Strana bez vize, strana velkokapitálu

Email Tisk PDF

ČSSD zvolením nového vedení sice zčásti vylepšila svůj image, programově však zůstává stále bezradná.



 

 

 

Z estetického pohledu se Česká strana sociálně demokratická jeví po svém sjezdu relativně vkusně. Přinejmenším oproti minulým letům, kdy mezi stálice jejího vedení patřily obskurní i současně dosti vypočítavé zjevy typu bazénkového Škromacha a toskánského Urbana, jsou nynější členové předsednictva mírným osvěžením.

Tytam jsou časy, kdy se ČSSD nedařilo ani zvolit svou řadovou místopředsedkyni podle platných stanov. Dnes zde mají rovnou místopředsedkyně dvě, z nichž jedna se před svým nástupem do vlády silně angažovala v genderovém hnutí (v takovém, jaké kráčí s moderním světovým proudem, nikoliv na troskách emdéžácké nostalgie). Druhá z nich se zatím předvedla jen komickým kandidátským projevem s rozmáchlými gesty a v tisku probíranou pozemkovou kauzou, nicméně dejme jí ještě šanci naplno převést, jaké jsou její politické schopnosti.

V každém případě je pozitivní, když strana, jejíž Jandáci zamořují veřejný prostor peprnými až nechutnými sexistickými výroky, si kromě dvou místopředsedkyň prosadí i ženské kvóty na volební kandidátky. Z genderového hlediska sice stále nejde o ideální stav, nicméně potud patří ČSSD respekt. 
Dále už jen despekt. Nejprve menší historický exkurz. Samozřejmě nebuďme naivní a nemysleme si, že se z ČSSD někdy stane strana systémové alternativy. Tím by se (nejen) čeští sociální demokraté odpoutali od historického mezníku, když před zhruba sto lety zavrhli své marxistické kořeny a stali se „státotvornou stranou“. Proto jim nevadilo se ihned přizpůsobit asociálnímu prvorepublikovému kapitalismu, v Německu zase neváhali krvavě potlačit spartakovské povstání a popravit své vlastní luxemburgovské členy, kteří se odmítli smířit s tezí, že kapitalismus nelze odstranit. Výčet selháních sociální demokracie tváří v tvář zločinům kapitalismu by pak mohl ještě dlouze pokračovat.
Copak že sociální demokracie není z podstaty antikapitalistickou ideologií (na čemž nic nemění ani úsměvné výkřiky chaota Foldyny o založení „syrizovské frakce“). Sama ale není schopná ani dodržovat své závazky zodpovědného „krotitele kapitálu“. Česká sociální demokracie může být ukázkovým příkladem. Během téměř osmiletého působení v opozici vůči tvrdým škrtacím mašinériím Kalouskových vlád měla hromadu času promyslet jasný a konkrétní program, který by neoliberalismem zplundrovanou zemi strategicky posunul dál, byť samozřejmě v mezích systému (což už samo zní trochu kontradikčně, ale budiž). ČSSD však ve volbách dopadla, tak jak dopadla a v koalici se silným Babišem, jemuž se na rozdíl od diletantů ze sociální demokracie účinně podařilo kanalizovat naštvanost občanů ve svůj prospěch, vytvořili vládu, která zatím nejde lidem po krku. Dala lidem naději, řečeno slovy pana prezidenta. Zdá se ale, že programová kapacita ČSSD se totálně vyčerpala a strana odhalila prakticky vše, co může nabídnout.

Nelze sice protestovat proti tomu, že se vládě pod nominálně Sobotkovým vedením podařilo (byť stále ne dostatečně) napravit řadu křivd v sociální oblasti, způsobených drábkovsko-kalouskovskými hrůzovládami. Jenže bez předložené vlastní alternativy nemůže být žádná náprava zlořádů dlouhodobě udržitelná. 
Na mnoho stránek by vyšel výčet témat, kterými by se ČSSD mohla či dokonce měla zabývat, leč nečiní tak. Zásadní je především naprostý nezájem o alternativní ekonomické modely. Dnes už se může jako pouhá nostalgická vzpomínka jevit Modráčkův komunitaristický proud, v dobách první republiky relativně silný. Pro současnou sociální demokracii je téma družstevnictví něčím zcela nepodstatným a anachronickým, byť se k němu oficiálně stále hlásí. Jeho aktivní stoupence uvnitř strany raději nepočítat. Jaký je národohospodářský mainstream ČSSD, pregnantně formuluje ministr Mládek, pro něhož je tzv. ekonomická diplomacie ve prospěch kapitálu západního (TTIP) i východního (Čína, Rusko) nade vše ostatní. Nebyly to ostatně i staré vlády sociální demokracie, jejichž investiční pobídky výrazně nahrávaly nadnárodnímu kapitálu?
Konečně právě osobnost vůči Sobotkovi loajálního Mládka dokazuje, že problém programové vyprázdněnosti se týká ČSSD obecně, nikoliv jen jakési „pučistické“, konzervativní nebo zkrátka zemanovské frakce. Dokazuje to právě vůdčí osobnost sociálnědemokratických „idealistů“ Dienstbier. Jeho zcela zpackaný návrh zákona o celostátním referendu vystihuje, jak vážně bere i liberálně levicovými intelektuály nekriticky vzývaná frakce ČSSD téma přímé demokracie. Další téma, které by mělo být pro sociální demokracii jedno z nejklíčovějších. Není divu, když se ho pak chápou ubozí kraválisté Okamurova formátu, kterým se ho daří vskutku parádně diskreditovat...
A co pan Zaorálek a jeho naprosto nekoncepční zahraniční politika? Delegátům sjezdu zdá se nevadila. Jistě, Zaorálek stále působí dojmem moderního evropského socialisty. Image na jedničku. Obsah příšerný. Od jestřábího pohledu na ukrajinskou kauzu po poklonkování čínským velkokapitalistům. Podobná „vize“ jako u Mládka – aktivně sloužit mocnostem ze všech koutů světa.

„Říká se, že nejsem mužem velkých myšlenek,“ pronesl ve svém kandidátském projevu první místopředseda ČSSD, plzeňský právník Chovanec. Pravda. Nicméně tím popsal i intelektuální status quo své strany jako takové. Můžeme pouze doufat, že se ČSSD někdy podaří vyhrabat z technokratického bezmyšlenkovitého marasmu, odpoutat od již totálně zkrachovalého anglosaského vzoru a přiblížit se tomu skandinávskému. Zvítězí-li Palme nad Blairem, nebude to vítězství proletářského hnutí, ale aspoň známka toho, že sociální demokracie je hodna svého jména.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 24 Březen 2015 17:11 )  

Vladimír Tupáček

webcam-toy-fotka12Narozen 1986 v Praze. Publicista, aktivista, pracovník v sociálních službách, kritik, básník, experimentální filmař a fotograf. Publikoval či publikuje mj. v A2, Britských listech, Literárních novinách, Cinepuru, Dobré adrese, Divokém vinu, Nové levici či serveru Nekultura. Současné politické dění aktivně glosuje i na svém twitterovém účtu. Provozuje dadaistický blog Arche z Čech 2. Občas vydává sbírky básní.



banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz