Čína: politika jednoho dítěte

Email Tisk PDF

altČína je se svými 1 374 miliony obyvatel nejlidnatější zemí světa. Těchto 19 procent světového obyvatelstva má ale k dispozici pouze sedm procent světové obdělávané půdy. Jak toto množství lidí uživit?

Když Teng Siao-pching koncem 70. let přemýšlel o nutnosti zahájit převratné reformy, stál před těmito fakty: přelidnění značně převyšovalo kapacitu půdních, vodních a energetických zdrojů Číny; kontrola porodnosti byla nedostatečná; přestože průměrná plodnost na jednu ženu od roku 1950 klesla z 6,1 na 2,78 dítěte v roce 1978, dynamický růst obyvatelstva i nadále výrazně snižoval tempa růstu životní úrovně a efektivnost boje s chudobou. Čínská vláda proto zahájila masovou kampaň s leitmotivem „Později, déle, méně“. V praxi to znamenalo později se ženit či vdávat, s větším časovým odstupem rodit děti a méně jich i počít.

Hesla na miliony Číňanů ale velký dojem neudělala, a tak se vláda rozhodla přistoupit k politice jednoho dítěte. Stanovila k tomu závazná pravidla spojená s hmotnými výhodami pro ty, kdo je budou dodržovat, a tvrdými postihy pro všechny ostatní. Rodiny se zaevidovaným jedním dítětem dostaly větší naději na získání státního bytu, lepší přístup ke zdravotnickým službám, navýšení platu a matky navrch i nárok na placenou mateřskou dovolenou. Na další dítě v rodině už ale stát nepřispíval ničím. Za porušení zákona byla stanovena pokutu v průměrné výši 30 tisíc jüanů s tím, že tato suma se lišila podle lokality. V nevelkých městech či na venkově dosahovala v průměru šesti až sedmi tisíc, zatímco v přelidněných velkoměstech činila dokonce desítky a někde i stovky tisíc. Druhé dítě si tak ve výsledku mohli dovolit jen příslušníci bohatých vrstev, ale ani zámožnost rodičů druhým dětem život neusnadňovala. Druhé či každé další dítě nemělo nárok na doklady jakým je průkaz totožnosti, přicházelo o placené školní vzdělání nebo o lékařskou pomoc. A pokud byli jeho rodiče zaměstnáni ve státním sektoru, čekal je vyhazov. Ženy, které nemohly zaplatit pokutu, byly nuceny k potratům, a to i ve vysokém stupni těhotenství, zatímco provinilé otce mohla postihnout nedobrovolná sterilizace.

Hotovým neštěstím pak bylo, když se v rodině jako první měla narodit holčička. Při státních omezeních souvisejících s politikou jednoho dítěte totiž ožily i dávné tradice, podle nichž bylo pro rodiče ze společenských a jiných důvodů nutné prvorozené dcery sprovodit ze světa. Podle konfuciánských zvyklostí to totiž je chlapec, kdo má v rodině převzít odpovědnost za zabezpečení rodičů a prarodičů ve stáří. Tento systém, známý jako 4-2-1, funguje v Číně dodnes. Penzijní systém totiž dodnes nepokrývá všechny Číňany a na venkovské obyvatelstvo, které představuje zhruba 48 procent populace, se nevztahuje vůbec. V Číně tak dnes existuje na sto milionů rodin, které vychovaly jedináčky. Obecně se jim říká císařové, protože jim rodina věnovala veškerou péči a úsilí, aby v životě dosáhli co nejlepšího postavení, což by posléze mělo být zárukou pro zaopatření rodičů ve stáří. Ve výsledku ale „císařská“ rodičovská péče vedla k tomu, že z mnohých jedináčků vyrostli egoisté, jimž jsou konfuciánské zvyklosti se svou tradiční péčí o rodiče cizí.

 

Zločin a korupce

To je ovšem jen jeden následek politiky jednoho dítěte. Z těch dalších do očí bije především fakt, že v čínské společnosti na 100 žen připadá 118,6 muže. Tvoří se tak zástupy mužů, kteří nemají možnost nalézt životní partnerku a založit rodinu. Prozatím se jim nabízí jediná alternativa, tedy nalézt si ženu v zahraničí. Své o tom vědí například na ruském Dálném východě, kde ruské ženy uzavírají sňatky s Číňany poměrně ochotně – Číňané jsou totiž pracovití a na rozdíl od ruských mužů skoro nepijí alkohol.

Politika jednoho dítěte se hned od počátku setkala se značným odporem a snahami nařízení obcházet. Rodiče například často nechávali druhorozené dítě zaregistrovat na jméno bezdětné rodiny, pokud možno z příbuzenstva. Enormně se zároveň zvýšily počty potratů, které volily ženy, když zjistily, že prvorozencem má být holčička. Statistiky uvádějí, že od roku 1971 bylo v Číně provedeno na 400 milionů potratů a 200 milionů sterilizací. V obecném smyslu to v některých regionech vedlo k nestabilitě a současně i k růstu kriminality. Rozbujel se obchod s dětmi, v jehož rámci se nechtěné čínské holčičky „vyvážejí“ do zahraničí, stejně jako se prohloubila korupce, díky níž mohou existovat nelegální školy a nemocnice pro „zakázané“ děti. Běžnou je i „porodní“ turistika, a to zejména směrem do Hongkongu. Na tamních klinikách Číňanky podstupují umělé oplodnění, které zvyšuje pravděpodobnost, že se jim narodí dvojčata či trojčata – děti z vícečetných porodů jsou totiž z hlediska zákonů „legální“.

Nicméně politika jednoho dítěte svého cíle dosáhla. Dnes se porodnost v Číně pohybuje na hranici 1,21 dítěte na jednu ženu, což v zásadě odpovídá prosté reprodukci obyvatel. Vláda tvrdí, že pokud by razantní omezení nezavedla, byl by dnes počet obyvatel nejméně o třetinu vyšší. S tím ovšem někteří specialisté nesouhlasí. Soudí, že k současným číslům by se Čína dopracovala i přirozenou cestou, hlavně díky tomu, že by s růstem vzdělanosti obyvatelstva a urbanizace porodnost poklesla sama od sebe, jak tomu bylo i jinde ve světě. Oficiální kruhy však oponují hypotézou, že vše, co se odehrává ve výrazně větším měřítku než ve světě, bude probíhat odlišně, byť se jedná o týž směr vývoje. A zapomínat prý nelze ani na specifika politického a kulturního prostředí Číny.

Nicméně tlak na odstoupení od politiky jednoho dítěte sílí. K prvnímu uvolnění došlo už v roce 1984, kdy vláda ženám na venkově povolila mít druhé dítě, aniž by ji za to ekonomicky trestala -- ovšem za předpokladu, že první dítě bylo ženského pohlaví. V této souvislosti nutno podotknout, že od prvopočátku se politika jednoho dítěte vztahovala pouze na etnické Číňany a nikoli na příslušníky více než 50 národnostních menšin, které tvoří zhruba pět procent obyvatelstva. Ty mohou mít dvě i tři děti a vůbec žádná omezení se pak nevztahují na národnosti čítající méně než 100 tisíc lidí. Získání potvrzení o příslušnosti k národnostní menšině nebo o trvalém bydlišti na venkově se tak rovněž stalo mocným motorem korupce.

 

 

Není třeba spěchat

Požadavky na zrušení zákona o jednom dítěti jsou dnes zdůvodňovány ekonomicky, obavou z úbytku pracovních sil a stárnutím obyvatelstva. Letos v polovině ledna šéf státního statistického úřadu Ma Ťien-tchang konstatoval, že loni poprvé nastal úbytek lidí v produktivním věku, konkrétně činil propad 3,45 milionu lidí. Demografové proto varují, že se další omezování porodnosti dříve či později stane závažnou překážkou ekonomického růstu země.

Příznačné je, že na posledním sjezdu komunistické strany čínský prezident Chu Ťin-tchao v projevu nepoužil frázi o „udržení nízké porodnosti“, jak tomu bylo v závěrečných dokumentech předchozích stranických sjezdů. Toto opomenutí by mohlo znamenat, že vláda pomýšlí na změnu. Uvolnění politiky jednoho dítěte by mohlo mít ve velmi dlouhodobém horizontu jistý pozitivní dopad, ale Čína už zřejmě překročila bod zvratu, kam ji dotlačil kombinovaný efekt nerovnosti pohlaví a notně deformované věkové struktury.

Jak obyvatelstvo stárne a začíná ubývat lidí v produktivním věku, stoupá zákonitě i cena zaměstnanců a mzdy rostou závratnou rychlostí. Zatímco ještě v roce 2000 byl průměrný plat ve výrobě půl dolaru za hodinu, nyní je to už 3,5 dolaru, což vede k tomu, že se výroba pomalu začíná přesouvat z Číny do sousedních zemí s levnější pracovní silou. Při tom je nutno přiznat, že Čína učinila velký pokrok v likvidaci chudoby. Jen v letech 1980 až 2004 klesl počet lidí žijících pod touto hranicí z 54 procent na pouhých devět. V té době ovšem čínský HDP rostl šestkrát rychleji, než byl světový průměr. Pro Čínu je nyní důležité udržet tempo růstu nad šesti procenty, v opačném případě totiž poroste nezaměstnanost, která se stane zdrojem sociálního napětí. Snaha USA zbrzdit čínský ekonomický růst tak sleduje de facto i tento způsob destabilizace svého velmocenského rivala. Čínská vesnice nicméně zůstává pro prudce se rozvíjející města i nadále rozsáhlým zdrojem pracovních sil. Podle některých odhadů může každoročně do měst přijíždět na 13 milionů Číňanů, přičemž Čína například až v roce 2030 z hlediska rozsahu urbanizace dožene Německo. Až teprve poté má začít pokles počtů práceschopného obyvatelstva měst, která se z 90 procent podílejí na ekonomickém rozvoji země. Snad právě proto vládní orgány s uvolňováním politiky jednoho dítěte zatím nespěchají, a to i bez ohledu na kritiku ze zahraničí, které v nuceném omezování porodnosti spatřuje porušování lidských práv.

 

Autor je publicista

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Sobota, 14 Září 2013 09:00 )  


Akademie Literárních novin

vás zve na kurz

Problémy současné češtiny

Kurz je určen všem těm, kteří denně pracují s naším rodným jazykem, nebo těm, kteří o něm rádi přemýšlejí a uvědomují si, jak se mění. Budeme mluvit o tom, jak se dnes mluví a píše, a zaměříme se i na to, proč se nám v jazyce něco nelíbí. Na příkladech konkrétních jazykových provinění proti správné češtině si ukážeme dnešní nejčastější chyby ve vyjadřování psaném i mluveném v úřednických, reklamních i mediálních textech.

3. prosince od 10:00 do 16:00 hod.

AKADEMIE.LITERARKY.CZ

Telefon: 234 221 131

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB