Zázračný obraz: tři aspekty jevu

Email Tisk PDF

 

Madona zlatokorunská výřez foto Zd Hosman„Jde o velice zvláštní obraz, kterému říkáme zázračný. Věřící jsou přesvědčeni, že modlitba pronesená v jeho blízkosti má zvláštní moc a donese se přímo k Panně Marii, která je na obraze“ (výrok Zdeňka Troupa, bývalého správce zlatokorunského kláštera; in: Českokrumlovský Deník, 14. 4. 2016).

 

 

 

Oním zázračným obrazem je míněna Madona zlatokorunská. Do kláštera Zlatá Koruna se z dlouhodobé úschovy trvající 78 let vrátil originál letos v dubnu. Co reprezentuje označení „zázračný obraz?“

 

Podíl umělce

Malíři středověkých obrazů jsou často anonymní mistři. Jsou pokornými služebníky ve věci zobrazování náboženských idejí; církevní umění na Západě mělo plnit především didaktický záměr. Služebný vztah umělce k zadavateli díla se ve 14. století podřizoval jeho vkusu i záměrům. O výsledném výrazu obrazu či sochy rozhodoval v realitě autor sám.

V rámci středověké „umělecké ezoteriky“ (teorie a praxe oboru i zasvěcování adeptů do tajů profese) si připomeňme roli média. Ve výtvarném oboru je médium chápáno především jako materiální nosič (hmoty, nástroje, technologie). Opomíjí se, že médiem je rovněž tvůrce. Je osobou, jež v kreativním dění prožívá dva základní typy duchovních zkušeností: mystickou (proces oscilace mezi hlubinnými a povrchovými vrstvami psychiky) a numinosum (pojem pro nevyslovitelné; vlastnost božského). Materie, jakož i osoba tvůrce, jsou média propojená. Historik a teoretik umění Hans Belting připomíná, že pojem média získává oprávněný význam pouze v kontextu obrazu a těla; lidské tělo bylo a je místem obrazů (Bild-Anthropologie, 2001). V tomto náhledu je kreativita malíře jedním z faktických zázraků v obrazu skrytých i zjevených.

 

Madona zlatokorunská foto Zd Hosman

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Podíl obrazu

Ve středověkém Západu byly jedním z hlavních úkolů církve sliby v poskytování magické ochrany proti tělesným i duševním nemocem, neštěstím a zlu. Věřícím byly předkládány četné zázraky. Obecně tzv. zázračný obraz, zvaný též milostný, je spojován s legendami. Legendy se vynořují ze středověkých příběhů ze životů a zázraků svatých. V nejlidovější sféře dospěla zbožnost k tomu, že obrazům se svatými (posvátné obrazy) začala přisuzovat kouzelnou moc. Svatost je kategorie ustavená působností obrazu ve světě lidí z jejich reakcí. Nejedná se tak o podstatu či povahu obrazu.

Na konci 8. století z podnětu krále Karla Velikého vznikl pozoruhodný spis Libri Carolini, kritizující východní uctívání obrazů. Zázračné obrazy jsou autorovi (Theodulf z Orleansu) podezřelé: „Obrazy proto nejsou k uctívání, k vzývání, že domnělá znamení a zázraky působí,…mimo to není v Písmu žádné slovo, že by obrazy toto dělaly…Buď se zakládá zázrak na lži či klamu, od ďábla, anebo bude od Boha samého způsoben, nikoliv z předmětu“ (citace z J. Royt: Úcta k obrazům a Libri Carolini, 1995).

 

Podíl příjemce  

Obrazy a texty ožívají čtením příjemců. Existuje širá škála recepce uměleckého díla v rozklenutí mezi přístupem aktivním a pasivním; autonomií (nezávislost na prostředí) – heteronomií (závislost individua na okolí) a mezi vciťováním (empatie) a rozjímáním (kontemplace). Artefakt je vždy geneze, neprožíváme jej jen jako čistý produkt.

„Zázračný“ obraz Madona zlatokorunská může být příjemci spoluutvářen a interpretován z různých úrovní náboženského přesvědčení. Je provázeno vírou v magii církve. Zázračnost klíčí a vyrůstá i z imaginativního (tj. projektivního) vnímání věřících, při jejich modlitbách a přáních adresovaných zobrazené Panně Marii. Zázračný obraz se tedy vynořuje z očekávání příjemců, z intuitivního i intelektuálního poznávání. To souvisí s gnostickým myšlením, jež vychází z prožitku bezprostředního souzvuku mezi vlastní já a světem. Podmínkou tu není s vírou spojené uznávání vysoké autority, ale přímá zkušenost jednotlivce. Zmínkou o gnostickém myšlení se dotýkáme dávného konfliktu církve ve vztahu ke gnózi; v křesťanství byla gnóze tvrdě potírána a ničena.

Čirým zázrakem je fakt, že obraz Madony zlatokorunské namalovaný před šesti sty roky, nepodlehl ničení obrazoborců. Naše zkušenost s bezpředsudečným a prohlubovaným vnímáním obrazu způsobuje, že se postupně proměňuje obraz a zároveň s ním i jeho příjemce. Je to divotvornost rozvíjející spirituální inteligenci člověka.

 

Tematicky související text: Krása madon z Čech 

 

 

 

Fotografie: Návrat obrazu Madona zlatokorunská do kláštera Zlatá Koruna dne 17. 4. 2016; foto Zdeněk Hosman                                              

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 08 Srpen 2016 12:35 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB