Historikové se neshodnou, kdo zapříčinil I. světovou válku


Prvni svetovaČím více se blíží stoleté výročí vzniku První světové války, tím urputnější je spor historiků různých zemí o to, kdo může za její vznik a za následné národnostní rozdělení Evropy. Uvádíme deset především britských názorů.

 

1/Max Hastings – německý vojenský historik
Žádný z národů nenese plnou zodpovědnost za vznik První světové války, ale zdá se, že přitom Němci mají nést největší zodpovědnost. V červenci 1914 mohli zastavit vznik konfliktu, kdyby nedali Rakousko-Uhersku bianco-šek - podpory invaze do Srbska.
Nemyslím si ale, že by Srbsko bylo bouřícím se státem, který by si zasloužil potrestat ze strany Rakouska. Nevěřím ani tomu, že by si Rusko přálo válku. Po přezbrojení by za dva roky mělo daleko větší vojenskou moc.
Otázkou zůstává, zda musela Británie vstoupit do války, když by Německo i přes své vítězství na kontinentu na ni nezaútočilo. Británie byla světovým vládcem oceánů a světového finančního systému.
2/Richard J Evans - profesor historie na Univerzitě v Cambridge
Největší zodpovědnost za rozpoutání konfliktu nese Srbsko, trpělo nacionalismem a rozpínavostí. Jde o nezodpovědné, negativní síly, podporující teroristickou organizaci Černá ruka. Rakousko-Uhersko nese menší zodpovědnost, když rozezleně reagovalo na atentát na následníka habsburského trůnu.
Británie nedokázala sehrát roli prostředníka, jako v předešlých balkánských konfliktech a dostala strach z německých globálních ambicí. Francie byla povzbuzená ruskou reakcí vůči Rakousko-Uhersku a Německu.
Možná největší roli sehrál faktor obecně pozitivního naladění evropských zemí vůči válce. Tato nálada se vytvořila na základě tehdejších představ o cti, možném rychlém vítězství a opíral se o myšlenky sociálního darwinismu. Rovněž je důležité vzít v potaz oficiální program vlády říšského kancléře Theobalda von Beth- mann-Hollwega, jeho „zářijový program" válečných cílů Německa z roku 1914.
3/Heather Jonesová – profesorka mezinárodní historie LSE (Londýnská ekonomická škola)
Válku způsobila hrstka bojechtivých politiků, kteří měli v Rakousko –Uhersku, Německu a Rusku v rukou vojenskou moc. Vždyť před rokem 1914 byly poměrně časté atentáty na královské rodiny a nevyvolaly válku. Atentát na rakousko-uherského arcivévodu Františka Ferdinanda a jeho manželku ze strany bosenských Srbů se pro „jestřáby" stal vhodným argumentem pro zničení Srbska, jako nestabilního souseda, který se snažil rozšířit hranice na úkor Rakousko-Uherska. Srbsko, vyčerpané dvěma balkánskými válkami 1912 – 1913 nemělo v roce 1914 zájem vstupovat do dalšího konfliktu. Německo podpořilo rakouský záměr, což vyvolalo nevoli u Ruska jako spojence Srbska. Vojska byla na bojiště vyslána dříve, než se vyčerpaly všechny možnosti jednat. Německo, které preventivně deklarovalo válku Rusku, zahájilo brutální invazi přes Belgii do Francie, která byla spojencem Ruska. Británie bránila belgickou neutralitu a navíc byla zastáncem Francie.
4/John Rohl – emeritní profesor historie University Sussex
Válka nevypukla jako důsledek pouhého atentátu nebo selhání diplomacie, ale byla výsledkem konspirativní dohody mezi vládami císařského Německa a Rakousko-Uherska, které si usmyslely vést válku v naději, že Británie zůstane mimo.
Po pětadvaceti letech nadvlády císaře Viléma II. autokratické a militantní osobnosti, které jako korunované hlavy opovrhovaly diplomacií v přesvědčení germánské předurčenosti dané Bohem, chtěly vést zemi k výšinám. Kolem dvacítky potentátů rozhodlo vést válku, když se jim zdáli být příznivé okolnosti. Malá skupinka lidí (vojenští a námořní vůdci) se na jaře 1914 v Berlíně rozhodla pro „skok do tmy" a podpořila svého partnera Rakousko-Uherska k útoku na Srbsko.
Doladění celé záležitosti bylo ponecháno kancléři Theobaldu von Bethmannu Hollwegovi , jehož primárním cílem bylo rozvrátit diplomatické úsilí a zahájit válku za nejvýhodnějších možných podmínek. Přesvědčoval své vlastní lidi, že je Německo ohroženo a že lze Británii udržet mimo konflikt.
5/Gerhard Hirschfeld - profesor moderních a soudobých dějin, Universita Stuttgart
Již dlouho před vypuknutím války byly německé a pruské konzervativní elity přesvědčené o tom, že válka přispěla ke koloniálním ambicím a větší politické a vojenské prestiže Německa ve světě.
Rozhodnutí jít do války i přes menší krizi, jako byl Sarajevský atentát, mělo za následek mix špatných politických rozhodnutí, strach ze ztráty prestiže a tvrdohlavost jednotlivých zúčastněných stran v tehdy velmi komplikované politicko-vojenské spojenecké situaci.
Na rozdíl od historika Fritze Fischera, který viděl německé válečné cíle v souvislosti s již výše uvedeným „zářijovým programem" a dalekosáhlými ekonomickými a územními nároky Německa, většina historiků dnes tuto interpretaci odmítá jako příliš zúženou. Existuje v současnosti tendence brát německé cíle, jako válečné cíle všech ostatních válčících národů.
6/Annika Mombauerová -Open University
Byla válka náhoda nebo design vytvořený náměsíčníky nebo žháři? Podle mého názoru se nejednalo o náhodu a v červenci roku 1914 se dalo válce zabránit. Vídeňští vládní a vojenští vůdcové si přáli proti Srbsku bojovat, podpoření myšlenkami na sarajevský atentát a Srbsko, které ohrožuje mocnářství. Klíčové je, že diplomatické vítězství bylo považováno za bezcenné a „odporné". Rakousko si na začátku července vybralo válku, ale bez podpory Německa by nebylo schopné realizovat své plány. To nejen, že slíbilo podporu, ale tlačilo na svého spojence, aby využilo jedinečné příležitosti. Obě vlády byly ochotné přijmout riziko, že Rusko přijde Srbsku na pomoc, o čemž dopředu věděli. „Ne" z Berlína by rakouské plány zastavilo. 23.července předložila Vídeň Srbsku nepřijatelné ultimátum. Vítězství se zdálo být jasné proti možnosti, že by se válka měla odehrát později. To by Francie a Rusko byly daleko silnější. Německo a Rakousko-Uhersko hodlaly rozšířit své impérium, ale byl to jejich pád.
7/Sean McMeekin - odborný asistent historie na Koc University v Istanbulu
Lidskou přirozeností je hledat jednoduché uspokojující řešení, a to je důvod, proč si také dnes mnozí myslí, že Německo rozpoutalo válku. Bez německé podpory by zřejmě Rakousko-Uhersko nevykročilo proti Srbsku a nevypukla by válka. Takto nese Německo plnou odpovědnost. Stejně je pravdou to, kdyby Srbové v Bělehradě neplánovali útok, tak by Rakousko a Německo nestály před špatným rozhodnutím. Jejich snahou bylo udržet konflikt na Balkáně, ale Rusko dostalo podporu od Francie, čímž vznikl celoevropský konflikt a vstupem Británie začala světová válka. Bylo to tedy Rusko a nikoliv Německo, kdo vyvolal širší konflikt. Ovšem žádná z velmocí nemůže uniknout vině. Všech pět hlavních bojujících stran společně se Srbskem mohou za Armageddon.
8/Gary Sheffield - profesor válečných studií, Universita Wolverhampton
Válku začaly Německo s Rakousko-Uherskem. Vídeň se chopila příležitosti zničit svého souseda Srbsko. Útok byl veden při plném, vědomí toho, že se spoléhaly, že zatažení ochránce Ruska nevyvolá celoevropský konflikt. Německo tomu dalo plnou podporu, i když mohlo předpokládat důsledky, ale usilovalo o rozdmýchání sporu mezi Ruskem a Francií a bylo připravené na veškerá rizika velké války. V Německu byli tací, kteří vítali dobyvačnou válku. Reakce Británie, Francie a Ruska byla obranného charakteru. Vůdci Rakouska a Německa na sebe vzali kriminalizující riziko ztráty světového míru.
9/Catriona Pennellová- odborná asistentka historie, Universita Exeter
Podle mého názoru ti, kteří měli v Německu a Rakousku rozhodovací pravomoci, nesou břemeno odpovědnosti za rozšíření lokálního balkánského konfliktu nejprve na evropskou a dále na celosvětovou úroveň. Německo trpělo jako mladší sourozenec v komplexu rodiny evropských impérií Náhle vidělo příležitost změnit rovnováhu sil ve svůj prospěch, a to za pomocí agresivní dobyvačné války. Proto 5. července 1914 dalo bezmeznou podporu rozpadajícímu se již Rakousko- Uhersku s rizikem vyvolání konfliktu s Ruskem a jeho spojencem Francií. Ultimátum Srbsku k 23. červenci bylo nesplnitelné a vydláždilo cestu invazi 28. července 1914 – tzn. k I. světové válce.
10/David Stevenson - profesor mezinárodní historie LSE (Londýnská ekonomická škola)
Největší podíl odpovědnosti leží na německé vládě. Vnukla Rakousku útok na Srbsko, přestože dobře věděla, že konflikt může eskalovat. Bez německé podpory není dost pravděpodobné, že by se Rakousko-Uhersko chovalo agresivně. K rozšíření nepřátelství rovněž napomohlo zaslání ultimáta Rusku a Francii. Nakonec Německo porušilo mezinárodní dohodu, když napadlo Lucembursko a Belgii, čímž vyvolalo hněv u Británie. To vše nelze popřít tvrzením, že německá odpovědnost nebyla jediná a samotná.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB