Bandité v uniformách – US Army v osvobozené Francii


altAmeričtí vojáci válčící ve druhé světové válce jsou obecně líčeni jako čestní občanští bojovníci z té „největší generace“. Nová kniha nicméně odhaluje temnou stránku některých vojáků v osvobozené Francii, pro něž bylo rabování či znásilňování běžné.

Osvoboditelé dělali spoustu rámusu a pili přes míru. Proháněli se kolem v džípech, rvali se v ulicích a kradli. Ale nejhorší byla jejich posedlost francouzskými ženami. Chtěli sex -- někteří zdarma, jiní za peníze a někteří násilím.
Po čtyřech letech německé okupace Francouzi americké vojáky, kteří se 6. června 1944 vylodili v Normandii, vítali jako osvoboditele. Celá země šílela radostí. Už po několika měsících ale na obrázek nových pánů padl stín.
altUž koncem léta 1944 si mnoho žen v Normandii stěžovalo na to, že byly americkými vojáky znásilněny. Mezi obyvatelstvem se začal šířit strach a s ním i hořký vtip: „Naši muži se museli před Němci skrývat, ale když přišli Američané, museli jsme skrývat naše ženy.“
Při přistání na pláži Omaha zalila Francii „opravdová tsunami mužského chtíče“, píše Mary Louise Robertsová, profesorka historie na Univerzitě ve Wisconsinu, ve své nové knize „What Soldiers Do: Sex and the American GI in World War II France“. Ničí v ní idealizovaný obraz válečných hrdinů -- přestože si vojáci pověst násilníků na ženách vysloužili v mnoha válkách, americkým vojákům se toto obvinění prozatím více méně vyhýbalo. Historický výzkum této temné stránce osvobození Evropy příliš pozornosti nevěnoval a téma bylo ve Spojených státech i ve Francii dlouho považované za tabu.
Americká propaganda válku vojákům „neprodávala“ jako boj za svobodu, píše Robertsová, ale jako „sexuální dobrodružství“. Francie je „obrovský bordel“, snil svého času časopis Life, „obývaná 40 miliony požitkářů, kteří veškerý svůj čas tráví jídlem, pitím a milováním.“ Stars and Stripes, oficiální list amerických ozbrojených sil, učil vojáky německým frázím typu „Waffen niederlegen!“ („Odhoďte zbraně!“), doporučované francouzské fráze ale zněly jinak: „Máš krásné oči,“ „Nejsem ženatý“ nebo „Jsou vaši rodiče doma?“
Po vítězství měli vojáci pocit, že nastal čas vybrat si odměnu. A když se bavili s francouzskými ženami, nevystavovali jen svou vlastní mužnost, ale v přeneseném smyslu i nový velmocenský status Spojených států, píše Robertsová. Osvobození Francie byl americké veřejnosti podáváno jako milostný vztah mezi americkými vojáky a vděčnými francouzskými ženami. Na druhou stranu, po porážce od Němců Francouzi vnímali bezuzdné chování Američanů v jejich vlastní zemi jako další ponížení. Přestože byli oficiálně mezi vítěznými mocnostmi, příkazy jim vydávali Američané.
Otázka sexu hrála ústřední roli ve vztahu mezi Francouzi a jejich osvoboditeli, přičemž prostituce byla zdrojem neutuchajících sporů mezi zástupci americké armády a místních orgánů. Nejdramatičtější zprávy přicházely z přístavu Le Havre, který byl obsazen vojáky mířícími v létě 1945 domů. V dopise plukovníku Weedovi, tehdejšímu regionálnímu veliteli US Army, si starosta Pierre Voisin stěžoval, že občané nemohou jít ani na procházku do parku, nebo navštívit hřbitov, aniž by přitom nenarazili na americké vojáky při sexu s prostitutkami na veřejnosti. „Scény odporující slušnosti“ se v jeho městě odehrávaly ve dne v noci, psal Voisin. Bylo „nejen skandální, ale také nepřijatelné“, aby se „mladým očím na veřejnosti nabízely takové věci“. Starosta navrhl, aby si Američané za městem zřídili nevěstinec. Jejich sexuální aktivity by byly diskrétní a navíc by zdravotnický personál mohl lépe bojovat proti pohlavním chorobám.
Američané ale bordely provozovat nemohli, protože se báli, že by se zvěsti o promiskuitě vojáků dostaly až k jejich manželkám doma. Tím spíš, podotýká Robertsová, že mnozí američtí velitelé nebrali stížnosti vážně, protože byli přesvědčení, že mít sex na veřejnosti je ve Francii normální.
Občané Le Havru však psali rozhořčené dopisy svému starostovi dál a netýkaly se jen prostituce. „Napadají nás, okrádají, bijí na ulicích i v našich domovech,“ napsal jeden občan v říjnu 1945. „Je to režim teroru nastolený bandity v uniformách.“
Podobné případy se odehrávaly po celé Francii a policejní zprávy přetékaly hlášeními o násilí, krádežích a znásilnění. V Bretani opilí vojáci demolovali bary, v nichž došel koňak. Sexuální útoky byly samozřejmostí v Marseille. V Rouenu jeden voják vrazil do domu a vyžadoval sex pod pohrůžkou nabitou zbraní.
Vojenské úřady se stížnostmi na znásilnění zabývaly obvykle s vážností, ale souzeni byli většinou jen vojáci z řad Afroameričanů a někteří z nich zřejmě na základě falešných obvinění, protože ve francouzské společnosti panoval hluboce zakořeněný rasismus.
Jistý kavárník z Le Havru vyjádřil hluboké rozčarování Francouzů z chování Američanů, když prohlásil: „Očekávali jsme přátele, před nimiž se nebudeme muset stydět za svou porážku. Místo toho přišlo nepochopení, arogance, neuvěřitelně neslušné chování a naparování dobyvatelů.“

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP