Putování krajinou a výtvarno

Email Tisk PDF

Stopa Zdeněk HosmanNa cestách v současné krajině podhoří Šumavy a Novohradských hor nacházím rozmanité stopy lidí. Ty pradávné rozostřuje a překrývá duch času. V Třísově existovalo keltské oppidum, v kraji jsou zmiňována slovanská hradiště, viditelné jsou ruiny středověkých hradů... Kromě odpadků naší civilizace, u cest i v lesech vyhozené pneumatiky, PVC, sklo, ještě vídávám úsilí o hledání, bloudění i lidské spoluvytváření s přírodou.

Číst přírodu
Malíř Paul Cézanne (1839 – 1906) za svého života tři desetiletí kritizovaný a opomíjený se intenzivně zabýval krajinomalbou. Úvahy o přírodě i krajině prezentoval v rozhovorech a v korespondenci přátelům. Měsíc před smrtí napsal: „ Stále studuji podle přírody a zdá se mi, že dělám pozvolna pokroky. Všechno je shrnuto v tomhle: mít smyslové zážitky a číst přírodu" (dopisy malíři Èmilu Bernardovi). Malířské „čtení přírody" se týká hlubšího poznávání morfologie přírodních tvarů (morfologie geograficky i biologicky), než jen vizuálního vnímání. K hlavním organizujícím principům tvarování živé i neživé přírody patří horizontála i vertikála (osy a směry), oblouk, meandr, spirála (dynamické tvary), rytmus atd.

 

O vztahu subjektu a krajiny uvažuje geobotanik Jiří Sádlo v přednášce Krajina jako interpretovaný text (in: Z. Kratochvíl, Filosofie živé přírody, 1993). Čtenářem krajiny je nejen člověk, ale i další subjekty v prostoru. Každá složka krajiny funguje tak, že ji registruje – čte i spoluutváří. Uznáme-li, že krajina je knihou, pak lidé v ní jsou písmeny, částmi textu, pisateli i čtenáři zároveň. Každá ze složek čte krajinu svébytně z hlediska svého zájmu i měřítka, v němž je objekt vnímán. Příklady: pro myš je krajina bludištěm pachů v dosahu čtverečních metrů; pro letícího dravce je teritoriem v měřítku čtverečních kilometrů. Jinak je krajina v distancích vnímaná nočním chodcem na stezce a jinak ji čte řidič automobilu za dne na dálnici. Učit se číst přírodu znamená, učit se s ní komunikovat.

 

Land art
Od poloviny 60. let 20. století se začaly objevovat první realizace proudu výtvarné kultury zvaného land art. Jedná se o projekty a aktivity uskutečňované v přírodním prostředí rituálem, hrou i prací. Používají se přírodní materiály příslušného místa. Výsledky akcí v přírodě zůstávají, pořizuje se z nich fotodokumentace. Tvůrci land artu jsou zpravidla sochaři. Pozoruhodným tvůrcem je Andy Goldsworthy (1956). Svůj vztah k tvoření autor přesně zdůvodňuje: „Pohyb, změna, světlo, vznik i zánik jsou mízou přírody. Snažím se, aby mojí prací tyto energie prostupovaly. Příroda je plná změny a tato proměna je klíčem k chápání. Chci se dostat pod povrch. Když pracuji s listy, kameny, pruty, není to jen pouhý materiál, je to součást procesů uvnitř bytí i kolem něj. Když svůj výtvor opouštím, tyto děje pokračují. Každé dílo vzniká, trvá a zaniká. Proces a zánik jsou absolutní. Pomíjivost obsažená v mých dílech zrcadlí to, co v přírodě nalézám" (Rivers And Tides – Andy Goldsworthy Working With Time, filmový dokument T. Riedelsheimera, 2000).

 

Ozvláštnění míst
Čtení krajiny je spojeno s úkazem genius loci, což souvisí s pamětí krajiny, přírodními i kulturními stopami. V krajině jsou místa, která jsou tradována jako kultovní, tam se praktikovaly solární, lunární i jiné kulty; místa zasvěcovaná magickým a rituálním obřadům. Naši předkové krajinu poznamenávali přímo, když v ní vztyčovali kameny a vytvářeli z nich řady i kruhy a znamení. Připomeňme si, že kámen elementárně představuje trvalost, pevnost a celkovým výrazem se v imaginaci jevil posvátným. Kámen i strom byly uctívány proto, že jsou to hierofanie, projevy posvátného, jako nadpřirozené, absolutní existence. V současnosti nenáboženský člověk kráčí ve stopách chování člověka náboženského, avšak bez dosahu nábožnosti. „Většina »bezvěrců« sdílí různé upadlé mytologie a pseudonáboženství," píše religionista M. Eliade: Posvátné a profánní, 1994:146).

 

Jako poutník krajinou nacházím místa skrytá na okraji, soukromá i veřejná, která lidé dnes často ozvláštňují třeba tím, že z kamenů kladených nasucho stavějí věže, mohyly, plastiky. Na jiných místech, kde nic podobného nebývalo, jsou skulptivně opracované kameny osazené v kruzích a s deskou uvnitř. Značně tu záleží na volbě místa, citu pro prostor i na měřítku. Ozvláštňování bývá motivováno různě. Může se jednat o kutilství, povrchovou estetizaci místa. Také může jít o projev módy, o hru, stejně jako vážné hledání pevného bodu vně sebe i touhu po obnovování ztraceného...

 

kruh foto  Zd Hosmanobjekt foto  Zd Hosman

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 10 Listopad 2014 09:14 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz