektronický inkoust) byl vymyšlen pro nejvěrnější napodobení tištěné stránky, ale text ve čtečce dává možnost pouze základnímu pochopení obsahu a nic více,“ říká Mangenová.

 

Hloubkové čtení

K pochopení toho, co mínila svými závěry z výzkumu Mangenová může posloužit názor již citované odbornice Wolfové, která vychází ze základní myšlenky, že „čtení je mostem k myšlení“. V roce 2009 přišla s pojmem „hloubkové čtení“ ( viz ). Vychází z Aristotelova pojetí života jako činnosti, potěšení a kontemplace. Wolfová ve své filosofické úvaze přesahující e-reading tvrdí, že žijeme činností s potěšením, ale chybí ono třetí - kontemplace. Tvrdí, že naše společnost se nachází v přerodu od tištěné v digitální. Když zkoumá proces tohoto přechodného stádia, zjišťuje, že „pomalejší, časově náročné poznávací procesy jsou životně důležité pro náš kontemplativní život.“ Zde se dostává k pojmu „hloubkového čtení“, které považuje za základní pro vznik kontemplace.

 

Co tím rozumí? „Hloubkové čtení“ pro ni představuje řadu sofistikovaných postupů, které jsou inhibitory porozumění a úsudku, dedukce, analogických dovedností, kritické analýzy a reflexe. „Zkušený čtenář potřebuje milisekundu k provedení těchto operací a mladý mozek má toto dokonce jako nutnost ke svému rozvoji. Vyspělý i začínající čtenář je v současnosti potencionálně ohrožen všudypřítomným důrazem na digitální kulturu,“ tvrdí Wolfová. Na základě toho se ptá: Co se stane, když budeme „hloubkové čtení“ více a více omezovat? Myslí na obě kategorie čtenářů: mladé, když dojde k nedostatečnému vývoji a na vyspělé čtenáře, u kterých dochází k „atrofii hloubkového čtení“.

 

Proto Wolfová radí, že s ohledem na urychlující se digitalizaci musíme řadu procesů zpomalit a jít kupředu postupně, než činíme dosud. „Znamená to pomaleji zavádět digitální čtení do školních osnov a více jej integrovat do dokonalejších čtenářských dovedností vyžadujících větší porozumění textu,“ uvádí americká expertka kognitivní neurologie. Wolfová je ale v tomto ohledu optimistická, když říká, že se musíme naučit procházet digitálními online texty se stejnou hloubkou čtení, jako jsme se to naučili u tištěné formy.

 

Maryanne Wolfová má své příznivce, kteří právě tak jako hnutí „pomalé stravování“ nazývají její doporučovaný způsob čtení „pomalé čtení“. Sama se rozhodla pro experiment při psaní nové knihy. Odjela do Francie do malé vesnice, kde chce být závislá jen na svém mobilu a „kulhajícím“ připojení k internetu. Chce být vystavena tváří v tvář nekonečnému volání lákadel z internetu a přitom neustoupit ze svých zásad „hloubkového čtení“.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 13 Srpen 2014 09:04 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz