Bylo nás pět a Muži v ofsajdu – tato díla Karla Čapka zná snad každý!


V hlase rozhlasové moderátorky byl bezelstný a uvolněný klid člověka říkajícího všeobecně známé samozřejmé věci, o kterých se nepřemýšlí. V pondělí 11. března 2019 po půl třetí odpoledne na stanici Vltava jsme tak vyslechli: „Bylo nás pět, Hostinec u kamenného stolu nebo Muži v ofsajdu, díla spisovatele a novináře Karla Čapka u nás zná snad každý…“

Ilustrační foto: Profimedia

 

Nejdřív jsem pocítil tlak v hlavě, cosi, jako změnu stavu vědomí nebo fyzický otřes. Šok, jako kdyby políček nedostal Poláček, ale já. Po chvíli se dostavila úzdravná reakce. Začal jsem se smát. To už paní moderátorka mluvila dál a opravdu to nebylo o Karlu Čapkovi, ale o tom pravém Karlovi. Zilvar z chudobince se dostavil do mého mozku a dal vše do pořádku.

Pak mi to došlo. Po rozporuplném působení novátorského a odbojného předchůdce se nová šéfredaktorka Vltavy pokusila zaujmout. Rozhodla se pro šokový trénink posluchačů, aby se ukázalo, jestli mají patřičné vědomosti, a pokud ano, aby se zasmáli. Také její předchůdce rozhlasové obecenstvo občas pobavil, třeba když ve Vizitce s Jiřím Černým přirovnal konzervativnější posluchače Vltavy k lidem odmítajícím politické změny po listopadu 1989.

Nová paní šéfredaktorka se zřejmě rozhodla jít jinou cestou – sem tam hodit do vysílání malou moderátorskou bombu. Tohle geniální čapkovsko-poláčkovské přeřeknutí, které musela pronést zkušená a schopná moderátorka, to se fakt povedlo! Tedy pokud označení „geniální přeřeknutí“ není holý nesmysl a protimluv. Dlužno uznat, že paní moderátorka to zvládla perfektně.

Ale někdy rozhlas ukáže pravé a nepřipravené kouzlo nechtěného. Tedy ono to s nechtěným ani jinak nejde, než že je nepřipravené, ne jako to přeřeknutí na Vltavě, jak už teď všichni dobře víme. Pořádně nechtěné dokáže jedině sofistikovaný Český rozhlas Plus!

Jeden z nejzkušenějších a nejpříjemnějších redaktorů zpovídá umělce Petra Nikla o jeho nové knize Jiné taje opic. Začíná naprosto logickou otázkou: „V čem jsou pro vás opice fascinující?“ A Petr Nikl odpoví: „Opice jsou opice.“ Ale pak si uvědomí, že tohle prosté sdělení pana redaktora neuspokojí, že to musí dovysvětlit. A tak něco přidá, aby redaktora nenechal v úzkých, neboť ten působí lehce rozpačitě.

Není divu, vždyť je zvyklý na politické proklamace, ekonomické argumenty a strukturované analýzy. Těch se sice nedočká, ale jako připravený profesionál klade další sofistikované a malinko sebevražedné otázky. Musí, protože stanice Plus asi tisíckrát denně opakuje „když chcete vědět víc“ a „když chcete vědět proč“. A tak se nemůže nezeptat na původ díla básnického, se kterým se chudák F. X. Šalda mordoval celý život. Jak pana Nikla básničky napadají?

„Někdy samo a někdy tomu musím trošku pomoct. Ale většinou když tomu chci pomoct moc, tak mě nenapadne nic.“ Tak Petr Nikl definuje svůj, a možná nejen svůj tvůrčí, proces. Na rozdíl od Českého rozhlasu Plus zřejmě nepotřebuje vědět víc. Vlastně zjevně víc ví, ale to se týká něčeho vyššího až spirituálního, s čím si redaktor materialistického rádia Plus neví rady, co je tak trochu mínus.

Ještě něco. Když někdo vydává knihu básniček a obrázků, když vyrábí tento prapodivný produkt, musí přece předem dobře vědět, pro koho to dělá. A tak se redaktor rafinovaně zeptá na cílovou skupinu, totiž pro jakého čtenáře to píše. „Píšu to pro sebe,“ mile a přirozeně odpoví. Ještě dodá, že když se to líbí jemu, tak předpokládá, že se to bude líbit i někomu jinému. A nakonec chce redaktor od zkušeného ilustrátora radu pro ty teprve začínající, co mají udělat, aby také uspěli. Zazní poslední logická otázka: „Jak prorazit?“ Pan Nikl se trochu vyděsí: „Prorazit co?“

To by byla spekulace a konec tvořivé práce, dovysvětlí. A to je konec devítiminutového rozhovoru, který vám nejspíš unikl a který stojí za vyslechnutí třeba i dvakrát. Opakovaně jsem vyslechl a opakovaně jsem se usmál. Oběma účastníkům tohoto setkání třetího druhu patří dík.

Kdybyste se také chtěli pousmát, najděte si v archivu Českého rozhlasu Plus 20. února v 15:51 hodin. Třeba dojdete k závěru, že moje interpretace rozhovoru neodpovídá té vaší. Možná je to i tak, že se vlastně nemůžeme dostatečně chápat a domluvit, a to ani v takové prosté věci, jako je milá kniha o opicích.

Je to fakt pěkná opičárna, ta naše komunikace! A když se do ní ještě zaplete rozhlasový šotek, může vzniknout něco unikátního. Napadlo mě, že by byla škoda, kdyby vám tato dvě unika uNIKLa.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

plakat

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB