Slavoj Žižek: Vítejte v duchovním království zvířat

Email Tisk PDF

act-of-killing foto filmFilm natočený v indonéském Medanu v roce 2007 referuje o obludném případu obscénnosti: o snímku, který natočil Anwar Kongo s přáteli, kteří jsou nyní respektovanými politiky, avšak kteří bývali gangstery a vůdci eskader smrti během masakru přibližně dvou a půl milionu údajných komunistických sympatizantů, z nichž mnozí byli etničtí Číňané, k němuž došlo v roce 1966.

Způsob zabíjení vypráví o „vrazích, kteří zvítězili, a o společnosti, kterou vytvořili“. Poté, co vyhráli, jejich zavrženíhodné skutky nepoklesly na úroveň onoho příslovečného „špinavého tajemství“, „prvotního hříchu“ nového režimu, jehož stopy mají být zameteny pod koberec. Je tomu právě naopak, pachatelé se otevřeně chlubí otřesnými podrobnostmi svých zločinů (jak nejlépe uškrtit svou oběť za použití drátu, jak jí správně podříznout hrdlo, jak znásilnit ženu, aby to násilníkovi přinášelo co možná největší uspokojení…). 

 
V říjnu 2007 odvysílala indonéská státní televize talk show oslavující Anwara a jeho přátele; když uprostřed pořadu Anwar prohlásí, že se ve svém vraždění inspirovali gangsterskými filmy, obrátí se moderátorka se zářivým úsměvem ke kameře a zvolá: „Úžasné! Anwar Kongo si zaslouží náš potlesk!“ Když se Anwara zeptá, zda se neobává pomsty příbuzných obětí, ten odpoví: „Nemohou se nám pomstít. Když by zvedli hlavy, vymažeme je ze země!“ A jeho kumpán dodá: „Vyhladíme je všechny!“ Nato publikum propukne v bouřlivé ovace… To vše je však třeba vidět na vlastní oči, aby člověk uvěřil, že je něco takového vůbec možné. Tím, co nicméně Způsob zabíjení povyšuje na opravdu výjimečný snímek, je způsob, jakým nechává rozeznít reflexivní rezonance mezi dokumentem a fikcí – film je totiž v jistém ohledu dokumentem o reálných dopadech života ve fikci. V průvodních materiálech k finálnímu sestřihu snímku se uvádí: 
„Abychom si učinili představu o šokující vychloubačnosti pachatelů a prověřili si limity jejich pýchy, začali jsme dokumentárním portrétem a relativně přímočarou rekonstrukcí masakrů. Když nám však začalo docházet, jaký druh filmu si Anwar a jeho přátelé přejí natočit, začaly se rekonstrukce stávat o něco rafinovanějšími. A tak jsme Anwarovi a jeho společníkům nabídli, že své vraždění mohou zasadit do vhodného dramatického rámce za pomoci filmového žánru, který si sami zvolí (western, gangsterka, muzikál). V podstatě jsme jim tedy dali příležitost, aby se sami stali scenáristy, režiséry a zároveň i protagonisty scén, které se jim odvíjely v mysli, když se dopouštěli svých vražd.“
Podařilo se tvůrcům dospět k limitům „pýchy“ pachatelů? Jen se jich letmo dotkli, když Anwarovi navrhli, aby během rekonstrukce zahrál jednu z obětí svého mučení; když mu na krk přiloží drát, začne žadonit: „Odpusťte mi všechno, čeho jsem se dopustil.“ To je však více méně dočasný výpadek, jenž nevede k žádné hlubší krizi svědomí – jeho heroická pýcha okamžitě opět získá navrch. Projekčním plátnem, které pachatele chránilo před tím, aby upadli do hlubší mravní krize, bylo možná právě samotné filmové plátno: stejně jako během svého reálného vraždění a mučení prožívali i jejich rekonstrukci jako napodobování svých filmových vzorů, což jim umožňovalo zakoušet samotnou realitu jako filmovou fikci – jakožto velcí obdivovatelé hollywoodských filmů (své zločinecké kariéry zahájili prodejem vstupenek do kina na černém trhu) ztělesňovali v masakrech toliko svou roli, když napodobovali hollywoodského gangstera, kovboje nebo třeba i muzikálového tanečníka.
 
Tady na scénu vstupuje „velký Druhý“, a to nikoliv jen v tom smyslu, že se pachatelé ve svých zločinech inspirovali kinematografickým imaginárnem, ale také a především v mnohem zásadnějším smyslu společenského mravního vakua: jaký druh symbolické textury (soubor pravidel, jenž vymezuje symbolické rozhraní mezi tím, co je a co není veřejně akceptovatelné) musí asi být pojivem našich společností, když je v nich potlačena dokonce i minimální úroveň veřejné hanby (která by pachatele donutila nakládat se svými zločiny jako se „špinavým tajemstvím“) a monstrózní orgie mučení a vraždění může být veřejně oslavována, a to nikoliv jako zločin spáchaný ve jménu veřejného blaha, nýbrž jako zcela banální aktivita přinášející svým pachatelům uspokojení? Úskalí, jehož se zde musíme vyvarovat, by bylo klást to za vinu buďto samotnému Hollywoodu, nebo ji spatřovat v „mravním primitivismu“ indonéské společnosti. Východiskem by se nám měly spíše stát dezintegrující dopady kapitalistické globalizace, která takové morální vakuum vytváří tím, že podrývá „symbolickou efektivitu“ tradičních etických struktur. 
Statut „velkého Druhého“ se zde nicméně dožaduje podrobnější analýzy – srovnejme si Způsob zabíjení s incidentem, který před pár desetiletími vzbudil velký rozruch v USA: jakási žena byla brutálně ubita k smrti ve dvoře velkého obytného domu v newyorském 
Brooklynu; ze 70 svědků, kteří celému incidentu přihlíželi ze svých oken, ani jeden nezavolal policii. Proč ne? Jak vyplynulo z vyšetřování, zdaleka nejčastější výmluvou byla domněnka, že to někdo jiný již udělal nebo se to chystal udělat. Tato obhajoba by neměla být moralisticky zavrhována jako pouhá výmluva ospravedlňující mravní zbabělost nebo egoistickou lhostejnost: to, na co zde narážíme, je taktéž funkcí velkého Druhého – tentokrát však nikoliv jako Lacanova „subjektu předpokládaného vědění“, nýbrž jakožto čehosi, co by se dalo označit jako „subjekt, o němž se předpokládá, že zavolá policii“. Osudovou chybou svědků brooklynského mordu bylo špatné čtení symbolické (fiktivní) funkce „subjektu, o němž se předpokládalo, že zavolá policii“, jakožto faktu obdařeného empirickou existencí, když se mylně domnívali, že existuje alespoň jeden člověk, který skutečně policii zavolal. Uniklo jim totiž, že „subjekt, o němž se předpokládá, že zavolá policii“, si zachovává svou efektivitu, dokonce i když se nenajde žádný empirický subjekt, který by se reálně zhostil jeho funkce. 
 

 

 

 
Celý článek si můžete přečíst v Literárních novinách č. 13, které vychází ve čtvrtek 28. března (viz prodejní místa). Rovněž je můžete zakoupit elektronické podobě a na čtečce Kindle.
AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 27 Březen 2013 18:38 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz