Chvála stáří


Ilustrační foto: RawpixelNa stáří je dobré, že už vás některé otázky nemusejí pronásledovat. Tak například je zbytečné ptát se: Co ze mne bude? Život to vyřešil a vůbec ho nezajímalo, jak se vám to zamlouvá.

To jen mladí lidé chovají představu, že je někdo nechá do vlastní budoucnosti mluvit a že rozhodování třímají pevně ve svých rukách. Radlice sociálních poměrů a náhod je však pohrne před sebou, ať sebou budou mrskat, jak budou chtít. Je zbytečné kazit jim náladu a vykládat, že projdou těmi rozhodujícími okamžiky svých životů, aniž si jich všimnou, a teprve z odstupu si uvědomí, co bylo ve hře a co jim uniklo.

Hodně se dnes motají řeči kolem personálních agentur, jako by to byli noví soudobí dohazovači. Ještě nedávno bývalo zvykem, že mladý člověk si na základě vlastní vůle anebo třeba pod tlakem rodiny, její hmotné situace a okolí volil nějakou profesi, jež by ho bavila nebo kterou by alespoň považoval za snesitelnou.

Pojem volba ztrácí dnes smysl a nastupuje slovo příprava. Má-li se člověk perspektivně začlenit do společnosti, systematicky se na něm pracuje, aby byl připraven, ovšem většinou chybí jasný cíl, ke kterému by měl směřovat, protože se ví, že se o nastávající situaci na pracovním trhu nic neví.

Jediné, co se pokládá za jisté, je pocit, že všechno se hrozně rychle mění a že jakákoli predikce je ošemetná a stejně přijde s křížkem po funuse. Volit si dnes konkrétní profesi je stejně racionální jako přání stát se Palackým. Profese mizí ze světa i z paměti. Kdo dnes ví, co znamená slovo listonoš? Vždyť pořádný dopis rukou ani napsat neumíme.

Je paradoxní, že ve společnosti, která vykřikuje, jak maká na tom, aby byla vzdělanostní, nakonec nejvíce chybí ti, kdo by dělali rukama. Číšníci, zedníci, přidavači, popeláři, instalatéři, šičky, řidiči, strojvůdci, pokojské, kuchaři… Pokud trpíte iluzí, že tihle všichni budou v dohledné době nahrazeni roboty, doporučuji léčebnou kúru v robotické vinárně Cyberdog v pražských Nových Butovicích.

Zaryté technologické optimisty ovšem patrně ani tato zkušenost nevyléčí a nadále se budou opájet představou, jak po sloupech vysokého napětí šplhají roboti a napravují neplechy po vichřicích, nebo se budou těšit, jak si popovídají se svou ledničkou. Ta je ovšem bude šikanovat, aby kladli přesné a konkrétní otázky, na jiné odpovědi znát nebude. Všímáte si, jak s námi cvičí mobily?

Jedním z dalších zdrojů spokojeného rozjímání seniorů může být vědomí, že tohoto světa už se nedožijí. Budoucnost jim zůstane stejně uzamčená, jak nedohmátnutelný je svět jejich paměti pro jejich vnuky. Žádná orální historie pod sluncem nezhmotní vyvanutý pach a prach válek dvacátého století ani vůni obracené trávy na jarních lukách, když se dělalo seno a hráběmi v ruce.

Jenom ten, kdo byl svědkem toho, jak se zhruba za posledních sedmdesát let přehouplo zemědělství ze svých v podstatě stále neolitických forem do své dnešní průmyslové podoby, dokáže zaznamenat, k jak fatálnímu úpadku chuti, vůně a kvality přírodní stravy to vedlo. Život je určitě snazší a pohodlnější, ale za jakou cenu. Jdeme po té nejsprávnější z cest?

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB