Kdo je v literatuře nejlepší?


Nechci oprašovat obnošenou vestu a vytahovat otřepaný argument s tisíckrát opakovanou lží. Protože se o lež nejedná. Jedná se o vytváření stínové fikce a v tom je rozdíl. A za všechno může nevinné slůvko „nejlepší“.

Vyhlášení výročních knižních cen Magnesia Litera 2018. Na snímku Erik Tabery který získal za knihu Opuštěná společnost ocenění Kniha roku. Foto Profimedia

 

„Nejlepšími“ se náš životní prostor, do něhož spadají další podprostory reklamní, účelové atd., jen hemží. Vlezete do chrámu konzumu a ocitnete se přímo v pařeništi nejlepších. Domů si vezete tašku plnou jen toho nejlepšího. Po ulici jezdí jen ta nejlepší auta, máte tu nejlepší životní pojistku a všechno je zkrátka nej. Zvláštní je, že čím víc je všechno nej, tím víc to stojí za vyliž.

Zatím jedním z posledních svobodných prostorů, je literatura a s ní spojené literární prostředí. Prakticky to vypadá tak, že můžete napsat a vydat cokoli vás napadne. Samozřejmě v mezích zákona. Když meze překročíte, musíte počítat s následky. Pak se ovšem můžete vydávat za mučedníka. A stínová fikce začíná utěšeně narůstat a žít vlastním životem.

Ani literární provoz se však nevyhnul kontaminaci slůvkem „nejlepší“. Dokonce se ze skromného „nejlepšího“ stalo obludné slovo NEJLEPŠÍ. Jako vždy vše začalo plíživým glorifikováním. Začali se objevovat „jedni z nejlepších autorů“ a jak víme, ten nejlepší je vždy jen jeden, nikoho nezajímá, kdo skončil druhý. Takže stačilo přiklepnout oficiální razítko „nejlepšího“, obdarovat ho věncem, a už se začít ohlížet po dalším. Jenže kdo má pravomoc? Kdo a kým byl určen k tomu, aby uděloval titul toho nejlepšího? Kamarádíčci z branže? Člen nějaké tajné literární sekty? A kam tedy patří ti nejlepší? No přece do ročenky nejlepších básní. Vrána k vráně, nejlepší do nejlepších.

V čem je tedy zakopaný pes? V pravítku. Vypadá to, že u nás kdosi vlastní jakési kouzelné literární pravítko, jakýsi etalon, který dovede měřit od nejhoršího k nejlepšímu. Nikdy ho nikdo neviděl, nikdo neví, co je jeho jedním objektivně měřitelným dílkem. Přesto se pravítkem vesele šermuje při všech možných literárních soutěžích, od těch regionálních až po ty celostátní.

Aby byly po ruce alibi, nad vším musí bdít odborná porota, která verdikt nejlepšího posvětí. Pravítko se schová do futrálu a ten se zase opráší příští rok.

Aby bylo jasno: jsou mi ukradené všechny literární pocty a jiné literární šaškárny, co jen jich tu máme. Dokud budu schopen vlastního střízlivého úsudku, mohu se všem nejlepším jen smát. Přiznám se, že bývaly časy, kdy jsem si tu nejknihu vždy koupil, přečetl (a zhusta nedočetl) a ptal se: Jak je to možné? Proč právě tahle kniha? Inu, nejsem literárním odborníkem, abych věc pochopil.

Každý literát vám řekne, že literatura se objektivně pojmout nedá. Pak je tedy zřejmé, že všechny ty „vítězné“ knihy jsou jen subjektivním „hodnocením“ hrstky lidí, kteří sedí v porotě literárních šarád. V čem má vyšší hodnotu názor porotce od mého názoru? Přečetl víc knih? Napsal víc odborných článků? Má delší vousy?

V minulosti se jedná o už obehraný model: velekněz povolá vyvoleného, nasadí mu korunu, řka: Tys ten nejlepší, tys vyvolený. A už to jede. Všichni začnou křepčit a zpráva se šíří světem jak lavina, ano máme nejlepšího. Nikdo nepřemýšlí o tom, proč právě on. Všichni jen papouškuji nejlepší, nejlepší.

Takže v čem tkví skutečný smysl těchto každoročně únavných a mnohdy trapných ceremonií v tom našem tradičním malém rybníčku literárním? Obávám se, že jde o peníze, o byznys. Kniha ověnčeného autora se dobře prodá. Snobové, kteří jinak čtou Patrika Hartla, si oceněnou knihu koupí, přečtou (a mnohdy nedočtou) a cítí se být in.

Mnohokrát už bylo řečeno, že v literatuře se soutěžit nedá. Kdo chce soutěžit, ať jede na olympiádu, i když mě tak napadá, jaké by to bylo, kdyby Usain Bolt překročil cílovou čáru s ruličkou Tvaru v ruce? Nebo kdyby objektivně nejlepší diskař na světovém šampionátu získal prvenství hodem nejlepší knihy roku?

Ovšem zbývá jedna otázka: A co my? Ti nejhorší z nejhorších?

 

Knižní přílohu květnových Literárních novin Biblio (vycházejí  ve čtvrtek 25.4.) najdete ve stejný den i v Lidových novinách.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB