Zavedení nepodmíněného základního příjmu

Email Tisk PDF

penize KC ilustraceVe všech zemích Evropské unie, včetně České republiky, v současné době probíhá kampaň za nepodmíněný základní příjem. Je to jedna z největších celoevropských občanských akcí poslední doby. Iniciativa usiluje o to, aby byla tato otázka projednána na evropské rovině, v Evropské komisi i při veřejném slyšení v Evropském parlamentu. Cílem je zavést v zemích Evropské unie právo na základní příjem.

 

Iniciativa v jedné zemi by mohla selhat, když se ale občané spojují napříč celou Unií, vytvářejí veřejné diskuse a silný tlak na politickou reprezentaci, jejich snahy o prosazení práva na všeobecný základní příjem by uspět mohly. I kdyby nakonec nepodmíněný základní příjem zavedly pouze některé státy EU, byl by to dobrý začátek a příklad a inspirace pro další země do budoucna.


Posledních deset let se v České republice i v zahraničí zabýváme zavedením nepodmíněného základního příjmu, diskutujeme o něm s aktivními lidmi v občanské společnosti, politické veřejnosti nebo na univerzitách. Reakce jsou nejrůznější. Je důležité poznat otázky a názory, které se často uvádějí ve prospěch základního příjmu i proti němu.
Stručně je možné říci, že v diskusích se lidé nejvíce ptají na to, jaké výhody a nevýhody základní příjem obsahuje a co by přinesl jednotlivým skupinám (nezaměstnaným, málo placeným, pracujícím v organizacích občanské společnosti, pečujícím o děti a rodinné příbuzné, důchodcům, pracujícím v kultuře atd.). Předkládáme naše odpovědi na nejčastější otázky, které padly v mnoha diskusích.

 

Diskuse o nepodmíněném základním příjmu


Co je nepodmíněný základní příjem?
Je to finanční dávka, kterou každý občan a každá občanka dostává od státu v pravidelných intervalech. Základní příjem platí všeobecně, tedy pro všechny občany a občanky daného státu. Každý z nich má právo pobírat tento základní příjem bez jakýchkoli podmínek. Přitom může mít další příjmy ze svého zaměstnání a sociální dávky. Základní příjem tvoří materiální základ, který každému umožňuje založit dobře svůj život.Může zavedení nepodmíněného základního příjmu zvýšit svobodu občanů?
Ano. Svoboda je totiž založena nejen na právech a možnostech, ale také na prostředcích, jak jí dosáhnout. Proto jsou příjmy důležité. Z tohoto důvodu je pro zvýšení svobody lidí vhodné zavést nepodmíněný základní příjem. Lidé pak budou moci využít příležitosti, které by jinak využívat nemohli. Navíc, pokud má být zvýšena především svoboda těch, kteří mají v současné době nejmenší reálnou svobodu, měla by být výše základního příjmu na co nejvyšší udržitelné úrovni. Základní příjem tak představuje materiální předpoklad svobody.

 

Znamená to tedy, že by se zvýšila nejen svoboda, ale také rovnost občanů?
Zavedení všeobecného základního příjmu by zvýšilo rovnost občanů. Pokud by byl zaveden v dostatečné výši, všichni občané by skutečně mohli mít rovně naplněno jedno ze základních ústavních práv, právo na život a také právo na důstojný život, což bohužel zatím všichni lidé nemají, neboť například bezdomovci v zimě umírají venku na mrazu a mnozí lidé žijí ve velmi nedůstojných podmínkách v chudobě.
    
Řeší zavedení základního příjmu nezaměstnanost?
Dosud většina politiků zkoušela problém nezaměstnanosti řešit tím, že se snaží vytvářet nová pracovní místa, nebo tím, že sníží počet pracovních hodin v týdnu, a tím práci přerozdělí mezi více lidí. Tato řešení se však nikdy zcela neosvědčila, protože mohou problém nezaměstnanosti vyřešit jen částečně. Vychází totiž z nepochopení důvodů nezaměstnanosti. Tu v současné době totiž nelze považovat pouze za problém ekonomický, ale také za problém kulturní či společenský.
Na začátku průmyslové éry si lidé přáli, aby stroje pracovaly za ně, a tak zaváděli mechanizaci a automatizaci. Výsledek se povedl, technologie do velké míry nahradila lidskou práci. Právě proto se však dnes potýkáme s velkou nezaměstnaností. Lidé by mohli být spokojeni, kdyby mezi ně byly rovnoměrně rozděleny zisky z práce strojů. Skutečnost je však jiná, neboť zisky jsou koncentrovány do rukou úzké ekonomické elity.
Protože na ubývání práce zatím není pohlíženo z kulturních či společenských hledisek, řada lidí si možnost narůstající svobody neuvědomuje a současnou situaci zatím vnímá negativně. Zavedení nepodmíněného základního příjmu by umožnilo ocenit skutečnost, že stroje pracují za nás, a proto už naší mechanické práce není tolik třeba. Přesněji řečeno, díky základnímu příjmu se můžeme věnovat jiné činnosti, která doposud nebyla placena. Jde především o činnost, kterou lidé budou provádět raději a v níž se mohou seberealizovat. Mohou se zaměřit na cennou práci v občanské společnosti, na tvořivou práci v kultuře, mohou trávit čas se svými dětmi, seniory a dalšími blízkými apod. Je zapotřebí změnit pocity bezvýchodnosti, které jsou spojeny s rostoucí nezaměstnaností, v kladné pocity narůstající svobody lidí a jejich osvobození od nepříjemné práce.

 

Není základní příjem zaměřen proti těm, kteří tvrdě pracují, a neupřednostňuje naopak lenochy?
Ne, protože pracující budou mít pořád mnohem vyšší příjem než ti se základním příjmem – budou kromě základního příjmu přeci dostávat i příjem za práci.
Pracující mohou požadovat vyšší příjem pouze tehdy, pokud neužívají více nedostatkových zdrojů společnosti, než činí rovný podíl. Jen v takovém případě by pracující neměli být více zdaňováni. Ale vzhledem k tomu, že jsou v ekonomickém systému moderních společností pracovní místa jedním z nejvýznamnějších nedostatkových zdrojů, je možné říci, že ti, kteří tyto zdroje obsadili, dostávají na jejich základě fakticky něco navíc než ostatní.

 

Neměl by se ale tedy základní příjem vyplácet pouze těm, kteří jsou nedobrovolně nezaměstnaní?
To by byla diskriminace ostatních. Tím by se totiž upřednostňovala jen určitá představa o životě, a to představa těch lidí, jejichž zaměření se upíná k nedostatkovému kapitálu (v tomto případě k pracovnímu místu). Ti, kteří z jakýchkoliv důvodů svůj podíl na tomto kapitálu nemají (jsou tedy nezaměstnaní), a přenechávají tudíž jeho část jiným lidem, by však neměli být zbaveni svého spravedlivého podílu. Obě skupiny – jak ti, kteří se na tomto kapitálu podílejí více, než činí jejich rovný podíl, tak i ti, kteří se na něm podílejí méně – by měly mít možnost mít svůj podíl na nedostatkovém zdroji a uskutečňovat svoji představu o vlastním životě.
Jen tehdy, pokud někdo užívá zdroje s dostatečnou nabídkou, může legitimně uplatňovat nárok na celý jejich výnos. Pokud však užívá zdroje s nedostatečnou nabídkou, což je také případ pracovních míst, tento nárok uplatňovat nemůže. Nemůže si proto ani stěžovat na to, že se mezi ostatní osoby spravedlivě rozděluje hodnota nedostatkových zdrojů, které si nadměrně přivlastnil.

 

Zdá se být zřejmé, že zavedení základního příjmu přinese více svobody. Je ale s podivem, že se lidé větší svobody bojí. Jaký k němu mají vztah zaměstnanci a zaměstnavatelé?
Zaměstnavatelé se obávají, že pro ně bude obtížnější najímat pracovníky na horší nebo méně placenou práci. Po zavedení základního příjmu totiž budou mít pracovníci větší svobodu takovou špatnou nebo špatně placenou práci nepřijmout, nebo odejít ze zaměstnání, které jim nebude vyhovovat.
Zaměstnanci se obávají, že garantovaný příjem by mohl vést zaměstnavatele ke snížení mezd nebo politiky ke zvýšení daní. Potenciální příjemci se obávají, že výše jejich příjmu by mohla záviset na politických rozhodnutích a rozpočtových omezeních.
Mnozí zaměstnanci si ale výhody základního příjmu již uvědomují. Jeho zavedení by totiž mělo pozitivní význam ve změně mocenské rovnováhy v kapitalistické společnosti. V současném ekonomickém rámci kapitalismu by zavedení základního příjmu umožnilo větší přesun moci na stranu zaměstnanců.
Lidé by se mohli věnovat ne-zbožní formě práce – především péči o děti, seniory, handicapované, umění, politice a rozmanitým službám v rámci jednotlivých společenství. Jak víme z praxe, lidé by tyto aktivity nezřídka rádi vykonávali i za relativně nízkou mzdu a základní příjem by jim to umožnil.
Zaměstnancům, kteří mají uzavřenou běžnou zaměstnaneckou smlouvu, by základní příjem usnadnil odchod ze špatně placených zaměstnání, o která není příliš zájem. Zavedení základního příjmu by tak vedlo zaměstnavatele ke zvyšování mezd a zlepšování pracovních podmínek, a to především u nekvalifikované práce, kde jsou mzdy nejnižší a pracovní podmínky nejhorší. Byla by to požadovaná humanizace práce.

 

Je tedy možné nepodmíněný základní příjem chápat také jako ocenění práce osob, které pečují o děti, nemocné nebo seniory?  
Ano, základní příjem je možné vnímat jako ocenění jejich činnosti. Mnoho pečujících osob dnes svoji práci nemá zaplacenu a jejich práce dokonce na trhu práce často není jako práce vůbec uznána. Jelikož většinu této péče provádějí ženy, základní příjem pomůže především jim.  
Takové ocenění práce pečujících osob vychází z porozumění solidárních vztahů mezi lidmi, tj. z uznání skutečnosti, že jsme všichni v určitých životních obdobích (v dětství, ve stáří a v nemoci; někteří lidé dokonce po celý život) závislí na péči druhých. To je zároveň součástí širšího argumentu, že vyplácení nepodmíněného základního příjmu je založeno na vzájemném uznání občanů jako lidských bytostí, kterým náleží základní práva.

 

Jaký je vztah základního příjmu a sociálního státu?
Pojetí základního příjmu by nemělo nahradit specifické služby a statky sociálního státu. Vzájemně by se doplňovaly. Základní příjem by měl pro různé osoby různý přínos, neboť lidé jsou schopni tento příjem aplikovat při uplatňování svých svobod různým způsobem. Například zdravotně postižení potřebují na zajištění stejných svobod více zdrojů než ostatní. Pokud by lidé pečující o postižené chodili do zaměstnání, potřebovali by za sebe náhradu a prostředky na její zaplacení.
Zavedení základního příjmu by proto mělo být doprovázeno současným garantováním sociálního zabezpečení nejdůležitějších svobod (včetně lékařské péče a veřejného vzdělání od předškolní výchovy po vysokoškolské vzdělání) a tím, aby zdravotně postižení měli pro své sociální zabezpečení garantovánu možnost využívání dalších programů.
Různé prvky sociálního státu by přitom měly plnit svou funkci nejen na národní rovině, ale také na mezinárodní úrovni. Proto by redefinice mezinárodních institucí měla vést k větší podpoře evropského sociálního modelu.Snížilo by zavedení základního příjmu výdaje na byrokracii?
Ano, poskytování základního příjmu všem občanům by pomohlo snížit finanční výdaje na administrativní zjišťování adresnosti konkrétních sociálních dávek. Také by mohlo odstranit nepříjemné a ponižující procedury, které nevyhnutelně provázejí byrokratické zjišťování skutečnosti, „zda potřební mají potřeby“.

 

V České republice donedávna existovala progresivní daň, kterou pravicová vláda zrušila a zavedla daň rovnou. Nesnižuje rovná daň příjmy státu, které jsou třeba na zavedení základního příjmu?  
Rovná daň je výhodná pro bohaté občany, rozevírá příjmové nůžky mezi majetnými a nemajetnými. Progresivní daň dříve umožňovala, aby byly skupiny osob s velkými příjmy daněny více než ti, kteří mají menší příjmy. Progresivní daň je nástrojem solidarity a sociální spravedlnosti. Opětné zavedení progresivní daně by umožnilo získat další potřebné finanční zdroje na financování nepodmíněného základního příjmu.

 

Prosadit celkové změny státního rozpočtu tak, aby se mohl dobře financovat základní příjem, by bylo těžké. Je možné udělat nějaké menší, ale zásadní změny, které by uvolnily finance na základní příjem?  
Zásadní změnou, která by se dala zavést jedním malým opatřením, by mohlo být zavedení hmotné odpovědnosti politiků. Dnes je běžné, že ministr učiní rozhodnutí, které stojí daňové poplatníky částky v řádu stovek miliónů nebo dokonce miliard, a pak se ukáže, že to byl omyl, ale politik nemusí zaplatit nic. Přitom běžný pracovník, například pokladní v supermarketu, musí svůj omyl – například špatně namarkované zboží – zaplatit ze svého.
Dalším potřebným opatřením by bylo důsledné stíhání korupce, včetně tzv. politických obchodů, které se dnes tolerují a politici a podnikatelé tuto patologii považují za běžnou součást každodenního jednání.
A významným opatřením by byla změna pořadí důležitosti výdajů ve státním rozpočtu. I při zachování současných příjmů do státního rozpočtu by bylo možné učinit racionální změny, které by méně potřebné a zbytečné výdaje omezily a naopak by zvýšily zdroje na nepodmíněný základní příjem. Jsou ale mnohé další zdroje, například ekologická daň, Tobinova daň na finanční transakce nebo zisky státně (spolu)vlastněných firem.

 

Souvisí nějak základní příjem se životním prostředím?
Zelené hnutí dlouhodobě upozorňuje na to, že znečištění životního prostředí je ve velké míře způsobeno produktivismem průmyslové společnosti, která požaduje stále větší růst výroby a spotřeby. Zaměřuje se na kvantitu zboží. Zavedení nepodmíněného základního příjmu by vedlo lidi naopak k zaměření na kvalitu, na nekonzumní přístup k životu, který by vedl k udržitelné společnosti s lepšími vztahy nejen mezi lidmi, ale také mezi lidmi a životním prostředím. Rovněž by bylo třeba více zdanit znečišťování životního prostředí. Podobně jako na Aljašce lze tyto finanční zdroje použít na financování základního příjmu.

 

Když někteří lidé se zavedením nepodmíněného základního příjmu váhají, neměl by se zavádět postupně, aby lidé zjistili, co pro ně může znamenat?
Nyní navrhujeme plné zavedení základního příjmu, ale v případě, že by ho občané chtěli zavádět postupně, je to možné. Lidé by si tak na něj mohli pomalu zvykat a zjišťovat jeho velké přednosti. Jednou z variant, jak jej zavést, by bylo rozšířit okruh osob, jež mají v současné době nárok na tzv. „participativní příjem“, který není nepodmíněný, neboť závisí na vykonávání určité činnosti, jež nepodléhá zákonům trhu (dnes jsou těmito osobami například studentky a studenti se stipendii apod.). Jednalo by se o tzv. třetí sektor, tedy například o dobrovolná svépomocná družstva, organizace občanské společnosti atd.
Další možnou variantou je přeměnit dnešní podmíněný příjem, jenž je vázán na poměrně přísnou proceduru testování prostředků, na příjem, který by byl spjat s méně přísnou procedurou.
Další možností by bylo, aby byl základní příjem v prvním období vyplácen pouze v určitém omezeném časovém období (např. v celkovém rozsahu 10 let života člověka). Každý občan by na něj měl nárok po dosažení plnoletosti a čerpal by jej vždy například po dobu nejméně půl roku, kdy by neměl práci, nebo kdy by se potřeboval či chtěl věnovat svým dětem a rodičům, nebo si chtěl odpočinout od vysokého tempa v práci, nebo se věnovat práci pro komunitu nebo nějaké kulturní činnosti.

 

Znamená zavedení základního příjmu jen jedno z mnoha drobných opatření, nebo přináší zásadní změnu ve společnosti?
Zavedení nepodmíněného základního příjmu bude zásadní společenskou inovací, podobně jako bylo zrušení otrokářství nebo zavedení všeobecného hlasovacího práva. Je důležité si uvědomit, že během dvou staletí existence průmyslového kapitalismu se vytvořila představa, která klade důraz na práci a na nesamozřejmé přesvědčení, že nezávislost je možné zajistit jen na základě pracovní smlouvy a mzdy za práci. Tato historická představa částečně přetrvává i za současných proměn ekonomiky, kdy se stále více ukazuje, že ekonomika není schopna zajistit plnohodnotnou placenou práci všem občanům. Proto je třeba, aby se o základním příjmu dostatečně diskutovalo na veřejnosti a aby lidé mohli zjistit, jaké má velké výhody. Zavedení základního příjmu by bylo jen jednou z mnoha možných menších právních úprav, ale svým obsahem by mohlo být skutečně zásadní přelomovou civilizační změnou, která by mohla být významným krokem k daleko spravedlivější a více tvůrčí společnosti, než v jaké dosud žijeme.

 

Akce
Iniciativa evropských občanů za nepodmíněný základní příjem  pořádá v sobotu 14. září demonstrace za nepodmíněný základní příjem v Berlíně. Sjedou se tam lidé ze všech zemí Evropské unie, aby vyjádřili snahám o zavedení základního příjmu podporu. Průvod se vydá centrem Berlína a bude zakončen projevy a diskusemi. V pondělí 16. září začne celoevropský Týden za základní příjem, během něhož se budou v zemích EU pořádat mnohé semináře a další veřejné akce se sběrem podpisů na petiční archy. V České republice se 16. září od
17 hod. bude konat tisková konference a seminář.

 

Petice
Iniciativa evropských občanů za nepodmíněný základní příjem pořádá sběr podpisů od 14. ledna 2013 do 14. ledna 2014.Petice s podpisovými archy se šíří a občané svůj podpis k iniciativě mohou připojit také na webové stránce: http://basicincome2013.eu/ubi/cs/

 

Autoři článku:

Marek Hrubec, filozof a sociální vědec, organizátor Iniciativy evropských občanů za nepodmíněný základní příjem v České republice

Martin Brabec, sociolog a filozof, člen Iniciativy evropských občanů za nepodmíněný základní příjem v České republice.

 

Článek vyšel v Literárních novinách č. 35/2013.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz