Čeká rozhlasovou Vltavu úklid?

Email Tisk PDF

 

logo staniceNovým šéfredaktorem Českého rozhlasu stanice Vltava je od 1. prosince 2016 Petr Fischer. V Magazínu Klubu Vltava č. 4 / 2016 aktuálně publikuje obsáhlejší úvahu „Objevování nové klasiky“ a stručný úvodník. Jsem dlouholetý aktivní posluchač stanice Vltava a oba zmíněné texty mne podnítily k následujícímu zamyšlení s otazníky.

 

 

Rozhlas Vltava jako Divoká řeka?

Pan Fischer ve své úvaze vychází z etymologické metafory Vltavy jako „divoké řeky“ (germánské označení Wilth-ahwa). A píše:…„rozhlasová stanice Vltava divokou řekou dávno není …relaxace a poklidu je (v ní dnes) možná až příliš.“ Své tvrzení pisatel nekonkretizuje, což je alibismus. Jádrem autorova textu o směřování kulturního obsahu Vltavy je idea, že k „objevování budoucí klasiky je třeba, aby rozhlasová stanice Divoká řeka byla co nejotevřenější, aby se nebála mluvit o ošklivosti a úpadku, v nichž se může rodit nová nečasovost.“ Víme, že diskurs o krizi v umění a kultuře se v čase nekonečně opakuje. S jakým výsledkem? Zjednodušeně napsáno – ve 20. století umění moderny zrušilo Harmonii i Krásu a navazující postmoderna se k tomu ještě zřekla Tvoření. Umění dnes splývá s reklamou a ve strategii domnělého sebezrcadlení reklama umění zastiňuje. „Umění reklamy“ pak místo artefaktu převráceně propaguje jméno výrobce; jeho sláva teď trvá sotva pět minut. Veřejný prostor obsadila masmédii klipovitě šířená pop kultura a jí vědomě užívaný kýč. Nezapomeňme ani na obecenstvo, které v terénu kultury bloudí s nerozvinutou senzibilitou.  Ustrnutí občanů na nižším vývojovém stupni estetického vnímání nazývá filosof umění Tomáš Kulka „estetickým infantilismem.“ Jde o společenský jev zaviněný nepřítomností školní estetické výchovy.  O úpadku a ošklivosti čehokoli se hojně diskutuje; jakou přidanou hodnotou k tomu dodá rozhlas Vltava?

Nový šéfredaktor ve své úvaze ještě píše, že vltavští „moderátoři mohou ubrousit patos svého vystupování a všichni se můžeme zbavit nánosů kulturního snobismu, který je identifikačním znakem nepřirozeného nesebevědomého elitářství.“ Z mého poslechu Vltavy, hlavně u pořadu Mozaika zjišťuji, že mluva některých moderátorů je frázovitá a s nedbalou výslovností i s častými přeřeknutími. V uvedených rysech řečové nekulturnosti dlouhodobě vystupuje moderátor M. Luhan.

 

meandry Vltavy

 

 

 

 

 

 

 

 

Popisek k fotografii: Meandry řeky Vltavy v terénu Šumavy jako analogie toku rozhlasové Vltavy. Foto: https://pixabay.com

 

Šéfredaktorův úvodníkový bublifuk

Ve stručném úvodníku Magazínu Klubu Vltava nový pan šéfredaktor v rozsahu deseti vět zmiňuje projekt Rakouský rok, který v Českém rozhlasu Vltava v roce 2017 uvede pořady věnované umění a kultuře i historii Rakouska. Cituji polovinu z celku Fischerova úvodníku: …„marná sláva, Vídeň je Vídeň: zkažená, dekadentně smutná, ale stále jedno z evropských kulturních center, které můžeme Rakušanům závidět. (…) Rakouští umělci si nikdy nebrali servítky a do základu společnosti řezali hlava nehlava.(…) V tomto by mohl být Rakouský rok (viz rozhlasový projekt) velmi poučný. Umění se nesmí bát sáhnout do těch nejodpornějších vrstev společnosti, kde tlí stinné stránky národních povah. I my bychom si už mohli umělecky uklidit – nejlépe v rakouském stylu.“

K úvodníku se vynořují otázky: Proč mají Češi závidět Rakušanům, že mají Vídeň? Obzvláště, když ono město Fischer hodnotí jako zkažené a dekadentně smutné? Závist je běs nesnášející štěstí druhých. Že by se umění průběžně obávalo být progresivním, společensky kritickým? Když umělci někde do společnosti „řežou hlava nehlava,“ vážně se z toho rodí proměna pospolitosti? Ptám se – které nejodpornější vrstvy, patrně české společnosti, má pan Fischer konkrétně na mysli? Sousloví „národní povaha“ je neplodné. Carlo Ginzburg, historik s mezinárodním věhlasem říká: „Naučte se myslet v dimenzích příslušnosti k mnohému, nejen k jednomu. Asi takto: neexistuje italskost, stejně jako neexistuje slovanská duše nebo český duch.“ Zlozvyk domácího kárání neuspokojivé nátury všech Čechů klouže v bludném kruhu, tudíž žádné posunutí. V miniatuře šéfredaktor nabízí duté fráze.

Jak podle Petra Fischera v Čechii realizovat „umělecké uklízení – nejlépe v rakouském stylu“? Argumentujte, proč by měli tvůrci uklízet podle číchsi vzorů? Když vzor, tak Karl Kraus (1874 – 1936), brilantní komentátor a satirik spjatý s českým prostředím. Kraus vícekrát poukazoval na to, jak pokleslost jazyka deformuje lidskou mysl a ničí představivost.  Nepřesnost ve vyjadřování vede k triumfu žvástu. V rozhlasové Vltavě může úklid začít okamžitě, a to v myšlení a slovníku nově instalovaného šéfredaktora. Milí příznivci a posluchači kulturní stanice Vltava, přejme našim rozhlasovým tvůrcům úspěšný rok 2017.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 19 Prosinec 2016 13:02 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB