Vznikne právní chaos?


obcansky zakonik ilustrace LtN copyNový občanský zákoník (dále jen NOZ) je velmi sporným dokumentem náročným i pro polygloty. Jeho perspektiva je zřejmá z vývoje občanského práva a legislativy v minulosti, soudí JUDr. Hrádela. Jeho názor je reakcí na rozhovor s hlavním autorem nového občanského zákoníku prof. Karlem Eliášem, který jsme publikovali v Literárních novinách číslo 45. Diskusi o novém občanském zákoníku jsme ve stejném čísle zahájili textem JUDr. Tomáše Nielsena Padne právní mlha?

Legislativní proces při přijímání NOZ se diametrálně liší od důkladného procesu schvalování Všeobecného (obecného) zákoníku občanského (A.B.G.B.) z roku 1811, na který přitom ale NOZ v řadě pasáží navazuje. Na rozdíl od něj totiž nevychází ani z dlouhodobých prací, ale ani z principů vlastnoručního listu Marie Terezie ze 4. srpna 1772 nařizujícího zákonodárné komisi:

1. Vypustit vše, co patří do učebnic.
2. Vyjadřovat se dle možností bez zbytečných podrobností stručně a nedůležité detaily přecházet.
3. Vyhnout se nejasnostem, dvojsmyslnostem, zbytečnému opakování a rozvláčnosti v ustanoveních, o kterých žádný rozumný člověk nepochybuje.
4. Za základ brát přirozenou slušnost a ne se orientovat na římské právo.
5. Neusilovat o subtilnosti, ale o jednoduchost.

Císařovna moudře neschválila již připravený návrh občanského zákoníku pro rozvláčnost a kazuičnost. Přepracovaný první díl byl zveřejněn jako josefínský občanský zákoník v roce 1786, od února 1797 se občanský zákoník jako celek ověřoval jako předpis pro západní Halič. Pak byl vyhodnocen a opřipomínkován, následně přepracován, opětovně připomínkován, znovu přepracován a opřipomínkován a posléze, po odstranění i posledních nejasností, vyhlášen pro Rakousko. Šlo o dílo po desetiletí stabilní, dostatečně projednané, vyzkoušené, respektující požadavky Marie Terezie. Vydávání předpisů na něj navazujících či měnících nastalo až po roce 1848. Souviselo zejména s kodifikací nových odvětví (právo konkurzní, obchodní – Všeobecný zákoník obchodní z roku 1862 atd.). Další předpisy později blíže upravovaly i otázky jinak řešené v občanském zákoníku, když v době jeho přijetí ani některé nebylo možno regulovat (například ručení za škodu způsobenou automobily, ručení železnic) či bylo vhodné je nově upravit – třeba zákon o obchodních pomocnících – či jej de facto doplnit – právo manželské, rodinné, prohlášení za mrtvého atd. První komise pro jeho revizi byla utvořena až v roce 1904. Po vzniku Československé republiky pak vznikla oprávněná potřeba jej přepracovat, sjednotit s dřívějším právem uherským a vydat v oficiálním znění i v českém jazyce.

Vzorem byl Québec
A.B.G.B. se samozřejmě vyvíjel, ale obsahově moc nenarůstal a zůstával relativně stručným předpisem napsaným pro lidi a upravujícím jejich základní vztahy. Nahradil ho občanský zákoník z roku 1950 a posléze občanský zákoník z roku 1964. Právě ten má pak od 1. ledna 2014 zrušit NOZ. Co do počtu paragrafů se pravděpodobně nejvíce bliží jednomu ze svých inspiračních zdrojů – občanskému zákoníku z provincie Québec o něco více než 3000 paragrafech, který po několika dekádách příprav vstoupil v platnost v roce 1994. Québecký zákoník navazuje kromě francouzského práva a práva některých kanadských provincií i na právo Etiopie, Guatemaly, Itálie, Mexika, Polska atd. Uvádí se, že například úpravu v oblasti věcných práv převzal z více než 80 procent. Při převzetí práva řady zemí se samozřejmě nedá vyhnout věcným či technickým chybám a neprovázanostem. V roce 1999 tak v něm bylo prostřednictvím nových zákonů korigováno asi 4 000 technických chyb. Nutnost výrazných změn lze předpokládat i u nás, když se autoři kromě québeckého práva odvolávají na přibližně osm dalších zahraničních zdrojů.

Topolánkova vláda rozhodla
Bez zásadní změny ve složení legislativní rady vlády (LRV) by asi tak rozsáhlý předpis jako NOZ, neodpovídající tradici a požadavkům dlouhodobě kladeným na stručnost a jasnost předpisu, u nás nikdy účinnosti nenabyl. NOZ měl být účinný na základě rozhodnutí vlády z roku 1999 od 1. ledna 2002. Vládě ani LRV ale nebyl návrh NOZ včas předložen. Nesplnění úkolu možná souviselo s tím, že autoři neměli k dispozici kvalitní stručný srozumitelný a jasný dokument, který by odbornou LRV prošel. Situace se změnila, když prezident republiky Václav Klaus 4. září 2006 jmenoval tzv. první Topolánkovu vládu. Ta ještě týž den na mimořádném zasedání jmenovala ministra Jiřího Pospíšila předsedou LRV a uložila mu prověřit složení legislativní rady vlády, navrhnout případné změny jejího složení a předložit vládě návrh na aktualizaci jednacího řádu vlády. O dva týdny později vláda usnesením č. 1058 rozhodla o změnách ve složení LRV, do níž byly zapojeny osoby spojené s přípravou NOZ, s Právnickou fakultou Západočeské univerzity v Plzni nebo pozdější zpravodaj NOZ v Poslanecké sněmovně Marek Benda. Zároveň byla LRV rozšířena z 27 na 29 členů, přičemž z ní vláda celkově odvolala osm docentů a profesorů práv, které nově nahradila pouze čtyřmi docenty a profesory.
Od října 2006 začaly důležité normy procházet stále častějšími změnami. Koneckonců i trestní zákoník z roku 2009, který měl do trestního práva přinést stabilitu, byl novelizován už přibližně patnáctkrát. Aktuální občanský zákoník byl od roku 1964 novelizován celkem 59krát, z toho od roku 1990 53krát, a jen od roku 2006 hned 25krát. Novelizace po roce 1989 byly zcela pochopitelné, ale po roce 2006? Dá se předpokládat, že i NOZ, který zahrnuje body, jež jiné občanské zákoníky u nás neupravovaly, bude s ohledem na jeho obsah i mimořádný rozsah také novelizován velmi často. Velikost norem dokumentuje tabulka s počtem paragrafů v době schválení a přibližný počet znaků včetně mezer orientačně převzatý z ASPI ke konkrétnímu období.

Nedostatečná příprava na realizaci
Zavedení NOZ do praxe není dobře zabezpečeno. Vláda totiž nedodržela sliby veřejnosti, a tak odborná a ani laická veřejnost není připravena. Nejde přitom o lenost veřejnosti či neochotu naučit se jeden zákon, jak demagogicky tvrdí obhájci nového zákoníku. V lednu 2012 například ministr Pospíšil v Senátu sliboval: „Ostatně už nyní vím, že několik odborných týmů připravuje komentář k tomu zákonu, pokud bude přijat. Komentáře budou za rok hotovy, za rok vyjdou a budou další pomůckou praktikujícím právníkům, jak se zákonem rychle pracovat. Ministerstvo vedle toho zřídí bezplatně odborný tým, kde budou autoři zákona. A budeme občanům, ale i právníkům bezplatně odpovídat na internetových stránkách ministerstva na dotazy spojené s aplikací tohoto zákona." Rok již dávno uplynul a komentáře ani učebnice k dispozici nejsou. Za první republiky se používal Roučkův a Sedláčkův komentář občanského práva, který vyšel v šesti svazcích o celkem o více než 5 300 stranách. Podobně i ke stávajícímu občanskému zákoníku si může zájemce prostudovat několik komentářů např. Švestky, Spáčila a spol. o přibližně 3 500 stranách. Srovnatelné komentáře k NOZ zatím knižně koupit nelze. Studenti se nemají z čeho učit, zatímco se připravují minimálně čtyři komentáře. První o sedmi tisících stranách má stát asi 10 tisíc korun a má vyjít letos v prosinci, z jiného (za 14 990 Kč za pět dílů) právě vyšel třetí díl. Neexistuje jediná vysokoškolská či středoškolská učebnice, která by řešila nový občanský zákoník jako celek. Příprava veřejnosti byla zahájena na poslední chvíli. Množství dotazů a pochybností a nejasností v zákoně je značné.
Autoři NOZ přitom často pobírají či pobírali státní prostředky, přičemž širší veřejnost nemá přístup například k jejich přednáškám pro soudce. Jak je možné, že do dnešního dne nejsou na internetu zaznamenána vystoupení autorů k jednotlivým paragrafům NOZ, která by vysvětlovala, co dle autorů zákoníku je nebo není ze staré úpravy aplikovatelné, z jakých zdrojů text převzali, na jakou judikaturu se navazuje.
Místo vyvození odpovědnosti a rozumných závěrů z nesplnění vládních slibů poté, co na vážnost situace upozornila Česká advokátní komora, premiér soudcům vysvětluje, že odložit NOZ nelze. „Překonejme proto, prosím, obavy, které máme, překonejme překážky, které s každou velkou změnou vznikají ve vaší práci a v práci všech zúčastněných, a zkusme tuto věc zvládnout a já nepochybuji, že se vám to podaří," vyzývá premiér Jiří Rusnok. Kdo ale ponese majetkovou odpovědnost za případné chyby a škody vzniklé – i přes maximální snahu advokátů – při nedostatku odborné literatury? Překonání obav škodám nezabrání. Každému je jasné, že k soudcům se dostanou komplikace až poté, co vzniknou problémy u běžných občanů a advokátů, takže premiér vystoupil tam, kde tak velký problém není. Proč pan premiér své stanovisko nepřišel říci advokátům? Možná by je poučil o tom, jak rychlostí desetkrát vyšší, než je běžná rychlost čtení odborného textu, prostudovat alespoň první komentář k občanskému zákoníku v období od jeho vydání do zahájení účinnosti tohoto předpisu. Prostudovat jej včas po jeho vydání není dle mého přesvědčení vůbec technicky možné, a to ani za situace, když by čtenář nespal ani minutu. Pokud to pan premiér dokáže a naučí zájemce o zvládnutí tohoto předpisu, jak jej rychle nastudovat, pak si zaslouží Nobelovou cenu za lékařství či literaturu. Pokud ne, pak zůstane pachuť po otázce, zda ke škodě občanů neprosazuje vláda zájmy nejbohatších subjektů, zejména bank, pojišťoven a podnikatelských lobby. Nikdo se přitom snad nedomnívá, že při zvažování odkladu účinnosti NOZ se nejedná o běžné občany a technické možnosti, ale že jde o investice, které určité osoby vložily do přípravy na jeho zavedení, a o budoucí zisky jiných, případně že se podnikají veškeré kroky pro zabránění odkladu této účinnosti a pro vznik problémů u nové vlády.

NOZ je s logikou na štíru
Mezi odborníky se diskutuje o tom, že NOZ připomíná často učebnici a ne právní normu, když uvádí to, co je nesporné i v judikatuře – např. §2 –, ale má i řadu nelogičností. Někteří právníci se obávají narušení základní jednoty a nerozpornosti českého právního řádu jako celku a v té souvislosti kritizují „nezávislost" NOZ na veřejném právu zejména ve vazbě na
§ 1 věta druhá („Uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného.") a omezení dopadů zákazů vyplývajících z veřejnoprávních norem dle
§ 588 NOZ. Navíc sporná úprava absolutní neplatnosti má v souvislosti s propojením NOZ a zákoníku práce zásadní dopad na pracovněprávní vztahy a znamená mimo jiné ohrožení slabších, tedy zaměstnanců. Rozpoznat jaké ustanovení je kogentní či dispozitivní, je obtížné i podle Ústavního soudu: „V důsledku zvolené legislativní techniky lze na mnoha místech zákoníku práce jen velmi obtížně a neurčitě usuzovat na to, jaký zákaz chtěl vlastně zákonodárce vyjádřit."
Lze samozřejmě pokračovat. V odborné veřejnosti například stále existují dva názory na zachování stávající zákonné 24měsíční záruční doby v NOZ. Je známo, že ani odborníci nedokážou vysvětlit mnohé nové termíny, když jiné termíny nyní používané už dostatečně vysvětluje judikatura. NOZ používá pojem „nepoměr" či „nepoměrný" (jako vztah mezi dvěma plněními či poměry účastníků právních vztahů) v různých situacích. Pojem „nepoměr" zakotvuje v ustanoveních § 1903 odst. 2 (narovnání) a v ustanovení § 1130 je „zřejmě nepoměrná povinnost spoluvlastníka", „hrubý nepoměr" v ustanoveních § 1793 (neúměrné zkrácení), § 1299 odst. 2 (zánik služebnosti), v ustanovení § 1796 (lichva), „zvlášť hrubý nepoměr" v ustanovení § 1765 odst. 1 (v souvislosti se změnami okolností po uzavření smlouvy), „výrazný nepoměr" v § 900 odst. 2 (vztah mezi poměry dítěte a poměry povinných osob), „zřejmý nepoměr" v ustanovení
§ 2374 jako nepoměr mezi odměnou a ziskem za využití licence. Zná někdo nějakou odbornou knihu, kde se tyto rozdíly vysvětlují? Obavy z omezení možností pro podnikatele vyvolává i ustanovení § 2307 odst. 1: nájemce může podle něj s předchozím souhlasem pronajímatele převést nájem v souvislosti s převodem podnikatelské činnosti, jíž prostor slouží; souhlas pronajímatele i smlouva o převodu nájmu vyžadují písemnou formu. Znamená převod podnikatelské činnosti koupi závodu (§§ 2175 a následující NOZ)? Pokud ano, jak se zdá z doslovného textu zákona, nepovede to k omezení podnikání?
Rizika ovšem vznikají nečekaně. Nájemci si často budou muset zjišťovat, co bylo v pronajatém prostoru dříve a proč a jak skončil jeho předchozí nájemce. Nový občanský zákoník totiž zakotvil v § 2315 institut náhrady za převzetí zákaznické základny i proti novému nájemci, když stanoví: „Skončí-li nájem výpovědí ze strany pronajímatele, má nájemce právo na náhradu za výhodu pronajímatele, nebo nového nájemce, kterou získali převzetím zákaznické základny vybudované vypovězeným nájemcem. Nájemce toto právo nemá, byl-li z nájmu vypovězen pro hrubé porušení svých povinností." Jde tak o jednu z dalších věcí, kterou by měl podnikatel vědět, aby se neocitl v situaci, že uzavře nájemní smlouvu a najednou někdo jiný než pronajímatel bude od něj požadovat jakousi náhradu. Mnozí poctiví poradci mají obavu ze své odpovědnosti za dopad rad poskytnutých na základě často i úmyslně neúplných informací klienta, když dle § 2950 platí, že kdo se hlásí jako příslušník určitého stavu nebo povolání k odbornému výkonu nebo jinak vystupuje jako odborník, nahradí škodu, způsobí-li ji neúplnou nebo nesprávnou informací nebo škodlivou radou danou za odměnu v záležitosti svého vědění nebo dovednosti. Řeší, zda a jak jsou v tomto směru kryti
§ 2931 o porušení povinnosti ze smlouvy, dle níž bude klient povinen sdělovat pravdivé informace, případně § 2918 upravujícím spoluzavinění škody poškozeným. Již nyní se mnozí chystají, z obavy z dopadů špatné dikce zákona, že budou prokazatelně poskytovat jen takové rady, které nebudou moci vést k jejich odpovědnosti.


Hrozí kolaps justice?
Dosavadní vlády přípravu uvedení NOZ do praxe podcenily, což přinese problémy mnoha občanům a zejména nové vládě, jíž budou všichni vyčítat zmatky, které logicky nastanou. Hovoří se dokonce o možném kolapsu justice. Osobně chci doufat, že k němu nedojde, hrozí však bezprostředně, že mnohé menší a levnější advokátní kanceláře nebudou schopné poskytnout právní rady klientům, čímž bude ohrožena jejich právní jistota. Nastalé zmatky pak prospějí především velkým subjektům, které budou moci spolupracovat s významnými právními kancelářemi, a autorům, kteří v těchto velkých kancelářích budou působit, stejně jako podvodníkům a spekulantům. Proto i já vítám schválené usnesení 6. sněmu České advokátní komory, která s připravovaným nabytím účinnosti nového občanského zákoníku a doprovodných předpisů konstatuje:
příprava odborné i běžné veřejnosti na zavedení nového občanského zákoníku a s ním souvisejících předpisů byla v minulosti ze strany státních orgánů značně podceněna a ani snaha o zpřístupnění znění občanského zákoníku veřejnosti v posledních dnech nepostačuje, odborná veřejnost na chystanou změnu není připravena, chybí dostatek odborné kvalifikované literatury, není v řadě případů zřejmé, jaké judikáty bude možné aplikovat v budoucnu; naléhavě žádá státní orgány minimálně o odložení účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., a o jeho podstatné přepracování, má-li vůbec zákon nabýt účinnosti.

Článek byl publikován v Literárních novinách č. 46, které vyšly ve čtvrtek 14. listopadu (viz prodejní místa). Rovněž je můžete zakoupit v elektronické podobě a na čtečce Kindle.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB