Krása madon z Čech

Email Tisk PDF

madona rodunická výřezPříležitostné zamyšlení nad mariánským kultem, typy zobrazovaných madon i stálostí tématu dítěte.

 

 

 

 

Mariánský kult

Mariánská úcta začíná od Efezského koncilu v roce 431 vyhlášením titulu Theotokos – „Bohorodička,“ matka Boží. Jedním z plodů průniku latinského křesťanstva na Východ byl vstup mariánského kultu do umění gotiky. V tom čase byl nadšeným ctitelem a propagátorem Panny Marie na Západě mnich Bernard z Clairvaux a u cisterciáků tak dominuje umění mariánské. Mariánská úcta se výrazně rozšířila ve 12. a hlavně ve 13. století. Dokladem jsou francouzské gotické katedrály, jež jsou hojně zasvěceny Notre-Dame, naší paní. Kult mariánský i kult dvorské dámy byť ve své době vzklíčily z různých směrů, mají hodně společného a ještě i zamlčeného. D. H. Lawrence ve svém komentáři Apokalypsa (1929-30), vyzdvihujícím pohanské hodnoty zničené křesťanstvím, vědou a demokracií, napsal to, co se stále v čase potvrzuje: různé kultury se vzájemně obtížně chápou, ale „mnohem obtížněji chápe kultura kult (pro omezence je to dokonce nemožné). Kultura je především záležitost myšlení, kdežto kultovní nauka je záležitostí smyslů.“

 

Typologie obrazů Madon

madona roudnickáVe shodě historiků výtvarného umění se jednotlivé typy obrazů milostných madon v českých zemích formují v mezidobí 1360-70. Podle studie Ivo Kořána (1989) lze rozlišit dvě různé podoby zobrazení:

Mistr třeboňského oltáře: Madona roudnická; vznik po r. 1380. Madona se svatozáří a velkou královskou korunou představuje typ Regina, korunovaná (lat. regina = královna). V této podobě se jedná o typ základní, k němuž se vývojově přiřazuje další.  

 

 

 

 

 

madona svatovítskáČeský mistr: Madona svatovítská; vznik před r. 1396. Tento typ Madony je pojmenovaný Beata, pláštěm přikrytá (lat. beata = šťastná, blažená). Od roku 1380 jsou Čechy centrem mezinárodního slohu zvaného „krásný“ a obrazy mají základní atributy: lyričnost výjevu, bohatost drapérie a iluzi plastičnosti.

 

 

 

 

 

 

 

madona zlatokorunská 1madona zlatokorunská 2Při nedávném návratu Madony zlatokorunské z dlouhodobé úschovy zpět do kláštera Zlatá Koruna si všimněme její proměny. Neznámý mistr: Madona zlatokorunská; vznik obrazu v období 1410-20. Obraz opakuje typ uvedený do domácího malířství Madonou svatovítskou, ale způsobem odlišným od předchozího vzoru a příznačným pro pokračující vývoj obrazů Madon (dle reference restaurátora M. Hamsíka). Madona zlatokorunská je v originální podobě nekorunovaná (typ Beata). Byla objektem hluboké náboženské úcty věřících, a ti, nejspíše v době baroka, matku i dítě přizdobili korunkami. Ve Zlaté Koruně je učinili dvojicí královskou; při restaurování ve 20. století byly ozdoby z obrazu odstraněny (pohlednice – foto: Josef Seidel; snímek obrazu ještě s doplňky korun pochází z doby kolem první světové války).

 

Matka a Dítě

V charakteristických podobách v mytologii, náboženství i umění, jsou Matka a Dítě archetypy. Podle teorie archetypů, jádra hlubinné psychologie Carla G. Junga, jsou praobrazy ve výskytu univerzální i typické. Zobrazení matky s dítětem je známé už ze starověkého Egypta – bohyně Isis drží na klíně syna Hóra, což ve středomořských kulturách přetrvalo do křesťanského letopočtu. Církev si zpodobení přizpůsobila pro vlastní účel. Vlivem křesťanské ideologie se archetyp Matky redukoval na svatost a panenskost; živelné a divoké fasety celistvé podoby ženy byly potlačeny a vytěsněny.

Archetyp obecně má dvojí povahu – je obrazem i instinktem. Obraz (vzor) a instinkt (vrozený „spouštěcí mechanismus“) jsou dva různé, zároveň spojité aspekty jedné struktury psychických procesů. Jestliže archetyp představuje „typický modus vnímání“ čili životní horizont, jímž nahlížíme a posuzujeme svět, nepřekvapí nás, že kult Panny Marie byl v dějinách silně vyznáván v lidových vrstvách. Jevil se přirozeně působivým i srozumitelnějším než odtažité abstrakce teologů.

V reklamním, hyperobrazovém mediálním světě je obraz dítěte zneužíván i manipulován: dítě jako přívěšek politika, dítě jako kýč, dítě válečníkem i vrahem, anebo obětí – mrtvola dítěte uprchlíka. V souvislostech všech kultur archetyp Dítěte zůstává symbolem budoucnosti, nezdolnosti, začátku i konce….

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Čtvrtek, 02 Červen 2016 11:07 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz